þÿSouznní s modrou krví Ilka Pacovská Hadere? Hadere, kde jsi?  Ze kYoví po mé levici vykoukl stYíbrný liaák. Mnozí by jeho liaácký kuku mohli ozna it za roztomilý, ale nesmli by ho vidt práv te, kdy~ ml tlamu a tlapy zbrocené krví. Cos to zase provedl?  oboYil jsem se na nj, ale on si z mého káravého tónu vobec nic nedlal. Skoro to vypadalo, ~e se usmívá. Uka~ mi, Hadere, koho jsi zase pokousal!  Vedl m a~ na kraj lesa, kde le~el rozsápaný ov ácký pes. Naprosto jsem nechápal, jak malý liaák mo~e svými tlapkami napáchat takovou akodu. Podle vaech logických závro by neml být ani schopen ho zranit, nato~ zabít. Já bych se spía vsadil, ~e je to práce dvou medvdo a ne jen jednoho malého stYíbrného liaáka. Na druhou stranu je fakt, ~e Hader pochází ze starého královského rodu, který u~ odpradávna provází  leny naaí rodiny v  asech dobrých i zlých. Vaichni stYíbrHáci v~dycky vykazovali neoby ejnou inteligenci a vrnost. Dokázali odlákat nepYátele, nosit korespondenci, vy enichat jídlo a vesms byli vzorn vychovaní. Nikdy nepokousali ~ádného  lovka... Krom Hadera ovaem. Stopy po jeho zubech u~ nosí nejmén tYi chlapi z okolí rodiny. Navzdory posvátnosti stYíbrHáko, ml tento malý jedinec v posledním pYípad zatracen na kahánku. Nebýt mne, visel by dnes u~ nkde na zdi jako vyschlá ko~e. K  ertu s tebou,  vztekle jsem zavr el pYi myalence, ~e te budu muset jít za ov ákem, zdvoYile se mu omluvit a zaplatit psa. Na vteYinu jsem váhal, zda prost a jednoduae nezdrhnout, ale kdyby nás vystopovali, byla by z toho katastrofální ostuda. Ne, to nebudu riskovat. Rozhovor s ov ákem byl proklat nepYíjemný. Nebyl sprostý, ani na m nekYi el, ale tvrd poukázal na to, jak je jeho stádo ohro~eno do té doby, ne~ se~ene nového psa. Nakonec na mn vymámil slib, ~e uhradím vaechna zranná zvíYata, která do té chvíle na pastvin objeví. Zatracen, zaklel jsem v duchu, ten chlap bude mít z téhle patálie dvojnásobný u~itek... Trojnásobný... Jako by se mi v mysli ozval hlas nkoho jiného. U~ mi asi z té pYevýchovy Hadera pYeskakuje v hlav! Popadl jsem neposluaného liaáka a zamíYil k blízkému potoku, který tu slou~il ovcím jako zdroj vody. Tam jsem malého provinilce poYádn a bez milosti vymáchal. Vydrbal jsem mu pomocí pYesli kového chumá e krev z tlapek i tlamy a naprosto se neohlí~el na jeho vr ivé protesty. Po exekuci se Hader stáhl z mé blízkosti a trpce vy ítavým pohledem dával najevo svoj nesouhlas. Kdyby Hader nebyl osobním liaákem mé malé sestry Halky, hodil bych s nejvtaí radostí jeho výchovu na krk nkomu jinému. Jestli toho parchanta nkdo nenau í, jak se má chovat správný stYíbrHák, vlastnoru n ho stáhnu z ko~e,  prohlásil otec po tYetím incidentu, který ml Hader s jedním slou~ícím. Tatínku, tatíne ku, nezabíjej ho,  prosila neaeastná Halka, sám jsi pYece Yíkal, ~e je jen a jenom moj.  ZYejm jsem ti ho svYil pYília brzo. Uznávám, ~e v sedmi letech asi na jeho výchovu nesta ía, ale takhle to prost dál nejde. PotYebuje pevnou ruku, a dost mo~ná i poYádn vypráait ko~ich, aby si nedovoloval na lidi.  Ale, tati...  Tak~e, moje milá,  pYísn pokra oval náa otec, do tYí dno se rozhodni, komu ho svYía na pYevýchovu! Já sice mnoho  asu nemám, ale kdy~ bude potYeba... Pár lekcí dobrého chování pod mým vedením by Haderovi neakodilo.  Ty bys ho mlátil, tati, a to já nechci. Vím, ~e m Hader chrání, a za to si bití nezaslou~í. Kdy~ u~ to musí být, tak o to poprosím Vladana.  Kus drzosti mé sestYi ce vskutku nechybí. Já bych si s otcem v ~ivot takhle mluvit nedovolil. Nechápu,  ím to je, ~e jí to v~dycky projde. Souhlasím. Ale ber na vdomí, ~e je tvoj liaák v podmínce. Jestli jeat jednou ponoYí svoj chrup do lidského masa...  otec se zarazil, kdy~ vidl Hal iny vykulené o i, kde se mísil strach a vzdor. Pak ale jeho drobné uaklíbnutí signalizovalo, ~e zmnil svoj povodní úmysl. Jak ho znám, ml na jazyku rozsudek smrti. Nejspía usoudil, ~e je Halka opravdu jeat dost malá na to, aby to pochopila, a dokon il svou výhru~ku jinými slovy: ...tak ho nechám odvézt do pustin na severu a vypustit do divo iny. Jasné?!  Jasné,  stvrdila sestYi ka úmluvu tYesoucím se hláskem. Rychle vycouvala z rodi ovského dosahu, protáhla se dveYmi a zmizela. Otcova pozornost se pYenesla na m. Jestli se ten malý lump zatracen rychle nenau í poslouchat, tak ho radai nkde venku zabij a svedeme to na vlky,  Yekl tiae jen pro mé uai. Mo~ná byl otec tvrdý, ale ne krutý. Já pYed ním ml u~ odmali ka veliký respekt. Jako mladý byl s ddou ve válce, která ho podle jeho slov zocelila. Kdy~ dda zemYel, ujal se hrabství on a myslím, ~e se lidem tady u nás daYí pod jeho vedením celkem dobYe. Sklouzl jsem pohledem na stnu za jeho zády, kde visel ddov me . V~dycky jsem po nm tou~il a otec to vdl. Kdy~ jsem si myslel, ~e se nedívá, chodil jsem se jako kluk nábo~n dotýkat jeho skvlého ostYí. Otec slíbil, ~e ho dostanu, a~ se stanu mu~em. Zeptal jsem se ho, kdy to bude, ale on se v~dy jen zasmál a stále opakoval: A~ t za nou zajímat chlapské zále~itosti.  No a kdy~ jsem se ptal dál, jen mi doporu il, abych o tom pYemýalel. U il jsem se jezdit na koni, bojovat s me em i kuaí, zápasit holýma rukama, ale asi to poYád jeat nesta ilo. PoYádn toho malého darebáka skYípni, ae se nau í respektu,  dorazn mi doporu il táta jeat mezi dveYmi, jinak z nj bude jen ko~eaina na zdi.  Proael jsem halou kolem pokoje mé matky a s povzdechem pohlédl na jejího starého liaáka, Haderova strýce, který elegantn sedl na vyhrazeném míst v hale a hrd vystavoval na odiv svou stYíbrnou ko~eainu. V~dycky mi vrtalo hlavou, pro stYíbrné liaky dávají pYednost spole nosti ~en. Nás mu~e sice poslouchaly, ale kdy~ si mohly vybrat, hrály si a odpo ívaly v blízkosti sukní. Te jsem potYeboval najít Halku. Objevil jsem sestYi ku a~ v lo~nici. Byla zalezlá v kout za postelí, kde objímala Hadera, který jí spokojen dYímal na klín. Slib mi, ~e na nj dáa pozor,  akemrala, kdy~ jsem vzal stYíbrHáka do náru e, abych ho odnesl, on je hrozn chytrý a hodný.  Kdyby byl tak hrozn chytrý, neohro~oval by sebe ani tebe kousáním do lidí,  namítl jsem. Nejspía ml dobrý dovod je rafnout,  zaakaredila se na m. Nechal jsem to bez komentáYe a zamíYil ke dveYím. Lítostiv sledovala, jak odnáaím jejího oblíbence. V zájmu nás obou jsem doufal, ~e se liaák opravdu nechá pYevychovat. Neuml jsem si pYedstavit, ~e bych ho dokázal zabít, jak ~ádal otec. Tohle vaechno se mi v mysli opakovan promítlo, kdy~ jsme rázovali pry od louky s ovcemi a od ov áka, který na Haderov lumpárn tak nekYeseansky vydlal. Schlíplý mokrý liaák se mi dr~el v patách. Ohlédl jsem se po nm jen jednou a zase pocítil nával vzteku nad jeho chováním. Kdyby v té chvíli nkam zmizel, tak mi to bylo ukradený. Snad by bylo opravdu lepaí se domo vrátit bez nj. Úpln mi zkazil den, na který jsem se tak dlouho tail. MíYili jsme na pastviny koní, kde na m  ekala Viana. Kdy~ se zhruba pYed dvma roky narodila naaí nejrychlejaí klisn, otec mi ji daroval. U~ mnohokrát jsem byl na pastvinách, abych se s ní skamarádil a pomohl pYi jejím tréninku. Tentokrát jsem se kvoli liaákovi vydal na pastviny paky, abych ml  as ho po cest umravnit. Sice jsme museli pYespat v lese, ale to pro m znamenalo spía pYíjemný zá~itek ne~ problém. No, pYíjemný & Náa stYíbrHák se postaral o to, aby moje probuzení patYilo do kategorie tch, které by si  lovk rád odpustil. Je to prost nezvladatelný a nevypo itatelný parchant! Ale zabít? Zabít bych ho nedokázal. Ideální by bylo, kdyby se sám nkde ztratil. Zatracená práce! A to u~ jsem si v era myslel, jak se mi pYevýchova daYí. Poslouchal na slovo, splnil vaechny pYíkazy, tváYil se roztomile a ve er mi usnul schoulený na klín. A ráno?! Vztek na Hadera m neopouatl ani pYi nejrychlejaí chozi, jakou jsem dokázal na nerovném terénu vyvinout. Na pastviny jsme doali krátce po poledni bez jídla a bez jediné zastávky. Liaák u~ ml ko~eainu zase krásn suchou a stYíbYit lesklou. Dr~el se opodál a já si ho nevaímal. Zato lidé ze statku, kam jsme dorazili, ho hned lákali k sob a lovili po kapsách rozné pamlsky, aby mu je nabídli. Hader se nechal hladit a spokojen hltal vaechno, co se v pYátelských dlaních objevilo, dokonce v etn mrkve, nad kterou jindy ohrnoval  umák. Chvíli jsem mu závidl, ale pak m majitel statku také pozval ke stolu, kde v probhu jídla spolu s hladem zvolna odplul i moj pYíval vzteku. Znovu jsem se za al tait na setkání s mou nádhernou a n~nou klisni kou. Ukázalo se, ~e si m u~ docela dobYe pamatuje a pYipadalo mi, ~e roste do krásy. Z nohatého hYíbte se vyklubal krásn stavný koH. Snad u~ brzo bude schopná intenzivnjaího výcviku. PYíatí jaro u~ si ji odvedu do stájí u nás doma, kde jsem zatím vyu~íval slu~eb starého dobráckého valacha. Ten u~ ale nebyl nejmladaí a kvoli jeho pomalosti jsem byl ob as ter em posmaných ~erto. O to vtaí radost mi dlala Viana svým temperamentem. Ve spolupráci se stájníkem jsem jí nasadil jednoduchou ohlávku. On potom osedlal její matku, abych se mohl poYádn projet po okolí. Vianu jsem jako pYi vtain delaích vyjí~dk vedl na ot~i, aby si zvykla, ~e nemo~e pobíhat kolem nás, jak se jí zlíbí. U~ proti tomu ani neprotestovala a klusala ochotn vedle své matky. Jen ji ob as dokázala vyvést z míry kYepelka vylétající z blízké trávy nebo vyplaaený zajíc. Hader k mému pYekvapení nezostal na statku, kde ho rozmazlovali, ale pYipojil se ke mn a b~el nkolik metro za mým konm. Udivilo m, ~e ho ani polní ~ivo ichové nezlákali k lovu. Nebýt dnes ráno toho rozsápaného psa, byl bych pYísahal, ~e se chová vzorn. Objeli jsme skoro celé pastviny, nále~ející zdejaímu statkáYi, který byl uznávaným chovatelem koní. Zastavil jsem na kraji lesa, odkud byl pYekrásný výhled na okolní krajinu. Ml jsem v úmyslu se tu na chvíli posadit do trávy a vychutnat si neobvyklý klid sluncem prozáYeného odpoledne. Sotva jsem se svezl ze sedla na zem, u~ u m byl Hader a za al koním chHapat po nohou. Okam~it toho nech!  ohnal jsem se po nm volnou  ástí ot~í, které jsem ml v rukou. Kon za ali nervózn tancovat kolem m. Hadere! Já t fakt zabiju!  