þÿETOVÉ I. Pacovská ©www.ctenizdarma.cz (O tom, jak se do toho zamotal Barbulík, vypráví Petr) Kosmický objekt v silovém poli planety. Pozor! Vaem na vdomí! Kosmický objekt v silovém poli planety &  Tak njak zaznl první signál na Naaí, kdy~ se pochroumaná raketa dostala do její blízkosti. `F`K se napojil na vaechny bytosti planety. V objektu známky ~ivota. Rozhodnte! Zni it? Zachránit?  V té chvíli dva lidské ~ivoty visely na vlásku. Zni it? Zachránit? Bytosti planety Naaí se vyjádYily. Bylo to nerozhodn. `F`K vylosoval ze seznamu Barbulíka: Ty rozhodni!  Barbulík odpovdl okam~it: Zachránit!  `F`K usmrnil silové pole na sestupné dráze: Jsou tvoji. Ru ía za to, ~e nové ~ivoucí jednotky nenaruaí zdejaí ~ivot.  Tím jsme se dostali do rukou, no spía do chapadélek naaeho nového kamaráda Barbulíka. On vlastn nemá ~ádné lidské jméno, ale pYi prvním pohledu na nj jsem si okam~it vzpomnl na straaidýlko Barbuchu z jedné dtské kní~ky. Byl práv tak oaklivý a zároveH ohromn sympatický, ~e jsem si ho pro sebe takhle pojmenoval. Barbulík nám zachránil ~ivot. Ml bych vaak za ít vyprávt odjinud & Mým domovem je planeta Zem, ale nikdy jsem tam nebyl. Narodil jsem se ve vesmíru mezi Druhým a TYetím sektorem. Vychovali m v ústavu, kam m rodi e odlo~ili pYed svou poslední cestou. U~ se nikdy nevrátili. No co? To se v lidském ~ivot stává. Bylo nás tam takových víc. Zdraví ~ivot & Pravidelný re~im & Nebýt Eto, mohl jsem te studovat na pilota dálkových lodí  i se dát na biogeologii. Obojí by m bavilo. Jen~e vaechno se zmnilo v jediném okam~iku. Práv jsme se vraceli z výletu a dosedali na kosmodrom. Motory jeden po druhém utichaly. Pak naai raketu smetla ohromná síla mimo plochu. Vypadl jsem trhlinou. Odfouklo m to mnohem dál ne~ raketu. Pak to bouchlo. Udlalo se mi zle. Dote vidím ve vzpomínkách kolem vaeho mlhu. Utíkal jsem pry . Mozek mi úpln vypnul, nedokázal jsem pYemýalet. Bylo mi jedno, kam b~ím, pro b~ím, nevnímal jsem ani, jak dlouho b~ím. Pak jsem asi omdlel. (O cest do neznáma vypráví Ben.) Bobe?  Jsem tady, Bene, hned za tebou.  Kdyby se nkdo koukal z výaky, uvidl by dva mu~e, jak se kr í v betonovém kanálu a mají co dlat, aby se do úzkého prostoru veali. Údr~báYské kombinézy plasticky obepínají ponkud airaí partie kolem bYicha. Musíme to pYebhnout.  Jo. To teda musíme, ale ~e by se mi zrovna chtlo vystavovat se na téhle ploae, to se mi teda nechce.  Jo, kamaráde, jinudy to nejde. Tfuj, tfuj, zlom vaz. Jsi staraí, tak máa pYednost.  Najednou,  zavr el Bob, ale pYitáhl se k okraji plochy. Opatrn se vysunul a na svou tlouaeku a~ neuvYiteln hbit pYebhl nekrytou plochu. Skulil se do dalaího betonového koryta. Za malý okam~ik do nj sklouzlo i moje tlo. Dávej pozor, kruci, copak nevidía?  Proboha, kde se tu vzal? }ije?  Sklonili jsme se nad obli ejem malého kluka. Po kej, puse m, já dlal kdysi zdravotníka.  Jo, ale to se jeat nelítalo ani na Msíc.  Hele, nerejpej a radai mi ho tuhle podr~.  Po chvíli o~ivovacích pokuso za al malý pacient jevit známky ~ivota. Tiché vzdechy se za aly mnit ve sténání, kon etiny se mu za aly trhav akubat. Tak co, co tomu Yíkáa, Bobe? Není von v posledním ta~ení?  Po té tvé zdravotnické pé i by nebylo divu. Ale mo~ná je v aoku.  Chlapec najednou vytYeatil o i a za al kYi et. Tak to ne, kamaráde, to by nealo,  procedil mezi zuby Bob a nacpal chlapci do pusy svoj aátek. Co te s ním?  Nechat ho tady!  Bezvadnej nápad, na to bych sám nepYiael!  Z dálky sem dolehlo nkolik výbucho, ale v blízkém okolí bylo pusto, nikde se nic nehýbalo. Chlapec u~ se trochu uklidHoval. Vytáhli jsme mu pokusn aátek z úst. U~ ani nesténal. Jen trochu nepravideln oddychoval. Zdálo se, ~e za íná vnímat. Tak co, Tome, rozumía mi?  Já & já nejsem Tom:  No, sláva. Hlavn, ~e se domluvíme. Kde ses tu vzal?  Chlapec za al pYemýalet a pak se v jeho o ích objevila hroza: Raketa & oni vybouchli & vaichni tam &  Vzal jsem ho za ramena: Klid. Klid. Uklidni se. Zatím ~ijea. Zatím jeat ~ijeme &  Bob mezitím opatrn prohlí~el plochu kosmodromu. Prozatím v poYádku. Mli bychom vyrazit. Mo~ea chodit, Tome?  