þÿDRA Í STOPA Saucy Tramp Silvano mi pYinesl kus chleba a d~bán s vodou. Polo~il ho hned za dveYmi, a kdy~ jsem se zvedl ze svého kouta, abych ho pozdravil a podkoval, rychle vycouval zpt vstupním otvorem, pokYi~oval se a pYirazil t~ké dubové dveYe, a~ to zadunlo. Otec Fabián práv zemYel. Za tYi dny bude mít pohYeb. Jestli se umía modlit alespoH v duchu, tak to udlej.  Silvanov hlas znl pYes dveYe tlumen, skoro a~ záhrobn. Samotné sdlení m nepYekvapilo, vlastn se se mnou otec Fabián ve snu rozlou il. Co m vaak pYekvapilo byl Silvanov strach. PYece nemá dovod se m bát. Tolik let jsme ~ili vedle sebe... V~dye co si vzpomínám, v~dycky jsem se bál spía já ne~ kdokoliv jiný. Co se vlastn stalo? Skoro nic - jen jsem ml ten záchvat. Copak jsou kYe e nco zlého? Mo~ná se bojí, ~e je to naka~livé. A pro potom ty Ye i o áblu? Pro vzení? Ulomil jsem si kus chleba. Byl  erstvý a voHavý. PYedev írem jsem ho vlastnoru n zadlával. Musím Yíct, ~e se mi tentokrát opravdu povedl. Najednou mi sousto za alo hoYknout v krku. Nkde poblí~ okna usedl drozd a za al vyzpvovat své promnlivé trylky po okolí. Hvízdá si a za chvilku odletí, kam se mu zachce. Vaude najde nco do zobáku... Zatou~il jsem být na jeho míst. Vlastn mi Silvano neYekl, co bude se mnou. Za dobu svého pobytu v kláateYe jsem se nikdy nesetkal s nikým, koho by obvinili, ~e má nco spole ného s áblem. Neml jsem nejmenaí tuaení, co se s takovými lidmi dlá. Drozd vytrvale trylkoval a moje myalenky se rozbíhaly do vaech stran. Najednou byl moj den nezvykle dlouhý. Nikdo u~ se neobjevil, nic se nedlo. Jen v malém okénku noc vystYídala den. Ráno mi zase pYinesli chléb a  erstvou vodu. Sna~il jsem se nazna it, ~e bych jeat potYeboval njakou nádobu jako záchod, ale nikdo mi nevnoval nejmenaí pozornost. Za al jsem se cítit mizern. K  emu je vlastn dobrý takový ~ivot, jako ten moj. Pro jen m tenkrát zachraHovali? TYetího dne u~ jsem neml chue ani na chleba. Otce Fabiána slavnostn pohYbí a já tu zatím dYepím ve tm a zápachu, na který u~ si pomalu za ínám zvykat. Fuj! Takhle se pYece ~ít nedá. Ani ten drozd dneska nepYiletl... Dny pomalu plynou. U~ jsem je pYestal po ítat. Tu a tam to nevydr~ím a uobnu si kousek chleba, ale vtaina ho tu pomalu plesniví. Jak dlouho asi trvá, ne~  lovk umYe hladem? U~ se ani nesna~ím navazovat kontakt s tmi, kteYí mi nosí chleba a vodu. Den pomalu splývá s nocí, bdní se spánkem. Kdy~ pro m kone n pYiali, pocítil jsem to jako ne~ádoucí vyruaení. Dva mladaí bratYi m museli po schodech skoro vynést. Ani o i jsem nemohl otevYít, jak m do nich Yezalo svtlo. V jedné místnosti m svlékli, prohlí~eli, dokonce i njakou jehlu na m vytáhli. Ale nic jsem necítil. Jakoby tam místo m stál nkdo jiný a já se na to díval. Moje aaty spálili a pak mi pYes hlavu natáhli jednoduchý hrubý pléd a kolem pasu mi nkdo uvázal provaz. Posadili m na lavici v kout, tiae si apitali a zdálo se, ~e na nco nebo na nkoho  ekají. Po njaké dob se otevYely dveYe a v nich se objevil Silvano. Uctiv podr~el dveYe Antonymu, který ml krásné  isté na~ehlené roucho a odznaky opata. Vaichni hned vstali a ali se mu poklonit. Rozmlouvali tak tiae, ~e jsem nerozuml jedinému slovu. Potom se skupina rozestoupila a otec Antony stanul pYede mnou. TYikrát se pokYi~oval ne~ promluvil. Dare, je mi to líto, ~e práv já musím u init toto osudné rozhodnutí, ale náa pán tomu tak chce. MoudYí otcové t prohlédli a shledali na tob nkolikero ábelských znamení. Ve jménu pána naaeho v souladu s u ením jeho budea o iatn ohnm. Boh ti bu milostiv. Amen.  Musím pYiznat, ~e jeho proslov m trochu probral. Vypadal tak vzneaen a dostojn, ~e alo ur it o nco velmi dole~itého. Hrozn rád bych mu byl Yekl, ~e nejlépe by m o istila poYádná koupel a ~e u~ je taky na  ase, aby se tak stalo, ale nco mi Yíkalo, ~e svou Ye í chtl vyjádYit nco trochu jiného. Není ti dopYáno Ye i a tudí~ ani úlevy ze zpovdi. PYesto ti chceme dopYát milost duchovní útchy. Pokud chcea, mo~ea si vybrat bratra, který ti udlí poslední pomazání.  Jeat ~e jsem sedl, jinak by se mi podlomily nohy. Teprve te jsem pochopil, o  em je Ye . Chtjí m zabít - zabít ohnm - chtjí m upálit. Navzdory tomu, jak jsem si pYál zemYít, m to zasko ilo. SevYel jsem hrany lavice, abych nespadl a zoufale jsem vrtl hlavou. Nechcea duchovní útchu?  podivil se Silvano. Duchovní útchu? Na co? A koliv - kdy~ u~ nemám na nic jiného nárok, mo~ná by pro m Benedikt pár laskavých slov naael. Rychle jsem pYikývl, rozhlédl se po místnosti a pokr il rameny. Rozumím,  pokýval hlavou otec Antony, zatímco si pohrával s páskem, pYejea si bratra, který v této místnosti není pYítomen.  Znovu jsem pYikývl. Za al pomalu vyjmenovávat kláaterní bratry a díval se mi do o í. Pak najednou jeho seznam skon il. Zavrtl jsem hlavou. Benedikta nejmenoval. Máa na mysli nkoho jiného?  PYíkývl jsem. Vyjmenoval jsem vaechny.  Zavrtl jsem hlavou. Máa snad na mysli otce Benedikta?  Nkolikrát jsem pYikývl. Pokr il rameny a jeho dobrotivá tváY nasadila lítostivý výraz. Splnit toto tvé pYání není bohu~el v mých silách. Bratr Benedikt nás opustil hned po smrti naaeho opata. Ani pohYbu se nezú astnil. Je mi to moc líto, ale musía si vybrat nkoho jiného.  Nkoho jiného? V této chvíli m nenapadal nikdo, koho bych chtl poslouchat. Zvdavé rozruaené o i pYítomných m pálily po celém tle. Jejich lítost mi hoYkla a~ v ~aludku. PoYád jeat jsem nepochopil, pro m chtjí zabít, ale u~ te jsem je neml rád. Podíval jsem se na otce Antonia tak, ~e bezdky ucouvl. Ode dneaka za tYi dny budea o iatn. A te ho odvete,  kývl na dva nejsilnjaí knze, jako bych znamenal njaké nebezpe í - já kulhavý výrostek, polomrtvý hlady. Znovu jsem se ocitl v temné kobce, páchnoucí po zatuchlin a výkalech. Uvdomil jsem si, ~e nechci umYít. PYece musí být na svt i nco jiného ne~ tenhle nudný pokrytecký kláater. Vaude jinde by mi bylo líp ne~ tady. Znechucen svým osudem jsem se zakousl do pYipraveného chleba a sndl celou polku. Za al m bolet ~aludek a chtlo se mi bre et. Nakonec jsem ani nevím jak usnul. Pronásledovaly m divoké sny, plné kalné vody, potom vaak znovu pYiala dívka s tou zvláatní tváYí, o které u~ se mi jednou zdálo. A koli m nevidla, krá ela pYímo ke mn, polo~ila mi ruce na ramena a usmála se. Tohle u~ byl pYíjemný sen, mnohem pYíjemnjaí ne~ probuzení. Cítil jsem, jak se ve mn probouzí ~ivot a zhltnul jsem zbytek dneaního chleba a párkrát si ukousl i toho v erejaího, který u~ za al chytat plíseH. Najednou ve mn za alo sílit pYesvd ení, ~e neumYu, ~e je to vaechno omyl, který se vysvtlí. Tohle vaechno pYece nemo~ou myslet vá~n. Ale co kdy~ ano? Zoufalství a nadje se ve mn stYídaly stejn jako spánek a bdní. Druhý den, kdy~ mi ráno pYinesli chléb a vodu, do mé cely nkdo vstoupil. Ml dlouhý tmavý pláae, v ruce velký kYí~, doutnající kadidlo a za al kropit moji celu vodou. Ani kadidlo, ani svcená voda tuhle celu nevy istí, dokonce ani její smrad nemohou pYehluait, to má marné, myslel jsem si a zvdav pozoroval pod tmavou kápí návatvníkovu ostYe Yezavou zasmuailou tváY, která se nade mnou sklonila. VstaH,  zadunl melodický zvu ný hlas. Poslechl jsem, ale pomalu pYed ním ustupoval, kam a~ to alo. Te zavYete dveYe,  zaznl znovu ten hlas a~ nepatYi nou silou. Masivní dubová dvíYka zapadla. Hlasit za al zpívat nábo~ný chorál a stále se na m pYitom díval. Postupn naskládal na podlahu vaechno, co ml v rukou, a za al se svlékat. Polo~il pYede m pláae, kazajku, kalhoty a nakonec i sandály s ko~enými Yemínky. Dlej, pYevlékni se,  zaaeptal naléhav mezi dvma slokami chorálu. Váhav jsem ho poslechl. Postavu ml stejn atíhlou, jen o nco málo vyaaí ne~ já. Oble ení mi padlo bez problémo. Zjistil jsem, ~e pláae má velké ramenní vycpávky, a tudí~ dlá postavu airaí a mohutnjaí, ne~ ve skute nosti je. On si pYes hlavu natáhl moj hrubý pléd, pak si m prohlédl ze vaech stran, stáhl mi kapuci pomalu do poli obli eje a dal mi do rukou svoj kYí~, kropenku a nádobu s kadidlem. NepYetr~it zpíval a~ do poslední slabiky. Pak si pYitáhl mou hlavu a rychle aeptal: Te musía jít. Nikde se nezastavuj a sna~ se nekulhat. A~ projdea hlavní branou, u~ tam na tebe budou  ekat. Jdi nejkrataí cestou a nerozhlí~ej se. Nikdo by t neml zastavit, ani se na nic ptát. Kdyby se tak stalo, odstr ho, udlej znamení kYí~e a jdi dál. Mlo by se to podaYit, tak zlom vaz!  Pak nkolikrát divadeln zaúpl, tYikrát zvu ným hlasem zavolal jméno bo~í a zabuail na dveYe: OtevYete a odstupte na pt kroko, ae ábel, kterého vynesu z tchto svatých míst, nepoznamená vaae tla. Ae se nikdo nepYibli~uje prosím.  Pak jeat jednou vyzval boha, aby chránil zdi tohoto kláatera pYed áblem a jeho pomocníky, a sotva se otevYely dveYe, vystr il m z nich ven. Opatrn jsem vykro il chodbou a bylo mi trochu nevolno z obavy, abych si nepopletl cestu ven. Naatstí tu bylo jen jediné schodiat a pak airoká chodba, na jejím~ konci otevYené dveYe svítily denním svtlem. Nevím, jak moc se mi daYilo nekulhat, ale nikdo m nezastavil, dokonce ani nikdo nebyl nablízku. Pokud jsem mohl zpod káp zahlédnout, dívali se vaichni bu z oken, nebo vyaplhali na hradby. Kdy~ jsem pYicházel k brán, s temným skYípním se pYede mnou otevYela. Proael jsem ven a cítil, jak se pode mnou za ínají podlamovat nohy. Venku stáli tYi osedlaní kon a dva jezdci. Proboha, snad si nemyslí, ~e umím jezdit na koni? Co si pamatuji, nikdy jsem nic podobného nezkouael. Jeden z jezdco ke mn pYistoupil. Neboj se, Dare, to zvládnea. Jenom se dobYe dr~ a sna~ se nespadnout. Pojedeme krokem. Ulo~il pYedmty z mých rukou do vaku, pYivázaného u sedla. Potom spojil ruce, aby mi pomohl nasednout. Celou tu dobu jsem se sna~il pYijít na to, odkud ho znám. Náhle se nepatrn pousmál a m samým pYekvapením a~ poklesla  elist. Je vobec mo~né, aby tohle byl Benedikt? Bratr Benedikt? Tenhle po zuby ozbrojený mu~ v klobouku, který m lehce vysadil do sedla a sám se naprosto pYirozeným pohybem vyhoupl na svého  erného kon, ni ím nepYipomínal zbo~ného bratra, kterého jsem potkával v kapli. A pYece to byl on. Oba jsme odcházeli od brány kláatera, který mi a~ dote byl domovem. Nejeli jsme moc daleko. Za prvním polem jsme zabo ili do lesa a po chvíli jsme dorazili k ukrytému táboru. Tam na nás  ekal dalaí mu~, který na miniaturním ohní ku nco míchal. Kdy~ jsem shodil z hlavy kápi, zakYenil se za~loutlým úsmvem. Tak se to teda podaYilo! No bezva. `koda, ~e nám o tom nemo~ea vyprávt. StYízlíkovo pYedstavení muselo bejt parádní. U~ ho vidím, jak mává kYí~em a vyzývá vaechny svaté. `koda - moc rád bych to vidl.  Sklapni, Arture, jeat nemáme vyhráno. V zítYejaím kole se mo~ea pYedvést,  usadil ho mu~, který vedl mého kon. Jeho koH musel být velmi zdatný, kdy~ unesl takovou postavu. Do dvou metro mu nescházelo nic nebo jen velmi málo. Tmavá hYíva vlaso a tmavé vousy mu dodávaly trochu zlovstného vzhledu. Ko~ené chráni e na jeho rukou bych si nejspía mohl zapnout kolem pasu, do jeho úzkých nohavic bych se veael dvakrát. Z kon mi pomohl tím zposobem, ~e m uchopil kolem pasu a postavil na zem. Pak spolu s Arturem vzali vaechna zvíYata a odvádli je na paseku za táborem. Zostal jsem s Benediktem sám. Povsil svoj klobouk na ulomenou vtev, vzal m za ramena a oto il k sob. Tak co, jak ti je? Jsi v poYádku?  Usmál jsem se a pYikývl. Pak jsem ukázal na nj. Jo hochu, to by bylo na dlouhé vyprávní a na to dnes není  as. Musíme se pYipravit na zítYek, a dostat z té ábelské kaae naaeho Tima StYízlíka. Pak ti vaechno povím.  PYistoupil jsem k nmu a objal ho. Podkování úklonou, jako jsem to dlal v kláateYe, se mi pro tento pYípad zdálo trapn nedostate né. Poplácal m po zádech a zase se trochu pousmál - podruhé bhem jednoho dne - zdá se, ~e se z nj stává veselý  lovk. Není za , Dare, nkdo to pro tebe udlat musel, kdy~ otec Fabián zemYel. Ten ábelský výmysl byla blbost do nebe volající.  Benedikt se sehnul a pYilo~il vtev na skomírající ohýnek. Pak se posadil a já se chopil velké dYevné l~íce, abych zamíchal tu divn vonící hmotu nad ohnm. Plavala v tom zelenina, njaké koYení nebo mo~ná jehli í a zdálo se, ~e by to mohla být nejspía polévka. Prima nápad, Dare, mrkni se na to. Artur vaYí dost pYíaern. Ty to ur it zvládnea mnohem líp,  pYistr il dalaí kus dYeva do ohniat, jakoby se najednou ocitl v rozpacích. Vía, Dare, otec Fabián si m tsn pYed smrtí zavolal. Nejsem si jist, jestli byl úpln pYi smyslech. Xekl, ~e to nejcennjaí, co se v kláateYe nalézá, jsi ty, a tvoje poslání ~e je svaté. Nerozuml jsem mu, ale opá il, ~e to nevadí. Mám te jen pe liv stYe~it tvoj ~ivot, dokud nepYedáa to, co nosía. Jaké je tvé poslání, Dare? Mo~ea mi nco nazna it?  