þÿO TTECH GOUMÁCÍCH Dnes vám, milé dti, pYed pohádkou musím trochu objasnit pomry tam, kde náa pYíbh za al. Na jedné vsi sousedily dva krásné domky. V jednom bydlel zlostný vl ák, který si nechával Yíkat pan Rafan, ve druhém otec a tYi synové Goumákovi, rodem venkovatí voYíaci. Pan Rafan a pan Goumák se pYília v lásce nemli. Brejtro, pane Goumák, celý den zmar a kýlu,  zdravil ráno pan Rafan tak, aby to znlo jako zdar a sílu.  Nápodobn, sousede,  odpovídal Goumák, ae vás vaechno rozhází, tedy chci Yíct, ae vám vaechno vychází.  Pak ael Rafan natírat  ernou barvou plot, práv kdy~ za ním sousedovi dozrávaly nejkrásnjaí jahody, tak~e byly za chvíli  ern te kované. Goumák zase odkopl okapovou rouru tak, ~e vaechna deaeová voda stekla k Rafákovi na dvorek a vyplavila mu obydlí. Tak to alo den za dnem, týden za týdnem, a~ to srdce otce Goumáka nevydr~elo a umYel. Jeho tYi synové u~ toho té~ mli dost a rozhodli se, ~e radji pojdou do svta. Dom zostal opuatný. Toho vyu~il pan Rafák, který dom rozebral a z materiálu si postavil kolnu na náYadí. Zamnul si tlapky a u~ plánoval, jak za ne u souseda pstovat slepice. A teprve tady za íná náa pYíbh. Jako první se ze svta vrátil Goumákovic FoHa. Hele, z naaeho domku nic nezbylo. Ml bych ho znovu postavit. Ale z  eho?  Rozhlédl se a v kout zahrady uvidl trochu slámy. Proto~e byl líný shánt nco jiného, postavil si pYístYeaek z ní. U~ se uvelebil ke spánku po té dlouhé cest svtem, kdy~ ze tmy uslyael zlovstný hlas: Tady u~ nemáa co pohledávat! Koukej zmizet, ne~ se pYihodí nco hrozného!  A co co to to bude?  odvá~n ze sebe vykoktal otázku FoHa. NejdYív houknu, opadá strome ek, potom fouknu, smetu tvoj dome ek, pak vezmu kámen a je s tebou ámen.  Neznámý pak houkl, foukl, smetl slámový dome ek. FoHa vzal nohy na ramena a nezastavil se, a~ ráno, kdy~ vrazil do svého bratra, kterému také ve svt paenka nekvetla a vracel se domo. To se ti asi nco apatného zdálo,  uklidHoval vydaeného FoHu bratr GoHa, poj, jsme dva, pYece se nebudeme bát pYízrako!  Vyrazili vesele k domovu. Cestou si nabrali u lesa klestí a na zahrad z nj postavili pknou boudi ku. Ve er s pocitem dobYe vykonané práce usnuli. Ráno je ale vzbudilo zuYivé vr ení jejich souseda. Tak tohle se vám nevyplatí. To si odpykáte! Jestli okam~it nezmizíte...  ... tak co?  odvá~n se zeptali Goumákovic mládenci. NejdYív houknu, opadá strome ek, potom fouknu, smetu váa dome ek, pak vezmu kámen a je s vámi ámen.  Houkl, foukl, smetl dome ek z klestí. To u~ FoHa a GoHa nevydr~eli, stáhli ocásky a utíkali a utíkali. Ráno div nevrazili do svého tYetího bratYí ka, kterému se také zastesklo po domov. Jeden pYes druhého mu vaechno vypovdli. Zkrátka si musíme postavit dokladný dom z kamení,  zhodnotil situaci bratr HafuHa, tak pYestaHte vyvádt a pYilo~te tlapky k dílu. Jdem na to.  Nedbal protesto sourozenco a nalo~il jim na hYbet spoustu stavebního materiálu. Domo ho dovlekli a~ ráno. Celý den stavli, a~ z nich pot lil, a ve er na zahrad stál dome ek jedna radost. Zalezli do nj a tvrd usnuli. Zlovstný hlas na sebe nedal dlouho  ekat, ale probudil jen HafuHu. Hned odtud zmizte, nebo...  