þÿ23) Písni

ka pro v
aední den

	V
aimli jste si, 
~e n
který den má zvlá
atní v
oni, svou osobitou náladu a není tak docela jako ty ostatní? M
oj den von
l 

erstv
 na
~ehlenou ko
ailí a jarem. Na hliníkové konstrukci na
aeho letitého staveni
at
 se usadil kos a zpíval. M
l trochu jiný náp
v, ne
~ kos u mých rodi


o v Kralupech, ale zdálo se mi, 
~e i on svými tóny volá trávu a kv
ty, aby se probudily z ko
Yínk
o, volá slunce, aby u
~ vykouklo z r
o
~ovofialového pruhu hned za budovou metra, volá lidskou touhu z hlubin spící lhostejnosti. Jeho hlas byl malý ranní zázrak chladného dne. Paneláky byly mén
 
aedivé a lidé vlídn
j
aí.
	I dál se tenhle den podobal pytlíku kuli

ek, z n
ho
~ se ka
~dá na jedno 
euknutí poslu
an
 skutálí do d
olku. Je
at
 po cest
 z práce jsem se vracela s písni

kou a úsm
vem na rtech. Pár tón
o se mi zatoulalo v samoobsluze ve front
 na ko
aíky a pár do regálu s chlebem, který u
~ n
kolik dní na pec jen vzpomínal.
	Ze zasn
né pohody m
 po návratu dom
o vytrhl klasický rozhovor, opakující se v
~dy v podobné tónin
.
 Mámo, já ti n
co 
Yeknu, jo? Ale ty se bude
a zlobit,  p
Yi
amajchlovala se ke mn
 v kuchyni Hanka.
 Ale, ale, copak se d
je? 
 Já jsem dostala trojku. 
 No, to moc velká sláva v první t
Yíd
 není. Copak se ti zase nepovedlo? 
 Cvi

ení ve 
akolní písance. Ví
a, já jsem nev
d
la, jak to soudru
~ka u

itelka chce. 
 Já vím, nedávala jsi pozor. Tak
~e t
Yi dny bez televize, ano? 
 Hm. 
 A hezky se sna
~, a
e to má
a zase lep
aí. 
	Dal
aí tóny dobré nálady braly postupn
 za své po ve

e
Yi, kdy se d
ti dostaly do rá
~e a jejich energie se nemohla sm
stnat do na
aich 

ty
Y nevelkých místností. Ve chvíli, kdy intenzita p
Yekro

ila hranici snesitelnosti v rámci vibrace panelových zdí, jsem sáhla k ru

nímu ponau

ení. Pomohlo to. P
Yikrývky v postelích se vyboulily d
tskými zade

ky a soused
om dole pod námi p
Yestal padat na hlavu strop. 
U
~ u
~ jsem se cht
la uvelebit v obýváku u pletení, ale zaslechla jsem od Han

iny postýlky podivné tlumené zvuky. Pod zmuchlanou pokrývkou jsem objevila dv
 uplakané o

i.
 Co je, n
co t
 bolí,  zeptala jsem se ti
ae a hned mi bylo jasné, 
~e nás zase 

eká bolavé ucho. Jen
~e tentokrát jsem byla vedle. 
 Kdy
~ vy, hh, hh, m
 nemáte rádi. Proto
~e zlobím a 
apatn
 se u

ím. 
Kdyby m
 v té chvíli n
kdo plácl mokrým hadrem p
Yes hlavu, vy
alo by to nastejno. P
Yedstava, 
~e v na
aí rodin
 m
o
~e n
kdo citov
 strádat, m
 zasko

ila. Hladila jsem ji a sna
~ila se vysv
tlit, 
~e láska v
obec nesouvisí s prosp
chem 

i chováním, ale fale
aný akord, který tak hlasit
 zazn
l do tón
o dne
aního dne, naru
ail m
oj klid.
	Je
at
 v posteli jsem p
Yemý
alela o svých d
tech, o na
aich vztazích, o lásce. Pro

 
~ádná pohádka nevypráví o kouzelné jeskyni, kde by si lásku lidé mohli nabírat plnými hrstmi a odnést dom
o do rodinné pokladni

ky? Asi by p
Yed touhle jeskyní stála p
kn
 dlouhá fronta. A já bych si tolik p
Yála, aby v ní na
ae d
ti stát nepot
Yebovaly.


© I.Pacovská, www.ctenizdarma.cz