þÿJEDEN A JEDNA JSOU T
XI

I. Pacovská
 ©www.ctenizdarma.cz

RÁNO
A pak 
~e je technika dokonalá! Úpln
 m
 to vyvedlo z míry. Copak je mo
~né, aby se po

íta

 jen tak zni

ehonic porouchal? A to tím spí
a, jde-li o po

íta

, který u
~ p
t let vychovává mého syna Jana! No, abych pravdu 
Yekla, zatím jsem si nemohla st

~ovat. Jan vykazuje mimo
Yádn
 dobré výsledky. Jsme na n
j s man
~elem hrdí. A ve

er p
Yi spole

né ve

e
Yi ho m
o
~eme v
~dy pochválit. Odpovídá na to úsm
vem a d
tsky roztomilým  d
kuji . Te
 v
aak po

íta

 nefunguje. Co já si tu proboha po

nu celý den s dít
tem bez programu? A opravá
Y p
Yijde a
~ zítra. Co je to jen za dobu, 
~e se musí na v
aechno tak neskute

n
 dlouho 

ekat? Jak já tenhle den p
Ye
~iju &

DOPOLEDNE
 Maminko, ty mi dnes nebude
a zadávat úkoly? 
 Já to neumím. Nikdy jsem to ned
lala. Bude
a to muset ten den vydr
~et. 
 A co jsi maminko d
lala? 
M
l velké tázavé o

i a jeho slova zn
la trochu úse

n
 bez melodického p
Yízvuku. To te
 takhle hovo
Yí asi v
aechny d
ti, napadlo m
, p
Yece jen je znát, 
~e je u

ily mluvit stroje. Za

ala jsem mu vypráv
t o výzkumech, na nich
~ pracuji.

ODPOLEDNE
 A maminko, jaký ty jsi m
la vyu

ovací po

íta

? 
 Na vysoké 
akole & 
 Ne, to nemyslím. Chci v
d
t, jaký po

íta

 jsi m
la, kdy
~ ti bylo tolik let jako nyní mn
. 
 My jsme tehdy je
at
 tak 

asto nepracovali s po

íta

em. M
li jsme u

itele. 
 
}ivého? 
 Ano, 
~ivého 

lov
ka, který nám o v
aem vypráv
l. 
 Ale 
~ivý 

lov
k si nem
o
~e v
aechno pamatovat a jednou p
Yece um
Ye. Co potom? 
Zamrazilo m
. V
~dy
e m
oj syn nemá 
~ádné po
Yádné d
tství. Jen samá technika, disciplína, specializace, testy, kolektivní cvi

ení sebekontroly & Náhle se mi vybavila v mysli stará jednoduchá písni

ka mojí maminky. P
Yi zp
vu se jeho o

i je
at
 o kousek roz
aí
Yily.
 Nebylo to dokonalé, maminko, ale bylo to & bylo to &,  nemohl najít správný výraz.
Ano, citová výchova je jen okrajový dopl
Hkový p
Yedm
t.
  & krásné,  napov
d
la jsem mu,  

lov
ku je z toho teplo u srdce, vi
? 
P
Yistoupil k anatomické 
~idli, kde jsem sed
la, a polo
~il mi ruce kolem krku. M
l teplou hebkou tvá
Yi

ku, 
~e jsem neodolala a p
Yitiskla ho k sob
.
 Maminko, to je dnes ale zvlá
atní den,  za
aeptal a jeho hlas u
~ v
obec nezn
l po

íta

ov
.
 Ví
a, jak d
Yív maminky 
Yíkávaly Jan
om? 
 Ne. 
 Honzíku nebo Jení

ku nebo Jendo. 
 To je legra

ní. A nemohla bys mi n
kdy taky tak 
Yíkat? 

VE
ER
 Tatínku, opravdu sis jako malý mohl n
kdy sám hrát ve volné p
Yírod
? 
 Na otázky má
a vymezený 

as od osmi do devíti, tak ho laskav
 dodr
~uj. Te
 ve

e
Yíme,  stroze napomenul Jana otec. Pak ti
ae dodal sm
rem ke mn
:  Jak prosím t
 na takovou otázku v
obec p
Yi
ael? 
Pokr

ila jsem rameny. Stejn
 by nepochopil, jak zázra

ný byl pro m
 a pro Honzíka dne
aní den.