Ladn uhnul pYed mým kopancem a Hafnul, jako by mi chtl nco Yíct. Bylo mi jasné, ~e z odpo inku nic nebude. Znovu jsem nasedl a zamíYil k roklin, kudy vedla zkratka ke statku. Hader se pletl koním pod nohy a v mém podvdomí se objevil nepYíjemný pocit, ~e bych ml jet jinudy. Zahnal jsem neopodstatnné obavy a na truc Haderovi jsem pobídl kon k rychlejaímu klusu ve zvoleném smru. Zpomalil jsem a~ ve zú~ené  ásti soutsky mezi skalami. Ohlédl jsem se po liaákovi, ale nevidl jsem ho. V tom okam~iku za aly ze skály pYed námi padat autry a sue. Kon se polekali a za ali se plaait. Oto il jsem je, abych odjel pry z nebezpe ného úseku a ke své hanb musím pYiznat, ~e a~ do okam~iku, kdy ke mn pYisko il chlap jak hora, m nenapadalo, ~e se mo~e jednat o útok a ~e bych ml být obezYetný. Dlouhou tlustou vtví m srazil ze sedla a já si pYi pádu vyrazil dech. Dalaí úder míYil na mou hlavu. Jako by v té chvíli za m jednal nkdo jiný. Uhnul jsem a odvalil se stranou. Mu~ tím úderem zlomil klacek a zlostn ho odhodil stranou. Vrhl se na m holýma rukama, a jak jsem se sna~il uniknout, zahákl mi zezadu loket pod krk. Pokusil jsem se ho pYehodit pYes hlavu, ale byl pYília t~ký a pYília zkuaený na to, aby nco podobného ne ekal. Kroutil jsem se na vaechny strany, abych obnovil  innost, která plíce zásobuje vzduchem, ale neml jsem proti jeho síle aanci. Ohnul jsem hlavu co nejvíc dopYedu, pokusil se ho kopnout a pak zprudka udeYil hlavou vzad do jeho obli eje. Trefil jsem se a odmnou mi bylo jedno nadechnutí. Koutkem oka jsem zahlédl, jak oba kon prchají z naaeho dosahu. Ve chvíli, kdy u~ jsem pocieoval zoufalý nedostatek vzduchu, mu~ zaYval bolestí a trochu uvolnil sevYení. Pak zaYval znovu a mn se podaYilo vysmeknout. Vrazil jsem mu loket do bránice, ale ú inek to nemlo. On prost patYil do úpln jiné váhové kategorie. Mých pstí si ani v nejmenaím nevaímal a sáhl ke svému boku pro ma etu. Máchl nkam do prostoru vedle m a já jen zahlédl stYíbrnou amouhu, která se sna~ila uniknout z dosahu ostYí. Zasku ení prozradilo, ~e asi neúspan. To m rozzuYilo a prudce jsem kopl do ruky, ve které tYímal zbraH. ZaYval a avihl tentokrát smrem ke mn. Nedosáhl a chystal se útok opakovat. Problém byl, ~e stál mezi mnou a únikovou cestou. Vrhl jsem se stranou do kotoulu a sebral pYi tom velký kámen. Bez prodlení jsem ho po nm hodil. Bohu~el tomu chybl nále~itý rozmach. `utr mu natrhl obo í, co~ ho zpomalilo sotva o sekundu. Dalaí avih jeho ruky s ma etou mi zposobil pal ivou bolest na rameni a na prsou. Znovu jsem se odkulil a pocítil náhlý úbytek sil. Je po mn, pomyslel jsem si. Sta í jeden úder a u~ nikdy se neprojedu na Vian. Svt pYed o ima se mi rozmazával. Vzdálen jsem vnímal zuYivé vr ení a jek boje. Jakási aílená pYíaera drásala  ísi hru a ruce jsem ml lepkavé krví. Pak na mém tle zadupaly zvíYecí tlapky a probudily zatracen nepYíjemnou bolest. To sta í! Kon máme, tak mizíme,  Yekl nkdo nevzruaen. Podíval jsem se tím smrem, ale ne~ se mi podaYilo zaostYit, propadlo se mé vdomí do milosrdné nicoty & Svt se ke mn vracel v houpavých rozmazaných obrysech. Pokusil jsem se narovnat zkroucenou nohu a bolest vystYelila k mé mysli takovou silou, ~e jsem si pYál nevnímat. Pro jistotu jsem se pYestal o cokoliv pokouaet. Postupn jsem zaostYil na osamlý stromek vyrostající ze skalní stny. Byl atíhlý a celý pokroucený, jak se dral nahoru za sluncem. Pohnul jsem rukou a zase m zasko ila vlna bolesti. Nehýbej se! Ni ím nehýbej a neusínej,  promluvilo ke mn v mysli mé druhé já. Poslechl jsem a soustYedil se jen na dýchání a koukání vzhoru. Ani dýchání nebylo úpln snadné, proto~e m cosi tí~ilo na hrudi. Co se vlastn stalo? Jakmile jsem si vybavil vyjí~ku s koHmi, vaechny vzpomínky se vyrojily jako podrá~dné vosy. Kde se tady, sakra, vzali lupi i?! A já hlupák se nechal okrást jako tupá ovce. Naai dva nejlepaí kon jsou v tahu. Znovu jsem pohnul rukou, abych se podrbal na krku. Bolest se mi zakousla do hrudi, ale toho mravence, co mi lezl po krku, jsem smetl. Máa v kapse no~?  zeptalo se mé podvdomí. Sunul jsem namáhav prava ku a~ ke kapse u vesty a nahmátl zavírák, který jsem si pYed cestou nechal nabrousit. No jo, ale k  emu mi ta kudla bude? Moje chlupy se pYilepily ke tvé rán. Kdybych je odtrhl, za al bys zase krvácet.  Tohle u~ nemohlo být mé druhé já. Co se to sakra dje?! Naae krev se promísila a doalo k souznní.  Souznní? To u~ jsem nkde slyael. Aha. PYece staré báje! Souznní s modrou krví & Jak jen to bylo? Uctívejte moudré z národa  tyYnohých, neboe oni jsou vyvoleni pozvednout lidské smysly a otvírají cestu k zázrakom nevídaným a neslýchaným & Vaae báje pYehánjí. A modrá krev je taky blábol. Správn mlo být napsáno moudrá krev.  Liaák?  No, to je dost, ~e ti to doalo. PYi smísení krve doalo k souznní, tak~e m te slyaía lépe ne~ dYív.  Nikdy jsem t neslyael.  Ale slyael. Jen~e jsi nechtl naslouchat. Kdyby ses trochu sna~il, mohli jsme se téhle nebezpe né rokli v klidu vyhnout. Ale né, ty máa prost svou hlavu a nedáa ani na své instinkty, nato~ na mé rady!  Zrovna ty m budea pou ovat!  Jsem rád, ~e m slyaía a ~e mi kone n rozumía. Zatím ~ijeme, a kdy~ se budeme oba dostate n sna~it, mohlo by to tak i zostat.  Zkusil jsem pohnout levou rukou, abych otevYel zavírák a zaúpl jsem bolestí. Ne, leva kou to nepojde. Pomocí prsto pravé ruky jsem ho pootevYel, zahákl api ku o opasek a tahem srovnal do správné pozice. Proto~e jsem si na hru, kde Hader le~el, nevidl, musel jsem zjiaeovat situaci pohmatem. Bylo to pYesn tak, jak Yíkal. Jeho dlouhé chlupy jsem ml pYilepené k hrudi. Nevím, jak dlouho jsem je odYezával, proto~e ta námaha opakovan probouzela bolest a tu a tam jsem sklouzával do bezvdomí. Zdálo se mi, ~e to trvá celou v nost. No sláva,  ozval se jeho hlas, kone n mohu dojít pro pomoc. Ale nejdYív &  Jak slezl, hned se mi lépe a volnji dýchalo. Pak jsem ucítil, jak mi nco teplého smá í hru a krk. Bylo to pYíjemné & Tedy, bylo to pYíjemné do té chvíle, ne~ k mému nosu dorazil smrad a do mé mysli poznání, o co tu b~í. Hadere, já t asi fakt zabiju! Co to zase dláa?  Kdybys byl fit, po~ádal bych t o toté~,  pobaven odpovdl hlas v mé mysli. Je to cesta, jak urychlit lé ení ran a zmírnit bolesti. Je to desinfekce a zároveH t to ochrání pYed zdejaím hmyzem, ne~ se vrátím.  Vía, jak to smrdí?  Mezi námi je souznní. Moje mo t doká~e vylé it.  Radai bych msíc úpl v posteli, ne~ takhle smrdt!  ZostaH v klidu, pokusím se pYivést lidi ze statku co nejrychleji,  dotkl se  umákem mé tváYe a zmizel. Setrvával jsem v jakémsi polospánku a nehýbal se, tak~e bolest jen tup pulzovala v levém rameni. Za ínala mi být zima. Taky m nad pravým bokem tla il do zad njaký kámen. Mo~ná bych se mohl zkusit odsunout o pár centimetro, pomyslel jsem si, ale bál jsem se návratu bolesti. Nakonec jsem to risknul. Zabolelo to, ale u~ ne tak hrozn, jako pYi prvním probuzení. Ohmatal jsem si hrudník a zjistil, ~e poranní za íná nkde na rameni a táhne se aikmo pYes hru. Pak se ozval tlumený hluk kopyt a hlasy. Vlhký dotek Haderova  umáku m uklidnil. Jsou to pYátelé. Jste v poYádku, Vladane?  starali se, otYeli m vlhkým hadrem, co~ bylo sice pYíjemné, ale dala se do m zimnice. Jak ho dostaneme domo?  Fuj, to je smrad. Snad ho ti lumpové jeat navíc nepochcali &  TYeba se mu jen uvolnil mo ový mchýY, kdy~ byl v bezvdomí,  tiae prohodil jeden z mých zachránco a já v duchu Haderovi spílal nevybíravými slovy. Velmi dobYe jsem si dovedl pYedstavit, jaké vtípky te budou na moji adresu v naaich stájích kolovat. Zaúpl jsem, kdy~ m zvedali do nosítek. Bolest se probudila v takové síle, ~e jsem omdlel. Mo~ná to bylo dobYe, proto~e dalaí probuzení u~ se konalo v  isté voHavé posteli a i já jsem byl svle ený a umytý. Svt se sice jeat trochu to il, ale bolest u~ byla podstatn snesitelnjaí, kdy~ jsem se pohnul a rozhlédl. Le~el jsem pohodln na nkolika polatáYích. Na hrudi jsem ml obvaz a vedle postele byla sklenice s vodou. Sta ilo jen natáhnout ruku a napít se. To sis tedy schrupnul pkn dlouho,  vysko il na postel liaák. I on ml kolem tla obvaz a neopíral se na pravou pYední tlapu. To jsme dopadli, co?  zaaklebil jsem se na nj a zamra il se, kdy~ se mi vybavilo, o které dva kon jsme kvoli lupi om pYiali. Mohli bychom se navzájem uzdravit,  navrhl liaák a já rozhodn zavrtl hlavou. Ne, ~ádné dalaí po orávání u~ nebude!  `koda,  sto il se v posteli na mých nohou do klubí ka tak, aby na m vidl. Dkuji, ~es mi pYivedl pomoc.  Taky jsem za tebe bojoval,  pYipomnl mi. Ano. Díky za vaechno.  Jsi první, kdo se obt~oval mi podkovat. PYíjemná zkuaenost,  témY zavrnl blahem a pYisunul se v posteli na dosah mé ruky. Podrbej m nad ocasem, nco m tam hrozn svdí a pYes ten obvaz si na to nedosáhnu,  vyvedl m vzáptí z omylu, ~e ta zmna pozice byl projev jeho pYíchylnosti. Zaakrundalo mi v ~aludku a pocieoval jsem nutkání na záchod. Haló, je tu nkdo?  zavolal jsem smrem k pootevYeným dveYím. Marná snaha,  podotkl liaák, práv venku sedlají kon, aby naali a zlikvidovali ty lumpy, co nás pYepadli. No a ostatní jim tam zYejm udílejí dobré rady. Musía chvíli po kat, nebo vstát bez cizí pomoci.  Bez pomoci? V~dye jsem málem umYel!  Pha. Povrchová rána, kterou ti zaaili! Tomu Yíkáa zranní?  Bolí to jak  ert!  Fakt?  Nó & Tam v roklin to bylo horaí.  Tak vidía. Moje lé ba u~ zafungovala. Kdybychom to provedli jeat jednou &  Hadere!  sko il jsem mu do myalenek. Tak na to zapomeH!!!   & mohl bys klidn vstát a jet s nimi,  dokon il svou Ye bez ohledu na moj odpor, a kdybys toté~ provedl i ty se mnou, mohl bych kone n rozcupovat ten hnusnej obvaz, co mi omotali kolem tla.  Vía, co by si mysleli, kdyby m tu naali v pro orané posteli?  cht necht jsem se té pYedstav musel zasmát. No pYece, ~e jsi vá~n nemocný a bezvdomí se ti uvolnily svaly &  Hadere! Bu tak laskav a nezabíhej do detailo,  zaakaredil jsem se na nj. Podezíral jsem ho, ~e má z mého odporu k mo i legraci. Pokusil jsem se posadit. Rameno pYi tom sice bolelo, ale kdy~ jsem se neopíral o levou ruku, alo to. Na záchod jsem doael bez vtaích problémo a hned jsem se cítil lépe. Taková akoda,  fHukl stYíbrHák, který se mi dr~el v patách, kdybys neml hloupé lidské zábrany, mohl jsi mi pomoci.  Neotravuj u~ s tím.  Zven í se ozvalo hlasité halekání, odvetná skupinka u~ asi vyrazila na cestu. Zaakrundalo mi v ~aludku. Mo~ná by nebylo od vci se rovnou zastavit v kuchyni. Mladý pane,  spráskla ruce kuchaYka, neml jste jeat zostat v posteli?  No, vlastn mám tak trochu hlad.  Ale to je výborné! Posate se támhle u okna, nakrájím vám kousek aunky s chlebem. Omlouvám se, ale polévka jeat není hotová.  Nedlejte si se mnou starosti, aunku si dám moc rád,  usmál jsem se na ni a dobelhal se ke stolu. Liaák se mi posadil u nohou a ailhal po talíYi, který ~ena pYináaela na stol. Neboj se, ty moj stYíbrHá ku,  zlehka ho pohladila po uaích, tob dám zbytky vaYeného kuYátka od v erejaka.  Spokojen jsme se pustili do jídla. Po chvilce jsem jeat dostal bylinkový  aj. Sice mi moc nechutnal, ale nekomentoval jsem to, abych nevypadal jako nevd ník. Najednou se zven í ozvalo bouchání, Yin ení ~eleza a podivný rachot. Následovalo nkolik výkYiko. KuchaYka se vrhla k oknu a já se sna~il také vmstnat vedle jejího korpulentního tla, abych zahlédl, co se to tam dje. Zatracení hajzlové,  zamra ila se, ur it si vy íhali, a~ naai chlapi budou pry .  Pak mi kone n uvolnila výhled: Tak co, mladej, jsou to ti, co t pYepadli?  Pominul jsem fakt, ~e mi najednou za ala tykat a zadíval se na dvor. Kdy~ jsem uvidl mohutnou postavu, zamrazilo m a~ v kostech. Jo, jsou to oni,  vyschlo mi v puse. Tak to by vás tu nemli najít,  bleskurychle sklidila talíY i hrnek. Haderovu misku kopla pod polici s nádobím. Pak zru ným pohybem vyklopila jednu postranní mYí~ nad topeniatm, která v nové pozici mohla slou~it jako provizorní ~ebYík. Tak aup, oba dva, rychle dovnitY,  pohánla nás nekompromisn. A nebojte se, pod vámi nezatopím. Hlavn bute absolutn zticha! Jasné?  Namáhav jsem se soukal malým otvorem nahoru. UvnitY bylo víc místa, ne~ jsem  ekal. KuchaYka mi podala liaáka, po nm dv celé aunky, tYi chleby, dva demi~óny a mísu buchet. Musíme nco schovat pro naae chlapy, a~ se vrátí,  vysvtlovala. Tihle loupe~iví hajzlíci vtainou berou jen kon, zbran, cennosti a jídlo. Tak~e tam ani nepípnte, leda~e by alo o ~ivot. Jasné?  PYibouchla za námi mYí~. Za ernil jsem si obli ej, aby m náhodou neprozradila svtlá tváY, a~ budu pozorovat, co se dje v kuchyni. }ena rozhodila po stole zeleninu a do ruky si vzala velký no~. Obdivoval jsem její duchapYítomnost a klid. V dalaí vteYin dovnitY vtrhli tYi mu~i. Zabrali a zkontrolovali prostor kuchyn bhem jediné minuty. KuchaYka teatráln upustila no~ a za ala se roz ilovat. Mohutný chlap s podrápanýma rukama, který mi tak snadno sebral dva nejlepaí kon, se s ní nepáral. Chytil ji zezadu a na krk jí pYitla il ostYí sebraného kuchyHského no~e. To ~en vzalo chue se hádat. Ur it se potila strachy stejn jako já a tu kudlu na krku jsem jí fakt nezávidl. `éfem trojice byl mu~, kterého jsem poznal hlavn po hlase. I tentokrát svého hYmotného kamaráda okYikl: Jeat ji nezabíjej. Ae nám nejdYív uká~e, kde je jídlo a chlast. Ty ji pYi tom pohlídej a my zkontrolujeme zbytek domu.  