PYi poslední otázce zvedl Benedikt o i od ohn a vá~n se na m zadíval. Pokr il jsem rameny a zavrtl hlavou. Nebyl jsem si vdom ~ádného majetku ani poslání. Vtom se zvedl vítr a les jakoby promluvil. Rozhlédl jsem se po korunách stromo a pocítil silné nutkání vydat se na cestu. Byl to zvláatní pocit. PYesn jsem dokázal ur it smr, kterým bych se ml vydat. Natáhl jsem tím smrem ruku. Chcea se vydat na cestu?  podivil se moj pYítel. Zavrtl jsem hlavou. Zdvihl jsem jeden prst a ukázal smr ke kláateru, pak jsem zdvihl dva a ukázal tam, odkud jsem cítil to zvláatní vábení. Chcea, abychom nejdYív pomohli Timovi a pak teprve se vydali na cestu?  Vesele jsem pYikývl. Dobrá,  pousmál se - dnes u~ potYetí, tak zatím dodlej tu polívku, já pojdu pomoci Tomovi a Arturovi s pYípravou výzbroje. Tak jsem za al vaYit a u~ mi to zostalo. Druhý den m nechali v táboYe. Vyrazili  asn ráno, ovaeni vaím mo~ným, v etn velikého kotou e pevného provazu. Dr~ nám palce, Dare,  houkl na m Artur. Ale ne celou dobu. Radai uvaY nco na cestu a pYiprav tábor na rychlou likvidaci, kdyby bylo potYeba zmizet. PYesn, jak jsme se dohodli, jasný?  neodpustil si mohutný Tom poslední instrukce, ne~ nasedl. Vysekl jsem pYed ním poklonu jako pro hrabte,  emu~ se Artur vesele zachechtal. Bu opatrný a mj o i vaude,  pYiael s trochou do mlýna i Benedikt. Pak se pokYi~oval, mo~ná i tiae krátce pomodlil a vaichni vyrazili. Celé dopoledne jsem byl jako na trní. Upekl jsem dv koroptve, které v era pYinesl Artur - no, moc masa na nich nebude. Pak jsem jeat udlal horu placek, snad se vedle Toma dostane i na ostatní. Slunce u~ se pYehouplo do druhé poloviny dne a poYád jeat nikdo nikde. Pustil jsem se tedy aspoH do sbírání lé ivých bylin, kterých tu kolem rostlo po~ehnan. Kdo ví, jestli na n baba koYenáYka, která nám je nosila do kláatera, nechodí práv nkam sem. Najednou se mýtinou prodral paprsek svtla a já se zachvl. Nco se stalo, nco zlého a mohlo by být jeat hoY. Ne, nesmím to dopustit, nikdo kvoli m nesmí zemYít. Oni jsou moji pYátelé a budou ~ít! Náhle jako by moje tlo nebylo moje a zhroutilo se v nárazových kYe ích. Nevím, jak dlouho to trvalo, neboe jsem mezitím ztratil vdomí. Sakra, copak se nikdy neprobere?  byla první slova, která jsem vnímal po probuzení. Tlumený dusot kopyt, cinkání postrojo a vrzání sedel mi pronikalo do vdomí spolu s voní jehli natého lesa, kterým jsme projí~dli. Na hrudníku m svírala Tomova silná pa~e, jak m dr~el v sedle pYed sebou. Kolem se míhaly vtve stromo a moje hlava se promnila v jedno velké bolavé místo. No kone n,  zahu el Tom a vymnil si ruce, u~ jsem se bál, ~e t neudr~ím.  Rozhlédl jsem se po ostatních jezdcích. V  ele jel Benedikt, který vedl nákladního kon. Za ním se v sedle kolébala menaí ohnutá postava a asi deset metro za námi jsem rozeznával Artura, který ml kYí~em pYes sedlo opYenou kuai. Sna~il jsem se v Tomov klín najít pohodlnjaí pozici, ale nepodaYilo se mi to. Nevre se,  zabru el Tom a zase si pYehodil ruce. Pomalu za ínala padat tma, kdy~ jsme kone n zastavili. Rozbalte jen to nejdole~itjaí,  asn ráno musíme pokra ovat.  ím dál se dostaneme, tím vtaí máme nadji, ~e z toho vyvázneme,  pYipomnl vaem Benedikt, kdy~ sesedli. Dobhl jsem k nedalekému potoku, abych postavil vodu na  aj. Ne~ jsem se vrátil, Artur u~ zapaloval oheH. Vzal si ode m kotlík, kdy~ se za námi ozvalo zasténání. Na padlém kmeni tam sedl Tim a Benedikt mu odmotával obvazy z hrudi. Byly za ernalé krví a místy slepené k sob. Musíme to smotat, jeat chvíli vydr~. Za chvilku to bude,  tiae a konejaiv promlouval, zatímco se pokouael aetrn odtrhnout to, co u~ zaschlo. Tim se nevesele aklebil a jen tu a tam se neubránil zasténání. Stejn jsi ml kliku, brácho,  konstatoval Tom pYi pohledu na Timovo poranní, v ~ivot jsem eat nevidl, aby dva aípy o sebe kYísly ve vzduchu. Sice ti poakrábaly fasádu, ale do hloubky neael ani jeden. TYi ku jedný, ~e se z toho vylí~ea.  Tim jenom místo odpovdi heknul, jak mu Benedikt odloupl poslední kus obvazu. Zaeukal jsem Benediktovi na rameno a rozbhl se k nákladnímu koni pro své bylinky. Voda u~ byla horká a odvar z bylin byl za chvíli hotov. Výborn, Dare,  pochválil m Benedikt, kdy~ dokon il oaetYení zranného, jako kdybys tuail, ~e je budeme potYebovat.  Pak si m oto il k sob: Po kej jeat, uka~ mi hlavu. No nazdar, boule jako hradní brána. Cos to prosím t na té pasece vyvádl, ~e jsme t naali tak zYízeného? Nejspía zase záchvat, co?  Ml jsem pocit, ~e ani nemusím pYikyvovat. Benedikt mi skute n rozuml beze slov, byl to báje ný pocit, i bolest hlavy se mi pod jeho dlaní zmírHovala. Druhý den jsem jel na koni za Benediktem. Bylo to sice o nco pohodlnjaí, ale ne o mnoho. Museli jsme zastavit mnohem dYív ne~ bylo povodn v plánu, neboe Tim se najednou svezl ze sedla a omdlel. Tom ho vzal na kon k sob, ne~ jsme naali místo vhodné k táboYení. Za celý den jsme nepotkali ~ivou duai. Taky u~ nám pomalu docházely zásoby jídla. Jeat, ~e vody tu bylo vaude dost. PYipravil jsem dalaí byliny a ael se podívat za nemocným. TYásl se v hore ce a vobec nevypadal dobYe. Budeme se v noci stYídat,  usoudil Benedikt, kdy~ mu pYevázal ránu, myslím, ~e dneaní noc bude kritická. Pokud ji pYe~ije, stejn bude muset jeat nejmíH den zostat v klidu.  Pojdu se s Arturem mrknout po njaké zvYin. Tady stejn nejsem nic platný,  s povzdechem konstatoval Tom a hodil si na rameno toulec se aípy. Napnul svoj luk, který mu t~ko mohl nkdo jiný odcizit, neboe Tomova síla se tak trochu vymykala b~nému promru. Artur beze slova sáhl po své kuai a vyrazili. Poklekl jsem k nemocnému, sezení mi toti~ dlalo trochu potí~e, a vzal do dlaní jeho horkou ruku. Vlastn to byl jeho nápad, jak t dostat z kláatera ven,  kývl smrem k pacientovi Benedikt, rodi e prý ho kdysi poslali studovat na knze. Jen~e to nevydr~el a utekl do svta. Njaký  as byl u divadla, potom se za al ~ivit jako akrobat. Vlastn a~ do te vystupovali s Tomem poroznu na tr~iatích. Tim jeat chodí po lan a Tom jako silák málokdy najde soupeYe. Kdy~ jsem pYiael po opatov smrti za Arturem, aby mi pomohl, zavedl m k nim a oni ochotn souhlasili se vaím, z  eho koukalo kus dobrodru~ství. V Timovi se nápady líhly jak komáYi u rybníka, a~ jsme ho museli brzdit. `koda, ~e to takhle schytal. No, uvidíme ráno...  Cítil jsem zrychlený tep na rozpáleném zápstí a moc jsem si pYál, abych se mohl s tímto chlapíkem seznámit blí~. Brzy se vaak vrátili naai lovci a já ml plné ruce práce, abych njak zpracoval maso pYineseného divo áka. Potom jsem usnul jako apalek. Benedikt m vzbudil, byla jeat noc, ale do svítání u~ mnoho nescházelo. Neochotn jsem se vyhrabal z pYíjemn vyhYáté deky. Je na tom velmi zle,  aeptal Benedikt,  celou noc jsem mu vymHoval obklady a stejn je na tom poYád hoY a hoY. Pojdu si te chvilku zdYímnout, ale kdyby nco, tak m ur it vzbu, ano?  PYikývl jsem a ael si kleknout k nemocnému. Dýchal namáhav, trochu chr iv a ruce se mu ob as trhan zachvívaly. Kdy~ jsem mu polo~il ruku na  elo, akubnul sebou. Noc pomalu pYecházela do aedav zeleného úsvitu. Dr~el jsem práv Tima za ruku, kdy~ jsem ucítil, jak jeho tlem probhla kYe , a hned nato dalaí a silnjaí. Vysko il jsem a zburcoval Benedikta. St~í udr~el ví ka otevYená, ale ani si nepost~oval. Tim za al tlumen vykYikovat a mumlat njaká nesrozumitelná slova, ~e to za chvíli vzbudilo i Artura a Toma. Stáli jsme tam tiaí a bezmocní a ka~dý z nás se modlil, jak uml. Je to zajímavé, v kláateYe jsem nikdy necítil potYebu se modlit, ale te jsem ml pocit, ~e by se to hodilo. Mohutný Tom poklekl vedle drobné Timovy postavy, n~n mu upravoval pokrývku a poYád dokola opakoval nco jako: Vydr~ to brácho, pYece m te neopustía, to mi nemo~ea udlat.  Benedikt se modlil a Artur stál opodál, opYený o kmen mohutného buku a díval se nkam daleko za nás. Za al se m zmocHovat podobný pocit, jako tenkrát na pasece. Nutkavá naléhavá potYeba zabránit n emu zlému stále sílila. Pomalu jsem ztrácel své tlo a kontrolu nad ním. Bene, proboha, ten kluk...  slyael jsem jeat zavolat Artura a víc u~ nevím. Mlhavý úsvit vystYídala v mém vdomí tma. Probral jsem se do jasného dne, plného slunce. Von pe eného masa podrá~dila mé chueové buHky, a~ mi zakru elo v bYiae. Tom vlekl k ohniati obrovskou souaku, Ben se sklánl u ohn a zYejm opékal to báje n vonící maso. Artura jsem nikde nevidl. Zato vaak, svte div se, poblí~ ohniat sedl Tim a olizoval si prsty. Zíral jsem na tu idylku a cítil, jak se mi ve slune ní lázni vracejí síly. Eat bych si dal náaup,  zahalekal Tom, odhodil souaku a chopil se jídla. Hele, mírni se Tome,  zaznl Timov zvu ný hlas,  u~ máa na opasku jenom jednu dírku do rezervy a na novej jsme jeat nenastYádali.  Sklapni, StYízlíku, ty se tu povalujea, zatímco já plýtvám svou vzácnou energií, abych t obskakoval. Vía, co m to stálo sil?  bránil se s plnou pusou Tom. Zachrastil jsem náramkem, abych na sebe upozornil, ale ml jsem pocit, ~e ten n~ný zvuk zanikne v Tomov spokojeném mlaskání. Benedikt se vaak oto il a kývl na m. Pokusil jsem se vstát, ale njak m jeat moje kon etiny neposlouchaly. Cítil jsem se slabou ký jako moucha na jaYe. Tom odlo~il svoj ~vanec a pYenesl m blí~ k ohni. Poslední dva dny si pYipadám jako chova. Neml bych za to dostat zvláatní pYíplatek nebo aspoH mou ník?  bru el, ale usmíval se pYitom o ima. Benedikt mi maso nakrájel na malé kousky, ulomil kus placky a pYistr il mi talíY a~ pod nos. Co mi scházelo? V korunách stromo se prohánl vlahý vánek, maso bylo báje n prope ené, Timovy o i sraely ~ivotem a já nemusel nic ne~ se krmit. Navzdory své slabosti jsem se cítil skvle. Pojdu vystYídat Artura,  houkl Tom, kdy~ pe liv olízal poslední kosti ku. Jestli po nás jdou, mohli by nás dnes ve er nebo zítra ráno dohonit,  zamyalen prohlásil Benedikt, kdy~ Tom odeael na hlídku, nejsme na tom zrovna nejlíp, chtlo by to njaký nápad. Kdybychom mohli alespoH vás dva ukrýt na njaké samot nebo ve vesnici v horách, ne~ se dáte do poYádku.  Co bláznía, Bene, dej mi dva dny a jsem ti pln k dispozici,  zaaermoval Tim velkou kostí, kterou práv okusoval, já pokud nco pYe~iju, tak se hojím dost rychle. A tohle jsem pYe~il, to ti garantuju.  Jeat pYed pár hodinami bych na tvoj ~ivot nevsadil ani ptník, tak moc nevyskakuj,  sna~il se ho zchladit Benedikt, ale marn. Vím, co cítím, Bene. Ten ú~asný pYíliv síly, které mi pYineslo dneaní svítání, m postaví na nohy raz dva.  Zato náa mladej je po dneaním ránu jak mátoha,  ozvalo se za mnou. Artur pYiael tak tiae, ~e jsem vobec nic nezaslechl. Nco m pYimlo oto it se k Benediktovi. Díval se na m takovým zvláatním jakoby tázavým pohledem, ~e jsem z nj za al být nervózní. Naatstí se Artur rozhodl pYihlásit o svoj díl obda,  ím~ odpoutal pozornost na sebe. Znovu jsem se pokusil vstát. Tentokrát u~ se mi to podaYilo a pomalu jsem se doael napít. Nkde nahoYe avitoYili ptáci a kolem nás zvolna plynul letní den plný klidu a míru. Já to vidím tak. Pokud se tu neobjeví do zítYejaího úsvitu, vlastn u~ nemají aanci nás dostat.  asn ráno vyrazíme a pokusíme se dostat k velkému rozcestí. Mrzuté je, ~e u brodu se mo~eme stYetnout s kýmkoliv.  Artur mával pe ínkou jako taktovkou a pYeruail Ye , aby si mohl ukousnout. Mohli by tam na nás  ekat?  zapYemýalel Benedikt a po ítal, zda je vobec mo~né nás bhem dneaního dne o tolik pYedstihnout. Pak zavrtl hlavou. Nó, myslím, ~e je to nepravdpodobné. }ádnou ze zdejaích cest se nedá jet tryskem. Spía bych tipoval, ~e je máme v patách.  Za krkem m nesvrbí, chue k jídlu mám normální, dneska se ur it bojovat nebude,  znovu zaaermoval pe ínkou mezi dvma sousty Artur a posunul se o kousek dál víc do stínu. Jen~e za brodem nám k hranici zdejaího hrabství budou zbývat jeat nejmén dva dny,  zapojil se do diskuse i zamyalený Tim,  kudy to pak vezmeme dál? V soutsce by nás nejspía dohonili. Ne ~e bych se chtl vyhýbat boji, ale odhaduji, ~e ozbrojenco bude o nco víc ne~ nás. Mo~ná...  Tim se odml el a Artur se zakuckal, jak chtl spolknout trochu vtaí sousto. Ne, to rozhodn ne! V ~ádném pYípad! Ani to radji nevyslovuj,  zamra il se Benedikt a pokYi~oval se. Jsi cvok nebo ti hore ka rozpustila mozek?  pYipojil se zlobn Artur, kdy~ dokuckal. Uva~ujte, pánové,  nedal se odradit od nedopovzeného nápadu Tim, tam by za náma nikdo nevlez. A taky nikdo neví, kudy to vede dál.  Jasn. Proto~e odtamtud jeat nikdo nikdy ~ivý nevylez!  To nevía. TYeba jo, ale nechlubí se tím. Mo~ná tam vede paaerácká stezka.  Brzdi, Time, ty tvoje fantazie mají dra í kYídla.  Ale já si stejn myslím, ~e by to za pokus stálo. Hromová stezka vyYeaí vaechny naae dalaí problémy.  No, to jo. Mo~ná, ~e do ista a nadobro. Hele zapomeH na to, Time, a zkus vymyslet nco rozumnjaího, jo?  mávl zamítav rukou Artur, slastn se rozvalil do trávy a zavYel o i. ZavYel jsem je taky a poslouchal ptáky a aumní lesa. Spolu s ním se ke mn pYikradl spánek. Vzbudilo m, kdy~ Tom pYivlekl dalaí dYevo na oheH. Vstal jsem a cítil, ~e je mi úpln dobYe. Radostn jsem se protáhl. Tim se na m zaaklebil: Tak co, mladej, jak je? Vyspinkanej do ro~ova?  