þÿ15) Kde kon í zemská tí~e Von  erstv pe eného masa vylákala náa domorodý mraven í kmen z úkrytu a na první pohled to vypadalo, ~e o~ivly zapomenuté drobe ky. Honem jsem str ila maso zpt do vychladlé trouby. Tak to tedy ne, nejsem ~ádný pohádkový Honza, abych se o poslední sousto dlila s mravenci. Mo~ná jeat tak kdyby neznali naai adresu. `koda, ~e jim není vidt do tváYe  asi jim ztvrdnul úsmv na kusadlech, kdy~ jsem je obaeastnila jejich oblíbeným parfémem zna ky Actellic. Do kuchyn str il hlavu Martin: Jestlipak vía, ~e máme vlastn tYi mámy?  Honem jsem zrevidovala sou et svých kon etin, ale nic nepYebývalo. }e u~ by pronikl do tajo rozdvojování osobnosti, zapochybovala jsem v duchu. Jeho vysvtlení vaak bylo, jak to vtainou bývá, naprosto jednoduché: No pYece ty jsi naae máma, babi ka je tvoje máma a stará babi ka její máma. }e je to tak?  Uznala jsem, ~e tentokrát mla jeho hádanka úroveH. Jindy to oby ejn bývá jednoduaaí  tYeba: má to parohy a bhá to po lese, nebo: je to kulaté a ská e to & Daleko vtaí nápor na mou fantazii pYináaejí dotazy. Já, která nejsem schopna vymyslet ani co k ve eYi, jsem zatahována do svta, na který jsem u~ normáln dosplácky zapomnla. Znovu pro~ívám zázrak zrození stromu ze semínka, usazuji velrybu mezi paneláky a vypo ítávám povinnosti sluní ka, abych zjistili, zda je  i není líné. Mámo, u~ jsi vidla  ervený msíc?   ervený Yíkáa? To jsem asi nevidla.  No vidía, a já jo. Ty jsi ho taky ur it vidla, jen~e u~ jsi to zapomnla.  No jo, mo~ná, ~e má pravdu. Tolik krásných vcí zapomínáme. A to je akoda. PYemýalíme, kde sehnat tsnní k vodovodu  i jiné nedostatkové zbo~í a pYehlédneme první jarní paprsek. Naae fantazie nesahá ani tak daleko, abychom místo ubíjející láhve alkoholu darovali ddovi k svátku knihu povznáaejících verao. Tu níme pkn pYi zemi v kolejích vaedního  asu, kYídla naaeho ducha zakrHují pod pYísvitem obrazovky a rozlet se za íná i kon í na chat  i rekreaci s plnou penzí. Jen mládí se bouYí, vtainou vaak jen do té doby, ne~ poprvé projde v hlavní roli obYadní síH. Kdy~ pak vle e mlhavým chladným ránem ratolesti do akolky, omezuje se snní na útulnou, násiln opuatnou postel. U m ur it, zvláae v zim za tmy. Mlha srá~í kapi ky u nosu a v duchu vidím naditý koa prádla na ~ehlení  mé apatné svdomí ze v erejaka, kdy jsem místo ~ehlícího prkna vytáhla svoj rozpracovaný model krásn barevné lodi slavného piráta Drakea  Golden Hind. Jé, podívej, mámo, hvzdi ky,  vytrhl m Jirka z mé lezavé nálady. Chvíli mi trvalo, ne~ jsem pYeladila na vlnovou délku jeho pohledu. Ale to pYece nejsou hvzdy, to jsou svtla v oknech okolních paneláko. No a proto~e je mlha, paneláky se ztrácejí a vidíme jenom svtla.  Jirka posko il, on vobec málokdy chodí klidn a zposobn, pak zvedl hlavu a usmál se: Ale stejn jsou to hezké hvzdi ky, vi mámo?  Co na to Yíci? Hvzdi ky lidských domovo & Jak sv~í dovedou být dtské pohledy a jak je to naae dosplé myalení neohebné. PotYebovalo by drobet rozcvi it. Zavsila jsem se na ty ve vagónu metra. Taky by m ta ~enská vedle nemusela ~uchat do ~eber. Ale má pknou kabelku. Kde ji asi sehnala? Ale kua, v~dye jsem chtla cvi it fantazii. TYeba zrovna na kabelce  je to: skladiat intimností, sou ást dneaní ~enské spole enské uniformy, pYíbytek zbyte ností, ko~e, která zmnila podobu a majitele, uaatá nádhera &  &Muzeum, pYestup na trasu A &  Tla enice m vmá kla na eskalátor a vyrazila ze m poslední zbytek snahy uniknout nevlídnému ránu do svta fantazie. © I.Pacovská, www.ctenizdarma.cz