PYi tom chci bejt taky,  mra il se hromotluk. Neboj se, o nic nepYijdea. KoYist se mezi vaechny rozdlí a~ ve er.  Jen aby,  mumlal nespokojen mu~ a díval se za svými kumpány s nedovYivým úaklebkem.  Liaák se vedle m zavrtl a vtla il svou hlavu do mého klína: Honem, pospa si, te máme aanci ovládnout jeho ducha.  Co~e?  naprosto jsem nechápal, co tím Hader myslí. Neptej se a dej mi ruce kolem tla. Já se sto ím kolem tvé ruky a dál uvidía. Povedu t a trochu tm darebákom zatopíme.  Sice mi nebylo jasné, co má v úmyslu, ale v tom stísnném prostoru jsem stejn neml moc aancí se bránit jeho nápadom. Stalo se vaak nco, co m aokovalo. Najednou jsem se vznáael mimo své tlo a jakási podivná síla m obtá ela a táhla skrz o ouzené mYí~e ven z úkrytu. MíYili jsme smrem k obrovskému banditovi. Za al jsem si uvdomovat, ~e jsme jako dv u~ovky, co se zapletly do jediného klubka. A v ka~di kém míst, kde se naae dv éterická já dotýkala, to jiskYilo nepatrnými bílými hvzdi kami energie. Naprosto jsem nechápal, jak je nco takového mo~né. Cítil jsem Haderovy myalenky, jako by to byly moje vlastní. Souznní & Takhle to tedy vypadá! Mé pYíjemné pocity ale vzaly za své v okam~iku, kdy jsem se dotkli tla naaeho nepYítele. Zaplavila nás vlna jeho emocí, myalenek a pochybností. Chtl jsem se rychle odpoutat, ale Hader to nedovolil. Do ni eho se neplee a zostaH v klidu,  po~ádal m a já vzáptí uslyael, jak mluví k banditovi. Jak jsi velký, tak jsi hloupý, kdy~ se necháa zavYít v kuchyni, zatímco aéf s ostatními sbírá cennosti po celém dom. Pro je proboha posloucháa, kdy~ se ti ani jeden z nich nemá aanci vyrovnat? Jsi ten nejsilnjaí a nejodvá~njaí. Kdybys byl aéfem bandy ty, dávno u~ byste mli vae, po  em chlapi tou~í. Pro nkomu otro it, kdy~ vaechno, co chcete, sta í najít a vzít si to? Jen se nebát a pYinutit druhé, aby t poslouchali! Vaak ona to ta hloupá kuchaYka zvládne i bez tebe. Na co  ekáa? Tak b~ a uka~ ostatním, kdo je tady aéfem! Budou se t bát a budou t poslouchat, sta í jen odkázat do patYi ných mezí toho nafoukance, co vám velí.  Kone n mi doalo, co tím liaák sleduje. Kdyby se bandité porvali mezi sebou, mli by pak zdejaí chlapi vtaí aanci se s nimi vypoYádat. A tenhle hromotluk je mo~ná natolik omezený, ~e by mohly liaákovy myalenky padnout na úrodnou podu. Opatrn jsem se pYidal: Tolik u~ jsi toho pro n udlal a oni t jen vyu~ívají a okrádají. To si pYece nezaslou~ía. Jsi pYedur en rozkazovat. Máa na to, abys vaechny, co by ti v tom chtli bránit, odkázal do patYi ných mezí.  Cítil jsem posun v jeho myalení. Pochybnosti se zafixovaly v jistotu. ProstYednictvím kontaktu jsme cítili zdvihající se emoce a vztek. Jdi si to s aéfem vyYíkat,  hecovali jsme ho a modlili se, aby si nevybil zuYivost na kuchaYce. Ta naatstí práv z kouta vylovila dv láhve s vínem, co~ hromotluk spokojen odkýval. ZamíYil ke dveYím a naae propletená existence spolu s ním. Jakmile jsme byli pry z kuchyn, prostYedí kolem sebe jsme vnímali jako podivnou tvarovanou mlhu, ze které zYeteln barevn vystupovaly siluety ~ivých bytostí. Vnímali jsme i pavouky, stono~ky, dokonce mya v díYe za zdí. Ostatní ne~ivé pYedmty se rýsovaly spía jen v odstínech aedi. Pluli jsme chodbou, nahlí~eli do místností a pak zase po schodech dolo a do stáje, kde jsme kone n naali kumpány naaeho lumpa. Do karet nám hrálo atstí. Práv si dlili tabák a náa hromotluk mezi n vlétl jako dlová koule. Co to tady je?!  chytil pod krkem aéfa a zdvihl ho na api ky. Dlit se mlo a~ ve er, nebo snad ne?!  V jeho otázce bylo tolik zloby a zadr~ované zuYivosti, ~e i aéf jejich party za al místo nadávání koktat a vysvtlovat. To, to, to pYece vidía, ~e jsme jednu  ást nechali i pro tebe.  Ty l~ea! PoYád mi l~ea! U~ ti nevYím, ty hajzle, u~ mi nebudea porou et, já s tebou kon ím, rozumía?!  Ostatní mu~i se rozestoupili a utvoYili kolem nich jakýsi kruh. `est páro o í sledovalo, co se ze vznikajícího konfliktu vyklube. Hromotluk klepal svým velitelem a my s liaákem jsme ho povzbuzovali. Ani jsme si nevaimli, ~e ohro~ený mu~ sáhl k pasu, a a koliv byl napol pYiakrcený, sekl svým tesákem hromotluka do stehna. Ten sice sykl bolestí, ale ve své zuYivosti si ani neuvdomil, ~e krvácí. Ani~ protivníka pustil, chytil jeho pa~i s no~em, drtivým stiskem mu ochromil ruku, a~ no~ dopadl na zem. Pak pYehmátl od ruky k chlapíkov opasku a vaí silou se rozbhl proti nosnému trámu stáje. Brutáln narazil protivníkova záda na dYevo. Asi by to jeho aéf pYe~il, kdyby na tom míst nebylo náhodou nkolik skob na zavaování koHské výstroje. Takto tam zostal pYiapendlen jako motýl a jeho ~ivot trhan pohasínal. Ostatní chlapi se semkli kolem hromotluka a vytáhli zbran. RozzuYeného obra u~ ale nedokázala zastavit ~ádná hrozba. Také sáhl k pasu pro zbraH a za al kolem sebe nepYí etn mlátit. Nkdo mu vrazil vidle do ledvin. Dalaí dva mu~i se váleli na podlaze v krvi a drásali nehty udusanou hlínu. Zbylí  tyYi se sna~ili zpacifikovat svého aíleného kolegu, ale nedaYilo se jim to. Je nejvyaaí  as se odpoutat. Musíme zpátky,  oslovil m naléhav Hader a sna~il se odtrhnout od toho chumlu emocí. Byl bych mu rád pomohl, ale nebyl jsem si jist, jak na to. Neml jsem ruce, abych mohl pádlovat ve vzduchu a éterický pohyb se asi Yídil jinými pravidly ne~ ten fyzický. Za al jsem tedy aspoH myslet na své tlo a na cestu, kterou musíme proplout do kuchyn. Pomohlo to. Pomali ku jsme se za ali sunout správným smrem. JiskYi ky v místech naaeho kontaktu se zabarvily do modra, byly menaí a Yidaí. Trvalo celou v nost, ne~ jsme se dostali ke kuchyHským dveYím. KuchaYka je zrovna otevYela, aby nakoukla do chodby. Protáhli jsme se dovnitY. Jen~e ona se vzáptí oto ila ke krbu a otevYela mYí~. Str ila hlavu do naaí skrýae dYív, ne~ jsme se sta ili vrátit ke svým tlom. Ta tam bezvládn le~ela ve vzájemném objetí. }ena natáhla ruku do stísnného apinavého prostoru a za ala tYást mým ramenem. Jestli naae tla oddlí, je po nás,  zpanikaYil Hader a dral se silou mocí kolem ní dovnitY, honem, rychle, dlej! Tak si k  ertu pospa!!!  Jeho panika m nakazila. Vrhl jsem se vpYed, abych docílil kontaktu dYív, ne~ naae tla odtrhne. Zaplavila m tlesná odezva. Né né, tam né!  je el na m v mých myalenkách Hader, ale to u~ m kuchaY ina ruka popadla za ocas & Za ocas? Moj ~aludek udlal kotrmelec, kdy~ jsem se prudce nadechl. Zaplavilo m neuvYitelné mno~ství informací prostYednictvím smyslo. KuchaYka smrdla po  esneku, po njaké nepYíjemné voHavce a po strachu. Vidl jsem, jak zdvihám hlavu a zmaten se rozhlí~ím. Jak se mohu vidt z tohoto úhlu. Moje mysl odmítala pYipustit nový fakt. Nco bylo v nepoYádku & Nco bylo zatracen v nepoYádku! Podrbal jsem se zadní tlapou v ko~ichu, proto~e m hrozn svdilo místo pod obvazem. No tak, mladej pane! Jste v poYádku?  zeptala se ~ena naléhav. U~ mo~ete vylézt. Ni eho se nebojte. Práv jsem zahlédla oknem, jak se vracejí naai chlapi. U~ se opravdu nemusíte bát.  No, já se & To bude dobrý &  promluvil ponkud nejist a chraptiv moj hlas. Opatrn polezte ven, ae se vám neotevYe zranní. Liaáka vezmu radai sama,  prohlásila rezolutn a její ruka m popadla pod bYichem. Zazmítal jsem se v protestu. Tohle pYece není mo~né! Já nechci být v tomhle tle. Pomozte mi nkdo, prosím, ae je vaechno v poYádku!!! Opt si m pYitáhla za ocas, stiskla dlanmi tak, a~ moje zranní prudce zabolelo a hodila m na kuchyHskou podlahu. Instinktivn jsem dopadl na vaechny  tyYi a vykvikl bolestí. Z mé nové perspektivy vypadla kuchyH úpln jinak. Couvl jsem pod stol a za al si prohlí~et své tlapy. Nato il jsem hlavu, abych zahlédl i  ást tla a ocas. Ae u~ jsem chtl  i nechtl, musel jsem pYijmout fakt, ~e se nacházím v tle stYíbrného liaáka. Zatím se ze skrýae vedle krbu s lomozem vysoukalo za pomoci kuchaYky mé povodní tlo. Hubený mladík, apinavý od sazí, se sna~il udlat pár kroko, ale zapotácel se a musel se chytit ~idle, aby neupadl. }ena mu pomohla se posadit. Zven í se ozvaly rozruaené hlasy a dalaí rachot. Nebylo rozumt, o  em se tam mluví, ale chvíli trvalo, ne~ ten halas utichl. Pak se ozval dusot na chodb a dovnitY vtrhl majitel statku. Teto Ro~o, jsi v poYádku? A co on? Nestalo se vám nic?  Jenom pár modYin, s tím si nedlej hlavu, PetYe. Radai zkontroluj ostatní. Já zatím tady mladýho aoupnu zpátky do postele.  Neublí~ili mu?  Schovala jsem ho do krbu. Sice se tam trochu uapinil, ale nic se mu nestalo. Jeat zkontroluju, jestli se mu nepotrhaly stehy na rán.  To bude dobrý,  zachraptlo moje tlo a mu~ spokojen pYikývl. Lokl si ze d~bánu, který mu kuchaYka úslu~n nabídla, usmál se na ni a zase zmizel v chodb. }ena nabrala do umývadla teplou vodu z kotlíku vedle ohniat a za ala umývat moje lidské tlo. Stáhla z nj apinavou koaili a prohlédla ránu pod obvazem. Vaechno v poYádku. Tak jdeme!  zavelela a popadla mladíka kolem pasu, aby mu pomohla. Rozbhl jsem se za nimi. Jeat ~e se nikdo z nich nedíval. Zamotaly se mi nohy. Sakra! Jak se správn bhá po  tyYech? Kdy~ jsem se sna~il soustYedit, bylo to jeat horaí. Bál jsem se, ~e mi ute ou, a pYestal myslet na tlapy. Najednou to alo samo. V pokoji kuchaYka svlékla mladíkovi i apinavé spodky a otYela mu nohy, aby nezamazal postel. Hezky odpo ívejte, mladej pane, já sko ím dovaYit polívku, abyste dostal nco vý~ivnýho do ~aludku.  Upravila mu polatáY, srovnala pYikrývku, pYívtiv zamrkala a zmizela v chodb. Minutu jsem po kal, jestli se náhodou nevrátí, a pak vysko il na postel. Zabolelo m v rán a moje tlapy nechaly apinavé amouhy na pYikrývce. Mladík na posteli se namáhav posadil a za al si se zájmem prohlí~et prsty na rukou. Taky se cítía tak divn?  zeptal jsem se. Mít  tyYi tlapy je pro m ponkud slo~ité.  A co mám Yíkat já?  rozhoY en zareagoval Hader. Najednou se po mn chce, abych balancoval jen na dvou, pou~íval hlasivky a skládal patYi ná slova. Vía, jak je to t~ké?  Musíme se co nejrychleji vymnit zpátky!  Jsem pro, ale jak se to dlá?  Co~e, ty to nevía?  vydsil jsem se, proto~e do téhle situace nás vlastn dostal Hader. PromiH, mám z toho divný pocit & DYív ke mn vzpomínky a znalosti pYicházely samy od sebe, ale te jsou njak zaml~ené. Daleko víc si vybavuji pYe tené knihy a hodiny výuky. Asi te víc vnímám vzpomínky tvého tla.  Asi budeme muset znovu provést tlesné souznní,  prohlásil jsem a najednou se mi vybavilo vaechno, co jsem potYeboval vdt. Jen~e to nepojde hned. Energie potYebná k takové akci se obnoví bhem jednoho cyklu luny.  PYekvapen jsem zamrkal, kde se ve mn ty informace vzaly. Ukázalo se, ~e mám pYístup k celé liaákov pamti. Ale co moje pame? Zkusil jsem si vybavit poslední matematický pYípad, který jsem se svým u itelem Yeail. Vzpomnl jsem si na kantorovy Ye i, ale na  ísla ne. Sakra! Nco jsem si ze své pamti do nového tla pYinesl, ale zdaleka ne vaechno. Naproti tomu jsem si nyní zYeteln vzpomínal na poslední setkání se svou sestrou. Nádhern vonla a byla tááák smutná. Práv tehdy jsem doael k rozhodnutí u~ nikdy nikoho u dvora nekousnout. Pak jsme s Vladanem & ééé s Haderem & Sakra! Vaechno se mi motá do sebe & PYed o ima se mi zatmlo a oslovil m uklidHující hlas: ZostaH v klidu, pYíteli mého potomka, a naslouchej radám zkuaeného. Zapoj svou obrazotvornost. Haderova mysl je jako dom s mnoha komnatami. Vyber si jednu a tam uschovej vae, co sis pYinesl ve své duai. A~ pYijde  as zptné výmny, budea to potYebovat. Mezitím mo~ea v klidu poznávat Haderovu mysl a  íst jeho vzpomínky. VYím, ~e to pro tebe bude zajímavé.  