þÿKouzelný keY Bylo nebylo jedno království, ~il ne~il jeden král a královna. Mli spolu dva desetileté syny-dvoj ata. Královna byla krásná a veselá, král byl energický a vynalézavý. U dra í sluje nechal postavit termální lázn a u kYiaeálových vodopádo malou vodní elektrárnu. Poddaní mli poYád co dlat, nechyblo jim ani jídlo ani zábava a starostí mli jen tolik, co by se za nehet vealo  prost pohoda. Jen~e i ve spokojeném podhoubí mo~e vyklí it jedovaté semínko. Zpo átku si ho nikdo nevaímá, ale semínko roste, roste, a jak nabere sílu, za nou se dít vci, ~e z toho jednomu jde hlava kolem. Jen si to poslechnte. Pavlíku, Pavlíku, dobrá kaae na mlíku, ko ka ti ji se~rala, akytavku z ní dostala.  Brácho, okam~it ji puse! Slyaía?!  Pavlík se rozbhl za Petrem, o pt minut staraím bratrem, a málem zakopl o kot, které mu Petr s roaeáckým úsmvem hodil pod nohy. Kot polekan zamHoukalo. Pavlík mourka jemn zvedl do náru e a vyslal za bratrem zamra ený pohled: Sea tyran, abys vdl.  Náhodou & Já tady jednou budu králem a o vaem budu rozhodovat. I o tob a tý tvý havti!  Nó, ty tady jednou mo~ná budea králem. Ale pamatuj si, ~e t nikdo nebude mít rád, vaichni z tebe budou mít akorát strach. To já radji budu skvlým lékaYem pro lidi i zvíYata, aby m tu mli rádi. Já je toti~ mám taky rád &  Ty a doktor? Dovol, abych se zasmál. V~dye ty nejsi schopen se nau it ani kolik je pt a sedm. No jen pYiznej, kdo tu odrovnal u~  tyYi domácí u itele, ty zázraku pYírody!  Pavel n~n odlo~il mourka do kYesla a pak bleskurychle chytil bratra za koaili pod krkem. Jeat jednou na tu ko ku neaetrn sáhni a nepYej si m!  Petr ho chtl odstr it a vzáptí se strkanice zvrtla ve rva ku na koberci. Ze stojánku, do kterého vrazili, spadla a rozbila se vzácná váza. Do pokoje nakoukla matka. U~ se zase rvete? Nechte toho, bolí m hlava,  Yekla nezvykle tiae a ani jim nevynadala. Oba kluci se pYekvapen pustili a podívali se po sob s povyta~eným obo ím. Ty, brácho, mn se to njak nezdá,  tYel si nové akrábance na tváYi Petr, ~ádný pohlavek, ani nám nevy etla ucpanou kaanu &  No jo, to je fakt, já u~ taky nedostal vynadáno ani nepamatuju. A to jsem v era utekl z vyu ování krbem.  No, dokonce ani ne~alovala tátovi.  Petr se pYiplí~il ke klí ové dírce. Co dlá?  Sedí u okna a kouká na zahradu.  Vtom se za nimi rozletly dveYe a do komnaty vtrhla hYmotná ~ena v krajkovém  epci. Á, tady jste, holoubkové! U~ pol hodiny jste si mli v zahrad opakovat djepis. NeYíkejte, ~e jste to nevdli!  Ty nejsi chova, ty jsi vzeHský dozorce  au, to bolí.  Chova se vaak na nic neohlí~ela, chytila za ucho i Pavlíka a odtáhla oba do altánu, kde na n  ekal u itel. Královna se pomalu zvedla a tiae vstoupila do královy pracovny, kde sedl její mu~ nad hromadou papíro. Václave, poj, osedláme si groaáka a Blku a vyjedeme si na louku pod lesem.  To by sice nebylo apatné, ale vía, co mám te práce? Koukni na ten stoh nevyYízených vcí.  A nepo kalo by to?  Vía, Honza Nováko, ten co mu Yíkali hloupej, si chce postavit vtrný mlýn. Slíbil jsem, ~e mu pomo~u. Trochu jsem si to namaloval, chcea se podívat?  