þÿPozor na masaYku Jeden moj psí kamarád byl kuchaYem v královské kuchyni. To byste, dti, nevYily, co vaechno si vymyslí zmlsaný královský jazý ek! Morkové kosti plnné tuleními jazý ky, hlemý~dí paatika koYenná rosnatkou maso~ravou, bifte ky z nutrií zapékané v muali... KuchaYe Guchalíka proto ani nepYekvapilo, kdy~ mu jednou sám král pYinesl bílého hada. Upe ho, ale nesmía z nho ochutnat ani nejmenaí sousto, rozumía? Jinak to zaplatía svým ~ivotem.  To je zvláatní pYání, pane králi. Co~pak mohu pYipravit chutný pokrm, ani~ vyzkouaím jeho chue?  KoYení dáa odhadem, vaak to umía. A opova~ se poruait mé naYízení!  zvýailo Jeho Veli enstvo hlas. Guchalík byl dobYe vychovaný, posluaný pes, jen~e ho pYi pe ení neustále vyruaovala masaYka. Naatval se, ~e ji nemo~e chytit, a zapomnl pYitom na krále i na hada. Automaticky vytáhl hotovou pe eni z trouby, zahnal masaYku, automaticky si u~díbl kousek a ochutnal. Vtom se vzpamatoval: Propána, co jsem to provedl? Ale snad král nic nepozná, v~dye se pYece tak moc nestalo.  Lakom e, bzz skrblíku, sám ozobáváa a mn nic, zzz...  Guchalík se ohlédl, ale nikde nikdo, jen ta protivná masaYka u~ zas dorá~ela. Je to mo~né, u~asl, v~dye já rozumím, co bzu í. Tak takový je to tedy had! Honem odnesl pokrm netrplivému králi, nalil mu k tomu pohár vína a chtl zmizet. Jen tu po kej, moj milý. Opravdu jsi neochutnal?  Vtom vlétla neodbytná masaYka i do královské jídelny. Guchalík po ní mávl ubrouskem, a~ sletla po hlav do poháru s vínem. Jen tak tak se vyaplhala ven. Hyk,  akytla a opile se motala po stole, takhle zYízená u~ jsem dlouho nebyla.  Guchalík se neudr~el a vyprskl smíchy. Král do nj zabodl svoj pohled: Tak~e jsi pYece jen ochutnal. To je tvoj konec, Guchalíku.  Já nechtl, pane králi, to bylo nedopatYení. Vaechno zavinila ta masaYka.  NedopatYení? Tak dobrá, mo~ná ti odpustím, ale musía pro n nco udlat. Nco velkého. PYivedea mi za nevstu Hebulku. Má prý tak hebkou srst, ~e ani vánek tak n~n nepohladí, jako její dotek. Rozumía? Bez ní u~ se na tento zámek nevracej!  Co ml Guchalík dlat? Sbalil si svých pt kosti ek a vyrazil hledat pro krále nevstu. Chvíli ael cestami, pak necestami a nakonec se prodíral nejdivo ejaími porosty. Jednou zaslechl z blízkého keYe tichounký náYek. Kdopak tu potYebuje pomoci?  Jsme opuatná ptá átka, bez rodi o. Nepomo~ea-li nám, zahyneme hlady.  A  ím se ~ivíte, drobe kové?  Jsme malí krkavci. Maminka nám nosila mrtvá zvíYata.  Víte co? Vysko te si na moj hYbet, zavezu vás k mrtvému jelenovi, kterého jsem pYed chvílí vidl. Snad vám posta í, ne~ se nau íte létat a starat se sami o sebe.  Díky, psí kamaráde. A~ nás budea potYebovat, vzpomeH si, tYeba ti také pomo~eme.  Vy tak ur it, pomyslel si Guchalík, ale nic neYekl, jen jim pYátelsky zamával ocáskem.  asem doael k divoké Yece. V malé lou~i kus od Yeky se plácala obrovská ryba. Chudák, pomyslel si Guchalík a ael jí pomoci do Yeky. Opatrn ji vzal do tlamy a dovlekl ji na kraj Yí ního proudu. Tam ho ryba ocasem dvakrát pleskla pYes  umák: Pocuchal jsi mi aupiny a od tvých zubo budu mít modYinu. Opova~ si na m vzpomenout, jestli budea nco potYebovat!  Guchalík se otYepal, místo pozdravu zavr el a ael dál. Na kraji lesa potkal dlouhý zástup mravenco. Co tu vyvádíte?  divil se. Ále, naae dv královny se pohádaly tak, ~e se rodné mraveniat rozpadlo na dv. Museli jsme odejít. Jen~e stavební materiál na nové mraveniat musíme tahat pYes celou cestu.  }ádný problém, pomohu vám,  mávl tlapkou Guchalík. ZapYel se pYedníma nohama do zem za cestou a zadníma za al hrabat tak siln, ~e mli mravenci stavebního materiálu na celé sídliat. Díky, kamaráde. A~ budea potYebovat pomoc, vzpomeH si na nás.  V  em by mi asi tak takoví drobe kové mohli pomoci, zapochyboval Guchalík a pokra oval ve své cest. PYeael sedmou horu, sedmý potok a kdy~ si z bolavých tlapek vytáhl sedmý trn, uvidl pYekrásnou krajinu, s jeat hez ím psím královstvím. PYed ním dovádlo dvanáct roztomilých princezen: Hebulko, chye si m!  