Já nejsem Tom.  No dobYe. Jak se tedy jmenujea?  Já & já nevím.  To nevadí. Ne~ si vzpomenea, tak budea Tom. Mo~ea chodit? Zkus to.  Za chvíli u~ jsme se vaichni tYi plí~ili kanálem. Vaude kolem se chvlo nepYirozené ticho. }ivot jako by odumYel. Krom pár trosek byl kanál bez problémo prochodný. Bhem necelé hodiny jsme dorazili ke staré  ásti letiat. Dávno nepou~ívané rakety tu tr ely ve stojanech. Nikdo tohle opuatné museum nehlídal. Jako údr~báYi jsme se tu perfektn vyznali. Nkolikrát jsme tu renovovali staré historické unikáty. Nkteré z nich byly dokonce funk ní. Sta ilo by uvolnit blok stojanu a pYi troae atstí & Najednou se Bob zarazil a vaichni jsme se pYikr ili k zemi. Snad u~ nejsou i tady,  znejistl jsem. Ne, nejsou to Etové,  obrátil se a zaaeptal Bob, jsou to lidi. Ale mli stejný nápad jako my.  Do proudnic, abych neklel, doufám, ~e si nevyberou tu naai.  Klid, Bene, zdá se, ~e jsou u esek. Tvarov jsou mnohem modernjaí.  Nemli bychom se s nimi spojit?  Do erka bychom se neveali a esem lett nechceme. Navrhuji po kat. Kousek se vrátíme, aby nás nezasáhly startovací jazyky.  V bezpe né vzdálenosti jsme se vaichni tYi usadili a sna~ili se udlat si pohodlí. Chlapec se opYel o mé rameno a za chvíli se mi vy erpan sesunul do klína. Ve spánku sebou ob as akubnul. Nebylo to pYíjemné  ekání. Obloha se potáhla rudo~lutými pruhy. Tu se pod námi zachvla zem. Slyaía? Startují.  Chvní zem zesílilo a probudilo i chlapce. Hledli jsme do rudnoucí oblohy a  ekali na vzlet rakety. Nechají ji Etové odstartovat? A budou mít jeat  as vypravit dalaí raketu? Kluk na tom byl jeat nejlíp. Nic nevdl o t~kých pochybnostech nás dosplých, svYil se do naaich rukou a dovYoval nám. Vtom se vzduch zaml~il a raketa se zvedla od zem. Povedlo se jim to,  chtl Yíci Bob, ale nedoYekl. Náhle ohromná síla odhodila raketu z dráhy a ta po pol minut jeat ve vzduchu explodovala. Tak tohle vypadá dost bled. Já nevím, jak ty, Bene, ale já bych dal pYednost luxusní turistické tYíd s plným zaopatYením.  Jen~e k mání jsou u~ jen tYi vstupenky do pekla.  Tak jdem na to, ne?  Znovu jsme se plí~ili ke starému kosmodromu. Stále jeat tu bylo dost kosmických korábo na výbr. Najednou se Bob zarazil. Nápad! Dostal jsem nápad. Poslouchej, Bene. Já to risknu na JestYábovi a vy dva zkusíte stínový start. Co ty na to?  Zamrazilo m: První kolej má peklo jistý, Bobe.  Já vím. Ale stojí to za risk. Srovnáme si  as. Máa? Prima. Start hodía naplno a pak pYiakrtía jeden motor. Erko to vydr~í.  Bobe, to je & Co kdybychom to zkusili spole n?  Nesmysl. A ty to vía. Tak zlomte vaz. Start domluvíme na vln 115.  Bob se dotkl mého ramene a já jeho, pak se prudce oto il a vyrazil k sektoru jednomístných lodí. Vzal jsem chlapce za loket: Poj, Tome, jdem na to.  Myslíte, Bene, ~e se to povede?  zeptal se roztYesen. Jasn. Chce to jen trochu aikovnosti.  Kdyby chlapec vdl, jak málo vYím v úspch, zamrzl by mu úsmv na rtech. Vyrazil jsem tak rázn, ~e mi sotva sta il. Raketa byla úpln jiná ne~ sou asné turistické. Ke vstupu jsme museli vyaplhat po ~ebYíku. UvnitY jsem chlapci hodil kosmický oblek a nechal ho, ae si s oblékáním poradí, jak umí. Pustil jsem se do o~ivování vnitYních systémo rakety. Kluk si s oblékáním poradil velice rychle a a koliv se ve velkém obleku pohyboval t~ce a nemotorn, za chvíli u~ mi koukal pYes rameno. Poté co se probudily vaechny ciferníky na pYístrojové desce, oblékl jsem se do skafandru i já. Podívali jsme se s Tomem na sebe, zhluboka jsem se nadechl a stiskl kód na 115. vln. Na displeji nám nasko il  as startu. Deset, devt, osm & v kYesle za námi zaklapla poslední spona & tYi, dva, jedna. Za oknem zahoYel záblesk Bobovy rakety a vzáptí jsme odstartovali i my. Zaplavil nás pocit, ~e se nám v bYiae pYeházely vnitYnosti. PYiakrtil jsem jeden motor. Vtom cosi za oknem explodovalo a velká síla odhodila naai raketu ze smru. Znovu jsem pustil oba motory naplno. Byl to pYíaerný okam~ik. Lo se zhoupla, pak ale zabrala a zanedlouho prorazila do kosmického meziprostoru. Opatrn jsem pYepnul vaechny systémy na automatiku. Bylo a~ pYekvapující, ~e to vaechno dosud funguje. Zdálo se, ~e jsme z nejhoraího venku. S úlevou jsme shodili skafandry. A kam te vlastn letíme, Bene?  