Chtl jsem se zeptat, kdo je, a na spoustu dalaí vcí, ale hlas zmizel a zostal po nm jen klid a obnovená sebedovra & Tak~e budeme muset svá nová tla pou~ívat nejmén  tyYi týdny,  vzdychl neaeastn Hader a proplétal s povyta~eným obo ím prsty u rukou. Mluv na m nahlas, aby sis natrénoval Ye ,  doporu il jsem mu. Taky si budu muset nacvi it chozi,  podrbal se na hlav. Jo. To já taky,  sto il jsem se na pYikrývce do klubí ka a polo~il  umák na tlapy. Ty to máa mnohem jednoduaaí,  konstatoval, po mn se navíc bude chtít, abych jezdil na koni, tancoval, aermoval a kdovíco jeat.  PYípadnou indispozici mo~ea svádt na utrpné zranní,  navrhl jsem. To je nápad!  Yekl Hader nahlas. Asi budu hodn dlouho trpt bolestmi Au! Ani to nemusím moc pYedstírat.  Pomalu spustil nohy z postele a vstal. Za al pomalu chodit po místnosti a rychle nabýval na jistot. Radai zalez, ae t tu nkdo nepYistihne, jak pochodujea po místnosti nahatý.  No a? PYece mi oble ení sebrala kuchaYka.  Tak zalez, Hadere, a po kej, a~ ti ho nkdo pYinese.  Bó~e, vy lidé s tím nadláte.  Naatstí poslechl, tak~e kdy~ pYinesli oble ení a polévku, nic jim nepYialo divné. Pán domu se nám pYiael osobn omluvit, neaeastný z toho, co se pYihodilo nám dvma. Ujistil nás, ~e domo pojedeme v bezpe ném voze, stYe~ení pti jeho nejlepaími mu~i. A co bandité? Dostali jste je?  zajímal se Hader. Z tch, co pYepadli dom, nepYe~il ani jeden. Mli mezi sebou njakého cvoka, co je pomordoval jeat dYív, ne~ jsme se stihli vrátit. Jeho jsme pak museli zneakodnit my. A koliv byl, dá se Yíct, smrteln zranný, málem pYizabil naaeho stájníka. Podle vaaeho popisu soudím, ~e to byl práv ten, co vám sebral kon.  Tak~e je po nm?  Jo, má to za sebou. PYe~ili jen ti dva, co hlídali v lese za roklí ukradené kon. Ti se vzdali hned, jak jsme na n vybafli,  zasmál se mu~. A Viana?  Nebojte se, mladý pane, vaae klisni ka je v naprostém poYádku. A její matka naatstí taky.  A co udláte s tmi, co jste zajali?  Co by, dostanou Yetízky na nohy a sedm let budou na tomhle statku otro it. Pak se uvidí. Nebo si pYejete, abych je poslal vaaemu otci?  No, snad ani ne,  odpovdl Hader, ani~  ekal na moj názor, tady budou u~ite njaí. Otec by je dal ihned popravit.  Taky si myslím,  pYikývl mu~, vlastn jsem jim dal na vybranou. Bu se nechat soudit pánem, nebo sedm let otroctví, bhem kterých mohou dokázat, ~e se polepaili a ~e si zaslou~í svobodu.  To je moudré,  pYikývl uznale Hader a já s ním tentokrát tiae souhlasil. Ne~ jsme odjeli domo, pokra ovali jsme se s Haderem v u ení, jak se pYirozen pohybovat v nové ko~i. Konec konco, nebylo to zase a~ tak nezajímavé. Jako liaák jsem v kuchyni vyslechl pár nelichotivých poznámek na svou osobu. NejdYív jsem ml vztek, ale pak jsem se nad tmi kuchyHskými drby zamyslel. Doael jsem k závru, ~e to ti lidé nemyslí zle, ~e vlastn jen mají strach, co s nimi v budoucnu bude. Tak mám pocit, ~e je ten kluk dsn rozmazlenej. Dyby ho dali na výchovu ke mn, makal by jak mourovatej. Za rok by ml pevný svalnatý ruce a zkrotil by ka~dýho kon na pastvin,  Yekl na mou adresu vrchní stájník. To není to nejhoraí,  pYidal se správce, nejvtaí chyba je, ~e se vo nic, ale vobec vo nic nezajímá. Kdyby se s jeho otcem nco stalo, spolkl by tohle panství Drahan dYív, ne~ by se tady mladej stihnul rozhlídnout. Dye von ani neví, kde tady probíhá hranice.  Nenaatvalo m ani tak to, ~e m pomlouvá, jako fakt, ~e jsem to opravdu nevdl. OchraHuj nás vaichni svatí,  pokYi~ovala se kuchaYka, to by bylo horaí ne~ otroctví. }dímá své poddané jako vymáchané onuce. Dyby se ho tak nebáli, utekli by k nám u~ dávno. Proti Drahanovi je náa Servác úplný zlatí ko.  Servác a zlatí ko?  uchechtl se správce. Kdybych mohl Yíct to, o  em nesmím mluvit, houpal by se na nejvyaaí oprátce.  A o  empak nesmía mluvit? No, pochlub se!  To nemo~u,  zvá~nl správce, kdyby jen tuail, ~e nco vím, byla by moje rodina ohro~ena víc, ne~ tuaíte. Tak~e bute tak hodní a dr~te huby!  No jo, náa pan dole~itej,  provokovala ho kuchaYka. Servác je záludnej hajzl. Divím se, ~e to na nj u hrabcího dvora jeat neprasklo. Dejte na mou radu a dr~te se od nj dál. Úpln sta í, ~e s ním kvoli daním musím jednat já.  Ty s tím nadláa. Tak dej echo pánovi, on u~ si ho proklepne.  Ty jsi tak naivní, Ro~o, a~ to bolí. Naposledy na to zkusil pána upozornit Horan z pily. On si nikdy pYília nebral servítky, vaak jsi ho znala. No a jak skon il? `patn.  Ale to pYece byla nehoda, jak mu ten jeho vodou pohánný vynález ufikl ruku.  Jasn, ne~ ho naali, tak vykrvácel &  nejist podotkl stájník, ale bylo vidt, ~e semínko pochybností u~ bylo v jeho mysli zaseto. Ostatn, v mojí mysli také. Nikdy by m ani ve snu nenapadlo, ~e by mohl být Servác nco jiného ne~ vrný pYítel a ochránce. S otcem bojoval ve válce, a co jsem si pamatoval, tak byl v~dycky tak trochu  lenem naaí rodiny. Odmali ka byl moj i Hal in kamarád a leckdy i kryl naae prohYeaky. Celou dobu se vzorn staral o celý dvor, o lidi kolem nás a jejich blaho & V~dycky byl plný soucitu a porozumní. Dokonce vozívá do msta mat iny krajky, aby je tam výhodn prodal, kdy~ je nejhoY. Nemohl jsem uvYit pomluv, kterou jsem tu vyslechl. Ale zdejaí správce se ho viditeln bál. Dokonce se bál i o svou rodinu. A ten mu~ z pily & Matn jsem si vzpomínal, jak se o tom neaeastném úrazu u nás mluvilo. Ne, to není mo~né. City se vzpíraly tomu uvYit, ale rozum nabádal k opatrnosti. Co kdyby pYece jen & Zalovil jsem v liaákov pamti. Ne, o Servácovi nic zajímavého nevdl. Zato se vynoYily jiné zajímavé vzpomínky. Ten roztrhaný ov ácký pes byl krvela ná bestie, co rdousí jehHata z pouhého potaení ze zabíjení a krve. Fuj. Jeat ~e jsem ho & ~e ho Hader zabil. A lidi? Jako prvního pokousal barda, který nás asi pol roku obla~oval hloup romantickými baladami, pro které mla slabost moje matka. Jen~e bardovi nealo jen o to potait vdanou ~enu zpvem, chtl ji potait i podstatn dovrnjaím vztahem, ne~ se jí líbilo. Na apal jsem ho (tedy vlastn Hader ho na apal), jak uplácí slu~ku, aby matce Yekla, ~e ji táta znásilnil. To u~ vá~n bylo moc. Kousnul jsem ho a slu~ka místo pomlouvání utíkala ~alovat na m. Intrika se bardovi nevydaYila. Dostal njaké bolestné a poslali ho od dvora pry . Podruhé jsem rafnul pomocníka z kuchyn. Ten holomek ukradl králíka a místo nj podstr il na peká sta~enou ko ku, kterou pYedtím naael chcíplou u smetiat. Fuj! To je trochu pYília i pro lia í ~aludek! Navíc mi chue jeho krve prozradila, ~e ml ze svého hnusného nápadu poeouchlou radost. A potYetí jsem pokousal Hal ina vychovatele. Ajajaj! Tohle byl jaksi omyl. PYistihl jsem ho, jak Halce vyail prutem na zadek tYi poYádná jelita a jak ji pohlavkuje a Yve na ni. Rafl jsem ho a jak se mi krev z jeho nohy dostala na jazyk, hned jsem vdl, ~e jsem se spletl. On se o ni hrozn bál, proto jí udlil tak citelnou lekci. Zapalovala si na sen sví ky a od jedné u~ chytl kus sena, kdy~ ji vychovatel naael. Uhasil to a pYi tom si popálil pYedloktí. Halce se naatstí nic nestalo, jen mla ohoYelé krajky na aatech. Ale vychovatel se polekal, ~e by pYi takových nápadech mohla nkdy uhoYet. Proto tolik Yádil. Kdybych uml mluvit, omluvil bych se mu. Taky jsem ml apatné svdomí, ~e jsem na tu bláznivou malou sle nu nedohlédl sám. Pak se ukázalo, ~e kousat lidi není moc chytrý nápad. Málem ze m zbyla jen ko~e na zdi. Jeat ~e se m ujal Hal in bratr & Co to blábolím? Jestli si nedám pozor, ztratím za chvíli svou lidskou podstatu! OtYepal jsem se a ael si o drbech z kuchyn popovídat s Haderem. Usoudil stejn jako já, ~e bychom se na Serváce mli podívat víc zblízka. Pak nás odvezli domo. Byla to nuda. Vaichni tak usilovn pe ovali o naae pohodlí, ~e to bylo a~ trapné. Trochu akodolib jsem uva~oval o tom, jak si asi Hader poradí bhem setkání s otcem. Já to ml mnohem jednoduaaí. Hader se zaru il za to, ~e u~ nikoho nepokouau a já skon il v láskyplné náru i své sestry. Bylo to docela pYíjemné. Nechal jsem se rozmazlovat a hrál si na pYítulného mazlí ka. Skoro jsem  ekal, ~e budu moci mluvit i s ostatními stYíbrnými liakami v domácnosti, ale nealo to. Bu nemohly nebo nechtly mluvit. Dokonce jsem ani nedokázal poznat, jestli mi rozumí. Oni t neslyaí, to jenom já,  vysvtloval mi Hader, k souznní doalo jen mezi námi dvma. Ostatní stYíbrHáci cítí, ~e se to stalo, a respektují to, ale mluvit s tebou nemohou.  Byl jsem rád, ~e si mohu pokecat aspoH s ním. Hrál si na zranného velice úspan. Dokonce ani moj otec ho pYília nezat~oval u ením a prací. Liaák v mém tle  asto chodíval do zahrady a tam v lehátku s knihou na klín podYimoval. Ostatní kolem nj naalapovali po api kách, aby snad chudáka zbyte n nebudili. PYíjemn m pYekvapilo, ~e mou osobu mají zdejaí lidé navzdory vaem výhradám opravdu rádi. Ale i tady si mysleli, ~e jsem nezodpovdný floutek, který se jen baví a o nic se nezajímá. Teprve v lia í ko~i jsem objevil, ~e ~ivot u dvora je mnohem pestYejaí, ne~ jsem dYív vnímal. Zjistil jsem, kdo s kým chodí, kdo je lenoch, kdo maká od rána do ve era, kdo krade, kdo je nemocný, kdo má problémy v rodin i kdo se cítí osamlý. Emoce ke mn pronikaly výraznji, ne~ jsem byl zvyklý. Jeden surový ko í m dokonce nakopl, kdy~ jsem se pletl koním pod nohy ve stájích. Bolelo to jako  ert. PYece jen se jeat úpln vaechno nezahojilo. Zalitoval jsem, ~e jsme znovu nezkusili to lé ení, které mi vnucoval Hader. V lia í podob jsem vo i tomu tolik výhrad neml. Ale on v lidském tle u~ tomu nebyl naklonn. `koda. Pak jsem si za al víc vaímat Serváce. Ten chlap byl prost vaude. Ráno proamejdil kuchyni, vynadal kuchaYce, ~e dost neaetYí, pak obhl celé hospodáYství, tu a tam prohodil pár slov, nechal si osedlat kon a vyrazil do terénu. V takovém pYípad jsem za ním nemohl, to u~ by budilo podezYení. Vtainou se nevracel ani na obd. Teprve nave er se objevil, aby prohodil pár slov s otcem nebo matkou. Byl tak dovryhodný.  asto se radil, zda má povolit výjimku z daní, kdy~ mají lidé trable. Obvykle rodi e pYesvd il, aby byli vo i svým poddaným milosrdní a odpustili jim dluh. Pak se dlouze omlouval, ~e se mu opt nepodaYilo opatYit dostatek penz, aby pokryly rozpo et naaeho panského sídla. Prý pro to dlá vaechno, co je v jeho silách. Neobjevil jsem nic, co by mluvilo v jeho neprospch. A~ jednou,  irou náhodou, jsem se vyhYíval sto ený na králíkárn, kdy~ jsem zaslechl Servácov hlas. Rychle jsem se probral ze sladké dYímoty a natáhl uai.  &udláa to jako v~dycky.  To nejde, pane. Zásoby obilí u~ jsou nedostate né, bylo by podezYelé, ~e tak brzo po jeho nákupu nebude z  eho péct. Tentokrát nemohu. Opravdu ne.  No kdy~ ty ne, tak ani já ne. Tvoje rodi e budou muset krom dan zaplatit i pokutu za nedodr~ení závazku, který podepsali. Donekone na se za n pYimlouvat nemohu.  Ale to by je zni ilo, pane.  Tak jim pomoz ty.  DobYe víte, ~e se svou rodinou sotva vyjdu. A  ekáme dalaí dít.  