Dohoním t jedna dv!  Naael jsem ji, zaradoval se Guchalík, kone n jsem ji naael! Ale je tak krásná, pomyslel si, ~e je jí pro naaeho starého krále skoro akoda. Tak ty ~ádáa o tlapku naaí spanilé Hebulky pro tvého krále,  pYikyvoval otec princezny poté, co ho Guchalík navatívil a pYednesl mu svou ~ádost. Rozmysli si to jeat, mláden e. Tahle zále~itost nebude tak jednoduchá, jako jinde. Budea muset splnit tYi t~ké úkoly.  Musím je splnit, jinak bych se u~ nikdy nemohl vrátit domo. Jen mi Yeknte, pane králi, co mám dlat.  Nedávno se do naaí zahrady neznámo odkud pYisthovaly zrzavé maice a rozlezly se po vaech kvtinách na zahrad. Ae do zítYejaího ve era vaechny maice zmizí, to je tvoj první úkol.  Guchalíka pYeael humor, kdy~ uvidl záhon na vlastní o i. Chvilku se sna~il ni it maice svými packami, ale vá~n to bylo nad jeho psí síly. Kdyby tu tak byli moji mravenci, pomyslel si. A ne~ svou myalenku domyslel, u~ se hrnul proud mravenco a za nimi zostával pruh  istých, nepoakozených kvtin. Jeden mravenec se zastavil: To vía, Guchalíku, máme te ve sthování velkou praxi a tyhle maice si ocho íme. Budou z nich báje ná domácí zvíYata.  Tak jsi úkol splnil,  podivil se král, kdy~ mu Guchalík oznámil, ~e je hotov, musím uznat, ~e jsi paaák. Tvým druhým úkolem bude vyhubit vodní plevel v naaem rybníce, abychom se tu zase mohli koupat a nezaplétali se do plovoucích stvolo.  Guchalík se do toho pustil hned ráno. Rval hou~evnaté rostliny, tahal je na bYeh, a~ byl napol utopený. Kdyby tu tak byla moje nevlídná ryba. No, to jsem si mohla myslet, ~e m zavoláa,  ozvalo se z vody vedle nj, máa kliku, mladej, ~e mi ta tráva chutná, jinak bych se neobt~ovala.  A ne~ se sta il oklepat, byla hladina v okolí krásn  istá. Král pYi pohledu na vy iatný rybník jen nedovYiv vrtl hlavou. Jsi opravdu mimoYádn aikovný. Tvým posledním úkolem bude pYinést z jeskyn ~ivota ~ivou vodu a z jeskyn smrti mrtvou vodu.  Jestlipak jeat ~ijí moji krkavci, napadlo hned Guchalíka. Ani se nestihl ohlédnout po závanu vtru, a u~ pYed ním sedli dva zdatní ptáci. Jsme pYipraveni ti pomoci,  zakrákali dvojhlasn. Ka~dý krkavec si vzal jednu lahvi ku a na pol dne zmizeli. Guchalík netrpliv vyhlí~el své  erné pomocníky. Vrátili se skoro sou asn, ale byli v tak zubo~eném stavu, ~e kdy~ mu pYedali lahvi ky, padli na zem a natáhli brka. Guchalík na n kápl mrtvou vodu, pocuchané peYí se narovnalo a sametov zalesklo. Kápl na n ~ivou vodu, a ptáci se vznesli do závratné výae, a~ zmizeli. Král byl spokojen: DobYe, splnil jsi vaechno, mo~ea si Hebulku odvést, pokud ji ovaem poznáa. Zava~te mu o i!  Nyní se Guchalík postupn dotýkal vaech princezen. Najednou zaslechl tenou ké hlásky dvou veaek: Sem nepojdeme, ta má nejjemnjaí chlupy a v tch se nám apatn dr~í. Navíc práv tahle se nej astji kartá uje.  To je moje vyvolená,  vyatkl Guchalík. A ml pravdu. Hebulka byla jeho. Na zpáte ní cestu se vydali balónem, aby se nemuseli trmácet cestami necestami. Guchalíkov král je uvítal a hned si mnul tlapky, ~e bude svatba. Jen~e poslední slovo mla Hebulka: Doka~, králi, ~e máa modrou královskou krev, a nech si useknout ocas. Ja ti ho pak mrtvou a ~ivou vodou spravím.  Takový experiment nepYipadá v úvahu. Zkus to nejdYív na Guchalíkovi, pak mo~ná.  Co by Guchalík pro svou milovanou neudlal. Stalo se, jak Hebulka Yekla a Guchalík tu stál s jeat nádhernjaím ocáskem ne~ pYedtím. Te já,  radostn se hlásil král, kdy~ vidl, jak to Guchalíkovi prosplo. Ocas mu tedy usekli, ale jak Hebulka pYenáaela lahvi ky, njak se jí zapletly tlapky, akobrtla a vaechno upustila. Lahvi ky se rozbily a král bez ocasu se odplí~il z dohledu. ZYejm se stydí, neboe ho od té doby nikdo nevidl. Co dlat? Zvolili novým králem Guchalíka a byla svatba veliká. Od té doby tam spolu s ním tou nejn~njaí tlapkou vládne i Hebulka.