Kdy~ jsem pYikývl, zaaklebil se jeat spokojenji a hned se zeptal: A co takhle postarat se o nco na zub?  Vysekl jsem mu uctivou poklonu a v dobrém rozmaru se pustil do práce. Tady jsem si u ní mohl hvízdat po libosti.  eho~ jsem taky nále~it vyu~íval. Noc probhla v klidu a tsn pYed svítáním m vzbudil Benedikt. Vaechno u~ bylo skoro sbaleno, hned jsme vyrazili na cestu. Pomalu jsem si za ínal zvykat na to koHské natYásání. Kolem poledního jsme jen krátce zastavili, abychom si my i zvíYata ve stínu oddechli. Moje slabost u~ se nevrátila a i Tim vypadal docela dobYe. V okam~iku, kdy se slunce dotklo obzoru, Artur zastavil a po kal, a~ k nmu vaichni dojedeme. Za malou chvilku dorazíme k brodu. PYipravte si zbran a navléknte chráni e. Sna~te se dr~et pohromad. Pokusíme se rovnou pYejít a zastavíme a~ za Yekou.  Benedikt mi podal ko~enou vestu a sám si pYipravil opasek s me em a malými vrhacími no~i. Támhle vlevo nahoYe je osamlá bYíza. Kdyby se semlelo nco neo ekávaného, sejeme se do pti dno u ní. Je vaechno jasné?  rozhlédl se po nás naposledy Artur a vyrazil. Po chvíli se pYed námi rozevYela volná krajina a v pís itém koryt se lín valila Yeka. Stav vody byl nízký, u~ dlouho nepraelo. Artur to tu zYejm dobYe znal, neboe bez zaváhání zamíYil vlevo podél Yeky. BYeh zvolna klesal a tok se rozaiYoval. Vaichni se napjat rozhlí~eli, ale nikde se neobjevovala ~ádná známka lidské pYítomnosti, jen hejno ptáko se zvedlo, zakrou~ilo a usadilo se o kus dál. Támhle u~ je brod,  ukázal pYed sebe Artur, zdá se, ~e tu nikdo není. Máme kliku.  Sotva to doYekl, vynoYily se z lesa dv postavy a zdálo se, ~e nám chtjí zkYí~it cestu. Artur pozvedl kuai, ale nezpomalil. Byl to starý mu~ a mladá ~ena. Vedli se za ruce a volali na nás. Nezastavujte, mohla by to být lé ka,  varoval zezadu Tom. Zvdav jsem vykukoval za Benediktem. Mu~ vypadal zna n oauntle, vyhublý, strhané rysy, trochu legra ní oble ení. }ena mla potrhané aaty, na nich~ byla kdysi krásná výaivka. Te vaak byly vybledlé, zapráaené a poma kané. Svtlé vlasy mla stYapaté a neu esané. ...zastavte prosím...aspoH nco k jídlu...okradli nás...prosím pomozte,  za ali jsme rozeznávat, co vlastn na nás volají. Nezastavujte,  naYídil nám hlasit Artur, ale pYesto tm dvma hodil v plátnu svázaný balík kukuYi ných placek. V okam~iku, kdy náa koH míjel ty dva neaeastníky, obrátila se ta ~ena obli ejem ke mn a v té chvíli by se ve mn krve nedoYezal. Za námi zatleskala pta í kYídla a hejno ptáko kolem nás pYeletlo a zato ilo k lesu. Ta ~ena byla slepá a pYesto se na m dívala, jakoby u~ vidla. Znal jsem ten obli ej. Znal jsem ho ze svých sno. Náa koH u~ vstupoval do vody a já od ní nemohl odtrhnout pohled. Vztáhla ke mn ruce. Prudce jsem zatahal Benedikta, aby zastavil. Se a dr~ se, te nemo~eme zastavit,  zaYval na m, kdy~ jsem rozevYel ruce, kterými jsem se dr~el, kolem jeho pasu. Ale u~ m nemohl zastavit. Bylo to silnjaí ne~ já. Sklouzl jsem ze zadku jeho kon do vody a vracel se k ní. Nyní ona táhla akobrtajícího starce, který druhou rukou svíral darovaný svazek placek, smrem ke mn. Vojáci! Máme v patách vojáky,  slyael jsem zaYvat Toma, ale te to pro m nebylo dole~ité. }ena ke mn natáhla ruce a polo~ila mi je na ramena. PYesn jako ve snu - a já cítil, ~e je sou ástí mého osudu a ~e ji nemohu opustit. Jsi to ty, vím to. Ty jsi Druhý. Nalezla jsem t, Yekla a objala m. Objal jsem ji také a pro~íval tu krásnou chvíli, i kdy~ k tomu nebyla ani dost málo vhodná doba. N í pa~e m vyrvaly z toho objetí a vytáhly na kon. Byl to Artur. Znovu pobídl kon do vody a já koutkem oka spatYil, jak Benedikt na svého kon vytahuje ~enu a Tom dr~í za límec starce. Voda se rozstYíkla pod naaimi kopyty a pod sprakou nepYátelských aípo. Na druhé stran Yeky koH vylétl z Yeky a Artur ho prudce zarazil. Vezmi nákladního kon a rychle támhle do skal,  sundal m ze sedla a ukázal na pomrn vzdálenou rozsedlinu. Pospate si, my je zdr~íme,  hulákal Tom, shodil mi málem do náru í starého mu~e a zaYadil se vedle Tima, který u~ zatím stYídav sbíral pYilétající nepYátelské aípy a zase je vracel jejich majitelom pokud mo~no do tla. Popadl jsem kon a ~enu a táhl je vaí silou vzhoru ke skalám. StaYec se zvolna potácel za námi. Kdy~ jsme dorazili do rozsedliny, objevil se najednou vedle nás Tim. Pojte za mnou, povedu vás,  pYedjel nás a zatáhl svého kon do nejpomalejaí choze, abychom mu sta ili. Motali jsme se tím bludiatm skal, ~e u~ bych se zpt ani vrátit nedokázal. Proali jsme dv hluboké temné prorvy plné tlejících vtví,  i co to bylo, s nechutí naalapovali mezi tu né bílé  ervy, a~ jsme dorazili na zastínnou louku s upovídaným potokem. Tim tu zastavil a spía spadl ne~ slezl z kon. Tady se mo~eme utáboYit, sem za námi nepYijdou,  Yekl a natáhl se do trávy. Odstrojil jsem Timova i nákladního kon a pYinutil Tima zabalit se do deky. Ani moc neprotestoval. Pustil jsem se do pYípravy táboYiat. Xekni mi, co mám dlat, pomohu ti,  nabídla se ~ena. Vtiskl jsem jí do ruky l~íci, postavil na oheH kotlík s masem a tím, co okolní pYíroda dala, snad z toho bude nco jako polévka. Tim mezitím usnul. StaYík mi pomáhal nosit dYíví na oheH a sbírat jedlé koYínky, které krájel do polévky. Ty toho moc nenamluvía, co,  dotkla se m ~ena. Vzal jsem její ruku a polo~il si ji na ústa. Chcea Yíct, ~e nemo~ea mluvit,  podivila se. PYikývl jsem. Vidt m nemohla, ale z mého pohybu to uhodla. Vtom se ozval pta í kYik a zdálo se mi, jako bych nco zaslechl. PYicházejí kon a jezdci.  PYikryl jsem oheH drnem a zacloumal spícím Timem. Spal vaak tak tvrd, ~e nereagoval. Time, Dare, jste tady?  ozvalo se tiae od poslední prorvy. S úlevou jsem poznal Benediktov hlas a sundal drn z ohniat. PYilo~il jsem trochu klestí a ze tmy se vyloupli tYi kon se svými jezdci. Kde je Tim?  staral se hned Tom, sotva se rozhlédl. Ukázal jsem mu na spá e. Stalo se mu nco?  Zavrtl jsem hlavou. Unaven sesedli. Ani do jídla se moc nehrnuli. Artur ml porannou ruku a jeden koH kulhal. Oba jsem oaetYil a moje neznámá známá trvala na tom, ~e mi bude pomáhat, a koli se mi pYi tom spía pletla. Nakonec jsem vaem nalil  aj a sesedli jsme se kolem ohn. Jen Tim chrápal jako apalek a o ni em nevdl. Rozpravu zahájil Benedikt. PYedstavil své spolubojovníky a pak se zeptal: Odkud se vlastn znáte s Darem? Jste jeho pYíbuzní?  Ne, to nejsme,  odvtila ~ena, já jsem Anna z Floreny a moj provodce je velký slavný mág Triton.  Houbeles slavný mág,  ozval se poprvé za celou tu dobu chraplavým hlasem mu~, ~ebrák a aarlatán bez kapky magie. Tak je to.  Ano, jeho schopnosti jsou te blokované, ale opravdu patYí mezi mistry magie. Te vaak je První a dokud nosí to, o se neprosil, musí se protloukat jako oby ejný  lovk,  pokra ovala Anna ve vysvtlování, ze kterého nikdo z nás nebyl pYília moudrý. A co s tím má spole ného Dar?  nechápal Benedikt. On je Druhý.  Pro by ml být a~ druhý,  bránil m Artur, a jak to vobec poznáte?  Já je toti~ vidím. Vidím siluetu Prvního i siluetu Druhého, jinak nic. Te musím jeat najít TYetího a  tvrtého.  A kde je proboha chcete najít?  vmísil se do debaty i Tom. To já nevím. Jediné, co vím, je to, ~e existují a ~e se musí sejít. Nkterý z nich u~ bude vdt, co dál.  To je ale divné poslání,  mumlal si tiae pod vousy Tom. Kudy pojdeme dál?  zeptal se najednou starý mu~. Snad by bylo na míst se nejdYív zeptat, jestli vás s sebou vezmeme, ne?  naje~il se Artur. A vezmete nás tedy s sebou?  zeptala se slepá Anna. Artur nco nesrozumitelného zahu el, ale Benedikt ho gestem zarazil a pYikývl: SamozYejm vás s sebou vezmeme, jen budeme muset postupovat pomaleji a stYídat se na koních.  Kudy teda pojdeme,  nedal se odbýt starý  arodj. Jsme na za átku Hromové stezky. Bu ji zkusíme projít nebo tu mo~eme  ekat, ne~ vojáci odtáhnou. Pokud se vaak usadí v hostinci za prosmykem, mo~e to být proklat dlouhé  ekání. A lovit ve zdejaích kon inách asi nebude snadné,  odpovdl Benedikt. Hromová stezka? Já to tuail. Tohle nemáme aanci pYe~ít,  chytil se za hlavu  arodj. Vaichni jsme se na sebe podívali a naae nálada jeat o kousek poklesla. Hrozn rád bych se byl zeptal, pro se té stezky vaichni tak bojí, já o ní kupYíkladu nikdy neslyael. Co nás tu mo~e  ekat straaného: Neschodná místa? `elmy? Obludy? Hromy a blesky? Tentokrát vaak Benedikt mému tázavému pohledu nerozuml nebo nechtl rozumt. Rozhodn se sem za námi nevypraví a to je v tuhle chvíli pro m nejdole~itjaí,  prohlásil nakonec Tom, zavrtal se do deky a ulo~il ke spánku. Pomalu jsme ho vaichni následovali. Probudil jsem se do pYekrásného rána. Vedle m stále jeat pochrupovala slepá Anna a starý  arodj. Tim u~ byl vzhoru a práv pYináael vodu z potoka, aby uvaYil  aj. Tiae jsem se k nmu pYidal. Vaiml jsem si, ~e mezi spá i chybí Benedikt. Dost mo~ná byl na hlídce. Pomalu se za ali probouzet i ostatní. Krásný den vaem vylepail náladu a nikdo se netváYil, ~e by chtl pokra ovat v cest. Vyaplhal jsem na skálu za potokem a pYede mnou le~elo skalní msto, porostlé pokroucenými jehli nany, plné temných zákoutí, soutsek a chodeb. Chvíli jsem ho pozoroval, ale nikde se nic ani nepohnulo. }ádní ptáci a dokonce snad ani vítr sem nepronikl. Tudy povede naae cesta, ptal jsem se sám sebe v duchu a dkoval osudu, ~e tu jsem s pYáteli a ne sám. Práv tady toti~ vedla neviditelná nit mé cesty. Náhle jsem pocítil chue na nikoho ne ekat a vydat se ur eným smrem hned te, okam~it. Tam v dálce na m  ekal moj osud a bylo to nco velice dole~itého. Je nejvyaaí  as vydat se na cestu, u~ bych ml jít, abych to stihl. Dare, co tu dláa? Tady za potokem u~ je to nebezpe né,  vyakrábal se ke mn Tim. PYisedl tsn ke mn, neboe víc místa tu nebylo a i on se chvíli ml ky díval. Vía, Dare, ml jsem bratra. }ivil se paaováním opia nebo n eho podobného. V~dycky si ze vaeho dlal legraci, ni eho a nikoho se nebál. Jako dít jsem ho velmi obdivoval. Jednou o prázdninách, to jsem jeat chodil do semináYe, ho pYinesli domo. Poranil si záda a ochrnul na nohy. Nemohl jsem ho vobec poznat. Ml zlomenou nejen páteY, ale i ducha. Celé prázdniny jsem ho oaetYoval, vozil ho po okolí a sna~il se z nj dostat, co se mu stalo. V nkolika málo chvilkách mi vyprávl o této cest. Podle jeho tvrzení ji proael dvakrát. Jednou sám a bez problémo a podruhé se svým nejlepaím pYítelem. Nco se jim vaak pYihodilo. Nco tak straaného, ~e to moj bratr psychicky neunesl. Nevím, co to bylo, ale jeho pYítel prý zmizel beze stopy. Ob as blouznil o blesku a hromu z  istého nebe. Krátce potom, co jsem se vrátil do akoly, umYel. Mezi obrázky, které se pokouael malovat, jsem naael i mapku téhle cesty. To místo, kde práv táboYíme bratr pojmenoval Bezpe ná mýtina. U~ jsem tu jednou byl, ale tam,  Tim kývl smrem ke skalnímu mstu, jsem se jeat neodvá~il.  Nevdl jsem, jak na to vyprávní reagovat. Tim nejspía o ~ádnou moji útchu nestál, tak jsem se ani o ~ádnou nepokouael. Záhadu cesty vaak jeho vyprávní nijak neobjasnilo. Vlastn mi te pYipadala jeat záhadnjaí ne~ dYív. Asi nebude nejlepaí pokouaet se ji projít sám. Radji jsem se s Timem vrátil k ostatním. Nkolik dní jsme vaichni odpo ívali a seznamovali se. Anna vyprávla o svém dtství a mládí. Tehdy se ~ivila vyaíváním. Své výaivky pak jezdila prodávat po trzích a poutích. Rodi e jí zemYeli brzo, ale vdávat se nechtla. Byla hrdá na to, ~e se u~iví a doká~e být samostatná. Neatstí ji zastihlo na tr~iati u Olomony. Výbuch sopky,  i co to tenkrát bylo, ji oslepil. Nkolik dní byla v bezvdomí. Kdy~ se vzpamatovala, odvedli ji do kláatera, kde nkolik let ~ila. Potom se rozhodla odejít. Se skupinou ko ovných cikáno opt za ala jezdit po tr~iatích a ~ivila se vykládáním budoucnosti a za~ehnáváním nemocí. Na jednom tr~iati se setkala s Tritonem. Odeala od cikáno a za ala jezdit s ním. Oba se ~ivili podobn. Poslouchal jsem ji a bylo mi smutno. Moc rád bych jí njak pomohl, ale nebylo mi jasné, jak. Starý Triton toho moc nenamluvil. Jen se ob as nechal slyaet, ~e ho nikdo nikdy na tuhle prokletou smrtící stezku nedostane. Prý se radji nechá zabít od ~oldáko ne~ od toho ábla ve skalách. Ml jsem dojem, ~e o tom tajemství ví daleko víc, ne~ kdokoli z nás. Jen~e pokud nco vdl, dosledn si to nechával pro sebe. Jakékoliv pokusy o pYátelství se rozbíjely o tvrdou nevlídnou slupku jeho povahy. Pokud nkomu pomáhal, tak to byla Anna. Ke mn se taky choval jak~ tak~, ale jak Yíkám, moc toho nenamluvil. Ve er u ohn jsem v~dycky Ann i jemu nosil  aj. On  aj miloval. V~dycky si tYikrát nechal dolít, hYál si kostnaté ruce o hrnek a hledl do ohn. Jednou ve er vlo~il do mého, svého a Anina aálku ro~ový okvtní plátek. Chtl jsem ho vylovit a vyhodit, ale zadr~el mi ruku. A~ vypijea  aj,  Yekl, ~výkej ten lístek tak dlouho, jak jen to pojde a spolkni vaechny jeho  áste ky. Obsahuje vzácné ochranné kouzlo, které jsem do nj vlo~il jeat pYed lety. Cítím, ~e ho asi co nevidt budeme potYebovat.  