Oba se na chvíli odml eli a já si uml docela dobYe pYedstavit, jak si hledí do o í. Byl jsem rád, ~e m na stYeae králíkárny nemohou vidt. Ur it by na m poznali, ~e jsem jim rozuml. Dobrá, pane & Polka obilí je vaae,  vzdychl vozka. Jsem rád, ~e jsi rozumný,  odpovdl svým pYívtivým hlasem Servác a oba pokra ovali v cest. Naslouchal jsem vzdalujícím se krokom, a kdy~ byli dost daleko, pustil jsem se nenápadn za nimi. Vozka pYipravil voz, pYevzal od správce peníze a odjel na trh. PYi návratu jsem si ho vy íhal. V putnách ukládal pYivezené zrní do zásobárny a nikoho ani nenapadlo mu~e kontrolovat. Nenápadn jsem koukal, jak nabírá do putny jen tYetinu obsahu, aby to vypadalo, ~e ukládá plné mno~ství nakoupených zásob. To znamenalo, ~e  ást nákladu u~ vylo~il nkde po cest. Zdá se, ~e budu potYebovat Haderovu pomoc, jinak toho o moc víc nezjistím. Za ali jsem tedy s Haderem chodit na delaí procházky po okolí.  asto se k nám pYidala i Halka, ale to nevadilo. Hader se dával do Ye i s lidmi, které jsme potkávali, a já ~asl, co vaechno mu kolemjdoucí Yekli, kdy~ se zeptal, jak se jim daYí. Jednou se na nás usmálo atstí a my získali informaci, která vysvtlila, kam zmizelo obilí a dalaí zásoby z naaeho dvora.  &ael jsem do té skalní tvrze, aby mi taky dali práci, ale oni se jen smáli, ~e ~ádného zemdlce nepotYebujou, ae se koukám ztratit. No a pak jsem zaslechl, ~e za mnou jede nkdo na koni. Pane, já jsem opatrný  lovk. Schoval jsem se ve starém poto ním koryt, a udlal jsem dobYe. Ti chlapi docela dobYe odhadli, kam jsem asi tak mohl dojít a motali se tam dobou polhodinu, ne~ to vzdali. Slyael jsem, jak nadávají, kam jsem jenom mohl zmizet, a jak se domlouvají, ~e svému pánovi oznámí moji smrt. Jinak ~e by je dal zmrskat. No Yeknte sám, pro by mli chtít smrt njakého chudáka, kterému nedali práci? Je to vá~n divné. Rozhodl jsem se o tom povdt panu Servácovi. Co kdyby to byli njací loupe~níci?  Xíkáa skalní tvrz za kaskádovým potokem? Ale to je tsn na hranici Drahanova území, to by mohlo znamenat potí~e. Neboj se, promluvím o tom s otcem.  VYelé díky, mladý pane. Já jen aby z toho místa nevzealy njaké problémy. Poslední dobou tím smrem jezdí krom lidí i njak moc vozo se zásobama. Prý tam velice dobYe platí.  Jakmile jsem s Haderem osamli, za ali jsme spekulovat o tom, co to mo~e znamenat. Nakonec jsme uznali za vhodné povdt o skalní pevnosti otci. Vyslechl nás se zamyaleným výrazem. Pak prohlásil, ~e se na to koukne, a poslal nás odpo ívat. Hader odeael, ale já se nenápadn protáhl za závsem a ulehl pod jednou lavicí, abych se mrknul, jak s tou informací otec nalo~í. Pozval si velitele strá~í, mého u itele, Serváce a vrchního stájníka. Na stol rozlo~il mapu a za ala porada. Vrchní stájník potvrdil zvýaenou aktivitu provozu v té oblasti a vyjádYil obavu z invaze naaeho souseda. Moj u itel varoval pYed Drahanovou rozpínavostí a doporu il najmout dalaí zbrojnoae nebo povolat poddané, aby naae území stYe~ili v okolí hranic poblí~ skalní pevnosti. Mli bychom v pevnosti umístit stálou hlídku,  podotkl velitel strá~í a oto il se tázav na správce. To by bylo pYília drahé, na to nemáme,  oponoval Servác a pohrával si s tu~kou, pochybuji, ~e by se Drahan odvá~il zaúto it. Mn ta situace nepYipadá nebezpe ná.  Poblí~ skalní pevnosti máme ov ácké území a skvlé pastviny,  drbal se ve vousech moj u itel, jestli je Drahan zabere, u~ je zpátky nedostaneme.  Jen~e ov áci je sami neubrání,  namítal voják. PotYebovali bychom vdt, kdo se nám to usídlil ve skalách a co plánuje.  Tak nkoho poaleme, aby to tam okoukl.  Mo~e to být nebezpe né.  Já myslím, ~e se zbyte n znepokojujete,  nervózn eukal tu~kou Servác do mapy. Otec zamyalen naslouchal a potom navrhl veliteli strá~í, aby odjel do královského msta a tam najal dva tucty vojáko. Ale to se straan zadlu~íme,  hoYekoval Servác. Ro ní výnos z ovcí je vyaaí ne~ cena za jejich ochranu,  rozhodl rezolutn otec a ukon il poradu. Servác se pYi odchodu nervózn oaíval, ale tváYit se sna~il vstYícn a starostliv. Zdr~el se v místnosti jako poslední. Ne~ odeael, obrátil se ve dveYích na otce. Zítra sjedu na mstské tr~iat a prodám pár krajek a drobností, abychom ty krky navíc u~ivili,  pokýval nespokojen hlavou. Vím, ~e se ti to nelíbí,  poplácal ho otec pYátelsky po rameni, ale njak u~ se s tím popereme jako v~dycky. Ukazuje se, ~e je to nutné.  Udlám, co bude v mých silách.  Vezmi s sebou zítra na trh i man~elku a dceru. Slíbil jsem Halce, ~e si mo~e vybrat k narozeninám nové aaty.  Ale &  Já vím, já vím, finance. Ale slibuji, ~e je to na dlouhou dobu poslední výstYelek, který jsem povolil. Man~elka navíc dokon ila dalaí krajkový líme ek a pléd. To by snad mlo uhradit výdaje.  No, dobYe,  vzdychl Servác a rezignovan pokr il rameny, ale pojedu brzo. Ae jsou pYipravené pYi východu slunce.  Díky, já jim to vyYídím.  Jakmile odeael, vylezl jsem z úkrytu a za al si lízat tlapky. No ne, my jsme tu mli apióna,  sehnul se ke mn otec a podrbal m za uaima. Bylo to pYíjemné. V mé lidské podob jsem si na ~ádný vlídnjaí kontakt poYádn ani nevzpomínal. Druhý den jsem se dr~el Halky jako klíat. Nenechal jsem se odehnat a pYesn, jak jsem doufal, m nakonec sestYi ka vzala s sebou. Za dv hodiny jsme dokodrcali do mste ka, kam se sjí~dlo spoustu zájemco o pravidelné trhy. Servác doprovodil sestru s matkou do jednoho krámku s tím, ~e se pro n zastaví asi za hodinu  jen co obhne ostatní obchodníky. Matka mu svYila krajky, aby zaYídil jejich prodej. Nenápadn jsem se vyplí~il za ním a ael mu v patách. Doalo mu to a~ po pár krocích. Naatstí se nepolekal. Á, náa stYíbrHák. Koukám, ~e t taky nebaví o umovat ~enské, jak vybírají hadry,  uaklíbl se a dál u~ m nebral na vdomí. Loudal jsem se za ním a pochyboval, zda to k n emu bude. Poté, co jsme objednali dodávku  erstvé zeleniny, brambor a ovsa pro kon, dorazili jsme do jedné barabizny, kde bych hledal maximáln aéfa ~ebráko. O ividn jsem se zmýlil. Servác proael malou zaplivanou nálevnou do zadní  ásti chatr e. Nikdo z pYítomných nás nezastavil a my se ocitli jako mávnutím kouzelného proutku v úpln jiném svt. Vaude bylo plno vzácného nádobí, koberco a obrazo. Sedl tu chlapík, který Serváce vYele uvítal. Tak co, máa toho hodn?  Ne, tentokrát jenom dva kousky. Kdybys ale neml zájem &  PYece jsme se v~dycky dohodli, ne?  Tentokrát chci víc. Tisíc za pléd a tYi rolky za límec.  Ale, Servi, bu realista. Polka toho, co chcea, je víc ne~ sluaná cena.  No, to teda není!  Tak jo. Osm rolek za vaechno.  Devt.  Osm a pol.  Domluveno.  Díval jsem se, jak se mince, zabalené do rolek, sthují do mace a krajky na pult vedle zlacených poháro. Probhlo to velice rychle a zdálo se, ~e oba ú astníci jsou nadmíru spokojeni. Kdy~ jsme se vrátili k matce a sestYe, Servác nasadil veselý výraz a spiklenecky na n zamrkal. Tak jsem byl úspaný. Prodal jsem za celé  tyYi rolky.  Ale to je skvlé,  zaradovala se matka a já jen tiae zíral. Kone n jsem na vlastní uai odhalil nesrovnalost. Ten darebák nás okrádá! Nejradji bych ho kousl! Ale to by mi bohu~el u~ neproalo. Celou cestu domo jsme pYemýalel, jak na nj. Je prohnaný a opatrný jako lasi ka. A jak se loví lasi ky? NejdYív je nutné pozorováním zmapovat jejich zvyky a pak si po íhat na správném míst & Jen~e Halka mi doma mé sledovací plány totáln pYekazila. Popadla m do náru e a odnesla do svého pokojíku. Nespokojen jsem sebou vrtl, ale nebylo mi to nic platné. Moj brácha t úpln zkazil, Hadere,  vy etla mi zamra en, udlal z tebe nevrného tuláka. Místo aby sis hrál se mnou, poYád nkde trajdáa. Asi budea muset dostat obojek a vázací aHoru.  No, to by mi tak jeat chyblo! Dneska tu budea na m hezky  ekat a odpoledne si budeme hrát na pYevlékanou. Já budu princezna a ty moj zakletý princ.  No nazdar! Nejhoraí vopruz, jakej znám. I kdy~ & obojek se aHorou by byl horaí. OtYel jsem se jí o nohy a vdechl její ú~asnou voni. Cítil jsem, jak Hal ino rozladní mizí. Rozcuchala mi srst mezi uaima a pYejela dlaní po celém hYbet. Slastn jsem se protáhl. Na usmíYenou mi nabídla piakot. Sice bych dal pYednost kuYecímu nebo rybímu masu, ale i tohle se dá pYe~ít. Kdy~ jsem si po obd odtrpl její pYevlékací hry, popadla m do náru e. Dnes mi opravdu nehodlala dopYát ani chvilku svobody. Obratn se vyhnula vychovatelce, aby s ní nemusela jít na procházku, a zamíYila do polorozboYeného seníku, který u~ se nepou~íval. Modlil jsem se, aby ~ebYík, po kterém aplhala do patra, vydr~el naai váhu. Halka ovaem pYesn vdla, na kterou pYí ku si mo~e dovolit alápnout. NahoYe jsme se pYesunuli a~ k vtracímu okénku, kde bylo odhrabané místo, deka, dva staré polatáYky, zásoba jablek a suaenek, skYíHka na aperky, hYeben, rtnka ukradená matce, sví ka a nkolik kYídových kamínko. Tmi Halka kolem okénka nakreslila neumlé ornamenty. Uvelebil jsem se na dece a hlavu opYel o jeden z polatáYko. Moje sestYi ka se pustila do vymýalení pYíbhu, jak opuatná princezna byla zajata zlými loupe~níky a ti ji uvznili ve vysoké v~i. Le~el jsem a naslouchal jejímu tichému hlásku. Za al jsem podYimovat a po njaké dob jsme oba usnuli. Asi nás ten nakupovací výlet trochu zmohl. Probudily m hlasy. Sice byly tlumené, ale znlo v nich roz ilení.  &to snad nemyslía vá~n!  V téhle situaci u~ si to nemohu dovolit. To pYece chápea, ne? Kdy~ se tu bude courat tolik strá~ných a vojáko, nemohu zásobovat naaimi potravinami nkoho cizího.  Chtl jsi Yíct nepYítele &  Xeknme sou asného obchodního partnera &  Máme dohodu!  Ale v~dye ti to tu celou dobu vysvtluju! Nejde to! Nebyli jste dost opatrní a moj pán kvoli vám za íná zbrojit. Já u~ vám jídlo vozit nemohu!  Platíme víc ne~ královsky!  Ty poYád neposloucháa, co ti Yíkám. I kdybyste platili v diamantech, nejde to! Prost konec!  Velitel s tebou bude chtít mluvit.  To je zbyte né! Jenom mu vyYi, ~e je konec.  Vía co? VyYi si to s ním sám. PozítYí tady, ve stejnou dobu! A koukej pYijít, jinak t bude mrzet, ~e ses kdy narodil!  Dole zaskYípala neudr~ovaná rozklí~ená vrata, jak nkdo odeael. U~ jsem myslel, ~e je  istý vzduch, kdy~ do nosného trámu staré stodoly nkdo kopl. Do hajzlu s nima! Copak nemají ani zbytek mozku?!  Celé patro nad Servácovou hlavou se zatYáslo. Halka se za ala probouzet. Naatstí se zdola ozvalo dalaí zavrzání a já si zhluboka oddechl. Kdyby nás tu správce na apal, byla by to zatracená smola. Po~ádal jsem u ve eYe Hadera, aby za mnou ve er, a~ Halka usne, zaael. Málem jsem taky usnul, ne~ se objevil. Byl v mizerné nálad a spía vr el ne~ mluvil: U~ abychom si zase vymnili tla zpátky! Tvoj otec za íná být nesnesitelný.  Copak?  otázal jsem se soucitn. Prý u~ se pYília dlouho válím a flákám, tak~e od zítYka musím zase  istit stáje, objet ov áky a spo ítat jejich stáda, studovat historii a nau it se  íst v mapách...  No jo, to se dalo  ekat. Na jednu stranu je to otrava, ale na druhou stranu ti to dá trochu volnosti. PozítYí potYebuji tvoji pomoc &  V ur ený  as Hader zaYídil, aby vychovatelka naala moji sestru a zamstnala ji, tak~e jsme se ve skrýai na patYe staré stodoly ukrývali my dva. Museli jsme dlouho  ekat, proto~e jsem trval na tom, abychom sem zalezli dv hodiny pYed ur enou schozkou. Klí~ily se nám o i podobn jako tenkrát Halce, ale báli jsme se usnout, abychom nepYiali o napjat o ekávaný rozhovor. Jeden ze zú astnných také pYiael dYív. Neodvá~ili jsme se ani pohnout, ale po chvilce ke mn dolehl jeho pach. Servác to nebyl. Ten dorazil a~ v domluvenou hodinu. Natáhl jsem uai, ale ti dva se pYivítali tak tiae, ~e jsem nerozuml slovom. Teprve po chvilce se dostali do sporu a pYidali na hlase. Copak ti to nevyYídil? Budou tu vojáci.  Jen~e my ty zásoby potYebujeme.  Budete to muset vyYeait jinak.  