Ani ne, já tomu nerozumím. Pojdu si pYe íst pár drbo v Královském vstníku.  A co kluci?  Ále nic, normálka.  Král jen kývl a znovu za al nco  rtat na papír. Ani si nevaiml, jak jeho ~ena smutn vychází ze dveYí. Po ve eYi uspoYádali kluci ve své lo~nici tradi ní polatáYovou bitvu. Brzo je to ale pYestalo bavit, poslední dobou byli oba jaksi nesví. Místo, aby rva ky dovedli do vítzného konce, pYestávali znechucen uprostYed sourozenecké války a zamra en se rozcházeli ka~dý jinam. Nco kolem nich nebylo v poYádku, ale co? Skoro vaechno probíhalo stejn jako jindy, jen výprasko a vý itek njak ubylo. Vlastn by mli být rádi, ale kupodivu nebyli. Táta se poYád zavíral v pracovn, kde ho nesmli ruait, a máma se smála mén hlasit a mén  asto ne~ dYív. Poslya, není máma nemocná? Ty jako budoucí doktor bys to pYece ml poznat.  No, jestli je smutek pYíznakem nemoci, tak je to vá~né. Vidl jsi kytky na terase? PYestala se o n starat.  Vía co, pYelezeme balkónem a pojdeme se na ni podívat.  Kluci pYeaplhali a~ k pootevYeným balkónovým dveYím mat iny lo~nice. Potichu se pYed nimi strkali, aby se dostali co nejblí~. Uslyaeli hlasy. U maminky stál cizí pán s brýlemi a oba spolu vá~n hovoYili.  &jsem vám velice zavázána, ~e jste pYijel. PotYebuji s vámi prodiskutovat jistou choulostivou zále~itost. Bylo by mo~né, abych se rozvedla se svým mu~em?  Inu, teoreticky ano, i kdy~ v královských rodinách to nebývá zvykem. Také by tu byl problém pYi dlení majetku. A co dti, myslela jste na n?  O ~ádný majetek nestojím. Sbalila bych si pár osobních vcí, vzala Pavlíka a odjela s ním na svoj Letní hrádek.  A co princ Petr?  Je to u~ velký rozumný kluk. Jako následník tronu by zostal u otce. Jist tu o nj bude dobYe postaráno. M u~ te tolik nepotYebuje.  Jak myslíte, Vaae Veli enstvo. Zajedu tedy vyYídit nezbytné formality a za msíc se vrátím. Pokud bude souhlasit i král, mla by celá zále~itost probhnout rychle, tiae a bez problémo. Te se porou ím a za msíc nashledanou.  Oba kluci u~ slyaeli dost a tichounce se sunuli zpt do svého pokoje. PetYe, rozumía tomu?  Mám strach, bráako, ~e jo. Naai se chtjí rozejít.  A to by rozdlili i nás dva?  Jo, rozdlili,  pYikývl zamyalen Petr a nkolikrát zamrkal, jako by se stydl za zavlhlé o i, já ale mámu jeat poYád potYebuju, já ji mám rád. Jak mám ~ít jenom s tátou?  A já bez táty?  Bráako, to nemo~eme dopustit.  No jo, ale co my dva zmo~eme?  Ute eme! A hned - oblékej se.  Petr strhl dva závsy, svázal je dohromady a upevnil k balkónovému zábradlí. Venku u~ byla tma. Seaplhali, proplí~ili se ven dírou v plot za královskou zahradou a vyrazili k lesu. Tam po chvíli hledání naali krmelec, do kterého unaven zalezli. Schoulili se k sob a usnuli dYív, ne~ vyael msíc. Královské strá~e je hledaly celý pYíatí den po vaech koutech v okolí. Teprve ve er je v lese vyhladovlé objevil hajný. Doma je nakrmil, umyl a rychle je odvedl na hrad. Královna syny objala, ale pak je odstr ila, setYela kapesní kem slzy a povzdechla si: Mám já to s vámi trápení, chvilku klidu mi nedopYejete.  