ZA TÝDEN PO VE
E
XI
 Jsem u
~ n
kolik dní nespokojen s programem na
aeho syna. Pro

 ho naru
auje
a?  Podal mi vyti
at
nou podobu d
otky, která dnes dorazila z d
tského výchovného centra. Bylo nám d
orazn
 doporu

eno, abychom v zájmu harmonického rozvoje osobnosti p
Yihlásili na
aeho syna do inovovaného programu  
`
eastná budoucnost  s internátním re
~imem. P
Yedstava, 
~e Honzíka neuvidím celý m
síc, se mi v
obec nelíbila.
 Je to je
at
 dít
, nem
o
~eme být k n
mu tak tvrdí. 
 Co si to najednou vymý
alí
a? Musí být p
Yece jako v
aechny ostatní d
ti. Nebo snad chce
a, aby ho od nás vzali do 
akoly pro nezvládnutelné? U
~ bys ho pak nikdy nevid
la. Umoud
Yi se. 

PO M
SÍCI
M
oj mu
~ m
l pravdu. Umoud
Yila jsem se. Celý m
síc byl Honzík pry

 a já stále p
Yed sebou vid
la jeho vy

ítavé o

i p
Yed odjezdem. V

era se vrátil a já se zase neudr
~ela, objala ho a políbila do vlas
o. Man
~el se nesouhlasn
 zamra

il a Honzík zá
Yil jako sluní

ko.
 U
~ nikdy od tebe nechci být tak dlouho pry

, maminko. 
 Neboj se, u
~ t
 nedám,  
aeptala jsem a srdce mi bu
ailo zvý
aeným tempem.
 Te

ou ti o

i, maminko & 
Potají jsem se sna
~ila set
Yít slzy a Jan
ov otec se zachmu
Yil je
at
 o n
co víc.
 Od zít
Yka jsem naplánoval na
ai spole

nou meziplanetární dovolenou. Doufám, 
~e se b
hem ní vzpamatujete. Te
 se jd
te p
Yipravit. 

POSLEDNÍ DEN DOVOLENÉ
V
obec jsme se nevzpamatovali. U m
 i u Honzíka se vzájemný cit spí
a prohloubil. Nádhern
 jsme si spolu rozum
li. Proti tomu se prost
 nedá nic d
lat. Dokonce se mi zdá, 
~e i táta se na nás ob

as dívá s porozum
ním. Ale te
 se musíme vrátit. V
obec se mi zpátky nechce. Uv
domila jsem si, 
~e jsem dnes je
at
 nepotkala svého mu
~e. Osobní raketoplán p
Yece není tak velký. Kde vlastn
 je? Nakoukla jsem k radiostanici. Nebyl tam, jen na pult
 le
~ela zmuchlaná vyti
at
ná zpráva. Nebyla bych ani 
~enou, kdybych si ji nep
Ye

etla. Málem se mi zastavilo srdce. Bylo to rozhodnutí, 
~e Honzík bude po návratu na základnu za
Yazen do 
akoly pro nezvládnutelné. Ne, to p
Yece není mo
~né! To nem
o
~eme p
Yipustit! K 

ertu! Kde je vlastn
 ten m
oj mu
~skej?! Prohlédla jsem celý raketoplán & nic! Zmizel. Byla to záhada. Najednou zablikala kontrolka výstupní komory. Na
ala jsem ho, jak deaktivuje skafandr a neu
alo mi ani to, jak nenápadn
 odkopl ty

, p
Yipomínající venkovní anténu, do 
akvíry u sk
Yínky. Na m
oj tázavý pohled pokr

il rameny.
 Máme poruchu. Spojení se základnou bylo p
Yeru
aeno. Zdá se, 
~e jsme emigrovali za hranici kontrolované planetární zóny. 
Chvíli mi trvalo, ne
~ jsem pochopila. Ano, my se nevrátíme. Letíme do neznáma. Napolo svle

eného jsem ho objala a vlepila mu pusu.
 Moc nejásej,  
Yekl mi s povzdechem,  bude to t

~
aí, ne
~ si p
Yedstavuje
a. 
 Ano. Ale budeme na to t
Yi &