Ukázal jsem na ostatní pYátele, ale on zavrtl hlavou. Ne, pro vaechny u~ nemám. A pak - oni jsou vále níci, kde~to ty jsi jeat chlapec, Anna je slepá ~ena a já slabý staYec. Nevím, pro zrovna já byl povolán k tomuto poslání, ale cítím, ~e je dole~ité, abychom se na konec své cesty dostali ve zdraví.  Anna, která u ohn obvykle sedávala mezi námi, polo~ila svou dlaH na jeho ruku: Jsi hodný, Trite, díky. Mé vidiny Yíkají, ~e na cestu vyrazíme dYíve, ne~ uplynou tYi dny.  No jo, v~dye ona se vlastn ~ivila jako jasnovidka. Jestlipak se ve svých snech vidí tak, jak ji vidím já, stYapatá a rozcuchaná? Najednou jsem se za své myalenky zastydl. PYece ji oloupili a nemá nic, ani hYeben ani zrcátko... Proboha, co to mám za nápady, na co by jí bylo zrcátko. A hYeben? Ten tu nejspía nevlastní vobec nikdo. V kláateYe jsem tu a tam njaký zahlédl, ale tady? Ne~ se dostaneme na konec své cesty, u~ ty její dlouhé vlasy pojdou srovnat tak akorát no~kami. Ano, musíme se pYipravit,  zamumlal tiae Triton a pak to jeat doplnil, musíme se pYipravit na nejhoraí.  Dalaí den ráno se Artur vypravil k prosmyku na výzvdy. Vaichni jsme napjat  ekali, s jakou se zprávou se vrátí. Zpt k nám vaak dorazil a~ za soumraku.  ekali jsme, a~ se nají a netrpliv posedávali kolem ohn. Nakonec si nalil pol hrnku  aje a doplnil ho tekutinou z láhve, kterou si pYivezl. Zhluboka se napil. Já vím, vaichni  ekáte, co vám Yeknu. Ale situace je tak mizerná, ~e se mi o ní ani nechce mluvit. `iroko daleko kolem prosmyku se vlastn povídá jen o dvou událostech. O Ann, Tritonovi a Darovi Yíkají, ~e jsou spojenci zdejaích temných sil. Kdo je zabije, ten prý tím poslou~í lidem i bohu. Nevím, kdo tu historku rozaiYuje, ale jejich popis, který jsem zaslechl, je dost pYesný. Rozhodn neexistuje ani ta nejmenaí aance projít prosmykem. A vrátit se pYes brod, to u~ asi taky nepojde. Prochází tudy od severu velké mno~ství lidí. Vyprávjí, ~e sopka u Olomony zase vybuchla a opatrn si aeptem vyprávjí o zeleném áblu. Tak~e ani jim bych se v tuhle dobu nechtl dostat do rukou. Jist si umíte pYedstavit, co by s námi provedli, kdyby na nás nkdo ukázal prstem.  No, to je teda pkný nadlení,  poakrábal se ve vousech Tom, to teda nemáme kam jít.  Xíkáa, ~e sopka u Olomony se zase probudila,  ozval se trochu nesouvisle Benedikt a najednou se mi zdálo, ~e kouká njak nepYítomn. Ml te stejný výraz v o ích, jaký jsem u nj vídával v kapli, kam se chodil modlit. Co já o nm vlastn vím? V kláateYe se jevil jako zbo~ný a naprosto nudný patron. Pro potom tak najednou odeael a vynalo~il tolik energie, aby m zachránil? Kde vzal své vále nické zkuaenosti? Pro m má rád? Zrovna m, kulhavého nevzdlaného kluka? Najednou se jeho zrak vrátil do pYítomnosti a pYistihl m, jak na nj koukám. Vrásky kolem jeho o í se náhle uvolnily a jeho obli ej zvlídnl náznakem úsmvu. V té chvíli jsem si uvdomil, ~e i já ho mám rád a bezmezn mu dovYuji. A to jsem vám jeat neYekl do nejhoraí,  pokra oval Artur, njaký Rohan prý v hostinci za prosmykem rozhazuje zlato a sbírá dobrodruhy vaeho druhu. Rozhodl prý se vy istit zdejaí okolí. KováY odhaduje, ~e u~ naverboval nejmén dvacet mu~o. Taky povídal nco o tom, ~e pán zdejaího hrabství pYislíbil tenhle kus divo iny tomu, kdo ho doká~e vy istit a zajistit bezpe nost na cestách. Rohan má snad být njaký jeho vzdálený pYíbuzný. No, a to je myslím vaechno, co jsem vypátral. Co tomu Yíkáte te?  V následující chvíli jsem si rozaíYil slovník o sluanou zásobu sprostých jadrných nadávek. Tom se ukázal v tomto smru jako pravá pokladnice výkalových slov. Kdy~ vaem doael dech, ozvala se Anna. Ae u~ si myslíme nebo Yíkáme cokoliv, vaichni dobYe víme, ~e u~ nám osud naai cestu vybral. Nezbývá nám, ne~ si to pYiznat.  Já vám to pYece Yíkám od samého za átku,  zaznl zvu ný hlas Tima skoro a~ nepatYi n vesele, je nejvyaaí  as zvednout zadek, pYekro it potok a vydat se omrknout nco, co jeat neznáme.  No, pokud si mám vybrat mezi smrtí jistou, skoro jistou a nejistou, tak mi nezbývá, ne~ souhlasit s Timem,  konstatoval i Artur. Tom doplnil moji slovní zásobu o dalaí lidové výrazy. Já tam teda nejdu, já ne, tam m nikdo nedostane,  mumlal vedle m Triton. Benedikt u~ zase upadl do svého zádum ivého stavu, nijak se nevyjadYoval, jen sedl a hledl do plameno ohn. Vlastn u~ k tomu ani nebylo co Yíct. Osud rozhodl za nás tím, ~e nám krom Hromové stezky u~ ~ádnou jinou mo~nost nenechal. Bylo mi trochu úzko, ale zároveH jsem se i trochu tail, ~e se znovu vydáme na cestu. V okam~iku, kdy jsem se balil do deky a ukládal ke spaní, se ke mn sklonil Artur. Podle jeho dechu bych hádal, ~e si Yedil   aj jeat nkolikrát a dost vydatn. Nco jsem ti pYinesl,  zaaeptal a vlo~il mi do dlan nco teplého chlupatého, jeden místní opilec mi to prodal za dva freany. Ptal jsem se ho, jak mu Yíká, ale byl tak seatej, ~e blábolil nesmysly. }e prý ten kYe ek je jeho malá zakletá sestYi ka }ulinka.  Mali ké zvíYátko v mé ruce se zavrtlo. Tak jsem mu musel jeat jednoho freana pYidat, aby pYestal slzet. Tak~e tomu mrHousovi mo~ea Yíkat...  Artur se zarazil, asi i pYes lihové zpomalené myalení si uvdomil moj handicap, nicmén pYece jen doYekl, ... }uli. Tak dobrou noc.  Naklonil jsem se ke skomírajícím plaménkom ohn, abych se podíval na tu chlupatou kuli ku. Byl to roztomilý zlatý kYe ek s jemnými drápky a hebkými paci kami.  erné o i mu svítily jako dva korálky. Ulo~il jsem ho na noc do svého vaku a doufal, ~e se do rána neprokouae ven. Jeat pYed svítáním m vzbudila n~ná ruka Anny. Dare, je  as na cestu. Sbal prosím naae vci, musíme vyrazit co nejdYíve. Cítím neklid za naaimi zády. B~ prosím vzbudit ostatní a pYiprav kon.  ProtYel jsem si o i a rychle vstal. Zalomcoval jsem vaemi spá i a rozhlí~el se po Timovi, který tu nebyl. Ne~ jsem vaak ustrojil nákladního kon, objevil se sám od sebe a beze slova mi za al pomáhat. Ostatní sice trochu protestovali, ~e mají vyrazit bez snídan, ale pYizposobili se. Za chvíli u~ po naaem táboYiati zbylo jen pár vla~ných uhlíko. Nakoukl jsem jeat do svého vaku, ale kYe ek zmizel. Neml jsem  as ho hledat. Snad mu bude na svobod lépe. V  ele s Timem jsme pYekro ili potok a vstoupili na území nevalné povsti. Vedli jsme kon po sotva znatelných cesti kách a ml ky postupovali zvolna hloubji a hloubji do tichého bludiat skalního msta. Okolní ticho doléhalo na naae nervy více ne~ bojový kYik nepYátel. Ka~dé cinknutí, ka~dé doalápnutí kopyta na kámen se rozléhalo dutou ozvnou a znervózHovalo nás. Nkolikrát jsme se museli vrátit, neboe prochod se ukázal být slepý. Nevím jestli i kon byli nervózní ze zdejaího okolí nebo jestli jen vycítili naae rozpolo~ení a nakazili se neklidem. Bhem dne jsme udlali jen nkolik krátkých pYestávek, jinak jsme pomalu, ale vytrvale krá eli vpYed. Pohodlná cesta to nebyla. Jízda na koni absolutn nepYipadala v úvahu. Byl vobec úspch, ~e jsme kon tou trasou dokázali pYepravit. Sueová pole, kamenné srázy, úzké prorvy. Ve er u~ jsme my i zvíYata sotva vlá eli nohy. Za celou tu dobu jsme narazili jen na dv malá zatuchlá jezírka s vodou, jinak jen skála, skála a skála. Osamlý zelený keYík tu byl vzácností. Marn jsme hledali místo, kde bychom se mohli utáboYit. Nikde ~ádná tráva pro kon, nikde dYevo na oheH, nikdo poto ek nebo studánka. PYíjemné bylo jen to, ~e tu nebyly ani mouchy ani komáYi. Kraj ticha a smrti. Kone n jsme naali trochu vtaí rovinku v té spleti skal a kameno, kde se dalo alespoH usednout nebo ulehnout. Práv jsme za ali vybalovat zásoby a odstrojovat kon, kdy~ se prudce setmlo a pYihnala se bouYe. Takhle njak jsem si v~dycky pYedstavoval peklo. Rudé záalehy se mísily s neskute ným rachotem a do toho vaeho vichr plný ostrého oslepujícího písku. Viseli jsme na uzdách koní, abychom je udr~eli na míst, ale zvíYata byla témY neovladatelná. Tomov koH pYi svém jan ení sklouzl zadní nohou do skalní pukliny, ztratil rovnováhu a pYi pádu si zaklínnou nohu zlomil. Koutkem oka jsem zahlédl, jak ho Tom zabil. Já jsem spolu s Annou visel na hlav naaeho nákladního valacha, sna~il se uhýbat pYed jeho kopyty a nezbláznit se z toho burácení ve skalách. Vtom Anna po zásahu kopyta upadla a koH m vlekl do tmy, kde jsem tuail svah. Chtl jsem aspoH zahvízdat, ale v tom nebeském randálu jsem byl bez aance. Náhle po uzd hmátla velká svalnatá ruka a pYitahovala kon i se mnou zase zpt. Cítil jsem, ~e koH i já se v blízkosti Toma pomalu uklidHujeme. BouYe odeala práv tak rychle, jako pYiala. Nespadla ani kapka vody a písek jsme mli úpln vaude. No fuj, to byla chueovka,  prskal Artur, aby se zbavil písku, který nám skYípl i mezi zuby. Tom usedl na skálu vedle svého mrtvého kon. Zdálo se mi, ~e  elo si podepYel dlanmi proto, abychom nevidli slzy v o ích. Jeat, kdy~ vstal, trochu se mu leskly. `ero se pomalu mnilo v no ní tmu a nikdo z nás neml ani sílu ani chue se bavit. PopYáli jsme si dobrou noc a ulehli, jak se dalo. Ráno m neprobudila Anna, ale Triton. Jeat neza alo svítat. Poj se mnou, musíme najít njakou vodu.  Chtl jsem vzbudit, jeat aspoH Toma, ale zadr~el m. Nikoho nebu, Dare, vezmi mchy, které unesea, a poj se mnou.  Poslechl jsem ho a oba jsme tiae za ali aplhat neschodnou skalní rozsedlinou. Triton se ob as zastavil, ale zezadu jsem nevidl, co dlá. Nco kutil a pak ukázal smrem k malé skalní nádr~i s vodou. Byla v ní mnohem  istaí ne~ voda, kterou jsme naali v era. Kdyby m Triton nezadr~el, snad bych do ní samou radostí hupsnul. Obli ej m jeat pálil po té v erejaí píse né masá~i. NejdYív naber do vako, pak se mo~eme opláchnout,  napomenul m a vtvi ku, kterou dr~el v ruce, pe liv a opatrn zastr il do kapsy ve svém tmavém pláati. Vía, Dare, mo~ná nás jeat  eká nco horaího ne~ v era. Cítím pYítomnost síly. Blí~íme se k ní. Znám tu sílu a nedokázal bych zajistit ochranu ani v dob, kdy jsem býval v kondici. Nkdy se tomu Yíká mágova chobotnice.  erpá energii ze vzduchu i zem.  ím jsi u ní blí~e, tím vtaí riziko zásahu ti hrozí. Vtainou se pou~ívá ke strá~ení cest a objekto. Horaí je, kdy~ se mágovi, který ji vytvoYil, nco stane. Má-li dost energie, roste a stává se velkým nebezpe ím pro své okolí. Prakticky se nedá zni it. Zásah její energií mo~e mít prapodivné ú inky podle toho, jak ji její tvorce naprogramoval. Bojím se toho setkání, nedoká~u ani pYedpovdt, co se mo~e stát.  PYimhouYil o i a napil se trochu vody. Jeho nakYáplý hlas se trochu srovnal, ale bylo znát, ~e není zvyklý tak dlouho mluvit. Pro ti to vlastn povídám, chlap e. Budea se muset nau it pou~ívat a kontrolovat svoji sílu.  Vyhrnul jsem rukáv a napjal svoje svaly. No, njaké tam byly, ale jejich pYedvádním bych se neu~ivil. Starý  arodj se skoro naatval. Mávl zlostn rukou a zamra il se. Te není  as na legrácky. Ty dobYe vía, jakou sílu myslím.  Zavrtl jsem hlavou a pokr il rameny. Co si to vymýalí? Jakou sílu? Co ho to napadlo za nesmysl? Ale asi bych mu neml odporovat. Je starý, co kdyby ho z toho kleplo, pak by to bylo na m. Ostatn ty jeho Ye i jsou taky njak podivné. Naprogramovaná chobotnice, kdo to jak~iv slyael. Hele, ty zabednnej kulhavej spratku,  ztratil náhle trplivost a za al legra n aermovat rukama, jestli se nebudea poYádn soustYedit na to, co ti Yíkám, to ti Yíkám, ne~ádej si m.  Jeho hlas stoupl a~ do vzteklého sípání a nakonec se rozkaalal. Nemohl popadnout dech a mn ho najednou pYialo líto. Vypadal tak staYe a bezmocn, mo~ná se mu to i v hlav trochu plete. Vydr~í vobec tuhle namáhavou cestu, napadlo m a podal jsem mu trochu vody. Lokl si a zadíval se na m. Ml svtle modré o i. PYekvapen jsem si uvdomil, ~e to rozhodn nejsou o i ubohého starce. Byly pichlavé, ale zároveH signalizovaly voli a inteligenci. Sklopil jsem zrak jako první a poprvé si pYipustil, ~e by mohl mít pravdu. U~ mi nedávej svou sílu, vybavila se mi náhle slova umírajícího opata, nedávej mi svou sílu, nech m zemYít. Co tím vlastn myslel? Já mu pYece ~ádnou sílu nedával. Kde bych ji vzal? Znovu jsem se podíval na Tritona. Jeat poYád m pozoroval. Nazna il jsem, ~e hodlám pozorn naslouchat. Znovu se napil a zadíval se za obzor, kam smYovala naae cesta. PromiH,  Yekl tiae, jsem starej mrzutej ddek. Neuvdomil jsem si, ~e svou sílu pou~íváa a pYitom o ní nevía. Budeme muset za ít od základo.  