A kde je táta?  zeptal se zvdav Petr. Ani se neptej. Jeat vás hledá za Bludnou roklí. U~ jsem mu poslala zprávu. Ale být vámi, tak se sna~ím usnout dYív, ne~ se objeví.  Tak dobrou noc, mami,  pospíchali najednou oba princové na kut. Dobrou noc, tuláci.  Na nádvoYí zarachotila kopyta koní vracející se dru~iny. Kluci se opatrn vyklonili z okna. Na nádvoYí práv vybhla královna a pYijí~djící se zarazili pYed ní. U~ se vrátili, Václave, jsou v poYádku.  Já jim rozsekám zadek, ~e si pol roku nesednou,  zlostn reagoval král. Ale, Václave &  Jen je neomlouvej. Kdybys je poYádn vychovala, tak by je taková blbost nikdy nenapadla.  A ty je snad nevychováváa? Nejsi náhodou jejich otec? Nevaímáa si jich, jak je rok dlouhý, a te je chcea mlátit?! V~dye ty mo~ná ani nevía, kolik jim je let!  No, asi deset. Nebo jedenáct? Nebo devt,  znejistl král. Tak vidía,  smutn povzdechla královna a oba proali hlavním vchodem do budovy. Petr a Pavel jako stYela zapadli do postelí. Ve chvíli, kdy do jejich lo~nice nakoukl otcov obli ej, oba pYedstírali nejhlubaí spánek. Dalaí den hned po snídani se klukom podaYilo zmizet chov v zarostlé  ásti zahrady. Marn je volala matka i chova. Neozvali se. To bude výprask, brácho, u~ m svdí hý~d.  Myslía, PetYe, ~e byl ten náa útk nco platný?  To tedy nebyl. Vaak jsi v era slyael, jak se zase hádali. Ur it se rozvedou.  Ale já bych chtl ~ít tady. S tebou.  Nebre , Pavle, mn z toho taky není dvakrát do zpvu.  Kdy~ já se, PetYe, bojím. Copak nám nikdo nepomo~e?  Mo~ná ~e ano, kdy~ budete chtít,  ozval se za nimi hluboký teplý hlas. Jako na povel se polekan ohlédli. Zahradník,  vydechl s úlevou Petr, kdy~ poznal starou vrás itou tváY, v~dye je to jenom zahradník.  Jenom??? Vaae o i vás klamou. ZavYete je a chvíli poslouchejte své srdce.  Kluci poslechli. Opravdu,  usmál se najednou Pavlík, cítím, ~e nám pomo~ea. Copak jsi kouzelník?  Mo~ná. Ale to te není dole~ité. Pojte, nco vám uká~u.  Zahradník vedl prince ke keYi u jezírka. Tenhle keY zasadila vaae maminka s tatínkem v den své svatby. Maminka pYinesla vodu z lesní studánky a tatínek raaelinu. Ka~dé jaro rozkvétal keY nádhernými ro~ovými kvty. Jen~e loni tu za al rost tenhle popínavý plevel a od té doby keY nekvete a za íná usychat.  A pro mu nepomo~ea ty, jsi pYece zahradník,  zamra il se nedovYiv Petr. Na tohle sám nesta ím. Moje revmatické prsty u~ nemají dost obratnosti, aby oddlily plevel, ani~ by ublí~ily keYi. Nerad bych ho poakodil. Dokud keY ~ije, ~ije i láska mezi králem a královnou.  Copak láska rodi o je zakletá v tomhle keYi,  podivil se Pavlík. Mo~ná mi nevYíte, ale je to tak. A~ zahyne tento keY, zahyne i vaechno hezké, co k sob poutalo vaae rodi e.  A kdybychom ten plevel vytrhali?  Zkuste to. Ale o zemi a vod, kterou tahle rostlina potYebuje, vdí jen král a královna.  Jen~e kdo ví, jestli budou vobec chtít, aby jim keY jeat nkdy rozkvetl,  zapochyboval Pavlík. To zále~í na vás,  odpovdl mu tiae staYík, budete muset dokázat nco, co je tak trochu nad dtské síly.  