Zaplatíme dvojnásobek.  Servác se na chvíli odml el. Docela dobYe jsem si ho uml pYedstavit, jak v prstech nervózn to í tu~kou nebo mincí. To zní sice lákav, ale nepojde to. To u~ bych rovnou mohl str it krk do oprátky.  Taky by mohl nkdo tvému pánovi nazna it, co za jeho zády provádía.  Co kdybys za al aspoH trochu pou~ívat mozek. Jestli si za neme vzájemn vyhro~ovat, nepovede to k ni enu dobrému,  za ínal se zlobit Servác. Hm, no dobYe,  zasy el druhý hlas, vidím, ~e t nepYesvd ím. Ale mohl bys pro nás udlat nco jiného.  Kdyby se ti podaYilo &  mu~ opt pYeael k aepotu a já pYestal rozumt, co Yíká. To nebude snadné,  namítl Servác. Odmna bude stát za to.  Umía být velmi pYesvd ivý.  Tak co?  Myslím ~e ho tam doká~u vylákat. Ale sám ur it nepojede. Po ítejte s doprovodem.  Kdy~ to nebude víc jak sedm mu~o, máa u nás zvláatní prémii. A co ty? Ty pYijedea taky?  Budu muset, jinak by moje naléhání vypadalo podezYele.  Výborn. Kdyby pYedem poslal nkoho na prozkum, budou tou dobou uvnitY pevnosti jen dva vandráci. Pak musía celou skupinu dostat dovnitY. A~ zlikvidujeme strá~né, ty svého pána osvobodía a odvezea ho zranného domo. Pozdji t nkdo navatíví a Yekne ti, co dál.  Skrze moje lia í smysly ke mn doputovala nepYíjemná ozvna návatvníkových emocí, kde se mísilo potaení z násilí a uspokojení z nalí ené pasti. Ml jsem skoro fyzickou potYebu se oklepat, ale musel jsem vy kat, a~ za sebou spiklenci zavYou dveYe zven í. Zatím jsme s Haderem setrvali v tichosti a jen mentáln spekulovali nad tím, co jsme práv slyaeli. Kam chtjí mého otce vylákat? Do skal? A kdy? Mají nebo nemají v úmyslu ho zabít? Najednou pYed námi bylo víc otázek ne~ odpovdí. Zva~oval jsem, zda by bylo na míst otce varovat. On má ale nepYíjemný zvyk vaechno, co Yeknu, brát na lehkou váhu. Mo~ná by bylo lepaí, usoudil Hader, se spía poradit s velitelem strá~í, a~ se zítra vrátí z msta. V ka~dém pYípad musíme co nejdYív vypátrat Servácovy zámry. Vyplí~ili jsme se ze stodoly a nenápadn pokra ovali ve svých povinnostech. PYesnji Ye eno Hader v mé ko~i pokra oval v povinnostech a já se ael courat do blízkosti otcovy pracovny v nadji, ~e na nco zajímavého kápnu. Jenom~e okolnosti se opt spikly proti mn. Otec a Servác se rozhodli pro vyjí~ku na koních, a kdy~ jsem se k nim chtl nenápadn pYidat, objevila se Halka. Táta si ji posadil do sedla pYed sebe, objel s ní dvakrát dvor a pak jí opatrn pomohl zpt na zem. Závistiv jsem vnímal jeho láskyplný pohled a Hal ino nadaení z otcova zájmu. Jen~e vzáptí m sestra popadla pod bYichem a pYekazila tím veakeré mé sledovací plány. No, co se dá dlat & Jako liaák jsem ne ekané zásahy vyaaí moci  snáael mnohem stoi tji ne~ lidé a pYitulil jsem se k pYíjemn vonící pYátelské osobce. Druhý den se z msta vrátil velitel strá~í. Tentokrát jsem byl jako vyzvda mnohem úspanjaí. Obsadil jsem jedno z kYesel v otcov pracovn a bez problémo vyslechl velitelovo hláaení. Mli jsem kliku, pane, Sulivan je práv volný a uvolil se zorganizovat bojeschopnou skupinu. Jakmile bude mít vaechny chlapy pohromad, pYivede je sem.  Výborn, Suli je skvlá volba. Co myslía, za jak dlouho dá tu partu dohromady?  No, já nevím, jak moc se mu dá vYit, ale povídal nco jako: za tYi dny jsem u vás.  Hmmm,  zamru el otec, ale znlo to spokojen, mo~ea si jít odpo inout. Jak znám Suliho, asi jsi toho moc nenaspal.  Chlastali jsme a~ do rána, pane. Stálo m to polku msí ního výdlku.  Doufám, ~e ne ekáa, ~e ti to proplatím,  uaklíbl se otec. Ne, pane &  vzdychl velitel a porou el se. Otec roztáhl na stole mapu a zatí~il ji pohárem, kalamáYem a knihou, aby se mu nesrolovala. `el jsem se podívat, co prohlí~í. Nechal m na stole, dokonce m podrbal pod bradou. Vidía to, stYíbrHáku? Tak tohle je hranice s Drahanovým hrabstvím. Poslední dva msíce je tam nepYíjemn ruano. Ur it chystá njakou neplechu. Jen poYád nevím, jakou. Drahan je mazaný chlap. Jestli má nco za lubem, ur it to chce zaYídit tak, aby mu to proalo i v pYípad projednávání pYed královským soudem. Jestli chce zabrat kus naaeho území, nepou~ije ani své vojáky, ani pYímý útok. Mohl by na nás poatvat njakou divokou hordu, které bychom se neubránili. On by pak slavnostn pYiklusal, osvobodil území od bandito a ujal se ho. Jo, tahle varianta by mu nejspía proala. Ale já nemám dost lidí, aby hlídali celou hranici &  Otec mluvil napol pro sebe, napol ke mn. Asi jsem mu jako ml enlivý spole ník k monologu vyhovoval. }asl jsem nad jeho úvahami a fascinovalo m, jak se sna~í vcítit do myalenek naaeho nepokojného souseda. Mn by vobec nenapadlo pYemýalet o naaem problému z jiné strany. Kdyby se otci nco stalo, a já musel pYevzít panství, tak by m nepYítel podobnou taktikou snadno dostal.  & asi by bylo nejlepaí vnutit jim  as a místo stYetu a trochu se na n pYipravit. Ale co kdy~ jich je mnohem víc, ne~ si myslím? Zatracená práce! Kdybychom na tom byli finan n líp & No jo  kdyby, kdyby &  Za al pYecházet po místnosti a zdálo se, ~e o n em usilovn pYemýalí. No jo, bodeje bys ml peníze, povzdechl jsem si v duchu, kdy~ t Servác okrádá, kde jen mo~e. Na koho se myslívá, ten za dveYmi bývá. Mo~u na chvíli, Pavle?  nakoukl dovnitY náa vykutálený správce. Ale jist, pYíteli, poj dál. Zrovna pYemýalím o tom, jak velký si mám vzít doprovod na výlet ke skalám. Kdyby nás tam pYekvapila njaká vtaí skupina &  Servác se nervózn rozhlédl a za al si hrát s knoflí kem u vesty: Bude to jen taková malá prozkumná cesta, nemyslím si, ~e by doalo k boji. Mo~ná tam najdeme jen pár tuláko, kteYí se ve skalách ukrývají, kdy~ je oaklivo.  Najednou pYestal ~moulat knoflík a podíval se otci pYímo do o í: Bylo by asi hloupé tam naklusat s bojovou jednotkou.  Jo, to máa nejspía pravdu. Vezmu s sebou tYi naae strá~né, to by mlo být pYimYené. Vía, njak z toho nemám dobrý pocit. Znáa to, ne? Takové to svrbní aíje, kdy~  lovk leze nkam, kam nemá.  Já jsem pro. Vykaaleme se na to,  bez zaváhání souhlasn pYikývl Servác. Jen~e to moj otec slyaet nechtl. U~ byl rozhodnutý sko it na nastra~ený apek. Servác si ur it moc dobYe spo ítal, jak na to zareaguje. Neblázni. Nezahodíme pYece aanci vy istit prostory ve skalách. Jestli se ti tam nechce, tak se mnou jezdit nemusía. Skoro bych byl radji, kdybys zostal doma.  O tom jsme u~ pYece mluvili,  zamra il se Servác, jedu taky! Zbytek strá~ných to tady doma uhlídá bez problémo, kdyby nco.  Stejn bych potYeboval jeat jednoho spolehlivého  lovka, kterému bych mohl vYit.  Co u itelskej?  Moc filozofuje a kecá. Navíc mu chybí praktické uva~ování.  Tak Vladan,  navrhl Servác m. Jo, o nm u~ jsem pYemýalel, ale jeat poYád je takovej dtskej a nevyzrálej.  No a jak má vyzrát, kdy~ mu ani nedáa pYíle~itost se na n em podílet?  }e bych ho vzal s sebou? Mohl by nám krýt záda.  Jo, s kuaí to umí dost dobYe,  pYikývl Servác,  ím~ m mimoYádn potail. No, uvidíme,  nechal si jeat otec  as na rozmyalenou. A cos mi to vlastn chtl?  Musíme nakoupit dalaí obilí, dokud nepodra~í. Já vím, ~e se to momentáln moc nehodí, ale ceny jsou zrovna te nejpYíznivjaí.  Pokud je to potYeba, tak ho kup. Budu muset sáhnout do krizových rezerv, ale to se nedá nic dlat. Proto je vlastn máme, ~e?  Kdybych mohl mluvit, na mou duai, ~e bych otci doporu il, ae do svých rezerv sáhne Servác! U~ jsem se Haderovi nedivil, ~e je ob as v pokuaení nkoho rafnout. Já se v téhle chvíli musel fakt dr~et, abych se neprohYeail proti slibu, ~e tento liaák u~ nikdy nikoho u dvora nekousne. Díky. Pokusím se usmlouvat co nejpYíznivjaí cenu,  usmál se Servác a odeael. Jo, nejpYíznivjaí cenu! Ale pro koho?! A~ se mi z toho je~ila srst v zátylku. Copak tu dneska okounía tak dlouho, Hadere?  houkl na m otec a pYidr~el mi otevYené dveYe. Ml bys jít za Halkou, aby se jí lépe usínalo.  Posluan jsem se protáhl na chodbu a zamíYil za Vladanem  tedy, co to povídám & poYád se musím hlídat, aby se ze m fakt nestal liaák! ZamíYil jsem ke své lo~nici, abych s Haderem probral nové poznatky. Velitele strá~í jsme si s Haderem vy íhali hned ráno, kdy~ vstal. Vypadal trochu pYeale a nevrle. Asi ho bolela hlava. PotYebuji s vámi mluvit mezi  tyYma o ima. Máte chvilku  as?  Co se stalo?  polekal se. Jeat nic. Ale trochu se bojím o otce a potYebuji si co nejdYív s nkým promluvit.  Tak si promluv se Servácem,  zkusil velitel moj po~adavek odpinknout na nkoho jiného. Radai bych to probral s vámi,  trval Hader na svém. Tak dobYe. Za pol hodiny se sejdeme za starou stodolou a pojdeme se kousek projít,  souhlasil s velkou dávkou nelibosti a neochoty. Ani ve chvíli, kdy jsme se na smluveném míst seali, se netváYil o nic vstYícnji. Hader se spolu s ním vydal polní cestou, která vedla a~ na pastvinu s dobytkem. Asi po minut se mu~ zastavil a vzal Hadera za pYedloktí. Oto il ho tak, aby si hledli do o í a zamra en na nj kývl: Tak o co jde?  Slyael jsem, ~e má otec nkam jet, je to pravda?  Na to se ho budea muset zeptat sám,  zavr el velitel. Vyslechl jsem na vlastní uai rozhovor, ve kterém bylo Ye eno, ~e strá~ní mají být zabiti a jen Servác s otcem mají útok pYe~ít. Ale mo~ná je to finta a mají tam zemYít úpln vaichni. Tak bych rád vdl, kdy a kde.   í rozhovor jsi vyslechl?  Hader zaváhal: Jednoho z tch mu~o neznám, jednoho ano. Jeat donedávna jsem mu pln dovYoval. Ale on otce okrádá. A dost mo~ná ho i zradil.  Kdo?  vypálil velitel otázku takovým tónem, ~e se to podobalo výstYelu. Servác.  Máa njaké dokazy?  Z posledního mno~ství nakoupeného obilí nejmén polovina nkam zmizela. A moji matku okradl o polovinu penz za prodané krajky. Mohu vás dovést k obchodníkovi, který je koupil.  Ale &  pYekvapen pozdvihl obo í mu~ a u~ se netváYil tak naatvan. Viditeln ho naae informace zaujaly. Jakpak jsi zjistil cestu k tomu obchodníkovi? Ty jsi Serváce sledoval?  Já ne, ale byl s ním náa stYíbrHák,  kývl Hader smrem ke mn. A tohle vaechno ti vykecal?  nevYícn Yekl posmaným tónem voják. Tu cestu mi popsal úpln pYesn a toho obchodníka taky. Víte to, ~e nosí pe etní prsten s obrazem vlka?  V o ích velitele pohasly posmané ohní ky a jeho pohled sklouzl na mou lia í mali kost. Ty mu opravdu rozumía?  No jasn. Ka~dé slovo!  Jak je to mo~né? Copak snad mezi vámi &  PYesn tak. Mezi námi doalo k souznní. Mohu si s liaákem povídat úpln stejn, jako te s vámi.  To je velmi zajímavé. Na jakou vzdálenost se mo~ete dorozumt?  To nevím, zatím jsme to nezkouaeli.  Tak v tom pYípad je nejvyaaí  as to otestovat,  zajiskYilo se vojákovi v o ích a já si teprve te uvdomil, ~e úpln pominul záva~nost informace, kterou jsme mu práv poskytli. Ty pojdea jeat asi deset minut smrem k pastvin,  naYídil Haderovi , a budea naslouchat, co ti poví tady stYíbrHák. Jsem zvdav, jak pYesn doká~e tlumo it to, co mu Yeknu. Ty si to zapamatujea a a~ ti dám pokyn, tak se vrátía k nám a zopakujea mi to. Jasné?  Jasné,  potvrdil Hader, omluvn se koukl smrem ke mn a vyrazil. Jakmile byl z doslechu, velitel ze sebe vychrlil smsici  ísel. Bylo mi to njak zvláatn povdomé. Zopakoval jsem je Haderovi. No jasn,  zasmál se v duchu, to jsou pYece  ísla písní, které zpíváme pYi novoro ní bohoslu~b. Ale poslední dv  ísla prohodil.  