þÿ24) Po

ítání úsm
v
o

	Sedím v metru a pozoruji lidi na prot
j
aích sedadlech. Jakýsi pán se sklonem k obezit
 pospává a st
Yídav
 mu padá hlava vpravo na mu
~e 

toucího Ve

erní Prahu a vlevo na star
aí paní s obrovskou nákupní ta
akou na klín
. Kousek stranou sedí mladá maminka se dv
ma malými neposednými kluky. Celou dobu nep
Yetr
~it
 po ní lezou, stále se na n
co ptají, n
co ukazují - zkrátka jako v
t
aina malých d
tí. Jindy bych si toho sotva v
aimla, ale dnes m
 to p
Yímo p
Yitahuje. Snad proto, 
~e si moje 

ty
Yi kvítka odvezl d
da v pond
lí na Orlík. Doma je vzácné ticho, zama
~e se nezvykle málo nádobí, nezakopávám v chodb
 o boty a kole

kové brusle, ani si nezra
Huji chodidla o poztrácené kostky Lega. Zato mi zvadla fialová kytka, co nevím, jak se jmenuje, a nikdo pravideln
 neutírá prach.
	Dívám se na maminku rozpustilých kluk
o a trochu se mi zastesklo. Za tu chvíli, co ji pozoruji, se aspo
H desetkrát usmála. Kolikrát jsem se vlastn
 dneska usmála já, napadlo m
. S p
Yekvapením si uv
domuji mno
~ství úsm
v
o, o které bude tenhle týden pro m
 chud
aí. Je to tém

Y nesrovnatelné. Teprve te
 zji
a
euji kolik podn
t
o, kolik hezkých chvilek denn
 pro
~ívám vedle d
tí, jak je s nimi 
~ivot pestrý, neopakovatelný a stále plný zajímavostí. Jen je um
t vychutnat.
 Jak to, 
~e vla
atovky na drát
 nezabije proud? 
 Ty jsi v
d
la, mámo, 
~e slepice 
~erou sko
Yápky? 
 Kdy
~ vybouchne elektrárna, mámo, to musí být hrozná 
alupka, vi
, kdy
~ je tam tolik elektrického proudu? 
 Jé, hele, mami, támhle leze ten barevnej brou

ek   ten, honem no, jak se jmenuje   mandarinka bramborová. 
	Metro p
Yede svou fádní melodii a já vzpomínám na d
du, jak to sám v
aechno na Orlíku zvládá. Ur

it
 dob
Ye, jak ho znám. A mo
~ná práv
 te
 p
Yi

ítá ke svému úsm
vu i 

ty
Yi d
tské, které dostává vým
nou. 

© I. Pacovská
www.ctenizdarma.cz