þÿ O CESTOVNÍ KANCELÁXI Znal jsem jednoho postaraího psího krále. Ml jediného syna Rafovana a ten se poYád neml k ~enní. Takhle zjara u~ to otce naatvalo a povídá: Jak tak na tebe koukám, mláden e, ~ádná zdejaí krasavice se ti nezdá dost dobrá. Budea muset vyrazit do svta, abys tam naael nco lepaího a pYivedl kone n do naaí královské boudy mladou královnu.  Ale, tati, vía jak nerad nkam jezdím.  Podívej, synu, mn je úpln jedno, jestli si to seznámení zaYídía pYes inzerát nebo jinak, hlavn aby to mlo výsledek.  Mladý psí kralevic smutn svsil uai i ocas a vyrazil ke kamarádom na radu. A pro si neobjednáa seznamovací zájezd v cestovní kanceláYi?  zaznlo kone n spásné slovo. To je ono, zajásal v princi vnitYní hlas, te jen najít tu pravou kanceláY. Ale ani to nebyl problém, neboe veliké nápisy POJETE S NÁMI ZA HRANICE V`EDNÍCH DNn záYily airoko daleko. Ale jist,  rozplývala se ochotou paní Kokrapanlová, vedeme u nás i kategorii princezen. Ra te si zde na videu pustit kazety z této královské poli ky, a jakmile si vyberete, zprostYedkujeme vám setkání.  Kralevic Rafovan znudn sledoval vzneaené psí sle ny. Ony byly pkné, co~ o to, jen~e vybrat si nkoho na celý ~ivot, to je obrovitánská odpovdnost. Jak tak aátral mezi videokazetami, nahmátl úpln vzadu jednu zaalou, pYelepenou ze vaech stran izolepou, aby neala vyndat. To pochopiteln vzbudilo jeho zvdavost. Po chvilce dobývání ji vyndal a zastr il do rekordéru. Potom ji uvidl a bez dechu hledl na obrazovku. Tu a ~ádnou jinou, rozhodlo bez zaváhání jeho srdce. Propánakrále,  zalamentovala paní Kokrapanlová, to jste, mladý pane, neml rozbalovat. To je zájezd jen pro mimoYádn zdatného turistu, hrozí tu skute né nebezpe í, ~e se nevrátíte. Nevím, zdali vobec mohu s vámi uzavYít smlouvu.  Milá paní, já platím a vy jste povinni m tam dopravit!  Paní Kokrapanlová rezignovan pokr ila rameny, ale sotva za kralevicem zapadly dveYe, u~ vytá ela  íslo do královské boudy, aby následky tohoto rozhodnutí nepadly na její hlavu. Vidím, ~e tahle cestovní kanceláY pYília diskrétností neoplývá,  durdil se Rafovan, kdy~ dorazil domo a zjistil, ~e otec u~ vaechno ví. To vía, synu, tohle je pYília vá~ná vc na to, abys ji zvládl sám. Objednal jsem ti pomocníky, kteYí pojedou s tebou.  Ale, tati, já ~ádnou chovu nepotYebuji, z toho u~ jsem vyrostl.  Neboj se, chlap e, jsou to mí pYátelé.  Snad,  za al koktat kralevic, snad to proboha není ten pYíaerný tluseoch, co nám v~dycky zlikviduje i tu nejposlednjaí zásobu jídla? Nebo nedejbó~e onen natahovací chrt, který se tYikrát obto í kolem jídelního stolu?  i snad ten nepYíjemný strejda s nejdelaím ocasem a nosem, co znám, jak si ucpává  ichací dírky dvma apunty?  Jsi bystrý hoch. Uhodl jsi naprosto pYesn, kdo ti bude dlat spole nost.  Co~e? Vaichni? Já asi omdlím...  Král se potuteln usmíval pod vousisky: Vidía, vidía, jak jsi mladý, tak jsi hloupý. Jeat nedovedea ocenit pYítele v terénu. Tam by ti njaký pokojový pekinéz byl platný jako patník na strom, ale tito staYí braai jsou nepostradatelní. Vaak t ~ivot pou í.  Rafovan se znechucen podYídil rodi ovské voli. Nasedl se svými spole níky na kouzelný koberec pYistavený cestovní kanceláYí na pátém nástupiati a vydali se spole n ZA HRANICE V`EDNÍCH DNn. Naprogramovaný létající koberec je vyklopil pYímo na hlavním nádvoYí podivného zámku. Nikde nikdo, vaude pusto jako po vymYení. Proali chodbou, a~ se dostali do jídelny. Stol se prohýbal pod lákav pYipravenými pokrmy, ale s tmi vaemi dobrotami tam zase byli sami. Prohlédli vaechny pYístupné prostory zámku a nakonec se zase ocitli v jídeln. Já nevím, jak kdo, ale já se tu usadím a nevstanu, dokud na