Posadili jsme se na skály, které za aly ro~ovt vycházejícím sluncem. Nebýt v téhle zapeklité situaci, docela by se mi tu líbilo. Triton mluvil tiae a sípav. U il m, jak se uvolnit, jak poslouchat tep svého srdce, jak naslouchat ostatním  ástem svého tla a který pocit mi vlastn signalizuje pYítomnost síly. Bylo to pro m nco tak nového, tak objevného, bylo to ú~asné. Cítil jsem ka~dý slune ní paprsek, který se m dotkl. Vnímal jsem chladnou a zna nou tvrdost skal. Zdejaí ticho na m vaak dolehlo takovou silou, a~ mi nasko ila husí ko~e, kterou jsem mohl ukázat Tritonovi. Zdálo se, ~e ho to uspokojilo. Poklepal mi na rameno a první lekce zYejm skon ila. Jeat ~e u~ bylo svtlo, jinak bychom si asi cestou dolo zlámali vaechny kon etiny. Ostatní se práv za ali probouzet, kdy~ jsme vkro ili do tábora. Spchal jsem dát vodu naaím koním a Triton zatím obslou~il lidi. Hned se vaichni cítili mnohem lépe. Nakonec jim vysvtlil, kudy k vod. Benedikt, Tom a Artur sebrali vaechny naae mchy na vodu a vyrazili do skal je naplnit. Vrátili se rozjaYení a rozesmátí. SamozYejm krom Benedikta. Ten svým úsmvem mimoYádn aetYil. Ale aspoH z nj pro tuto chvíli spadla ta jeho podivná zádum ivost. Kdy~ jsem vybaloval placky na snídani, zjistil jsem, ~e jsou okousané. Krom toho v nich byl, jako te ve vaem, jemný skYípavý písek. Vyndal jsem je a vyklepal obal. Vypadlo z nj nco malého bé~ov chlupatého. Ne~ jsem se sta il podívat, co to je, bleskurychle se to pYesunulo k mé noze, vyaplhalo to po nohavici a zalezlo pod mou kazajku a nepYíjemn to lechtalo svými drápky. }uli, ty mraulo, oslovil jsem ho v duchu a sna~il se ho odchytit na svém holém tle. Po chvíli kYep ení a kroucení se mi to podaYilo. Byl nejvyaaí  as ho schovat v kapse, neboe mé pohybové kreace za aly pYitahovat pozornost ostatních. Rychle jsem opráail placky a rozlámal je, abych zakryl jejich ohryzané okraje. Tim vytáhl svou mapu a spole n s ostatními studoval, kudy naae cesta povede dál. Podle jejich nespokojeného dohadování jsem usoudil, ~e asi nebude o mnoho lepaí ne~ v era. A taky ~e nebyla. Skály rozpálené sluncem z nás vysávaly zbytky sil. Kon klopýtali se sklonnými hlavami a nebylo ani pomyalení, aby se na nich nkdo vezl. Naae nákladní zvíYe si nkolikrát postavilo hlavu a odmítalo u init dalaí krok. Vynucená zastavení nás vaak nijak neosv~ila. Poka~dé jsme svá tla zdvihali s vtaí a vtaí námahou. Tu a tam jsme pYece jjen naali kalu~ vody a kon se la n vrhali na hou~evnaté vysuaené keYíky, kterých tu bylo zoufale málo. Ten den nás naatstí nepotkala ~ádná nehoda. Nechápal jsem, jak se mo~e Triton v~dycky probudit jeat pYed svítáním, a kde bere energii k mému vyu ování. Zlostn odbyl mé snahy pYedstírat naprosté vy erpání. Prost se mnou surov zatYepal a zasy el to svoje koukej vstávat, Dare  takovým tónem, ~e mi nezbylo, ne~ vstát a následovat ho do skal. Cítil jsem, jak jeho nervozita stoupá. I já u~ jsem rozeznával zlovstnou pYítomnost neznámé síly. Museli u~ jsme být velice blízko. Bhem  tvrtého dne, krátce po obd nás naae atstí opustilo. Práv jsme se potáceli atrkovým polem, kdy~ jsem uslyael Tritonov výkYik : Dare, atít!  Myslel jsem, ~e je to nový prvek ve výcviku a nic zlého netuae jsem posluan pYivYel o i a soustYedil se ve svém nitru, abych vyvolal sílu. Potailo m, kdy~ jsem ucítil, ~e se mi to daYí. A pak sjel z  istého nebe blesk. Jen~e kam se hrabe normální bouYkový blesk. Chvíli jsem ml pocit, ~e jsme uzavYeni ve svtelné kleci. Vzduch se chvl naptím a pak se na nás s pYíaerným rachotem zYítil svt. Nevím, za jak dlouho jsem se probral. Nade mnou se sklánla Anna. Vlhkým aátkem mi otírala  elo a ruce. Dare, chlap e, no tak u~ se probu. Musíme pomoci ostatním. Jsou tak zticha, mám o n strach.  Triton sedl kousek pYede mnou a svíral si hlavu v dlaních. Jemn se kolébal ze strany na stranu a mn se znovu chtlo zavYít o i. Kdy~ Anna zjistila, ~e si sedám, vydala se s mokrým aátkem a uslzenýma slepýma o ima smrem k Tritonovi. Rozhlédl jsem se, ale nikdo krom nás tYí tu nebyl. Cítil jsem se jako po t~ké chYipce. Jestlipak mi zbyla jeat kapka síly? PYemohl jsem svou lenost a únavu a pokusil se soustYedit. Teprve na tYetí pokus se mi podaYilo mentální cvi ení dokon it. Te jsem byl schopen vstát a dojít ke svým dvma spole níkom. I Triton u~ s pomocí Anny vstával. Co s námi bude, co si jen po neme,  tiae naYíkala Anna a dr~ela se starého kouzelníka jako své poslední záchrany. Viditeln tím nebyl nadaen. PYestaH vyvádt,  bru el a uhýbal pYed svou pe ovatelkou, která mu chtla mokrý aátek uvázat kolem hlavy. Pojte, musíme odtud rychle pry ,  postr il m na cestu a vzal Annu za ruku. Klopýtali jsme po kamení a podvdom se dr~eli smru, do kterého nás táhlo naae nejasné poslání. Pod kazajkou m zaaimraly jemné drápky. Vida, moj malý chlupatý spole ník to zatím taky pYe~il. Jen~e te u~ jsem neml po ruce ~ádný drobe ek, který bych mohl utrousit do kapsy. Ale co ostatní? Triton se ani nenamáhal to zjiaeovat. To pYece nejde se na n úpln vykaalat. Mli bychom je najít. Kostnatá ruka m neurvale postr ila, kdy~ jsem zpomalil. Uhnul jsem z cesty a zastavil se. Tohle tedy ne! Oni jsou jediní pYátelé, které mám. Jsou tu vlastn kvoli mn a já musím stoj co stoj zjistit, co se stalo. Ne, zavrtl jsem hlavou, kdy~ mi  arodj pYikázal pokra ovat v cest. Ukázal jsem na sebe a cestu zpt. Mávl jsem rukou nad jeho nadávkami a vyrazil zpátky tak rychle, jak jen mi to moje slabaí noha dovolovala. Oba volali mé jméno, já vaak ael dál a sna~il se zahnat úzkost, která se m v mé samot zmocHovala. Obcházel jsem naae poslední stanoviat ve stále vtaích kruzích, ale nic jsem nenalézal. Ani stopa po koních, po lidech, nikde nic. To pYece není mo~né, bránil jsem se pYedstav, ~e se mohli tak úpln vypaYit. Vtom m vyruailo haraaení suti. Rychle jsem se oto il. Byl to vaak jen Triton s Annou. Doali a~ ke mn a hádali se. Ale já to místo vidím,  protestovala Anna, jsou na~ivu.  }enská, v~dye ty nejsi normální. Nic o tom nevía. ZemYou dYív, ne~ se k nim dostaneme. Naae jediná aance je co nejdYíve odsud zmizet.  M bys mo~ná pYemluvil, ale podívej se na Dara. Nehne se, dokud je nenajde. A bez Dara stejn naae cesta nemá smysl. Musíme mu pomoci.  Díval jsem se na Annu a nepoznával ji. Starostlivá bázlivá pe ovatelka zmizela a místo ní jsem zíral na nádhernou divokou bojovnici. Nevidoucí o i se blýskaly ohnm a kdy~ prudkým gestem hlavy odhodila své zcuchané vlasy, pocítil jsem k ní stejn silnou náklonnost jako pYi prvním setkání. Jasn, te pYece patYíme k sob a~ do konce. Do konce  eho, zarazil jsem se, ale nebyl  as o tom pYemýalet. Vy nevíte, do  eho lezeme,  zasípal unaven a rezignovan starý mu~. Uchopil jsem Annu za ruce a stiskl je. Ano, Dare, te je vidím jeat jasnji. Mají zavYené o i a spí. Brzo u~ se probudí. Mli bychom si pospíait. Tudy,  Anna napYáhla ruku a m na chvíli pYipadalo komické, ~e nám cestu musí ukazovat slepec. Triton nás vaak znovu zarazil. Jeat okam~ik. Sedni si, Dare. Te pYivolej svou sílu. Utkej z ní tenkou pavu inu na dva pláat. Jeden oblékni Ann a druhý pYeho pYes svá ramena. Máa to?  Usoudil jsem, ~e tuhle radu bych ml pYijmout, a tak jsem u inil, co mi Yíkal. Utkal jsem ve svých pYedstavách ne dva, ale tYi pláat. Pak jsme vyrazili. Anna nás vedla hlubokou prorvou do skalního bludiat. A koli slunce nepYestávalo pra~it, tady mezi skalami na nás dolehl chlad. Za al jsem se tYást. Mo~ná to bylo i chladem. Nevím, jak dlouho jsme ali, mn se to zdálo jako celá v nost, ale dorazili jsme jeat za svtla. Skály se pYed námi najednou rozestoupily a my se ocitli na mýtin pYed obrovskou jeskyní. Vchod dovnitY byl tak velký, ~e by jím proael celý náa kláater. Rovn~ pYi pohledu na mýtinu se mi zatajil dech. Bylo to neuvYitelné. Nkolikrát jsem zamrkal, abych se ujistil, ~e opravdu vidím to, co vidím. Po celé ploae se povalovalo fantastické mno~ství poklado i krámo. Mezi tím vaím bylo tu a tam vidt nkolik koster v rozných pozicích. Na té nejblí~ k nám u~ se rozpadal odv a byl vidt stYíbYitý me , uvízlý mezi ~ebry. Bál jsem se udlat krok kupYedu. Kde jsou?  rozhlí~el se Triton, jakoby podobné mýtiny vídal ka~dý druhý den. Tam,  zamíYil ukazová ek naaí slepé provodkyn dozadu a~ k místu, kde za ínal porost lesa. Na bYehu tiché lesní ton jsme objevili naae kon a nakonec i  tyYi spící postavy. Kdy~ jsme k nim dorazili blí~, Yekla Anna: Vidíte je? Já u~ je toti~ nevidím, vaechno mi zahalil rudý krvavý závoj.  Jsou tu vaichni,  tiae a bez nadaení konstatoval staYec. Sklonil jsem se k Benediktovi a zatYásl jím. OtevYel o i a chvíli se mi zdálo, ~e jimi nevidí. Nakonec se vaak na m pYece jen podíval. Za al pohybovat rty, ale neslyael jsem, co Yíká. Naklonil jsem hlavu blí~. Byla to latinská modlitba. Nabídl jsem mu ruku, ~e mu pomohu vstát, ale nepYijal ji. Sám se namáhav zvedl na kolena a jen dál drmolil nco nesrozumitelného. Klekl jsem si proti nmu a za ala se ve mn zvedat vlna zoufalství. PYestaH Dare,  zaYízl se mi do uaí sípavý výkYik starého kouzelníka. Dvma, na jeho postavu docela mratnými, skoky se ocitl u m a odhodil m ne ekanou silou od Benedikta. Dostal jsem zlost, jak se mnou zachází. Já pYece nejsem ~ádné jeho vlastnictví. Ale on najednou pokýval hlavou a zatváYil se docela spokojen. `etYi svou silou,  zasy el, tenhle není nebezpe ný.  Ohlédl jsem se. U~ se probouzeli i ostatní. Tim u~ byl na nohou a vrávoral smrem k toHce. Mohutný Tom si opYel hlavu o starý paYez a stále jeat hledl nkam do prázdna. Artur se dosud nepohnul, jen se rozhlí~el. Vykro il jsem smrem k nmu, abych se podíval, není-li zrann. Vypadal njak divn. Náhle se vymratil jako  íhající aelma, která se vrhá po koYisti. Popadl dýku, která se vedle nj povalovala, a vrhl se smrem k Tomovi. NapYáhl ob ruce ke smrtící rán. Né!!! zaYvalo celé moje nitro, ale nikdo nebyl dost blízko, aby ho mohl zarazit. Víc u~ si nepamatuji. Tentokrát se moje vdomí probouzelo postupn a velice pomalu. NejdYív jsem vnímal pYicházející svtlo. Za ním pYicházely známé hlasy. Byla tu kulisa monotónního rytmu modlitby, kterou naruaoval ~enský hlas:  &musía mi pomoci, Trite. PotYebuji dalaí vodu. A ml bys nakrmit Artura, vía ~e se ho bojím. Zostanu chvíli u Dara místo tebe.  Tak dobYe. Bo~e, tolik bych si pYál mu pomoci, kdysi by to pro m nebyl ~ádný problém, a te to nedoká~u. PYipadám si tak starý, tak zoufale starý. Dare, chlap e, máa v sob tolik citu a tolik síly, nesmía ji vaechnu plýtvat na druhé, zostaH tu jeat chvíli s námi. Máme t rádi, potYebujeme t.  To u~ jsem opravdu nevydr~el a otevYel o i, abych se podíval, neklame-li m sluch. Je vobec mo~né, aby tento sentimentální projev skute n vypustil z úst ten starý nerudný bru oun? Vaiml si, ~e na nj koukám a okam~it ucukl rukou, kterou m jeat pYed chvíli hladil po rameni. No, to je dost, ~e se náa sedmispá probouzí,  zaskYípal v jeho hlase obvyklý tón. Koukej se dát rychle dohromady, je tu spousta práce pro jedny ~enské ruce a slabého starce.  Usmál jsem se jeho hartusení a on se na m docela pYívtiv zaaklebil. Ml jsi oaklivý záchvat, Dare,  hladila m Anna po rukou, mli jsme o tebe strach.  Pak m najednou objala a já cítil, jak se mi za ínají vracet síly. Rozhlí~el jsem se kolem. Dva kroky ode mn kle el Benedikt a stále drmolil nábo~enské texty. Vobec na moj pohled nereagoval. O kus dál jsem zahlédl Tima, jak vle e k ohni nádhern zdobené sedlo a smje se. Artura ani Toma jsem nezahlédl. Sakra, pro se nemo~u jen tak oby ejn zeptat?! Zkusil jsem se zdvihnout, ale zato ila se mi hlava. Nespchej, Dare, pYinesu ti trochu  aje a  erstvé placky. AspoH ~e se tu dá najít dYevo na oheH, a zásob je tu taky na výbr. Po kej, nevstávej, jsem hned zpátky.  Na to, ~e byla slepá, se tu Anna orientovala docela dobYe. Nakrmila m a já po té námaze zase rychle usnul. Moc klidné spaní to vaak nebylo. Pronásledovaly m krvavé sny, tak~e jsem byl docela rád, kdy~ m z nich pYed svítáním Triton vyruail. Vstávej, Dare, je  as na dalaí lekci.! Odvedl m stranou od tábora na planinu poblí~ lesa. Posadili jsme se a Triton za al tiae vysvtlovat. Dare, vím, ~e jsi jeat slabý a unavený, ale dost zoufale nás tla í  as. I mágova chobotnice sbírá síly a po ítám, ~e tak za pt dní bude moci vyslat dalaí výboj. Do té doby musíme být z jejího dosahu. Nebude to snadné. Te jsme vlastn v jejím v jejím zajateckém táboYe. Nkde tady kolem vede silové pole, které nás nepustí pry . Kdysi bych si s ním poradil sám, te to vaak musím nau it tebe.  Starý kouzelník byl ke mn tentokrát vlídný, i kdy~ mi to hned nealo. Trpliv opravoval moje chyby a já postupn získával znalost, jak vytvoYit kouzlo bezpe né brány. Mentální cvi ení mi velice prosplo, pYi zpáte ní cest u~ jsem se cítil docela v poYádku. Do tábora jsme dorazili za úsvitu. Spole n jsme se pustili do pYípravy snídan. PoYád jsem ml cukání jít se rozhlédnout, kde je Artur, ale Triton m stále n ím zamstnával, a~ jsem ho podezYíval, ~e mi to dlá naschvál. Po chvíli se pYihnal Tim a s dtským nadaením nám ukazoval obrovský kovový atít s vále nými výjevy. PoYád nco hledá,  zavr el moj u itel, pYenáaí krámy sem a tam, ale aby pYilo~il ruku k dílu, to ne. Ale aspoH nikoho neohro~uje.  