Nejsme u~ dti,  ohradil se Petr, doká~eme to. Ale co?  Vrátit rodi om dobrou náladu.  A to jde?  U~ jsem Yekl, ~e to bude t~ké, ale poradím vám. Ty, PetYe, musía pYimt matku k procházkám a projí~kám po okolí. Je dole~ité, aby ses pYi tom choval jako mladý alechtic, ob as dal mamince kvtinu, povdl jí, jak je hezká, ~e ji máa rád. Mli byste spolu vyrazit mezi lidi, nebát se práce, nepohodlí &  Petr se vydaen podíval po bratrovi. Ty, Pavle,  pokra oval zahradník, pojdea za otcem. Budea mu pomáhat s jeho plány i stavbami. Musía otce pYesvd it, ~e t to zajímá a baví, ~e bez tebe ta stavba, co práv dlá, pojde pomaleji, ~e jsi jeho platným pomocníkem.  Ale to my asi nedoká~eme.   lovk má velikou sílu, kdy~ má nkoho rád a nechce ho ztratit. Podejte mi ruce. Tak. Tímto vám poj uji  ást své kouzelné síly. VYím, ~e to doká~ete. Avaak ve chvíli, kdy se poperete nebo pohádáte, má kouzelná síla zmizí a dál u~ budete mít jen svou vlastní.  A nemohli bychom si ty úkoly vymnit?  Zahradník se usmál: Kdepak. Opa n by to nefungovalo. A a~ se rodi om vrátí dobrá nálada, pYijte zase za mnou, já vám povím, co dál.  To jeat nebude vaechno?  polekali se kluci. Pokra ování u~ bude mnohem leh í. A te se pusete do toho plevelu, mládenci.  Zahradník zmizel a nechal u jezírka zamyalené a trochu skleslé prince. PetYe, já nevím &  Já kouzelné moci toho naaeho staYíka taky moc nevYím, ale co kdyby se to povedlo?  Já bych byl aeastnej jak blecha.  Tak~e to zkusíme?  Zkusíme, PetYe! Ruku na to!  Plácli si do dlaní a s vervou se pustili do hou~evnatého plevele, který svým objetím dusil kYehký keY. Od obda toho dne se princové zmnili k nepoznání. Chova si ka~dých pt minut protírala o i, u itel z toho za al zadrhávat v Ye i a slu~ebnictvo za ínalo pocieovat k princom obdiv a úctu. Pavlík le~el v knihovn nad matematickými pYíklady, Petr mu pomáhal, kdy~ si nevdl rady, a mezitím listoval v poezii, kde objevoval verae plné krásy a citu a u il se je nazpame. Po ve erech si místo polatáYové války vzájemn vyprávli své dojmy a zá~itky. Po dvou týdnech neobvyklého úsilí za ali mít oba pocit, ~e se na zámku pYece jen nco mní. Vía, co mi Yekl táta, kdy~ jsem mu pYedlo~il ten nápad, co jsi mi s ním pomáhal? Povídal: Pavle, v tob se skrývá kus génia. A poklepal mi na rameno.  To by alo. Ale já taky nezahálel. Vaiml sis? Mamka se dala ostYíhat a ve er chodíme cvi it do podhradí. Teda cvi í hlavn máma s ostatními maminami, zatímco já jim v té dob hlídám potomky. Zdá se, ~e ji to baví. Mn sice míH, ale to te není dole~ité.  Xekl bych, ~e jsi lepaí ne~ já. Máma se bhem ve eYe nepYestala usmívat. Moc jí to sluaelo. Co kdybychom zaali navatívit zahradníka?  Jsem pro, ale a~ pozítYí. Zítra máme s mamkou hrozn nabitej den.  To je pravda, my jdeme s tátou zase spouatt ten vtrný mlýn u Nováko. Nechme to na pozítYí.  Tak vás vítám, mládenci, u~ na vás nkolik dní  ekám. Jste kabrHáci,  usmíval se na n starý zahradník, ani jsem nedoufal, ~e to zvládnete tak rychle.  