Pak m velitel odvedl zpt do dvora a zamíYili jsme do stájí. Zadní stnu, kde byly vaáky na výstroj k mému pYekvapení lehce odsunul. Jen tak tak jsem si stihnul vaimnout, jak api kou boty nadzvedl ve stn zabudované sedátko, kam jsme si odkládali hYebla a kartá e. Proali jsme otvorem a na druhé stran bylo potYeba po zavYení srovnat dr~ák na pochodn do svislé polohy. Tak, a te Vladana zavolej a popia mu, jak se dostane a~ sem k nám,  obrátil se na m s trochou akodolibosti. Posadil se vedle m na zem, podrbal m za uaima a vytáhl kus ~výkacího tabáku. Ani ne za  tvrt hodiny se dr~ák na pochodeH pohnul a objevil se Hader. Netuail jsem, ~e je z domu tenhle prochod rovnou do stájí,  zaaklebil se rozpustile na velitele a zopakoval mu  ísla písní v etn chyby, které se dopustil. NeuvYitelné,  zdvihl se pomalu voják a za al si mnout bradu. Pane,  vyruail ho z myalenek Hader, co kdybychom si promluvili o riziku, do kterého se mo~e dostat otec? Neml by Servácovi tolik dovYovat.  Vía co, Serváce zatím necháme stranou, ale máa pravdu v tom, ~e se tvoj otec pouatí do ponkud nebezpe ného podniku. Vaae souznní je pro nás ovaem pYímo dar z nebes. Umo~ní nám to vyYeait rychlou komunikaci mezi myaí a psem.  Prosím?  No, ko ka nalí ila pasti ku, aby chytila mya. Jestli ale mya doká~e v pravý  as pYivolat na pomoc psa, ko ce bude skalní pelíaek zatracen malej.  Máte njaký plán?  Hader spía konstatoval, ne~ se ptal. V nás obou poslední velitelova slova zdvihla vlnu nadje. No jasn. Otec se pYece nenechá jen tak snadno nalákat na apek. A co Servác? Co kdy~ nco z toho prozradí banditom? Nebo mu snad velitel s otcem nic neYekli? TYeba ho taky podezírají. Tím by se vysvtlil velitelov momentální nezájem o jeho prohYeaky. Snad si nemyslía, ~e ho budu vysvtlovat práv tob?  A co aspoH tu  ást, kde nás budete potYebovat.  Dobrá. Liaák pojde s první skupinou a ty budea vzadu se zálohou. Jakmile vás budeme potYebovat, dá ti liaák zprávu.  Kdy vyrazíme?  PozítYí. Matce zatím nic neYíkej, o to se v pravý  as postará tvoj otec. Vlastn neYíkej vobec nic nikomu, to bude nejbezpe njaí. Rozumía?  SamozYejm.  Následující den byl snad nejdelaí v naaem ~ivot. Byli jsme napjatí, a pYitom nebylo mo~né si o tom s nikým dalaím popovídat. Velitel zase nkam zmizel a otec spole n s nkolika strá~nými pYipravoval vci na cestu. Serváce jsme vobec nezahlédli. Dnes byl první den, kdy jsme se mohli s Haderem díky souznní vymnit zpátky. Rozhodli jsme se to ale odlo~it na njakou klidnjaí dobu. Kone n nastalo ráno, na které jsme tak nervózn  ekali. Hader m pYiael vytáhnout z Hal iny lo~nice. Velitel na nás  ekal ve stáji, kde ml Hader pYipraveného kon. Plán je následující. Vladan vyrazí sem,  zabodl velitel prst do mapy, kde se setká s ozbrojenou skupinou. Vedoucímu skupiny pYedá moje psaní a zamíYí spolu s nimi v naprostém utajení ke skalám. O této skupin zatím neví krom nás dvou vobec nikdo. Je to jakási pojistka pro pYípad, kdyby selhala akce pana hrabte. Je mo~né, ~e vás vobec nezavolám. Ale pYesto bute v nejvyaaí pohotovosti.  Pak se podíval na m: A ty, stYíbrHáku, pojdea se mnou. My budeme krýt pánovi záda. Musíme vyrazit za hodinu a dostat se ke skalám dYív ne~ on. Tam budeme pozorovat situaci a musíme být natolik blízko, abychom dokázali pYijít na pomoc, kdyby to bylo potYeba. Ten chlap ml být generálem. V jeho re~ii vaechno b~elo jako dobYe namazaný stroj. Vyrazili jsme tak, jak si pYál, a kon stYídali trysk na lepaích úsecích a klus v kopcovitém a slo~itjaím terénu. Zhruba pro tYech hodinách jízdy jsme dorazili na místo, kde  ekalo aest  erstvých koní na výmnu. U~ jsem sotva pletl tlapkami a pYedstava dalaího rychlého pYesunu se mi vobec nezamlouvala. Ale velitel s n ím takovým po ítal pYedem, proto~e pYede m postavil hlubaí koa a zeptal se: Tak co, stYíbrHáku, pob~ía dál po svých, nebo se radji svezea?  Bez protesto jsem hupsnul do koae. Byl vystlaný slámou a hadrem. Trochu jsem si tu vrstvu udupal podle svých potYeb a sto il se do klubí ka. Koa pYipevnili ke koni a já po chvíli litoval, ~e jsem si vybral tuhle variantu. Po dalaích dvou hodinách ze m byl dobYe naklepaný lia í Yízek. Jeat ~e se na chvíli zastavilo kvoli odpo inku a jídlu. Na zbytek trasy u~ jsem si troufal vlastními silami. Kon jsme zanechali asi polhodinu cesty od skal. B~el jsem o dost vpYedu pYed ostatními, abych je varoval, kdyby se tu ukrývali njací lidé. Ke skalám jsme se sice pYibli~ovali ze smru, odkud nás nikdo ne ekal, ale jeden nikdy neví. Jeat, ~e jsme na to nespoléhali! Podivný uzený pach m varoval na dostate nou vzdálenost. Skupina deseti ozbrojených lidí se kr ila v jedné pYírodní proláklin, odkud byl dobrý výhled na vstup do skalní pevnosti, a vtaina z nich odpo ívala nebo podYimovala. Díky tomu je naai mu~i dostali dYív, ne~ se vzpamatovali. Pt jich zemYelo v jediném okam~iku a ostatní byli uml eni po krátkém boji. Proti naaim strá~ným nemli mnoho aancí.  tyYi z nich se vzdali. Naai je spoutali a s roubíkem v ústech odnesli stranou. Tohle je pYíhodné strategické místo,  spokojen mlaskl velitel, zostaneme tady.  Sice ur il dva mu~e na hlídku, ale já jejich smyslom nevYil a radji se coural lesem okolo nás, abych si byl jist, ~e nedopadneme podobn jako pYedchozí skupina. Ze skal se tu a tam ozývaly njaké zvuky, ale nic podezYelého se kolem nás nedlo. Nezbývalo ne~  ekat, a~ dorazí otec s doprovodem. Ti, na které vaichni  ekali, se objevili a~ pozd odpoledne. Otec, Servác a tYi vojáci pYijeli v hlou ku po hlavní cest. PYiklusali pYímo ke vstupu do skal a já ml cukání se k nim pYipojit. Velitel na m ale syknul a gestem mi naYídil zostat u nj. Skupina vjela dovnitY. Ze skal se ozvaly hlasy. Otcov byl nejhlasitjaí a nkomu naYizoval, aby se sbalil a zmizel z jeho území. Jako by tím spustil lavinu událostí. Po cest se tryskem pYihnalo sedm koní a zatarasili vstup do pevnosti. Vzáptí dal velitel povel k útoku. Jen~e z druhé strany za cestou se také ozval mohutný pokYik. Zatracený hajzlové,  vypustil velitel z kuae dv aipky. Pak se oto il ke mn: Zavolej posily! A ae sebou hodí! Tohle vypadá na pknej masakr.  Rychle jsem Haderovi popsal situaci. Tohle opravdu nevypadalo dobYe. PYed vstupem se rozpoutala divoká Ye~ba, kde mli bandité pYesilu tYi na jednoho. Navzdory tomu, ~e jsme jednu jejich partu zneakodnili pYedem, se to pro nás nevyvíjelo pYízniv. Jako liaák jsem k vítzství nijak pYispt nemohl, tak jsem za al hledat, kudy se protáhnout do pevnosti, abych omrkl, co se dje uvnitY. PYed desítkami let tady stála skute ná bytelná pevnost. Vaak od té doby, co vyhoYela, tu zbyl jen skalní základ s jeskynmi a nkolika chodbami. Nikomu nevadilo, kdy~ tu ob as pYespalo pár tuláko, ale bylo by mrzuté, kdyby se tu opevnil skute ný nepYítel. Proto jsme tu vlastn dneska byli. Past jsme sice  ekali, ale tohle spía vypadalo na bitvu. Po chvilce jsem naael jakousi odpadní akvíru, která se smrem dovnitY rozaiYovala. Jakmile se mi podaYilo protáhnout hlavu, dál u~ jsem se dostal bez problémo. Boj zuYil i uvnitY. Otec, Servác a dva gardisté si kryli záda u jedné polozboYené zdi a na n dorá~elo aest úto níko. Ti se sna~ili naai skupinu zatla it k místu, kde se ze rozpadla. Marn jsem pYemýalel, jak bych naaim mohl být prospaný. O kousek dál le~ela tYi tla. Zaznamenal jsem, ~e se zranný voják v naaich barvách pohnul. PYebhl jsem k nmu, abych se mrknul, jak na tom je. Bylo to zlé. Polku obli eje ml zalitou krví z tr~né rány na hlav. Ml i se nou ránu na noze, ale ta nevypadala tak hrozn. Olízal jsem mu krev z o í a kolem nosu, víc jsem pro nj udlat nemohl. Pak jsem si vaiml, jak na jednu z obvodových zdí aplhá chlap s kuaí. Tak tohle byl cíl pro m. Me neml, tak~e jsem po nm vyjel. Vaiml si m a~ v okam~iku, kdy natahoval kuai, a já se mu zuYiv zahryzl do kotníku. Vlastn to ani nebyl rovnocenný soupeY. Z jeho krve jsem vyrozuml, ~e je ztuhlý strachem. Zajímavé na tom bylo, ~e se na jednu stranu bál naaich lidí, ale stejnou, ne-li vtaí obavu pocieoval pYed svým aéfem. Nejradji by se sebral a utekl. To by se ale pak u~ nemohl vrátit. Skoro byl rád, ~e jsem mu roztrhl nohu a on má dovod odkulhat z boje. Jak jsem se zabýval tímhle zbablcem, nezpozoroval jsem, co se dje otci. NepYátelé zatla ili skupinku k rozpadlé zdi, kde se z druhé strany ne ekan vynoYili dva chlapi. Mli v rukou autry, které zblízka mratili po naaich. Otec a jeden voják se sesunuli k zemi. Druhého vojáka probodl me em jeden ze soupeYo a Servác odhodil zbraH a vzdal se tsn pYed tím, ne~ mu zezadu taky rozbili hlavu. Srazili ho na bYicho a vaechny ~ivé mu~e svázali. Ukryl jsem se za jedním opuatným skalním výstupkem a opatrn vy uhoval, co se zajatými provedou. Bál jsem se o otce, ale pak jsem si vaiml, ~e zdvihl hlavu. Zatím ~ije & Prob~n jsem informoval Hadera. Za nkolik minut jsme tam,  odpovdl stru n. Mezitím jsem sledoval, jak mu~i táhnou zajatce k jedné jeskyni. PYekvapen jsem zaznamenal nov zabudované bytelné dveYe. Zajatce hodili dovnitY, pYibouchli za nimi a vae zajistili závorou a velkým zámkem. Serváce tam aoupli taky, asi zrovna tihle nevdli, ~e ten lump vlastn patYí k nim. Chlapa s klí em nechali hlídat poblí~. Ostatní vyrazili ke vstupu do pevnosti. Ohromný Yev signalizoval, ~e kone n dorazila naae posila. Vydrápal jsem se na jednu polorozpadlou ze, abych vidl, co se dje dole u vstupu. Bojovalo se tam mu~ proti mu~i a zdálo se to pomrn vyrovnané. Vaude u~ le~elo mno~ství zranných. Mu~i, co bojovali proti otci, se u vchodu chopili vozu se zásobami a tla ili ho k bojujícím. Rozhlí~el jsem se po bitevním mumraji a hledal Hadera. Objevil jsem ho ve skupin, kde bojoval velitel a dva mn neznámí mu~i. Zdálo se mi, ~e se sna~í protla it blí~ ke vstupu. Ústup do pevnosti,  zaYval najednou silný hlas velitele nepYátel. A se naai sna~ili tomu manévru zabránit, nepodaYilo se to. Protivníci se natla ili dovnitY a venku nechali jen mrtvé a zranné. Pak nasunuli do vchodu t~ký nákladní voz. Musel jsem vyklidit pozici na hradbách, proto~e smrem ke mn vyrazili tYi mu~i s kuaemi. Varoval jsem Hadera a doufal, ~e ho ostatní poslechnou a ukryjí se nkam do bezpe í. ZamíYil jsem ke kanálu, který m dovedl dovnitY pevnosti. Jak jsem se plí~il ven, vaiml jsem si odbo ky do nenápadné pukliny ve skále. Zmnil jsem smr a zjistil, ~e by se tímhle místem protáhli i lidé. Moc pohodlné to nebylo, ale tYeba by to stálo za pokus. Uhánl jsem k ostatním, kteYí se stáhli k naaemu povodnímu stanoviati. Hader u~ tam vyprávl o mém objevu, jak se dostat dovnitY pevnosti, a jeho slovom pozorn naslouchal nejen velitel, ale i mu~ v  erném, ze kterého sálala síla a autorita. Máme jen devt pln bojeschopných mu~o,  Yekl ten v  erném, a oni jich mají asi patnáct.  Ale ti jejich jsou diletanti,  namítl velitel. Ano. Ale ne vaichni. Ti, co pYe~ili, jsou trénovaní. Já bych spía doporu il obléhat pevnost.  Jen~e hrab je zajatý uvnitY.  Jestli je ta skulina úzká, museli bychom vylézat z kanálu po jednom. To je pYília riskantní.  Mo~eme od vás odlákat pozornost nkam jinam,  nabídl Hader. Jak byste to chtli udlat?  To jeat pYesn nevím, ale vYte, ~e to doká~eme.  Mu~ se tázav podíval na velitele strá~í. Jo. Já bych mu vYil.  Jestli doká~ea odpoutat jejich pozornost na tak dlouho, ne~ budou uvnitY alespoH  tyYi mu~i, tak jdu do toho.  Výborn, Suli. Po káme, a~ usnou?  Já bych ne ekal. Vlítneme na n hned. Ale chtlo by to njaký signál, abych vdl, kdy mo~eme dovnitY.  Pokusíme se zposobit velký hluk, to bude signál,  slíbil Hader. DobYe. Kolik  asu potYebujea?  Deset a~ patnáct minut,  napovdl jsem Haderovi. Deset a~ patnáct minut,  zopakoval po mn, od chvíle, kdy vás opustíme.  