Jo, chlap e, to kdybych vdl &  A co Bob? Mo~ná, ~e se z toho taky dostal.  Nedostal. JestYáb explodoval hned po startu.  Zahledli jsme se do okna, ve kterém se vzdalovala nebezpe ná planeta, a chvíli nám nebylo do Ye i. Co jsme tm Etom udlali, ~e nás tolik nenávidí? A jak vobec vypadají? Bene, vy jste se s nimi potkal?  Potkal, Tome, potkal. Naatstí si m nevaimli.  A jak vypadají?  No, trochu jako my, jen~e jsou obrnní aupinami, nedají se zni it naaimi zbranmi, nerozumí, co jim Yíkáme, a likvidují nás jako plevel.  Ale pro ?  Jó, kamaráde, já se jich na to neptal.  Bene, já mám strach. Nemohli bychom lett na Zemi?  Nemohli, Tome. Nemáme dost zásob a tenhle krám by tam letl dvacet let. Zkusíme to na nkteré pYestupní stanici. Snad tam jeat nebudou.  Bhem  trnácti dno letu jsme se s chlapcem velice sblí~ili, jak taky jinak. Rychle se u il. Provoz rakety ovládal za týden a ~iv se zajímal o vesmírné mapy. Bene! Pro je v tch mapách tolik bílých míst?  Na to si snad doká~ea odpovdt sám, ne?  Jasn. Nikdo je jeat neprozkoumal.  NezapomeH, Tome, ~e tahle raketa je vybavena dobovou výstrojí.  To je akoda. Já myslel, ~e nkterá místa budeme moci provYit jako první. Jen~e takhle tYeba vyzkoumáme nco, co u~ je dávno známé. To m nebaví.  Kluk znechucen zaklapl mapy a ohlédl se, co dlám. To máa marný, Bene, stejn to nespravía, anténa je na cucky.  To vím taky.  Pro se s tím teda mordujea?  Bez vysíla ky a pYíjmu jsme jako bez rukou. Letíme neznámou oblastí, nemáme mo~nost se s nikým domluvit. Do parabol práce. To není mo~né, aby se to nedalo njak nahradit. Co kdy~ na Tereb vletíme Etom pYímo do náru e, no? Co potom?  Ty, Bene, já mám nápad. Co bys Yíkal tomuhle?  Chlapec za al hrotovou tu~kou skicovat na obrazovce jednoduché schéma. Pozorn jsem ho sledoval. Jasn, je aikulka, Vzal jsem mu tu~ku, smazal polovinu nákresu a doplnil schéma trochu jinak. Nó, nerad bych t pYechválil, ale & zkrátka to zkusíme. Poj se mnou do skladu, musíme se tam porozhlédnout.  Trápili jsme se s tím oba celý týden. Nebylo to snadné. Zastaralé vybavení historické lodi poskytovalo jen velice omezené mo~nosti. Nkteré dole~ité sou ástky úpln scházely, s jinými jsme si zase nevdli rady, dalaí popraskaly pYi zapojení. U~ jsme toho mli oba plné zuby. Tom s tím u~ stokrát praatil, ale nedokázal na to nemyslet a stále pYicházel s novými a novými nápady, které vaak zatím nevedly k o ekávanému výsledku. Tome, poj se najíst.  Nejdu, nemám hlad.  Tome &  Vía pYece dobYe, ~e u~ tuhle hnusnou tabletovou stravu nemo~u ani cejtit. Jak se tím proboha mohli ~ivit delaí dobu? Mn u~ je apatn jenom kdy~ se na to kouknu.  Tome &  No jo. Dye u~ jdu.  Ale sotva polkl dv tablety, vystartoval z jídelny. Nco m napadlo, musím to jít nakreslit, ne~ to zapomenu.  Ale jo, já ho chápu, taky mi to dvakrát nechutná, jen~e vnutit takovémuhle tYeatidlu vaechny potYebné ~iviny a vitamíny, to je fakt nevd ná práce. A brzo budeme mít i dalaí starosti. Biolinka tu není a zásoby na delaí let nevysta í. Nevyjde-li pYistání na Tereb, bude veakerá snaha marná. Pláae rakety taky zna n trpí, kdo ví, jak to vaechno dopadne. No, za týden budeme moudYejaí nebo u~ tYeba nebudeme vobec. Bene, Bene, poj sem honem. Já u~ to mo~ná mám.  Vía co, kamaráde? NejdYív t pYij dojíst, jo?  Bene, já u~ vá~n &  Tome!  No jo. Dye u~ jdu.  Po dalaím týdnu nám Tereba za ala rost pYed o ima. Vypadala pust a nevlídn. Tom sedl u pYístrojové desky a stYídav zapojoval rozné druhy signálo. Vlastn takhle sedl u~ tYetí den. Odmítal chodit spát a ob as ve svém kYesle upadal v milosrdný mikrospánek. Ml jsem také plné ruce práce. PYipravit tuhle historickou rachotinu k pYistání bylo mnohem slo~itjaí ne~ odstartovat. Vydr~í ~áruvzdorná vrstva pláat? Mají skafandry dost vzduchových zásob? Funguje nastavení pYetlaku v komoYe? Máme se spolehnout na automatiku nebo na ru ní manévrování? Najdeme navádcí paprsek kosmodromu? Ob as jsem zavítal do centra k Tomovi. K ob~né dráze nám zbývala u~ jen hodina. Bene, asi to spojení nevyjde. PoYád nic. Co udláme?  