Nebo co?  zívl HafuHa. NejdYív houknu, opadá strome ek, potom fouknu, smetu váa dome ek, pak vezmu kámen a je s vámi ámen.  Jen si poslu~, kdy~ myslía, ale m nech spát,  zavr el HafuHa. Ale ae kdo foukal, jak foukal, dome ek byl bytelný a jeho obyvatelé snili svoj zaslou~ený sen. Ráno se za plotem objevil soused Rafan. TváYil se jako sluní ko na rostlinném másle, slovka z nj odkapávala jako  erstvý med. Tak jste zpátky doma ze svta, chlapci? Pe ené holuby, co létají do huby, tam asi nemli, co~? Ale nezoufejte, rád vám poradím, pomohu, jak mohu, jen se s dovrou obraete.  FoHa a GoHa se usmívali a pYikyvovali, ale HafuHa ml zje~enou srst na hYbet. Copak asi vzí za sousedovou sladkou mluvou, dumal potichu. Zítra jdu v sedm hodin na trh pro vejce, nechcete se pYidat, chlapci?  zval je dál soused. Pro ne,  odpovdli. Na trh vaak vyrazili o pol hodiny dYív. U~ byli skoro zpátky u domku, kdy~ se vynoYila sme ka zdivo elých pso. Jen tak tak jim unikli. A u~ tu byl za plotem zase pan Rafan. Mli jste potí~e? To m vá~n mrzí. Ale zítra jdu v pol sedmé na trh. Prý tam budou prodávat sudy. Také byste potYebovali jeden na vodu, ne?  No jasn,  nadaen souhlasili FoHa a GoHa, co~ souseda viditeln potailo. Druhý den ali, ale zase o polhodinku dYíve. PYi návratu na n divoká sme ka  ekala pYed vrátky. Co te? Jak se dostanou domo? Ale HafuHa si vdl rady. Vaichni vlezli do sudu a kutáleli se a~ k vrátkom. Sme ka pYed rachotícím sudem uhnula a ne~ se vzpamatovala, byli bratYi v bezpe í. Ve er je zase oslovil soused Rafan. Usmíval se sladce jak rozteklá nugátová poleva. Nechci vás njak ovlivHovat, ale zítra jdu v pol aesté na trh, pYivezou výte né voHavé uzené a také budou mít  erstvou aleha ku. Jahody u~ dozrávají, hodila by se, co Yíkáte?  To je prima nápad,  jásal FoHa a GoHa. HafuHa vaak ráno v pt prohlásil, ~e to pYinese sám, a vyrazil na trh. PYi návratu na nj ne ekala sme ka, ale pYímo soused Rafan s jedním obrovským pYíbuzným. V o ích mli zuYivost a z tlamy jim kapaly sliny. PYi tom pohledu se HafuHovi zje~ily vaechny chlupy. Jak na n vyzrát, pYemýalel ze vaech sil. Pak si pYivázal uzené na hlavu, aleha kou si pomazal tlamu a pYíaern zavyl: Chytl jsem vzteklinu, mozek mi uaima leze z hlavy. Pomozte mi, pomozte. Je to dsn naka~livé. Pomozte mi.  Vypadal tak hrozypln, ~e oba velcí psi zbable couvli. Nachytal nás,  vzpamatoval se za chvilku Rafan, ale to u~ byl HafuHa doma. Vlezeme tam stYechou,  navrhl jeho bojovný kolega. Ne~ se prodrali dovnitY, vaYilo u~ se na plotn uzené v obrovském hrnci. jak je HafuHa uvidl, odklopil z hrnce pokli ku a oba návatvníci spadli pYímo do vaYící vody. Vyletli z domku, jako kdyby mli na ocase raketový pohon a skoro z celého tla jim slezla srst. Stydli se tak, ~e u~ se ve vsi nikdy neukázali a bratYi Goumákové, a pYiali o aleha ku i o uzené, vzpomínají na jejich neslavný odchod dodnes.