Xeknu svým mu~om, aby se pYipravili,  kývl Sulivan a odkrá el. Pane,  oto il se Hader na velitele a za al mu tiae vysvtlovat, co se chystáme podniknout. PotYebovali jsme nkoho, kdo dá pozor, aby naae tla zostala v klidu nkde stranou, dokud naae dv duae budou mimo. Doká~eme to?  strachoval se Hader v okam~iku, kdy jsme se sunuli puklinou ke kanálu. Musíme,  odpovdl jsem a doufal, ~e se to podaYí tak, jak plánujeme. Oddlili jsme se od mu~o a zalezli do u~aí  ásti kanálu, zatímco ostatní zamíYili opa ným smrem pYímo do pevnosti. Jakmile jsme zaujali pozici ve vzájemném objetí, znovu se mi v mysli vynoYil hlas Haderova pYedka. Pamatuj, ~e jeat nemáte tolik síly, abyste se mohli toulat mimo svá tla pYília dlouho. Jakmile jiskYení vaaeho kontaktu za ne slábnout a modrat, musíte zpt do svých tl. A nyní dlej pYesn to, co ti poradím,  za al m vnitYní hlas navigovat pYi realizaci mimotlního souznní. Trntokrát u~ to pro nás nebyla taková novinka jako minule. Protáhli jsme se ve své éterické existenci kolem  ekajících pYátel a vpluli do pevnosti. Bandité tam posedávali, ve eYeli a polehávali. Musíme rychle vymyslet njakou fintu, jak odlákat jejich pozornost smrem ke vstupu. NahoYe na hradbách se nco pohnulo a nás oba napadlo toté~. Ten uvolnný kvádr nahoYe by se mohl svalit pYímo do ohniat, kdyby ten chlapík, co tam hlídá & A u~ jsme míYili daným smrem. Hlídající mladík se musel hodn pYemáhat, aby neusnul. Pomrn nedávno mu vtloukli do hlavy, ~e posluanost patYí mezi ~ádoucí vlastnosti. To se nám hodilo. Taky ml dostatek fyzické síly na to, co jsme po nm chtli. Netrvalo ani dv minuty, ne~ jsme ho pYesvd ili. Akce dokonce pYed ila naae o ekávání, proto~e shozený kamenný blok zasáhl jednoho náhodn procházejícího banditu a t~ce ho zranil. Nkolik chlapo se sklonilo k mu~i, který Yval bolestí, a pár dalaích se pustilo za mladíkem, který kámen svrhl dolo. U~ ho nech! Musíme se odpoutat,  naléhal na m Hader a jiskYi ky naaeho spojení za aly slábnout. Rozletli jsme se zpt do kanálu. Mu~i u~ odtud byli pry , ale dosud nezaúto ili. Oba jsme vklouzli do svých tl a já znovu za~il ten podivný pocit, ~e nejsem v tom správném. Za uplynulé týdny jsem si a~ neuvYiteln zvykl na  tyYi tlapy a ostré smysly. Najednou bylo zase vaechno jinak. Te u~ jsem ale nebyl tak bezradný. Vdl jsem, ~e je lepaí na sebe nemyslet a soustYedit se spía na to, co je potYeba udlat. A nyní se musíme co nejdYív pYidat k naaim. Jeat ne~ jsme se dosoukali k vyústní kanálu, ozval se zven í Yev. Naai mu~i zaúto ili. Vyrazil jsem smrem k jeskyni, která jako jediná mla dveYe. Hader mi b~el v patách. Narazili jsme na Suliho, který práv me em zlikvidoval strá~. Vrhl jsem se po klí ích, proto~e jsem slyael dalaího pYibíhajícího mu~e. Toho naatstí zamstnal Suli. Zápasil jsem se zámkem tYesoucíma rukama a proklínal svou neaikovnost. Nakonec se mi podaYilo odemknout a kdosi na druhé stran vyrazil dveYe tak prudce, ~e jsem jen tak tak stihl uhnout. Z jeskyn vyrazil moj otec a chlap, který bojoval se Sulivanem jen heknul, kdy~ ho otec srazil k zemi. Vytrhl nepYíteli z opasku tesák a mu~e zabil. Pak mu z ruky sebral jeho me . Njakej naatvanej, Pavle, ne?  zasmál se Suli a pomohl mému otci vstát. Z jeskyn se vynoYil jeden z naaich strá~ných a Servác. To u~ se sem hnali dalaí tYi nepYátelé. Servác se sehnul k mrtvému hlída i a oto il jeho tlo. On snad i v takovéhle vypjaté chvíli okrádá mrtvoly, napadlo m, ale neml jsem  as o tom dumat, proto~e jsem se musel bránit jednomu z úto ících mu~o. Byl rychlý a záludný. Hader sice v posledním týdnu boj s me em trénoval, ale stejn tohle tlo tak trochu vyalo ze cviku. Dlal jsem vae, co bylo v mých silách, ale on byl rychlejaí, a ne~ jsem se nadál, ml jsem krvácející rány na pYedloktí a pod kolenem. Jak jsem zakolísal, rafnul ho Hader do stehna a dal mi aanci se mu~i znovu postavit. Ve chvíli, kdy jsem znovu zaujal pozici, kopl m úto ník do zranné nohy a já se sesunul do kleku. Bylo mi jasné, ~e to je konec. Te m zabije. Nad mou hlavou zazvonila ocel a nkdo m odstr il stranou. Servác? Postavil se mému úto níkovi a pYinutil ho couvnout. Sakra, takhle jsem jeat nikdy Serváce bojovat nevidl! Udlal tYi výpady a mu~e zabil, pak se oto il na mého otce. Ten u~ ale ~ádnou pomoc nepotYeboval. Byl jeat o nco rychlejaí ne~ Suli. Sykl jsem bolestí, kdy~ jsem se pokusil zvednout. Tak co?  poeouchle se zeptal Hader a mn bylo okam~it jasné, co má na mysli. Jo, te bych to potYeboval,  souhlasil jsem a natáhl k nmu zranné koleno. Nenápadn se ke mn pYito il a pach mo i se smísil s pachem krve. `típalo to, ale vzáptí se mi ulevilo a já mohl vstát. Jste v poYádku?  oto il se k nám otec, a kdy~ vidl, ~e stojíme na svých, nezdr~oval se a zamíYil do centra pevnosti. Vyrazili jsme za ním. Ale i tady u~ bylo skoro hotovo. Ti, co nebyli mrví, le~eli bezmocn na zemi a s obavou hledli na naae me e. Jejich osud se rázem oto il k horaímu. Nyní je  ekala smrt nebo otroctví. Vybrali si apatnou stranu. Njak jsem je pYi pomyalení na naae mrtvé nedokázal litovat. Jako za starých  aso,  uaklíbl se Suli a otYel krev ze své zbran do pláat jedné mrtvoly. Ani nevía, jak jsem rád, ~e ses tu objevil,  poklepal ho po rameni otec. Velitel kulhal podobn jako já, ale kdy~ pYiael blí~ k ohni, bylo vidt, jak se usmívá. Jsem zatracen rád, ~e jsi to pYe~il,  objal mého otce a ten se kupodivu ani nebránil. Jenom díky tob,  odpovdl vYele. Potom si kone n táta vaiml, ~e tu jsem i já. Tak co, Vlade, jak se cítía?  zeptal se nezvykle starostliv. Jeat nevím, sebhlo se to hrozn rychle,  zkusil jsem Yíct pravdu. Proael jsi ohnm.  lovku chvíli trvá, ne~ se z toho oklepe,  odpovdl chápav beze stopy výsmchu, kterého jsem se bál, a pak m taky objal. Najednou jsem se cítil o moc lépe. Pak m táta poslal na hradby, abych tam s Haderem hlídal, ne~ tady udlají poYádek. Byl jsem vd ný, ~e nemusím tahat mrtvoly nebo utaovat zranné. NahoYe na hradbách bylo pYíjemné ticho. Kone n jsem se mohl soustYedit na fakt, ~e jsem zase ve svém tle a ~e jsem práv pYe~il svou první bitvu. Ale budu muset víc trénovat, aby u~ m Servác nemusel zachraHovat. Servác. Kvoli nmu jsem se te zmítal v rozporuplných rozpacích. Copak mohu obvinit  lovka, který m vyrval z drápo smrti? To by nebylo ode m fér. Ale na druhou stranu ani nemohu dopustit, aby dál okrádal mého otce. Sakra! To je ale zapeklitá situace. Jak z toho ven? Pak m pYiael vystYídat jeden z gardisto. Pomalu jsem seael k ohni a Servác mi podal deku, abych se mohl na noc zabalit. Usnul jsem témY okam~it. Akorát m pronásledovaly zlé sny. Druhý den jsme nechali pevnost pod dozorem Suliho a spole n se Servácem, otcem a velitelem se na koHských hYbetech kolébali k domovu. Cestovali jsme mnohem pomaleji, snad i proto, ~e Hader odmítal pobyt v pYichystaném koai. Domo jsme dorazili a~ tsn pYed setmním. Za pol hodiny se sejdeme u ve eYe,  naYídil nám táta, kdy~ jsme odevzdávali kon  ekajícím stájníkom. `el jsem ze sebe smýt apínu a krev a najít si na sebe nco, co nepáchne Haderovou mo í. Rána na noze se za ínala hojit a nyní u~ jen svdila. `krábanec na ruce mi Hader oaetYil   asn ráno, a ae u~ se mi to líbilo nebo ne, fungovalo to. Byl jsem tak unavený, ~e m neosv~ilo ani umytí. Mnoho nescházelo a místo ve eYe jsem zalezl rovnou do postele. Ale Hader m upozornil, ~e ostatní u~ se scházejí v jídeln. Unaven jsem se vydal za nimi. Výborn,  prohlásil otec, kdy~ jsem dorazil, nyní jsme vaichni. Ne~ za neme jíst, následujte m prosím do pracovny.  Na chodb u~  íhal Hader a zvdav se k nám pYipojil. Co nám mo~e chtít? Marn jsem si lámal hlavu, co má táta za lubem. TváYil se absolutn neutráln a ani ostatní pravdpodobn netuaili, co se bude dít. Posadil nás kolem malého kulatého stolku. Jeat jednou vám vaem chci podkovat. Vá~ím si toho, co jste pro m udlali,  vlídn na nás postupn spo inul pohledem, ale nám bylo jasné, ~e musí pYijít jeat nco, proto~e podkovat nám klidn mohl i bhem ve eYe. Ale pro jsme tu & Myslím, pYátelé, ~e je na  ase, abychom do neju~aího kruhu dovry pYijali dalaího  lena, a to mého syna Vladana. Co vy na to?  Pro vaemi deseti,  odpovdl velitel a usmál se. Servác ml el. Otec se na nj tázav podíval: A ty?  Poslední msíc jsem pocieoval Vladanovu odta~itost. Mo~ná proti mn nco má.  Otec se podíval pYímo na m: Máa nco proti Servácovi?  Te jsem pro zmnu ml el já. Znovu na m dolehlo dilema, zda mám ~alovat na  lovka, který mi v era zachránil ~ivot. Ml bys promluvit na rovinu, Vlade,  doporu il mi velitel strá~í, tady si Yíkáme vaechno, i to, co je nepYíjemné.  Dobrá,  vzdychl jsem. V era mi Servác zachránil ~ivot, proto je mi trochu proti srsti fakt, ~e jsem ho vidl, jak se domlouvá s naaimi nepYáteli, jak tajn prodává naae obilí a jak zatajuje peníze z prodeje krajek.  Jak jsi na to mohl pYijít?  podivil se Servác. Nepolekal se mého tvrzení, jenom se divil. Byl jsem pYece tak opatrný.  Hadere, poj sem,  zavolal na naaeho zvdavého liaáka velitel. Zdvihl ho ze zem a posadil na stol mezi nás. Tak tohle je Vladanovo eso v rukávu neboli jeho malý apion. Co vidí a slyaí liaák, to ví i Vladan. Tak~e kruh dovry budeme muset rozaíYit jeat o stYíbrHáka.  StYetl jsem se s otcovým pohledem a jen jsem kývl na nevyslovenou otázku. Doalo mezi nimi k souznní,  celkem u~ zbyte n dodal nahlas velitel. To mi sta í. Já jsem taky pro,  Yekl najednou Servác a výjime n si pYi tom nehrál ani s tu~kou ani s ni ím jiným. Neklidn jsem se zavrtl a pYinutil se vyrukovat se vaemi svými pochybami. Také o tob Yíkali, ~e máa na svdomí smrt majitele pily,  vmetl jsem mu do o í, abych se zbavil i toho posledního, co m tí~ilo. Nemá to na svdomí, byla to skute n jen nehoda,  zastal se Serváce moj otec. Pouze toho vyu~il k posílení své povsti hajzla.  Co~e?  Vía, milý synu, není snadné balancovat mezi mírem a válkou se sousedy. PotYebujeme mít co nejvíc nejaktuálnjaích informací o vaech jejich aktivitách. To je Servácova práce. A aby se nco dozvdl, musí ob as pYedstírat nco jiného, ne~ si myslí, a dlat vci, co se velice podobají vydírání. A proto~e na tom nejsme finan n zrovna nejlépe, tak ob as nco lacino koupí a draze pod rukou prodá. Peníze z tchto obchodo a peníze z krajek, o kterých tvá matka nemá tuaení, slou~í k zajiatní míru a bezpe nosti v naaem hrabství. A jeliko~ jsi byl práv pYijat do kruhu dovry, tak ti jeat prozradím jednoduchou fintu, jak se Servácem domlouváme. Chce-li nám Yíct njakou pravdu nebo nco dole~itého, s ni ím si nehraje.  ím intenzivnji si hraje s njakým pYedmtem, tím víc se jeho tvrzení pYibli~ují l~i. U~ to chápea?  Jako by m nkdo praatil palicí! Tak~e Servác celou dobu pracoval pro mého otce a já ho podezíral neprávem & A vdl o tom i velitel. Najednou jsem se zastydl. Omlouvám se za své podezírání,  vysoukal jsem ze sebe a cítil se trapn. V jejich o ích jsem ur it vypadal jako hloupý amírák. Otec vstal a sundal ze zdi ddov me . Polo~il ho na stol a pYisunul smrem ke mn. Kone n jsi vyrostl z dtských stYeví ko. Vítej mezi dosplé. Je tvoj. Prokázal jsi zájem a ostra~itost, kdy~ jsi odhalil Servácovy fígle. Proael jsi bojem, ani~ jsi ztratil odvahu. A o~ivil jsi dávnou tradici splynutí s modrou krví &   & moudrou krví,  opravil v duchu Hader slova mého otce. Vzal jsem do rukou me , po kterém jsem tak dlouho tou~il. Díky,  Yekl jsem otci. Do mé radosti se ale mísily nové pocity, o kterých jsem jeat pYed msícem neml ani tuaení. Ten me nebyl jen uznáním mé dosplosti, byla to i odpovdnost za celé hrabství, byla v tom i pachue prolité krve a intriky, co nám umo~Hují pYe~ít. Najednou mi ten me pYipadal o hodn t~aí & © I.Pacovská, www.ctenizdarma.cz