Sto íme to na ob~nou dráhu, dál se uvidí.  Ale ani po ustálení re~imu kolem planety jsme nebyli moudYejaí. Vaude byl a~ podezYelý klid. Nedá se nic dlat, zkusíme pYistát,  rozhodl jsem a natáhl ruku po Yídící páce. V tom okam~iku nás zarazil silný akustický signál. Tom si strhl sluchátka, aby nepYiael o uaní bubínky. Dekodér, zapni dekodér,  natahoval jsem se k nmu, ale to u~ se vzpamatoval a byl rychlejaí ne~ já. Oba jsme upYeli o i na monitor.  & varování  varování  nepYistávat  lett dál  nepYelo~itelná  ást  varování &  Text se opakoval stále dokola. Znovu jsem uchopil Yídící páku a jediným posunem jsem sto il lo pry od planety. Od stropu na nás zablikala  ervená kontrolka. ZavYi skafandr, Tome, máme poakozený pláae. Jdu to spravit.  Chlapce to pYília z rovnováhy nevyvedlo. Nebylo to poprvé, co jsme museli záplatovat pláae. Sotva jsem odeael, rozzáYila se dalaí kontrolka. Byla to jedna z tch, které jsme nedokázali zaYadit. K  emu slou~í? Tom za al pYepínat kamery v rozných  ástech lodi. Vaude vaechno jako obvykle. Co to mo~e být? Mo~ná nco mimo lo. Meteority? Kontakt s neznámou látkou? Najednou oko vnjaí kamery zavadilo o cosi podezYelého. To cosi se pohybovalo za námi stejným smrem i rychlostí. Tom lehce pohnul Yídící pákou a raketa posluan nabrala nový smr. UpYen sledoval podezYelé tleso. Reagovalo témY sou asn stejnou zmnou kurzu. Nepatrn se pYiblí~ilo. Pohnul pákou znovu a vaechno se do nejmenaích podrobnosti opakovalo. Co to tu vyvádía?  Vyjel jsem na nho hned jak jsem se vrátil. Chlapec ml ky kývl k obrazovce. Sledovaný objekt se zvolna, ale viditeln pYibli~oval. Mo~eme lett rychleji, Bene?  Jedin tak do pekla, kamaráde. Pláae s bídou vydr~í u~ tuhle rychlost.  A co kdy~ jsou to Etové?  AspoH uvidía, jak vypadají.  TYeba se s nimi dá domluvit.  Obávám se, ~e se o to za chvíli mo~ea pokusit.  Bene, Bene! Co to je?  Raketa se otYásla, jako by ji pohltily vodní peYeje. Oni na nás úto í, Bene.  Ne, Tome, tohle nebyli oni, to je nco jiného.  Bene, pYe~ijeme to?  A leh í otázku bys pro m neml?  Chvní rakety neustávalo, ale trochu se zmírnilo. SevYel jsem v dlani Yídící páku. Ksakru, vobec m to neposlouchá.  Bene! Oni zmizeli. Vyhráli jsme, utekli jsme jim! Ty nejsi rád? Co se tak mra ía?  U~ jsi nkdy slyael o mezigalaktických proudech?  Kluk pohlédl na pYístroje, pak z okna, pak zase na pYístroje a potom na m. Ty myslía? No jo, ale &  Slova se mu zadrhla v krku. Raketu unáael silný proud kamsi do neprozkoumaných kon in vesmíru. Oba jsme se dlouhou chvíli dívali ven a nemluvili. Njaká nadje pYece být musí, ne?  pYeruail kone n ticho Tom. Neodvá~il jsem se na nj podívat. Jak mám proboha tomuhle lidskému mládti vysvtlit, ~e na vtaí manévry u~ nemáme dost energie a kdo ví, jak je na tom pláae lodi v téhle chvíli. A i kdybychom to dokázali, stejn bychom nemli aanci dolett do civilizovaných kon in. O jídle u~ ani nemluvím. Tahle hra je zkrátka bez nadje na vítzství. Jen~e copak to mo~u Yíct nahlas? No tak, Bene! Já vím, ~e je to s námi mizerný. To je pYece jasný u~ od za átku, ne? Ale nkde jsem  et o spacím re~imu v nouzi. Nco takového by tu nebylo?  Zamyalen jsem na nj pohlédl. Konec konco to není apatný nápad. Snad to tu bude fungovat. A pokud nás nikdo nenajde, smrt pYijde ve spánku. Vlastn to tomu klukovi myslí líp, ne~ bych od nj  ekal. Není tYeba mu nco vysvtlovat. Máa pravdu, Tome. Nepatrný kousek nadje v tom je. Zkusíme to. Najdi v informa ním kódu návod, já zatím pYipojím vysíla ku na automat. TYeba nás nkdy nkdo potká a porozumí.  Já tomu vYím, Bene. Ur it se probudíme, uvidía!  Oto il jsem se, abych rozehnal dojetí, které mi zaplavovalo o i. Te není dobrá chvíle pro city, musíme vaechno pYipravit, na nic nezapomenout & PYipoutali jsme se v kYeslech, utáhli poslední pásek, poklop. Tak to zmá kni, Bene. A nezapomeH, co se ti bude zdát, pak si to povíme.  