þÿ 25) Pochybnost V kalendáYi u~ se bYezen pYesypal do druhé poloviny, kdy~ k nám kone n dorazila zima. U~ mám úkoly hotové, mo~u si jít ven postavit snhuláka?  ozval se náa desetiletý Martin. Vlastn to ani nebyla otázka, jen takové zdvoYile formální oznámení, kam jde. Zahu ela jsem svoje ale jo  a jeat ne~ doznlo, klaply dveYe. Za dv hodiny se syn objevil do hloubi duae spokojený a do hloubi spodního prádla promo ený. Poj se na nj podívat,  táhl m k oknu a s hrdostí mi ukazoval hotové dílo. Zdenk mi musel pomoct s poslední koulí, jinak bych ji snad ani nahoru nedostal. }e je pknej, vi?  Moc pknej. Jen jestli vydr~í.  To chvíli potrvá, ne~ roztaje.  Spía ho nkdo rozbije.  Hm, no jo,  zamyslel se, pak otevYel okno a vyklonil se z nj. Honzo,  zaYval, bda vám, jestli mi toho snhuláka rozbijete. Ru ía mi za nj, je ti to jasný? Jak ho nkdo zni í, tak si m ne~ádej!  Autoritativní vystoupení mého jinak velice mírumilovného syna m dost pYekvapilo. Poslala jsem ho pYevléknout a ne~ jsem udlala  aj, le~el snhulák v troskách. To je hrozný,  naatval se Martin, tady vobec nic nevydr~í. A takovou mi dal práci.  Bylo mi smutno spolu s ním. Co mu na to mám odpovdt? }e je lepaí tvoYit ne~ ni it? }e i já tady na sídliati pova~uji za malý zázrak, není-li ve skalce druhý den po vypletí aspoH jeden papír, nedopalek cigarety  i obal od ~výka ky? Do branky myalenek se mi zákeYn vplí~ila má stará známá  paní Pochybnost. Poeouchle se m ptá, zda se výchovou svých dtí k ohleduplnosti, snáaenlivosti a sluanosti nedopouatím omylu. Jízliv mi pYipomíná, ~e ~ivot velkomsta dtem stejn brzo uká~e hlavn rub této mince. V~dye kdo z nervózních dosplých zvolí sluané b~ si prosím t hrát kousek dál  pYed klasickým koukej, ty hajzle, i s tím mí em odtud vypadnout nebo si t vypoj ím ? }ije tu pYília mnoho lidí na pYília tsném kousku zem na to, aby si chtli být blí~ a usmívat se na sebe. Vadí mi to. Nechci mít dti ani agresivní ani bábovky. A tak balancuji na visutém lan výchovy a na mou vyrovnávací ty usedají problémy hned na jednu, hned na druhou stranu. Sna~ím se ualápnuté popíchnout a agresivitu mírnit. Jsou ovaem chvíle, kdy nedostatek probojnosti komplikuje  lovku ~ivot  jako tYeba mn pYi výletu s dtmi na Matjskou poue. Dobrá,  Yekla jsem unaven svým dvma akemrajícím ratolestím, kupte si jeat jízdenku na labut. Ale musíte si svou labue vybojovat sami, já se o ni s nikým rvát nebudu.  Jasn, mami,  a u~ letli k pokladn. Po tYech marných pokusech zabrat volného poueového ptáka se kone n podaYilo Jirkovi do jednoho vklouznout. Jen~e v tsném závsu za ním se pYihnala paní s chlapcem v náru í, mého syna vyhodila a Jirka coby posluané dít neodporoval a vystoupil. Byla to rána pod pás. Snad bych takové chování pochopila u  trnácti-  i aestnáctiletého kluka, který si na slabaích hojí vlastní sebevdomí, ale u matky s díttem??!! S nohama bolavýma od dlouhého pYealapování jsem se naatvala k bodu varu. To je od vás pkn sprosté vyhodit dít, které u~ se tu tYi jízdy pokouaí dostat do labut,  roz ílila jsem se a pYidala vaeprobodávající pohled. Silnjaí kalibr zásadn nepou~ívám, zvláat ne pYed dtmi. Zamumlala nco, ~e ona u~ je tu taky dlouho, a mn bylo jasné, ~e mi nezbývá, ne~ jít lovit labue spolu se svými potomky. VytvoYili jsme nepropustnou rojnici a za pou~ití lokto se kone n dti vznáaely v halasu poueové muziky a barevného vYení. Na cukrovou vatu se naatstí stála oby ejná  eská fronta. V ní se uklidnila má roz eYená hladina vzteku. Domo jsme se sice vraceli upatlaní a unavení, ale celkem spokojení. A~ na to, ~e mi celou cestu alapala na otla ené nohy Pochybnost a obala do m svoje otrávené trny s otázkou, zda ta paní s chlapcem v náru í pYece jen nevychová své dít pro ~ivot lépe ne~ já. © I.Pacovská, www.ctenizdarma.cz