þÿUZENÝ DOME EK Byl nebyl jeden parádní dom. V nm bydlela rodina, která chovala dva velké lovecké psy, Johnyho a Márinku. Jen~e ve své domácnosti njak apatn hospodaYili a brzo poté, co si koupili saunu a nové auto, za alo se jim apatn daYit. To není jen tak napájet ~íznivého jaguára benzínem a zároveH mít i dost penz na parádu i na maso pro psy. Proto jednou povídá pani ka jejich pánovi: Takhle byl to dál nealo. U~ tm naaim hafanom nemáme co dát do misky. Vezmi je do auta a nech je nkde v lese.  I vzal pání ek Johnyho a Márinku s sebou na výlet. Bylo to pro nj tak t~ké  jen~e pYivézt je zpt domo si netroufl. Nezbylo mu, ne~ je na jedné silnici druhé tYídy vystr it z vozu a ujet. Johny a Márinka chvíli pobíhali sem a tam a doufali, ~e je to njaká legrace. Ale po chvíli se setmlo, a plná miska s teplým pelíakem nikde. Co budeme dlat?  zakHu el Johny. Vylezu na strom a podívám se po njakém svtýlku,  odatkla Márinka. Co to plácáa za nesmysly, Man o? Pojdeme radji po  uchu. Nezdá se ti, ~e tu nco voní?  No jo,  za ichala fenka do vaech stran, asi máa pravdu, jdeme tudy!  Klusali bok po boku proti vtru, a~ dorazili k podivnému stavení. Von, která se od nj aíYila na vaechny strany, rozechvla hladové psí ~aludky. Jé,  rozn~nila se Márinka, uzený dome ek.  A jeat uzenjaí kurník,  zajásal Johny a hupky pYes plot rovnou do kurníku, a~ uvnitY za alo peYí lítat. Co to slyaím,  ozval se z domku nepYíjemný skYípavý hlas, kdopak mi to tam plaaí kurní ek?  To nic, to jenom vtYí ek,  pohotov a vtipn odpovdla Márinka. Vtom Johny zakousl slepici, a~ vykvokla. Kdopak mi to tu vra~dí kurní ek?  ozvalo se zase z dome ku. To nic, to jen vtYí ek,  znovu pYiala s osvd enou fintou Márinka. Jen~e jak Johny tahal ukoYistnou slepici ven, propadl se pod ním ~ebYí ek stavný na drobe~í váhu, a celý kurník se sesypal jako dome ek z karet. Kdopak mi to tu boYí kurní ek,  ozvalo se do tYetice, a ne~ se oba pYisti~ení hafani vzpamatovali, dr~ela je za obojek nevzhledná ~enská. U~ vím, odkud se linula ta nejuzenjaí von,  apitla Márinka a nakr ila  umák u pono~ek té paní. To jsou k nám hosti,  zaskYehotala babice vlídným hláskem a aoupla je oba do svtnice. I vy dva chudá ci hladoví,  pohladila je kostnatou rukou a nasypala jim do misky ~rádlo. Krmila je a krmila a~ do léta. Jednoho slune ného dne je pustila na zahradu a pYinesla tam lopatu. To byste neuhodli, co po nich chtla. Tady si, milá kové moji, vysko íte na lopatu a budete tam ha at a ha at jako pYilepení. Rozumíte?  Co~ o to, oni rozumli, ale to víte  love tí psi na njaké sezení a poslouchání moc nejsou. Paní vaak mla trplivost a zkouaela to vaelijak: Nedá se nic dlat, budu vám to muset ukázat sama. Takhle se posadíte a sedíte a sedíte? Není to jasné? Tak jeat jednou...  Jen~e v zápalu vyu ování se paní zapomnla namazat opalovacím krémem s patYi ným filtrem a ne~ nastal ve er, poYádn se na tom slunci pYipálila. Také oba psi u~ toho mli dost, podhrabali se pod plotem a hurá pry . Babice se rozzlobila a vydala se za nimi. Zdaleka vaak nemla tak rychlé nohy jako oni. Na lesní cest potkala ddu s klestím. Hej, ddku, nevidl jste tu dva psy?  Jo, jo, taky mám hluboko do kapsy,  pokýval hlavou dda. Ale né! Ptám se, neb~eli-li tudy dva hafani?  Tak, tak, vem si chlup na dlani, kdy~ tam není.  Ddku, v~dye ty jsi hluchej jako poleno!  Jo, ~e nemáte na vno? Tak to se nedivím, ~e si vás nikdo nevzal.  Babice u~ jen znechucen mávla rukou a vrátila se domo. Psi zatím b~eli a b~eli, a~ dobhli k jednomu motorestu. A ejhle  on je tam jako majitel jejich pání ek s pani kou. To bylo radosti. Johny a Márinka si nacpali vyhladovlá bYíaka pYipáleným guláaem a pán s pani kou mli radost, ~e mají u motorestu takové velké temperamentní hlída e.