Prima, Tome. Tak jdem na to &  Stiskl jsem knoflík, jehla pronikla pod ko~i a mlhavé kYídlo spánku nám zvolna zakrylo o i. Stará poakozená kosmická lo pípala své signály do prostoru a nesla dál dva lidské tvory vstYíc neznámým kon inám a mo~ná i ~ivotu. (O planet Naaí vypráví Petr.) Vaude kolem prosvítala zelená. Mnila odstíny od té nejsvtlejaí a~ po syt temn zelenou. Bylo to pYíjemné. Díval jsem se dlouho, ne~ se mi zaostYil zrak. Pak jsem se odvá~il pohnout hlavou. Do záplavy zelené barvy vystYelily stYíbrné hvzdi ky bolesti. ZavYel jsem o i. Pokusil jsem se zahýbat prsty u rukou, pak u nohou. `lo to. Zhluboka jsem se nadechl. Na hlav jsem pocítil chladný závan. Znovu jsem otevYel o i. Dotýkala se m hebká sametová chapadélka. On byl oaklivý, ale vobec m nenapadlo se ho bát. Po celém tle se mu tYpytily drobné lesklé korálky  asi o i nebo  idla. Nehýbej se. Tlo potYebuje být jeat chvíli v klidu.  Jak to, ~e ti rozumím?  Mn rozumí ka~dý.  Jeho chapadélka mi pYejí~dla ruce, tlo a nohy. Vítám t na Naaí. Zástupce tvého druhu tu jeat nemáme. Doufám, ~e tu nikomu neublí~ía.  Nikdy jsem nikomu neublí~il.  Trochu se stáhl: Jsi ponkud nedokonalý, vnímáa jen omezen, mo~ea ublí~it, ani~ sám chcea.  Opravdu? Co mám tedy dlat?  Budea poslouchat `F`K. Vaechno se dozvía.  `F`K  nedoká~u ten výraz pYelo~it. Byl to pojem n eho absolutního na této planet  nco jako ~ivot nebo mozek pro lidské tlo. Chvíli jsme se odml eli. Pokusil jsem se protáhnout. U~ to bylo lepaí, bolest se nedostavila. Opatrn jsem se dotkl svého spole níka. Vía co? Budu ti Yíkat Barbucha. Ne! Barbucha ne! Barbulík. Budu ti Yíkat Barbulík. Mo~u?  Jedno jeho chapadélko se mi pYesunulo na  elo a pYíjemn chladilo. Ano. Oslovuj m, jak to ti vyhovuje. A te, jestli chcea, mo~ea pomalu vstát.  Zkusil jsem to. Hmota pode mnou, o které jsem si myslel, ~e je to lo~ko, se zformovala do podoby kYesla a podpírala m v pohodlném polosedu. Zvolna se mi za ala vybavovat minulost. Barbulík se ke mn pYitulil a polo~il mi na  elo jeat jedno chapadlo. Mysli na nco hezkého,  poru il mi. Vybavilo se mi skleníkové patro akoly. Bylo tam také spoustu zelené. Rostliny dovezené z planety Zem tam nádhern vonly, na listech se mihotaly kapi ky vody. Nkteré z rostlin barevn rozkvétaly. Dokonce kolem létal opylovací hmyz. V~il jsem se do té vzpomínky, ~e jsem málem cítil opojnou voni. Upadal jsem do pYíjemného polospánku. Nevím, jak dlouho jsem spal, ale kdy~ jsem se probudil, Barbulík byl stále stulený vedle m. Co se stalo s Benem,  zeptal jsem se ho. Lehce odsunul zelený závs,  i co to bylo, a za ním jsem uvidl spícího Bena. Chrápal. Chrápal pkn nahlas. Je v lepaí kondici ne~ ty. Mo~ea ho probudit.  Barbulík se svezl na zem a legra n hopsavými poskoky se vytratil. Bene, Bene, probu se! Já jsem tak aeastnej, ~e jsme to pYe~ili. No tak, Bene &  Musel jsem s ním zatYást. Jeat párkrát chrochtnul a posadil se. Odpo ívací hmota se opt sna~iv pYizposobila jeho tlu. Kde to jsme?  To nevím. Ale ~ijeme. To je prima, ne?  Jasn, Tome, jen~e &  Ale já nejsem Tom. U~ vím, jak se jmenuju, na vaechno jsem si vzpomnl. Jsem Petr.  Tak Petr? Asi se mi to bude chvíli plést, Tome  tedy chci Yíct  PetYe. Hrom do korábu, njak mi to myalení zarezlo.  To nic, za chvíli to bude dobrý, Bene.  Doufejme. To je zvláatní, vaechno tu vidím zelen. Kde to vlastn jsme? Nkdo nás zYejm zachránil. Ale kdo? Povz mi, PetYe, jsou tu lidi?  Mnul si o i, jako by se chtl jeat jednou probudit. Nevím. }ádného jsem nevidl. Myslím, ~e nejsou, a~ na nás dva.  Podíval se na m. NejdYív se mu usmály o i, pak celý obli ej. PYitáhl si m a posadil vedle sebe. Hmota se pod námi propadla, asi jsme na ni byli moc t~cí. Je to prima, ~e jsme to oba pYe~ili, máa pravdu, PetYe. Jsi narozený na aeastn planet. Vlastn jsi tYikrát o vlas unikl smrti. A jak se cítía te?  Fajn.  