Kývl jsem bradou smrem k Benediktovi. Jo, ten je tady mírnej a zrovna tak nepou~itelnej.  Pak se na m zahledl a zeptal se: Ty se nepamatujea,co se stalo pYi tvém záchvatu?  Zavrtl jsem hlavou. Jak bych to Yekl? Zkrátka Artura chytil Amok a chystal se propíchnout velkého Toma. Tys pYi tom zaYval a dostal jsi kYe e. Artur se pak zarazil, jako kdyby mu nkdo vypnul pYívod vzduchu a zhroutil se na Toma. Jen~e spadl tak neaikovn, ~e Tomovi tou dýkou poranil rameno. Ale na druhou stranu to bylo jeho atstí, ponvad~ Tom se probral a první co udlal bylo, ~e chHapnul Artura za krk a za al ho akrtit. Tim se tomu vesele chechtal, Benedikt zrychlil pYeYíkávání modliteb, zatímco já s Annou jsme se sna~ili rozevYít Tomovy prsty. Musel jsem ho praatit do toho zranného ramene, aby povolil. Naatstí se nám ho podaYilo svázat dYív ne~ se probral úpln. Artura jsme radai svázali taky. Pokud chcea, mo~ea je jít nakrmit. Le~í támhle za keYem u ton. Ale dej pozor, jsou nebezpe ní i tak.  Popadl jsem misku s ovesnou kaaí a vyrazil k toHce. Nevím, co jsem  ekal, ale tohle ur it ne. Zareagovali na mou pYítomnost divokou zuYivostí. Skoro jsem se bál, ~e se Tomovi podaYí pYervat pouta. Krmení se tak trochu podobalo zápasu. Sklidil jsem nkolik kopanco, kaae byla rozbryndaná vaude a já se tu mezi jejich nadávkami cítil slabý a bezmocný. Doaoural jsem se zpt k ohni a usedl vedle Anny, která m mateYsky objala kolem ramen. Bylo mi z toho vaeho smutno. Naael jsem to, naael jsem to,  pYihopsal k nám Tim a mával sedlovými braanami. No, kone n nco u~ite ného,  zahu el Triton, který si prohlí~el Timovu mapu. To je pYece moje,  zareagoval dot en Tim, kdy~ spatYil svoj poklad v kouzelníkových rukou. Chtl mu mapu vytrhnout, ale Triton byl rychlejaí a schoval ji v nkteré z kapes svého pláat. Jestli nám te pomo~ea, vrátím ti to. Te b~ a pYive kon.  Tim upustil braany, neochotn se oto il, ale ael splnit rozkaz. Tentokrát se pYíprava na cestu zna n protáhla. Triton trval na tom, ~e nesmíme s sebou vzít nic kovového ani ~ádný drahý kámen. To je první, na co strá~ní chobotnice reaguje,  vysvtloval, kdy~ vyhodil vaechny naae zbran, helmy, kotlík i no~e a sekeru. PYimhouYil oko jen nad pYezkami sedel a krou~ky v uzdách koní. Nalo~ili jsme potraviny a vodu a pak to nejhoraí - naae pomatené kamarády. Artura jsme nakonec museli vzít klackem po hlav, abychom ho dokázali vysadit a pYivázat na kon. Tom se tolik nevzpouzel, ale zase byl proklat t~ký. Benedikta jsme ani nemuseli pYivazovat. Viditeln mu bylo jedno, v jaké pozici se modlí. Skoro jsem mu závidl jeho situaci, kdy nic nevnímá, nic ho nevzruauje. Vyrazili jsme na cestu. Triton se sna~il vybírat cestu schodnou pro kon. Postupovali jsme pomalu. Ani kon nebyli spokojení s chováním svého nákladu. Ka~dou chvíli jsme je museli uklidHovat a pYes problematické úseky zvíYata jednotliv pYevádt. Tim sice tu a tam pomohl, ale velmi neochotn. Najednou se pYed námi rozevYela louka. Pravá nefalaovaná zelená louka. Kon zafrkali, natáhli krky a zrychlili krok. Ne,  zaYval Triton, zadr~te je. Stojte, zpátky!  Viseli jsem na uzdách koní vaí silou, kterou jsme vlastnili. Ann se podaYilo nákladního kon oto it a vtáhnout zpt do skal. Já svíral ot~e Benediktova kon, který frkal a pohazoval hlavou. Nakonec si vaak dal Yíci a zastavil. Naaeho nejsilnjaího kon s Tomem v sedle vedl Tim. Ten se svojí váhou proti koni neml sebemenaí aanci. KoH, u~ tak byl dost nervózní ze svého bYemene a na Tima se vobec neohlí~el. Vyrazil tryskem vpYed a po nkolika skocích to smané bYemeno kone n setYásl ze své uzdy. Tritonovi se vedlo podobn. KoH s Arturem následoval pYíklad svého koHského kolegy a vlá el starého kouzelníka kamením. Vaechno se událo tak rychle, ~e jsem ani nesta il pochopit, o tu b~í. Timovi se zYejm nic nestalo, neboe vysko il a jeat stihl zachytit uzdu druhého kon, který vlá el Tritona. To u~ bylo na zvíYe pYece jen trochu moc a kone n pYibrzdilo a zastavilo. Nechápal jsem pro se starý kouzelník tolik sna~í zastavit kon. Ta louka byla opravdu nádherná, sám jsem ml sto chutí natáhnout se do téhle sv~í trávy, vdechovat její voni a zapomenout na vaechno, co nás provází. Vtom m oslepil záblesk a prudká bolest o í, které jsem si nestihl v as zakrýt, se mi zahryzla do hlavy. Kdy~ se mi podaYilo znovu o i otevYít, uvidl jsem kon le~ícího na krok od louky. Nehýbal se ani on ani jeho jezdec. Tome, kamaráde, to pYece ne... Dare,  dolehl ke mn z dálky skYípavý tón hlasu mého u itele, jestli te budea myslet jenom na Toma, zahyneme tu vaichni.  Tón Tritonova hlasu pYeruail mou myalenku. Rozladilo m to. Kouzelník spolu s Timem pYicházel k nám a pevn dr~el nervózního zpnného kon. Vypadal vy erpan. Nedokázal jsem se vaak na nj dál mra it, je u~ tak starý, i na nj je toho zYejm trochu moc. Tomovi u~ nikdo nepomo~e, ani ty, Dare,  Yekl smutn a shrnul si bílé vlasy z  ela. Zaplavila m vlna bezmoci a do o í mi vyhrkly slzy. Stojí vobec moj ~ivot za tohle vaechno, napadlo m. Poj, Dare,  vzal mi z ruky uzdu Benediktova kon, jen si tu trochu odpo iH. Te bude zále~et na tob, dostaneme-li se odtud ~iví. Tam, co le~í Tom, se pokusía otevYít bránu. Pro práv tam?  zeptala se zdaen Anna, Díky tomu výboji je to te nejslabaí místo ochranné bariéry, pYes kterou se potYebujeme dostat.  A pak u~ budeme v bezpe í?  ptala se dál Anna, jako bych ml jen odsunout závoru na dveYích, nic víc. Pro se nezeptáa své jasnovidné mysli,  zaakaredil se Triton, jasn ~e nebudeme v bezpe í. Dosah výbojo mágovy chobotnice se prost odhadnout nedá. A te u~ nerua, ae se Dar mo~e soustYedit.  SoustYedit? A práv te? ZavYel jsem o i a i tak jsem stále pYed sebou vidl Toma s jeho konm. Nemlo to smysl. Nic nemlo smysl. Smrt mo~ná ani není tak zlá, jak vypadá. Mo~ná je to jen klidný tichý pYístav, kde lo naaeho ~ivota jen lehce dosedne na bYeh a vaecky radosti i smutky se rozplynou v nekone ném míru. Dare, otevYi o i, Dare,  uslyael jsem hlas, ale pYicházel do mého vdomí zdaleka a já jsem si nebyl jistý, zda ho chci poslechnout. Dare, chlap e, vrae se a otevYi o i,  aeptal trochu sípav dalaí hlas a já najednou nevdl, kde jsem. Sakra, kluku jeden mizerná, koukej se probudit, nebo m z tebe trefí alak,  zesílilo volání a nkdo se mnou zatYepal. Te u~ mi moje místo pobytu bylo dokonale jasné. }e já radai nezostal v tom svodn klidném pYístavu! PootevYel jsem o i. Triton se na m díval pohledem, ze kterého m zamrazilo i zahYálo zároveH. Zrcadlila se v nm zlost i strach o m. U~ je zase s námi,  zaaeptala Anna a já si teprve te uvdomil, ~e to byla ona, kdo m jako první zavolal zpt z mého zvláatního snu. Nemohu tvrdit, ~e bych jí za to byl vd ný. Cokoliv jiného bylo lepaí ne~ naae skute ná situace. PYece jsem ti Yekl, ~e se máa soustYedit, ne usnout navky. Tak u~ se do toho kone n dej,  vr el Triton. No, nevím, mo~ná u~ jsem si zvykl na jeho nevlídné zacházení nebo jsem se nau il vnímat i to, co si myslí a nevysloví to, najednou mi zkrátka tón jeho hlasu pYestal vadit. Má m rád, pomyslel jsem si naprosto nelogicky.  ím dYíve se do toho dáa, tím vtaí aanci máme se odsud dostat,  hu el do m, a~ jsem s povzdechem pYikývl. Tentokrát u~ mi do docela alo. Po chvíli jsem cítil, jak se moje bezpe ná brána rozevírá. Jdeme,  Yekl starý kouzelník tiae, aby m nevyruail, a vaichni jsme vykro ili smrem k Tomovi, pak kolem kopyt jeho kon. PYímo pYed námi pulzovala brána. Jdi první a dr~ bránu,  postr il m jemn Triton a já v pohod proael. Za mnou se objevila Anna s naaím nákladním konm. Pak se vynoYil Tim a za ním koH s Benediktem. Brána vaak v tu chvíli nebyla dost vysoká a Benedikt se dotkl hlavou jejího okraje. Ucítil jsem pYesko ení jiskry a uvidl, jak se jezdec hroutí a pomalu sklouzává ze sedla kon. Proboha rychle, u~ tu bránu nemohu udr~et. Jakoby m Triton slyael, v m~iku proklouzl a protáhl zmenaujícím se otvorem v bariéYe i kon, na nm~ byl pYipoután Artur. PYesko ila dalaí jiskra a brána zmizela.TYásly se mi ruce a zmocnil se m nepYíjemný pocit, ~e jsem nic nedokázal udlat poYádn. Ne,  zaje el náhle Tim, jeat s sebou musíme vzít Toma,  A ne~ mohl nkdo zaznamenat, co dlá, vrhl se proti bariéYe. Ani tentokrát jsem nestihl v as zavYít o i. Bodavá bolest výboje m prostoupila od hlavy a~ ke api kám nohou. To pYece ne! Tima ne! KYe bolestiv zasáhla moje tlo a já si nemohl pomoci. Vzáptí se moje vdomí propadlo do milosrdné mlhy a dál u~ jsem nevnímal ani necítil vobec nic. X X X Darino, to pYece nejde, s tím nemo~eme souhlasit!  Co se do toho pletea, dve ko. Bu ráda, ~e vás tu jeat trpím a dr~ hubu. Kdy~ te nemo~e rozhodovat moj bratr, le~í osud hradu i hrabství na mn. A já tu poYádek udr~ím, rozumía? Radai se koukej starat o Arama a jeho dti. To je tvoje práce, vía?  Jsi tak bezcitná, ~e se to ani vypovdt nedá. Ti dva nám pYece slou~í u~ celá léta. Nemo~ea je te na stará kolena vyhodit.  Bo~e moj, Magdo, poYád se chováa jako slu~ka, je to ubohé. Jak jen si t moj bratr mohl vzít, to fakticky nepochopím. Nikdy z tebe nebude hradní paní, nikdy, pamatuj si to!  Ale ani Aram by nco takového nikdy neudlal. A ty to dobYe vía. Te sice bývá trochu mimo, ale on se zase vzpamatuje. Ur it! Uvidía.  Vypadni, hol i ko a nestrhej nos, kam nemáa. Radai si b~ jeat pohrát s dtmi, ae si je u~ijea, ne~ odjedou.  Ne, to Aram nedovolí!  Ale ano, u~ to odsouhlasil & Ty naae chudinko malá, v~dye on se s tebou ani neporadil, ~e?  Jsi bestie a ne jeho sestra,  oto ila se mladá ~ena rudá vzteky a tYískla t~kými dubovými dveYmi, se jí síla sta ila. Za dveYmi ji vztek opustil a do hndých o í jí vhrkly slzy. Poslední dobou toho na ni bylo moc. PoYád se to zhoraovalo. Bhem uplynulého pol roku u~ Aram skoro s nikým nemluvil, pYestal pracovat a u~ dvakrát se pokusil beze slova odejít nkam pry . Kdy~ minulý msíc onemocnl a krátce nato zemYel strýc Cedrik, objevila se tu Darina se svými kamarády. Prý nám pomo~e v t~kých chvílích,  trpce se zasmála Magda a dopotácela se do zahrady. Schoulila se na lavi ku pod starou lípou a popustila stavidla svému plá i. Kam jen se podlo její atstí. Vaechno vypadalo kdysi tak nádhern, jako pohádka. Chudá dívka se provdala za mladého pána hradu, narodila se jim Emi a pak za dva roky i Deril. Vae se zdálo tak krásné a nadjné. Úrodný kraj, prima lidé, milující man~el, zdravé dti... Kapesník u~ úpln promo ila slzami. Ach, strý ku Cedriku, pro jen jsi musel odejít tak brzo?  Pak se najednou v mladé ~en pYesunuly pocity od sebelítosti ke zlosti. Mrskla mokrým kapesní kem ke zdi, rázn vstala a vykro ila. Pak se pYece jen zarazila, vrátila se pro svoj kapesník, sebrala ho, str ila do kapsy a setYela rukávem z o í zbytek slz. Rozpustila a prohrábla si nádherné tmavé mírn vlnité vlasy a pak je zase zru n spoutala sponou. Lehce si opráaila sukni a vrátila se na nádvoYí, kde na ni  ekala práce. PYi tom shonu na chvíli zapomnla na své trápení. Vpodve er nakoukla do kuchyn, zda je vaechno v poYádku a tam ji zastihl malý kudrnatý klu ina. Mami, nemo~u najít Emí. A pYitom mi slíbila projí~ku. Je na m oaklivá, vía?  Ale jdi, ty brepto. Jen se asi nkde zapomnla. Te se b~ podívat po tátovi a Yekni mu, ~e bude ve eYe. Tak u~ utíkej, Deri.  Ale to není správný Yíkat ~e pojedeme, kdy~ nejedeme,  reptal nabru en malý rozumbrada, ale pak pYece jen posluan odbhl. Matka se usmála a stoupla si k oknu, aby vidla, jak její klu ina probíhá nádvoYí a míYí dozadu k brance do polí. Hory na obzoru byly dnes lehce zam~ené, oblohou se zvolna sunuly proYídlé Yasy oblá ko a z nádvoYí sem doléhal jen obvyklý hluk vozo, kopyt a lidských hlaso. Milovala zdejaí kraj a trochu se jí stýskalo po ve erních procházkách s Aramem. Bývalo jim spolu tak dobYe. Vdla, ~e sama nemá dost sil a energie vládnout hradu a lidem v okolí. Ani po tom netou~ila. Skoro by te byla radji chudá v polorozpadlé chalup. Nemla dost zkuaeností ve vedení hospodáYství, financí. Nedokázala uhlídat lidi, neumla rozhodovat, co kdy a komu prodat a co zase nakoupit, aby bylo v zim vaeho dostatek. Kdyby byla Darina jen trochu vlídnjaí a pYístupnjaí, s radostí by jí nechala vaechno na starosti. Vlastn ml Aram krom Dariny jeat i mladaího bratra. Mo~ná jeat nkde ~ije. Kdyby vdla kde, vzkázala by pro nj. Ale tYeba by ani nepYiael. Má na tenhle kraj praapatné vzpomínky. Vlastn se za tch pt let nepYiael podívat na hrob své ~eny a dcery ani jednou. Tenkrát po tom neatstí sedával tady v kuchyni, choval na klín malého Derika a dlouho odmítal jakékoliv jídlo. Vaichni byli pYesvd eni, ~e zánik své rodiny nepYe~ije ani on. Pak mu jednou Emi podala nakousnuté jablko. Na, stvý ku, chvoustej,  aialala tak roztomile, ~e ani on neodolal. Zostal u nich jeat msíc a pak odjel. Od té doby se neozval. Kdo ví, kde je mu konec. Od té doby se také datuje Aramova nemoc. Stále se kvoli tomu trápil. Jako kdyby za to mohl. Ale tenkrát pYece vyrazil pro avagrovou a neteY hned, jak dostal bratrov vzkaz. }e pYijel k Olomon pozd a ob u~ byly mrtvé, za to pYece nemohl nikdo. Byla to vole bo~í. AlespoH je tu ve vaí úct a sláv pohYbili. Nebyla to Aramova vina. A pYece se od té chvíle zmnil. DYív byl tak veselý a spole enský a pak za al vyhledávat samotu. Mluvil mén a mén, pYestávalo ho zajímat okolní dní a nakonec se pYestal zajímat i o dti. Poslední dobou se u~ jen díval do dálky poYád jedním smrem. Tou~il odejít. Bála se toho. Dti byly na cestování jeat malé, ne vaude bylo bezpe no... Ale kdyby vdla, ~e mu to pomo~e, ala by s ním tYeba hned. Co vaak s dtmi? Mami, mami,  zatahala ji dtská ru ka opakovan za sukni. Ani si nevaimla, ~e u~ se Deri Vrátil. Mami, máa jít za tátou a Emi. Nechce jít zpátky. Máa pYijít.  