No jo, ale jak dál?  Te se, chlapci, prohodíte. Petr se pYidá k otci a nenápadn se zmíní o tom, jaká je te maminka veselá, jak jí to sluaí a kam vkro í, jako by vaechno rozkvetlo.  To se zvládne levou rukou,  zasmál se Petr. Ty, Pavle, pojdea za maminkou a nadhodía, jak je otec aikovný a plný síly a jediné, co ho trochu mrzí je, ~e mu maminka ~ádnou práci nepYijde pochválit.  To je vaechno?  Jeat mali kost. Ve er jim pod talíY vlo~íte tyhle líste ky.  Co je to za ?  Na jedné procházce u jezírka je pYed nkolika lety vytrousili a já si je schoval na památku.  Dnes ve er u jezírka jako obvykle,   etl Petr a udiven zdvihl o i, v~dye je na obou stejný text.  Ale ka~dý napsala jiná ruka. Nepopleete to.  Dáme si pozor. A potom?  PYijdou-li oba rodi e, keY znovu rozkvete. Ale nechote za nimi, taková chvíle nemá mít svdky. Slibujete?  Slibujeme.  DobYe, tak u~ b~te. Hodn atstí.  Pozd ve er ani Petr ani Pavel nemohli usnout. PodaYí se to? NepodaYí? A~ teprve k ránu jim noc dopYála neklidný spánek. A tak není divu, ~e se probudili dost pozd. Vyletli z postelí, probhli celým hradem, ale rodi e nikde. Z toho jsem jelen. Kde mo~ou být?  PetYe, co takhle jezírko?  Ale slíbili jsme, ~e tam nepojdeme.  Jen~e u~ je skoro poledne.  Tak jo. Poj.  PYiplí~ili se známou cestou a tam je uvidli. Matka královna vlekla konev plnou vody a otec král rozhrabával  erstv donesenou zeminu. Jupí, povedlo se to,  zajásal Petr, i kdy~ úpln tichounce, aby to neslyael nikdo jiný ne~ Pavel, a oba se stáhli zpt. V té nejlepaí nálad dohopsali ke vchodu do zahrad a kone n se uvolnili. Zase je vaechno, jak má být, co, ty staviteli na baterky?  Hele, hele, ty budoucí králíku, nech si ty tituly, jo?  Ach ták, ty radji zostanea u svý doktorský kariéry, ~e?  Já fakt nevím, jak se mým chytrým rodi om mohl narodit tak nepovedenej následník.  Kdo je u tebe nepovedenej, ty analfabete.  V té chvíli po sob sko ili a svorn se svalili do záhonu s kvtinami. Z blízké besídky vykoukla chova s u itelem a vykro ili, aby zasáhli. To u~ se ale na cesti ce vynoYil král s královnou. Chytili své ratolesti za límce a odtrhli je od sebe. No, PetYe, Pavle, copak takhle se chovají princové? Styte se! Oba!  Mlask a ze dvou stran pYiletl výchovný královský pohlavek. Podívejte se na sebe, jak vypadáte, okam~it se jdete pYevléknout do n eho sluaného,  namíYený královnin prst nealo neposlechnout. Petr i Pavel na sebe mrkli a vyrazili ke schodom. Král s královnou za jejich zády na sebe pohlédli a rozesmáli se. Tedy, paní královno,  nasadil pYísný výraz král, podívejte se na sebe, jak vypadáte. Nemla byste se také pYevléknout?  A~ po vás, Vaae Veli enstvo,  odsekla se aibalským pohledem královna a mimodk vycmrndla z konve zbytek vody králi na kalhoty. Král se usmál, líbnul ji na tváY a objal ~enu kolem pasu. Pak svorn pospíchali za dtmi. No vida, vaechno je zase v nejlepaím poYádku,  zamnula si ruce chova a v okam~iku, kdy se u itel nedíval, poslala malý vzduaný polibek dozadu do zahrady smrem k jezírku.