stole nco bude,  olízl se nejtlustaí kolega a zapo al svou konzumaci hned od kraje. Ano, to vypadá na nejrozumnjaí krok v naaí situaci,  odsouhlasili mu to i ostatní. Po dobré ve eYi se ulo~ili v nejbli~aí vhodné místnosti k pYenocování. Klidný ve er jim vaak dopYán nebyl. Spolu s posledním paprskem zapadajícího slunce se pYed nimi zjevily dv postavy. Divoký zlý  ernokn~ník se tYemi obojky na krku a n~ná psí kráska s nekone n smutnýma o ima. Ha, haf, pYiali jste si pro ni. Ale vydám vám ji jen tehdy, uhlídáte-li ji po tYi noci za sebou. Vrátím se s prvním slune ním paprskem. Pokud zmizí, promníte se v krásné ~ulové soaky. Vaak u~ jich tu mám po~ehnan. Ha, ha, haf!  zakon il svou Ye  erný hostitel a zase zmizel. Kralevic se usadil pYímo proti své vytou~ené. Jen~e ona neodpovídala, snad ho ani nevnímala. Chrt se obto il kolem místnosti, tluseoch zacpal dveYe a vaichni se svorn sna~ili neusnout. Ovaem po takové vydatné ve eYi je spánek pYemohl, ae chtli nebo ne. Ráno se první probudil Rafovan. No nazdar,  vykYikl zdaen, honem vstávejte, no tak rychle, zmizela nám!  Ni eho se neboj,  odstr il ho od okna kolega se api atým  umákem. OtevYel okno, vytáhl z nosních dírek apunty a za ichal po okolí. Tam je,  ukázal packou. Chrt se natáhl, udlal dva kroky a utrhl ozna ený ~alud z nejvyaaí vtve dubu. Sotva se ~alud dotkl podlahy místnosti, promnil se v tichou psí krásku. To u~ se zjevil  ernokn~ník, aílen zavyl a jeden obojek na jeho krku praskl. Poté oba zmizeli. Druhou noc se opakovalo skoro nachlup to samé, jen místo v ~aludu se princezna skrývala v diamantu uprostYed skal. Jen tak tak ji stihli kralevicovi pYátelé pYinést zpt.  arodjov krk opustil za hrozného zavytí druhý obojek. Den byl nekone n dlouhý. Kralevic procházel mezi ~ulovými sochami a v duchu se tázal, zda mezi n také nebude patYit. Ve er se potYetí dostavila nete ná princezna se svým vznitelem. Znovu u inili vaechna mo~ná opatYení, le jako ob pYedchozí noci marn. Rafovan se probudil pozdji ne~ obvykle. Kolega s citlivým nosem opt vyndal apunty z  umáku a za ichal u otevYeného okna: Cítím koHské stáje ze sousedního království, cítím lívance pe ené v podhradí, cítím prase í chlívek za lesem, ale po princezn ani stopy. Zamíchal trochu ocasem vzduch kolem okna, odkýchl si a zkusil to znovu:  muchám fialky z ji~ní strán, také kouY ze sopky na obzoru a navíc mi tu vadí tluseochov rok nekoupaný ko~ich.  Zkus to jeat jednou,  prosil kralevic a pes se znovu zhluboka nadechl. U~ vím,  zajásal, je v tom hlubokém údolí na dn jezera skrytá v muali.  Chrt popadl tluseocha, natáhl se a u~ stáli na bYehu. Skulil bYichatého kolegu do vody. Ten pil, pil a pil, a~ tam zbylo vody jen na dva loky. Chrt vytáhl muali a spchal zpt. Slunce u~ se dralo na svt a  ernokn~ník stál v komnat se zlomyslným úaklebkem na  umáku. Chrt, vida situaci, odpálkoval muali ku do zámeckého okna a u~ tu stála princezna. Puknutí tYetího obojku na krku kouzelníka zposobilo málem zemtYesení. Z tlouatíka to vytYáslo vaechnu tu vypitou vodu, z princezniných o í odlétly chmury. Spolu s  ernokn~níkem zmizelo i zlé kouzlo v okolí zámku a vaichni zkamenlí znovu o~ili. To bylo najednou ruchu. Cestovní kanceláY musela vyslat celou kolonu koberco, aby vaechny probuzené rozvezla domo. Kralevic slavnostn pYedstavil svou nastávající otci a byl rád, ~e u~ je zase zpátky doma. Sice nahlas nepYiznal, ~e ml otec se svými pYáteli pravdu, ale vzhledem k tomu, ~e poslal ka~dému pozvánku na svatbu, vlastní tlapkou vyvedenou, bylo to jasné i bez Ye í. A stejn tak jako kdysi, ani dnes dti nevYí dobrým radám svých rodi o o nic víc ne~ pohádkám. I. Pacovská ©www.ctenizdarma.cz