No jo, u~ je to tu zase. PoYád  astji a  astji. Dti u~ ho nedoká~ou pYivést zpt. Jednou to mo~ná nedoká~e ani ona. Co bude potom? Tak, mami, poj u~,  zatahal ji tentokrát za ruku Deri. Podvolila se dtské ruce a nechala se vést nádvoYím do polí a~ k výb~ku nejbli~aího lesa. Tam sedl Aram s Emi na klín. Dívenka ho objímala kolem krku a tiae mu nco vyprávla. Otec vaak stále hledl nepYítomn do dálky a nezdálo se, ~e by ji poslouchal. Magd se pYi tom pohledu zalily o i slzami. Arame,  vzala ho za témY bezvládné ruce, Arame, u~ musíme jít domo. Poj prosím t, poj.  Tati, no tak tati, poj u~,  pYidaly se k ní i ob dti. Mu~ váhav zdvihl o i a pYikývl. Pomalu spolu krá eli podve erem, dti vesele atbetaly a Magda se sna~ila polykat hoYké slzy. Ani nemla chue na ve eYi, kdy~ si pYedstavila Darininy posmané pohledy a jedovaté poznámky. Jeat, ~e aspoH k dtem se chovala trochu vlídn. Magda mla nejasný dojem, ~e její avagrová vlastní dti mít nemo~e. Tentokrát vaak byla u ve eYe pYíjemn pYekvapena. Darina oplývala dobrou náladou, dtem rozdala drobné dárky a ke vaem se chovala mimoYádn dobrosrde n. Dokonce zruaila výpov tm dvma starým lidem, za které se Magda ten den pYimlouvala. Vaude kolem teklo proudem dobré víno a veselí nebralo konce. Byla to tak velká zmna, ~e z toho Magda za ala být nervózní. Nechtla vaak pokazit dobrou náladu ve era a upejpav si pYipíjela s rozjaYenými spolustolovníky. Dávala jen pozor, aby v nestYe~ené chvíli nenalili do Arama pYília mnoho alkoholu. Po njaké chvíli vaak i ona pocítila pYíjemnou únavu, o i se jí klí~ily a nebylo u~ v jejích silách je udr~et otevYené. Probuzení za alo krutou bolestí hlavy. Magda se pokusila otevYít o i, ale hned je zase zavYela, neboe se s ní svt zato il a spolu s ním i ~aludek. Za chvíli to zkusila znovu. Vdomí se k ní vracelo pomalu a z dálky. PYipadala si trochu dezorientovaná, neboe le~ela v tráv a nad ní vítr rozechvíval vtvi ky a listy mohutného stromu. Tohle pYece není ani její postel, ani lo~nice, ba ani jejich zahrada. Co se stalo? Pokusila se nadzvednout na loktech a zasténala, jak její hlavu pYi mírném pohybu sevYela prudká bolest. Vida, madam se probudila,  ozval se nepYíjemný tón hlasu vrchního tajemníka, jak Darina titulovala jednoho svého pYítele. Te pYistoupil blí~ k le~ící ~en a zálibn si ji prohlí~el. Jsi docela hezká, vía to? Nechtla bys místo nho radji m,  zakYenil se ~lutým úsmvem, a~ se Magd zvedl neklidný ~aludek. Jak myslía,  zaaklebil se a hodil Magd k nohám naplnný vak. Nenávistn se na nj podívala. Moc po mn naházej o ima, milá zlatá, já jen plním voli své paní. Madam Darina se nechává porou et a vzkazuje ti, ~e máte zmizet. Pokud se vrátíte, poale pana Arama do ústavu pro cvoky a tebe dá prvnímu, kdo si o tebe Yekne.  Magda se nadechla, pYemohla bolest a posadila se. Vedle sebe uvidla le~et Arama. Jeat dýchá, ~ije, uvdomila si. Jenom~e moje dti,  vypravila ze sebe zt~ka. Suchý okoralý jazyk jakoby zdYevnl. Chci svoje dti, já...  zajíkla se bolestí a slo~ila hlavu do dlaní. Tvoje dti u~ jsou v téhle chvíli na cest do kláaterní akoly. Xekli jsme jim, ~e jsi onemocnla a ~e jsme t pYevezli do apitálu. Jsou to hodné dti ky, nedlaly ~ádné potí~e. A pokud bys chtla dlat potí~e ty, vzkazuje ti paní Darina, ~e z tvých dtí pak udlá ty nejposlednjaí otroky. Rozumía mi? Musía te odejít a u~ se nikdy nevracet. Jinak...  Mu~ se odml el s významn povyta~eným obo ím. Potom se oto il a dostojn odkrá el k povozu, kterým je sem zYejm pYivezl. Jeat jednou se ohlédl, nasko il a práskl do koní. Magda se znovu sesunula do trávy a zavYela o i. Tohle jí teda nedaruje. Copak takhle lze beztrestn zacházet s lidmi? Jenom~e u koho by se mla dovolat spravedlnosti? Vlivné pYíbuzné nemá, král je pYília daleko a vysoko a Aram... Namáhav se zvedla a poklekla vedle svého mu~e. Polo~ila mu ruku na  elo a odhrnula vlasy. Dlanmi mu pYejela po  ele a tváYích. OtevYel o i a podíval se na ni. Arame, milá ku,  oslovila ho chraptiv, oni nám chtjí vzít naae dti. Musíme se vrátit.  Je  as jít,  zaaeptal a Magda si nebyla jistá, zda jí rozuml. OtevYela vak, který tu zostal le~et tak, jak ho tajemník pohodil. Byla tu i láhev s vodou. Dala Aramovi napít a pak si lokla sama. Stále jeat nemohla pochopit, jak je mo~né, ~e takhle dopadli. Ae pYemýalela, jak pYemýalela, ~ádné východisko z téhle zapeklité situace ji nenapadalo. Pokud se Aram nevzpamatuje, návrat nic nevyYeaí. Ale co jim zbývá? Bloudit po svt a hledat své dti? Co jen si po nou bez mámy a táty? Srdce se jí sevYelo úzkostí. Je  as jít,  podotkl Aram a zvedl se. Pomalu, ani~ se ohlédl, vyrazil na cestu. Arame, po kej na m,  vzlykla Magda, popadla vak s jídlem a vodou a vyrazila za svým mu~em. Arame, myslía, ~e jdeme správným smrem,  zapochybovala. Ano,  odpovdl skoro vesele, jdeme úpln správn. U~ byl nejvyaaí  as vyrazit.  Ach bo~e,  rezignovan povzdechla ~ena a pYizposobila se rychlosti choze svého partnera. Nic jiného jí nezbývalo. Práv te po letech si vzpomnla na slova svého svatebního slibu:...a budea krá et po boku svého man~ela v dobrém i zlém... X X X Anna mi vymHovala obklad na  ele a doteky jejích jemných prsto byly velice pYíjemné. Dare, ty ses probudil,  napol se zeptala a napol konstatovala. Vzal jsem ji za ruku, abych jí odpovdl. To je dobYe. Pro Tritona je velmi vy erpávající cestovat tímto zposobem. Je na vaechno sám.  Úpln se mi pYi té vt sevYely vnitYnosti a v m~iku jsem si na vaechno vzpomnl. Moji pYátelé to opravdu nepYe~ili? A já za to mo~u! Ne, to ne, bránil jsem se uvYit tomu. Znovu jsem otevYel o i a pokusil se zvednout. Ale nealo to. Tlo bylo tak slabé, ~e m neposlouchalo. Znovu jsem se za al propadat do sladkého bezvdomí a byl jsem dokonce rád, ~e ty nepYíjemné myalenky odplouvají pry . Ne~ jsem procitl podruhé, pronásledovaly m divoké sny. Utíkal jsem pYed bouYí, propadal se do bezedných proláklin a marn se sna~il ovládnout kon etiny. `plhal jsem temnou roklí vzhoru a u~ se mi napol podaYilo vyakrábat pYes horní okraj, ale oni m uchopili za nohy a nechtli m pustit ze své moci. Chtl jsem volat o pomoc, ale nemohl jsem otevYít ústa. Zem se pode mnou za ala kolébat. Pak se mi podaYilo otevYít o i. To, co se pode mnou kolébalo, nebyla zem, ale náa nákladní koH. Pohnout jsem se opravdu nemohl, proto~e jsem byl na nj pYipoutaný jako njaký balík. Tato ztráta dostojnosti m znechutila. Zavrtl jsem se a pokusil se vytáhnout ruce z provazo. `lo to. Za al jsem uvolHovat i smy ku, co vedla kolem mého tla. Po chvíli se mi to podaYilo, ale zYejm to nebyl nejlepaí nápad, neboe jsem za al sklouzávat ze sedla dolo. Neml jsem v rukou ~ádnou sílu, neudr~el se a ~uchl jsem dolo jako pytel brambor. Nohy mi zostaly pYivázané k sedlu, tak~e moje nová pozice opravdu nebyla o mnoho dostojnjaí ne~ ta stará. Naatstí náa nákladní valach patYil mezi kon rozumné. Vlá et njaký náklad po zemi ho ani nenapadlo a sám od sebe zastavil. Odnkud zepYedu se ozvalo zaklení a za chvilku se nade mnou vynoYila rozevlátá Tritonova postava. Vypadal zbdovan, ale ml jsem radost, ~e ho vidím. Chcea tím Yíci, ~e jsi unavený a je  as se utáboYit,  zeptal se m s jemn poeouchlým úsmvem. ZakYenil jsem se na nj a pokusil jsem se odmotat kone n provaz i ze svých nohou. Nealo to, hlava se mi zato ila slabostí. To u~ vaak starý kouzelník kle el, aby mi pomohl. Kdybys vydr~el jeat nkolik kroko, máme pYed sebou mimoYádn sympatickou louku i s potokem. Tam njaký  as zostaneme. PYikývl jsem. Pomohl mi vstát a doslova m vystrkal zpt na kon, kde jsem se rozplácl jako ~ába, abych se udr~el. Asi se budu muset nau it jezdit, napadlo m. Krokem jsme doali a~ skoro k potoku a já si s pYekvapením uvdomil, jak je krajina kolem nás pYíjemn jiná. `vitoYení ptáko, bzukot hmyzu, tiché bublání potoka, tráva, stromy, kvtiny - je tu vaechno, jak má být. Jenom.... Triton mi pomohl se posadit do trávy. Za chvíli pYivedl i zbylé dva kon, které na míst, kde jsem spadl, zYejm hlídala Anna. Na prvním byla pYipoutána tla Tima a Artura, na druhém tlo Benedikta. Náhle mi výhled zakrylo Tritonovo tlo. Stál pYede mnou a díval se mi do o í. Za al jsem být z toho jeho pohledu nervózní. Dare,  oslovil m pomalu a dorazn, tvoji tYi pYátelé jsou na~ivu, jen mají takový drobný problém. Ty vaak na n te nebudea myslet. Budea myslet na sebe, na to, jak je tu krásn, jak se rychle uzdravujea. Rozumía?  Pro mi to asi Yíká tak dorazn? To je pYece jasné, ~e se chci uzdravit. Ale taky bych hrozn rád vdl, co je s mými pYáteli, jestli nejsou v nebezpe í jen kvoli mé neaikovnosti. Tima pYece zasáhl silný výboj. Za aly se mi chvt ruce. Sakra, nedlej to, Dare, te ne!  vztáhl ke mn naléhav ruku Triton. Zarazil jsem se. Já pYece nic nedlám. Mysli na nco jiného, alespoH dnes ve er. Sakra, kluku, mj pYece rozum,  hu el do m dál. Jenom~e jak mám na Tima nemyslet, kdy~ m potYebuje. Nkde uvnitY pocieuji, jak hrozn moc m potYebuje. PromiH, u iteli, omluvil jsem se v duchu a cítil, jak pYichází záchvat. Triton zaYval na Annu, která hned pYibhla, aby mu pomohla dr~et moje v kYe ích se zmítající tlo. Udivilo m, ~e tentokrát jsem se nepropadl do tmy. Stejn jako tenkrát u lo~ka umírajícího otce Fabiána jsem vnímal vaechno dní kolem sebe. Pak jsem se zase vrátil do svého tla, které se zklidnilo. Triton m namáhav zdvihl do náru e a odnesl kousek dál na místo chránné pYed vtrem i pYed pohledem na tla mých pYátel. Dal mi napít njaké hoYké tekutiny, zabalil m do deky a odeael. Pak se jeat jednou vrátil a str il mi pod deku do ruky malé chlupaté tlí ko, které se okam~it za alo drápat do skrýae pod mou koaili. Zase byl, mrcha, v plackách. Koukej si ho hlídat,  zavr el, hodil po mn tím svým zvláatním pohledem a zmizel. Jemné drápky m lechtaly na ko~i, svtlo za alo pohasínat v podve erním aeru a za chvíli m ukolébal spánek. Byl to pYíjemný a zdravý spánek, který mi vrátil mnoho sil. Ráno jsem procitl osv~ený a v dobré nálad. Najednou se mé svaly i údy umoudYily a já celkem bez problémo vstal. Dostal jsem hlad. Musel jsem se smát, kdy~ jsem vidl, jak }uli projevuje o placky stejný zájem, jako já. Zkontroloval jsem kon. Byli na tom dobYe, vesele se popásali a nic jim nechyblo. Pak jsem se za al rozhlí~et, kde se ulo~ili ostatní. Kdy~ jsem objevil Annu, jeat spala. Zato Triton u~ byl vzhoru a spravoval koHské sedlo. Rychle vysko il a zastoupil mi cestu. Bylo mi jasné, ~e tu poblí~ nejspía le~í i ostatní. Ani nápad, Dare, dneska t k nim nepustím. Musía mít trochu klidu. Dalaí záchvat by ti ur it neprospl.  Usmál jsem se na nj a oto il se kolem své osy, abych ukázal, jak kypím zdravím. Potom jsem ukázal na o i a na srdce. Nebyl jsem si jist, zda pochopí, ~e o i nejsou vae a ~e je vidím tak trochu i srdcem. Zpytav se na m podíval, chvilku uva~oval a pak pokr il rameny. No dobrá, ukecal jsi m pohledem.  `el pro jistotu se mnou, asi mému zdraví pYece jen pYília nevYil. Benedikt, Artur i Tim mli zavYené o i. Byli zabalení do dek, ze kterých vykukovaly jen jejich pohublé obli eje. Sklonil jsem se k nim a ka~dého se dotkl. Timovo  elo bylo horké, chvílemi hlasit vzdychal, tu a tam sebou cuknul ze sna. Pod mou dlaní se trochu uklidnil. Artur le~el klidn, vypadal, ~e hluboce, velmi hluboce spí. TváYe mu zarostly stYapatým strniatm vouso, vypadal i ve spánku docela divoce. Kdy~ jsem svou ruku polo~il na  elo Benediktovi, otevYel o i. Skoro jsem se polekal. Pozná m? Bude si pamatovat, co se stalo? Rozhlédl se a neobratn odhrnul pokrývku. Triton se k nmu také sehnul a pomohl mu posadit se. Pak ze svého pláat vylovil láhev a dal Benediktovi n eho napít. Pozoroval jsem, jak se aklebí a tou~ebn si pYál, aby to zase byl moj starý pYítel, který m vytáhl z kláaterní cely. Ale on jen znovu pYimhouYil o i, sesunul se do trávy a pokra oval ve spánku. Triton m vzal za rameno. Neboj se, bude v poYádku. Mo~ná u~ ve er se probudí a dostane poYádný hlad. Ml bys pomoci Ann upéct njaké placky do zásoby. Já se zatím poohlédnu po njaké zvYin.  