Jsi celý zelený &,  oba se rozesmáli, neboe tady hrálo do zelena úpln vaechno. Náhle Ben ztichl a pYekvapen zamrkal. Do pokoje toti~ práv pYihupkal Barbulík. `F`K vás chce vidt. Ale musíte si vzít obleky, slo~ení zdejaího vzduchu vaaemu dýchání nevyhovuje. Pojte za mnou, zde tahle chodba vede pYímo do vaaí rakety. A~ se obléknete, vraete se, po kám tu na vás.  Opravdu. Na konci chodby jsme se protáhli do naaeho kosmického tlesa. V boku rakety byl vyYíznutý otvor a na nj byl pYilepen prochod. Vysplá technika, vskutku, ale ~e má raketa dveYe a jak se otvírají, na to nepYiali. No, hlavn, ~e nám dokázali vytvoYit prostor, kde mo~eme dýchat. Napadla m otázka, zda bychom my, lidé, dovedli vytvoYit pro vetYelce prostYedí, kde mo~e pYe~ít a dokonce ho v nouzi zachránit. Kdo ví? Snad. V lodi zostalo vaechno na svém míst. Ben jeat kdesi vylovil trochu jídla, které jsme pYi oblékání rychle zhltli. No jo, jak my se tu vlastn budeme stravovat? Ale co. Necháme to na `F`K, ten je tu asi nejchytYejaí.  ekal jsem, ~e najdeme Barbulíka taky ve skafandru, ale asi ~ádný nepotYeboval. Hopkal pYed námi a zavedl nás do výtahu. Mo~ná to výtah nebyl, to nevím, ale podobalo se mu to. A koliv jsme necítili ~ádný pohyb, pYemístilo nás to do dalaího zvláatního uzavYeného prostoru. Podlahu to mlo hebkou jako koberec a stny také. Skoro jsem ml pocit, ~e jsou ~ivé. Chvly se a mnily povrch. `F`K vás zdraví,  tlumo il Barbulík. Ale my nikoho nevidíme,  divil jsem se. Benovi se má odpov zdála si nezdvoYilá, neboe mi témY sko il do Ye i: Ale to nevadí. My ho zdravíme také a dkujeme za záchranu.  Sundejte si rukavice a polo~te ruce na tohle místo,  ukázal nám Barbulík, sice nic neuvidíte a neuslyaíte, ale budete ho vnímat.  Ml pravdu. Kdy~ jsem zavYel o i, cítil jsem lehké mraven ení v prstech a najednou jsem uvidl celou zdejaí planetu. Bylo tu tolik rozných forem ~ivota, ~e to bylo nad veakerou pYedstavivost. Zaujali m drobní kvítkomotýlci  byli tak roztomilí  ale hned jsem vdl, ~e bych se jich nesml dotknout, neboe energie mého tla by je zabila. Vidl jsem skály  nerudné, bez pohybu, ale ~ivé. Na nich pulzovala kolonie podobná mýdlovým bublinám. Nedoká~u to vaechno popsat. U ka~dého druhu ~ivota mi vaak bylo hned jasné, jaké potYebuje ~ivotní podmínky, jak se mno~í a zaniká. Vaichni tu ~ili v ú~asné snáaenlivosti. Pak jsem uvidl jezero  zelené  pochopiteln. Na hladin plavaly Yasy a já vyrozuml, ~e tohle bude naae zdejaí potrava. Jeat nám `F`K ukázal prostor, ve kterém se smíme pohybovat. Platí tu pro vaechny jeden pYísný zákon: kdo se nepYizposobí ostatním, musí z planety pry nebo je zlikvidován. Zákon je to tvrdý, ale praktický. No, co se dá dlat, vybírat si nemo~eme. Ale ~ít tady trvale? Najednou jsem se zase vrátil zpátky k Benovi a Barbulíkovi. Sundal jsem ruku z hebké stny. Barbulík se m dotkl: `F`K si s vámi neví rady. Zatím se tu vaem moc líbilo a chtli tu zostat. Vám se tu nelíbí. Chcete pry . Ale vlastními silami to nedoká~ete. `F`K pro vás bude hledat východisko, zatím se musíte pYizposobit.  Tím byla audience skon ena a my zase nastoupili do výtahu. Kone n jsme se mohli opt svléknout, byla to úleva. Uvelebili jsme se v raket, pYece jen jsme se v ní cítili víc doma. Trochu nás návatva u `F`K rozladila. Zklamali jsme ho. A on nám chce pomoci. Jen~e jak nám mo~e pomoci hmota, kterou ani nevidíme? Ani Benovi ani mn nebylo do Ye i. Barbulík nkam zmizel, jen zelené svtlo se vtíralo skrz okna rakety & (Te zase kousek vypráví Ben.) Zpo átku se to tu zdálo beznadjn vaední a nudné. Bloumali jsme s Petrem po vymezeném prostoru, nikde nic na práci. Copak Petr, ten si ml poYád co povídat s tou svou chlupatou chobotnicí, ale co takovej starej praktik jako já? Raketa se opravit nedá, jinam nás k ~ádným strojom nepustí & Ne ~e bych to nezkusil, ale `F`K má snad zvdy vaude. Hned m hnali zpátky. Jeat ~e to Petr nevidl, potrhal by se smíchy pYi pohledu, jak starej ddek utíká pYed strá~nými svtýlky. Naatstí mi pak Barbulík pYinesl zvláatní malý záYi . Snad týden jsem ho ml v raket a neodvá~il se ho pou~ít. Pak mi ho ta chlupatá potvora zapnula sama. Od toho dne u~ m nic jiného nezajímalo. Mlo to pYita~livost drogy. Vlastn to byla televize na sny a vzpomínky. Vaechny pYedstavy se ta podobaly skute nosti, ~e jsem ~il v úpln jiném svt. Znovu jsem pro~il dtství, mládí, spoustu nádherných dobrodru~ství. Najednou mi tu bylo ohromn dobYe. Jen Petrovi se to nelíbilo. Dokonce jsem ho jednou pYistihl, jak se sna~í pYístroj poakodit. Myslím, ~e to bylo poprvé, co jsem ho uhodil. Pak jsem ho nkolik dní nevidl, ale nijak mi to nevadilo. Vaak on se neztratí. Vaechno bylo tak snadné.  as letl mezi samými pYíjemnými sny. Asi by to tak zostalo a~ do konce mého ~ivota, nebýt onoho neaeastného maléru. Jak vznikl? Z nudy. Jak jinak. Petr se tu zkrátka nudil. Ani jsem si nevaiml, ~e se pustil do stavby silné vysíla ky. Tu a tam se m pYiael na nco zeptat. Normáln bych hned vdl, o co jde, ale v opojení své drogy jsem odpovídal automaticky, bez dalaího zájmu. A pak pYiael ten den, na který dosud nerad vzpomínám. (O proavihu a jak to dopadlo vypráví Petr.) Barbulík se se mnou jako ka~dý den vrátil z výletu po planet a pak zmizel nkam, kde zYejm do erpával ztracenou energii. I na m  ekalo jídlo. Bylo o nco lepaí ne~ v raket, ale také ~ádný zázrak. Krom toho u~ jenom pohled na jeho trvale zelenou barvu mi bral chue. Ben se pYiael najíst také, ale jeho pohled byl stále podivn rozostYený, sice na otázky odpovídal, ale neprojevoval u~ o nic sebemenaí zájem, jen o ten svoj záYi na sny. Stále jeat jsem cítil na tváYi facku, kterou mi Ben uatdYil, kdy~ jsem se ten krám pokusil zni it. Copak je to mo~né, aby se  lovk takhle zmnil? A pak se Barbulík diví, ~e tu nejsem aeastný. Vstal jsem od nedojedeného jídla a zavYel se do kabiny v raket. Dnes. Dnes poprvé vyzkouaím svou supersilnou vysíla ku, kterou tu tajn vyrábím. PYece není mo~né, aby nás nkdo ve vesmíru neuslyael. Tohle pYece není ~ivot! To u~ je lepaí usnout na vky nkde v raket. `koda, ~e tu Ben není se mnou, cítil bych se líp. PYipojil jsem vysíla ku na raketový zdroj, snad není jeat pYília vyhaslý. Oto il jsem pomalu spína em a za al vyeukávat první signály svého poselství lidem. Jen~e jeat ne~ jsem sta il odvysílat polohu zdejaí planety, za aly se dít divné vci. Zdroj energie za al vynechávat a bhem nkolika sekund vyhasl. ZároveH se kolem rakety rozzáYilo intenzivní nazelenalé svtlo. Za ala se m zmocHovat t~ká malátnost. Ruka se mi sama sesunula z vysíla ky a nahmátl jsem Barbulíka. Vnímal jsem, jak mi Yíká: Udlal jsi zlou vc, PetYe. Nic u~ nebude jako bylo. Musíme jít, poj. Vezmi si skafandr.  Poslouchal jsem Barbulíka jako ve snu. Teprve u `F`K se moje mysl vyjasnila. Uvidl jsem Bena a uvdomil si, kde jsme. Polo~te ruku na tohle místo,  Yekl nám jako poprvé Barbulík. Poslechli jsme. Ale tentokrát to nebylo pYíjemné. PYed námi se objevil obraz zkázy, kterou zavinila moje vysíla ka. Jedna kolonie nepYe~ila, dv byly t~ce poakozené vysílanými vlnami. Tohle jsem nechtl,  tou~il jsem vykYiknout, ale nealo to. A pak jsem za al vnímat i rozsudek nad námi. Budeme odvezeni na první planetu, kde budou pro nás vyhovující podmínky. Barbulíka u~ neuvidíme. Byl ru itelem za naae skutky. Nezvládl to a jako pYísluaník téhle planety za to zaplatí. To u~ jsem nevydr~el. Odtrhl jsem ruku od ~ivé hmoty a za al do ní buait pstmi, a~ zezelenala témY do  erné barvy. To nesmíte, to ne! Barbulík je pYítel, nedovolím, abyste ho zabili. Slyaíte? Rozumíte? On je pYítel! Chci, aby tu byl!  Jsem tady, uklidni se,  ucítil jsem na ruce Barbulíkovo chapadélko. SevYel jsem ho do náru e. Nepustím t, budea poYád s námi.  Nejde to, PetYe, nemohu poruait zákony na Naaí.  UmYu tedy s tebou,  rozhodl jsem se. Do pulzující místnosti vstoupil dalaí ~ivý tvor, kterého jsme dosud na planet nepotkali. Benov pohled jako by se vrátil z cizích krajin. Najednou byl lidský a jasný. Bylo v nm nco velice lidského  strach. Et, to je Et,  vydechl pYekvapen. Nový pYíchozí se trochu podobal lidem stavbou tla, jen byl trochu vyaaí. Ko~i mu pokrývaly hladké aupiny s kovovým leskem a o i ml slo~ené z rozn barevných  ástí. PYiael si pro m,  stru n mi oznámil Barbulík a chtl vyklouznout z mého náru í. Ne, já t nepustím. Bu nikdo nebo oba.  Et natáhl aupinatou ruku k Barbulíkovi. Náhle se vaak vzpamatoval Ben. Odstr il nás oba a postavil se Etovi do cesty. Et rychle stáhl ruku, aby se Bena nedotkl. Barbulík se zavrtl. Puse m, PetYe. Jeho to velice vy erpává. Ve své blízkosti musí mít svou energii &,  chvíli zaváhal, jak hledal pYijatelný srozumitelný výraz, musí ji mít zkratovanou, jinak i jeho pohled by vás zabil.  Vá~n? A jak to dlá na zdejaí planet?  podivil jsem se. Vobec nevychází. Nemo~e. Jen `F`K ho snese. Nau il se ovládat svou energii, ale ne úpln. Puse m. U~ to dlouho nevydr~í a zabije nás vaechny.  Stejn nemáme co ztratit,  ozval se tentokrát Ben, tak ae si poslou~í. }ádné jednoduaaí Yeaení ani neexistuje.  Jen~e jak natáhl dlaH k Etovi, ten se oto il a zmizel v záhybech chodby. Ben m vzal kolem ramen a chtl vyrazit za ním, ale chodba zmizela. Bezradn jsme se po sob podívali. Barbulík se chvl a ml el. Ruku,  kývl Ben a oba jsme zase vlo~ili ruce na místo dorozumívání. Chvíli trvalo, ne~ jsme pocítili, ~e s námi `F`K navázal spojení.  Odletíte s Etem v jeho raket. Barbulík mo~e s vámi. Jdte okam~it, podmínky jsou pro vás vhodné. Jste pYília nestálí a nedisciplinovaní pro Naai. Nevracejte se, u~ byste nebyli pYijati. Tak jsme porozumli kone nému sdlení `F`K. Výtah nás tentokrát odvezl k neznámé vesmírné lodi. OtevYené vstupy nám vyzna ily cestu a~ do kabiny. Pak se za námi zavYely. Eta jsme u~ nespatYili. Natáhli jsme si na kuklu skafandru pYipravené  elenky, Barbulík se zepYedu pYichytil mé kombinézy a ztuhl. Víc u~ nevím, proto~e jsme okam~it usnuli. Trochu m brnla hlava, kdy~ jsem se probudil. Barbulík se m dr~el a vypadalo to, ~e jeat spí. }e u~ by byl  as odstartovat? Mrknul jsem po Benovi. Práv se protahoval, ale moc vyspale se netváYil. Tak jako m pYedtím nco nabádalo, abych si  elenku navlékl, tak i te mi nco Yíkalo, abych ji stáhl. Odlo~il jsem ji tedy a poaimral Barbulíka na chapadélkách. Chvíli trvalo, ne~ se probral, ale pak povylezl, odepnul mi pYilbu a obto il mi kolem  ela svoje chapadlo. Bylo velice pYíjemné a uklidHující. Nemo~ea se zeptat Eta, kdy odstartujeme?  Barbulík se zavrtl: U~ jsme odstartovali a u~ jsme i pYistáli. Mo~eme vystoupit.  Co~e?  Nemohl jsem pochopit, jak by to bylo mo~né, kdy~ o ni em nevím. Jsme na míst, odkud vaae povodní raketa odstartovala, mo~eme vystoupit,  opakoval Barbulík. Ale tady byli Etové a vaechno zni ili,  namítl Ben nedovYiv. U~ je to v poYádku. Etové se nakonec s lidmi domluvili a z téhle planety odeali. Nechtli vám ublí~it, jen neodhadli svou energii.  Jako já na Naaí,  povzdechl jsem si. Ale jak je mo~né, ~e jsme se bhem letu neprobudili?  Et zastavil váa ~ivot do téhle chvíle.  A jak to vaechno vía?  Mluvil jsem s ním.  Kdy?  PoYád s ním mohu mluvit, dokud je nablízku.  A o  em jste jeat mluvili?  Et nemohl pochopit, kde tak nedokonalé bytosti, jako jste vy, vzaly tolik síly.  Jaké síly?  Té, co jste pou~ili u `F`K, kdy~ m ml odvést.  Nejsem si vdom, ~e bychom pou~ili síly &  Ale ano. VyzaYovalo z vás tolik síly, ~e jste zmnili rozhodnutí `F`K a to se bhem doby, co já pamatuji, jeat nikomu nepodaYilo. I já tu sílu u tebe cítím, PetYe.  To je legrace. A já o tom nic nevím.  Nechte u~ toho povídání,  pYeruail nás Ben, a pojte se radji podívat ven.  Mo~eme Etovi njak podkovat?  zeptal jsem se jeat, ale Barbulík Yekl, ~e ne. Pak u~ jsem pospíchal za Benem. Bylo to tak. PYistáli jsme na velkém kosmodromu hned vedle raketového muzea. Sestoupili jsme na podzemní pohyblivý chodník, který u~ te fungoval, a ne~ jsme dorazili do nástupní haly, Etova lo u~ byla pry . Ani jsme se nesta ili rozkoukat a hned nás vaechny tYi aoupli do karantény. No co, musíme to chvíli vydr~et. Hlavn, ~e tu není zelená strava. Po závre ných vyaetYeních nás prý poalou zotavit se na Zem i s Barbulíkem. U~ se na to vaichni moc taíme.