Pozorn jsem si svého u itele prohlédl. Byl te mnohem vyzáblejaí ne~ dYív a to je co Yíct, proto~e i pYed tím byl hubený. Jeho ruce byly u~ jen kosti pokryté vrás itým pergamenem. Temné kruhy pod o ima tvrd kontrastovaly s bílými vlasy a vousy. Pláae u~ se mu zna n tYepil a boty dr~ely jen silou vole. Pohyboval se trochu shrben a unaven, ale o i ml ostré a ~ivé. Napadlo m, jak nás asi cestou vlá el, kdy~ jsme nebyli pYi vdomí. Musela to být pkná dYina projít zbytek Hromové cesty a dostat nás z dosahu nebezpe í blesko. Byl bych nevYil, ~e to mo~e dokázat sám, jen s pomocí jedné slabé slepé ~eny. Musí mít fantastickou výdr~. Pokud jeat ml magické schopnosti, musel to být opravdu velký mu~. Dá se Yíci, ~e teprve te jsem si ho za al vá~it. Spole n jsme doali k potoku a pYipravili oheH. Postavil jsem vodu na  aj a pak zavedl Annu na nízký bYeh bystYiny, kde se mohla trochu umýt a upravit. Naael jsem i pár u~ite ných bylin a pYipravil lé ivé obklady pro své pYátele. Po obd krátce sprchlo. Ml jsem chue vyrazit po okolí spolu se svým u itelem, ale nedovolil mi to, prý mám odpo ívat. Naatval jsem se a zalezl do deky. Kupodivu jsem skoro okam~it usnul. Probudil jsem se uprostYed noci. Nco nebylo v poYádku. Tápal jsem v msí ním svtle a pomalu procházel kolem tábora. Kon byli v poYádku, ~ádné podezYelé zvuky jsem nezaslechl. Co m tedy mohlo vzbudit? }uli byl také na svém míst. Práv se mi sna~il prokousat v kapse jeat jednu díru. Zvolna jsem dorazil a~ k le~ení naaich marodo. To je ono! Co se tu dje? To jsi ty, Dare?  oslovil m známý hlas. Místo odpovdi jsem zachYestil svým korálkovým náramkem a pocítil obrovskou úlevu, ~e je tu s námi nkdo dalaí se zdravým rozumem. PYistoupil jsem blí~ a rozeznal Benedikta, jak sedí a dr~í na klín zmítající se Timovo drobné tlo. To je dobYe, ~e jsi tu. Pomoz mi. Zdá se, ~e je na tom Tim njak zle. PoYád blouzní.  Vlo~il jsem svou dlaH na Timovu hlavu a rázem ml pocit, ~e ji dr~ím na rozpálené plotn. S nejistotou jsem  ekal, nedostanu-li zase záchvat, ale nic se nedlo. Je to teplo jako by se sthovalo z Tima na m. To sta í, Dare,  oslovil m dalaí hlas ze tmy. No jo, Triton aby nco zaspal! PYed ním  lovk nic neutají. Jo, taky se mi zdá, ~e u~ je Timovi trochu líp. Darova spole nost mu, zdá se, prospívá,  nesmle oponoval Benedikt. Nebyl jsem si jist, jestli má takový respekt ze starého kouzelníka nebo je-li jeat tak zesláblý po nemoci. Jsem rád, Bene, ~e u~ jste zase fit. Klidn si tu Dara nechte, jestli chce, ale i on by se ml jeat aetYit. Taky to neml snadné, dejte na nj pozor,  zaskYípal trochu znechucen kouzelníkov hlas a pak mi Triton vlo~il do ruky moji deku. NejdYív jsem pomohl Benediktovi znovu ulo~it Tima a pak jsem si ustlal mezi nimi. Mám pocit, jako bys byl najednou tak njak staraí, Dare. Nedokázal jsem t ochránit...  Vyhledal jsem Benediktovu dlaH a polo~il si ji na srdce. Já vím, taky t mám moc rád. Ale te u~ spi a nech si zdát nco hezkého, proto~e repertoár naaich sno v poslední dob za moc nestál. Dobrou noc.  Zapomnl svou ruku na mém rameni a já ml báje ný pocit, ~e se náa osud kone n mní k lepaímu. Zostali jsme v tomto pYíjemném zákoutí odpo ívat jeat dalaích pt dní. Bylo nám tu dobYe, ale stav zbývajících dvou kamarádo se pYília nezlepail. Benedikt se od nich skoro nehnul. Pe oval o n ve dne v noci a pYipadal mi velmi smutný. Zato Triton viditeln pookYál. Vodil Annu a m na procházky po okolí, dokonce nás nutil lézt po skalách, co~ pro Annu nebylo snadné. Ka~dý den  asn ráno zase za aly naae magické lekce. Dá se Yíct, ~e jsem se tu ani trochu nenudil. Ve er jsme pak sedávali u ohn a opékali, co den dal. Tentokrát to byly ryby z nedalekého jezírka. Nádhern to vonlo. Pomalu jsem je obracel nad plameny a vychutnával pohodu ka~dé zdejaí klidné chvíle. Ani jsem neml moc chuti pYemýalet o budoucnosti. Te a tady mi bylo docela dobYe. Je tu krásn,  Yekla Anna, ale byl to jen úvod k nepYíjemnému konstatování. Ale mli bychom u~ vyrazit dál. I TYetí u~ je na cest a  as naaeho setkání je blízko.  Tritonov pohled sjel pYes Annu na m: No, mo~ná by jeat pár dní klidu neakodilo.  Také se mi tu líbí, Trito, ale cítím, ~e je  as odejít. Neumím to vysvtlit, ale vY mi, ~e je to nutné. TYetí nás potYebuje a  ím dYív se s ním setkáme, tím líp.  A co naai dva nemocní. Taky je vidía? PYe~ijí to?  Já nevím, nevidím je,  odpovdla tiae po chvíli Anna a pokr ila rameny. No, mo~ná by tu bylo Yeaení,  zapojil se do diskuse Benedikt. Mám asi tYi dny cesty odtud pYíbuzné. Myslím, ~e by se o naae spící kamarády postarali.  To je výborný nápad,  souhlasila Anna. Triton jen neur it pokýval hlavou a zahu el jen: Hm, pro ne.  Já jsem si ale nedovedl pYedstavit, ~e je opustíme a dál pojedeme bez nich. U~ te vypadají dost zbdovan. Potravu nepYijímají vobec, tekutiny tu a tam njaké spolknou - to pYece nemo~e ~ádné tlo dlouho vydr~et. Mli bychom pro n najít lékaYe a ne je jen tak nkde opustit. Myslím, ~e by tam byli v dobrých rukou,  Yekl Benedikt, ráno mo~eme vyrazit, zavedu vás tam.  Druhý den jsme se tedy znovu vydali na cestu. Benedikt si zpo átku nebyl pYília jist správným smrem a nkolikrát s Tritonem studoval mapu, ale v poledne jsme doali na rozcestí, které poznal. No kone n, tady u~ to znám. PozítYí dorazíme ke strýci. Te u~ pojedeme civilizovanou krajinou.  Co~ pro nás není pYília výhodné,  zabru el Triton. Nechápu pro ,  podivil se Benedikt.  ím asi v naaí situaci zaplatíme za jídlo a nocleh?! Jak si poradíme u placených pYechodo Yeky?  }ádný strach. U strýce se vybavíme vaím potYebným.  A nco si mo~eme vydlat na tr~iati,  pYidala se Anna. Triton zahu el, nevím jestli souhlasn nebo nesouhlasn a ali jsme dál. Ve er se nám podaYilo objevit malou aikovnou paseku, kde jsme se utáboYili. Druhý den u~ od rána mrholilo a v poledne se rozpraelo naplno. Benedikt se pokusil vyjednat pro nás njaké suché úto iat, ale nikde nestáli o pYítomnost takové podezYelé tlupy, jako jsme byli my. Nezbylo nám, ne~ pokra ovat dál a noc strávit na dalaí lesní pasece, tentokrát v mokru a chladu. Benedikt nás utaoval, ~e je to naae poslední nepYíjemnost a ~e pYíatí den na nás  ekají u~ jen samé pYíjemné okam~iky. U~ jsem vidl hrnek teplého  aje, mísu n eho dobrého a suchou postel. Praet nepYestalo ani dalaí den. Tima a Artura jsme pYikryli,  ím se dalo, aby nenastydli, a  asn ráno jsem se vydali dál. PYed polednem Benedikt zastavil a po kal, a~ k nmu vaichni dojdeme. Támhle je to,  ukázal na siluetu hradu, která se v deati rýsovala pYed námi. Za pol hodiny u~ jsme vkro ili otevYenou branou na nádvoYí. Tam se na nás vyYítili tYi obrovatí psi a my mli co dlat, abychom udr~eli naae poplaaené kon. Benedikt na psy zavolal a ti se jako mávnutím kouzelného proutku zmnili v klubko vrtících ocaso a málem ho porazili, jak se sna~ili jeden pYes druhého olíznout mu nos. Za psy se na nádvoYí pYikolébal starý shrbený mu~, zabalený v placht proti deati. Pane Bene, to je ale pYekvapení. Pojte dovnitY, ae nestojíte na deati,  mávl smrem za sebe a hned pYibhlo nkolik lidí, kteYí nám pomohli sundat náklad z koní. Za chvíli u~ jsme vaichni byli pod stYechou ve velké studené místnosti. Benedikt se sna~il promluvit s mu~em, který ho uvítal, ale ten poYád kvoli n emu odbíhal, a~ se zdálo, ~e se hovoru sna~í vyhnout. Vtom do místnosti veala ~ena v sametových aatech, tmavé vlasy vy esané do drdolu s náhrdelníkem a náramky na obou rukou. A to se podívejme, kdopak to k nám zavítal,  promluvila celkem tiae, a pYesto její hlas nebylo mo~né pYeslechnout. Darino,  rozzáYil se Benedikt, rád t vidím. Co tady dláa?  }ivot je t~kej, milý bratYí ku, a na m te dolehla smutná povinnost pe ovat o tohle panství,  usmívala se záYiv a zdálo se, ~e smutná povinnost  jí pYináaí mnohá potaení. PYipadalo mi zvláatní, ~e mo~e mít Benedikt takovouhle sestru. Kdo ví, jaká je vlastn jeho minulost. Nejspía to nebyl ~ádný chudák. A strý ek Cedrik?  pohaslo trochu nadaení v jeho o ích. U~ to má za sebou. Nedávno zemYel a tenhle chlívek,  mávla rukou kolem sebe, mi tu nechal na krku.  Tob? V~dye tu ml Arama.  Jó, milej zlatej, ten se od toho tvýho neatstí do ista zcvoknul a nedávno utek z domova i s tou svojí dve kou.  To ale... To pYece není mo~né,  hroutila se Benediktova radost do bezedné propasti. Jo, jo, tak u~ to na svt chodí. A co, ~e tebe sem vítr zavál? Tvoji spole níci nejsou zrovna na úrovni. Copak tu pohledáváte?  No nazdar, pomyslel jsem si.Jeat, ~e ~ádnou sestru nemám. Tuhle studenou pichlavou dámu bych do pYíbuzenstva rozhodn nechtl. Bylo mi Benedikta líto. Nejspía se u jeho sestry moc neohYejeme. Doufal jsem, ~e mi strýc poj í kon a trochu penz. Taky jsem myslel...  ponkud se zarazil, asi si uvdomil, ~e tohle místo asi nebude nejlepaím úto iatm pro nemocné kamarády. No, nejsme na tom te nejlíp,  zahrála to do neur ita hradní paní, ale uvidím, co se pro vás dá udlat.  Oto ila se na podpatku a dala najevo, ~e audience je u konce. U dveYí se oto ila: Nechám vám pYinést nco k sndku.  Zapadly za ní dveYe a nikdo z nás nevdl, co by na to Yekl. Benedikt se oto il k úzkému oknu a hledl ven do polí, na která se snáael nepYetr~itý hustý déae. Za chvíli pYibhlo nkolik plachých slou~ících s chlebem, studenou pe ení a ovocem. Na ~ádnou otázku neodpovdli, jen uhýbali o ima a koukali co nejrychleji zmizet. Jeden zamlklý staYík rozdlal oheH, co~ nám pYece jen trochu pozvedlo náladu. Nakonec vstoupil mu~ stYedního vku s delaími mastnými vlasy a na stol postavil d~bán vína. Dovolte, abych se pYedstavil,  Yekl, jsem Celestýn z Bijova a u paní Dariny zastávám funkci tajemníka a finan ního správce. PovYila m, abych zajistil, co vaechno budete na dalaí cestu potYebovat.  Mnul si nervózn u~ od pohledu zpocené ruce a nikdo z nás se nehrnul ho srde n pozdravit. Vaichni jsme vy kávav hledli, co z nj jeat vypadne. Mo~eme vám zapoj it kon, njaké peníze a vybavíme vás zásobami na cestu.  Xíkal jste zapoj it,  zeptal se Benedikt, jakoby nevYil vlastním uaím. Jist, samozYejm,  bez uzardní pokra oval pan tajemník. Tady u~ jsem si dovolil na rtnout pár bodo ke smlouvi ce, kterou bychom o tom sepsali. Jist pochopíte, ~e poYádek ve financích je nezbytný a kdyby se cokoli pYihodilo, jist by vaechno zjednoduailo, kdyby tady pan Benedikt vlastnoru n dopsal stru Hou né prohláaení, ~e se vzdává svých ddických práv. Paní Darina by to jist ocenila. `kvor,  mumlal si pod fousy starý kouzelník, sedící vedle m. Kdybych jen trochu mohl, byl by z nj akvor,  cedil dál mezi zuby a mra il se jak nacucaný bouYkový mrak. Benediktovi pYece jen chvíli trvalo, ne~ strávil vae, co bylo Ye eno. Zamyalen hledl na nervózního pana tajemníka a zdálo se, ~e se nemo~e rozhodnout. Nevím, jestli by to bylo vhodné. Musel bych nejdYív promluvit s Aramem, abych vidl, jak na tom je. A pak, má pYece syna, na nj by v první Yad pYealo ddické právo. Musím si to jeat nechat projít hlavou. K  emu by to vlastn Darin bylo, kdy~ ani nemá rodinu? Ostatn - kde bych naael bratra? Rád bych ho vidl.  Váa pan bratr, é, jak bych to Yekl... U~ dlouho se sna~il kamsi odejít. No a práv pYed nkolika dny se tak Yíkajíc vydal na cestu spolu se svou man~elkou.  A dti?  Dti pYed tím poslali do kláaterní akoly.  To je divné. Pro by to dlali? Co se vlastn pYihodilo?  To prosím nemám tuaení. Já jen vím, ~e pan Aram u~ se vobec o nic nestaral. Paní Darina sem povodn jen pYijela na návatvu. Starý pán na tom vaak byl zle a krátce poté zemYel. Potom u~ tu nebyl krom paní Dariny nikdo, kdo by se o zdejaí panství chtl a uml starat. To je vae, co vím.  Dobrá, dobrá, jeat si o tom s promluvím se svou sestrou. Zatím vám dkujeme za starost a pé i.  Musím Yíci, ~e to bylo poprvé za tch nkolik let, co znám Benedikta, kdy jsem v jeho Ye i zaslechl trpký ironický tón. Nebylo mi z toho dobYe po tle. Tajemník odplul pry , ale pachue nevítanosti nám tu po jeho vystoupení zostala. Pove eYeli jsme, jen aby se neYeklo. Konvice s vínem se vaak nikdo z nás ani nedotkl. Njak jsme ztratili chue. Jediné, co nás tu dr~elo, byl vytrvalý déae a naae neproschlé aaty. Sesedli jsme se u krbu a tiae hledli do plameno. Artur s Timem nevypadali ani dobYe ani apatn. Klidný nete ný výraz jejich obli ejo m rozesmutHoval. Musíme jim opatYit  isté aaty,  nakr il nos Benedikt, kdy~ zachytil výpary jejich schnoucích odvo. VYele jsem s ním souhlasil. Udr~ovat  istotu v jejich stavu nebylo snadné. Nkde nco se~eneme, poj se mnou, Dare,  Yekl nakonec a vyali jsme na nádvoYí. Stále jeat lilo. PYebhli jsme do kuchyn, kde u~ se mylo a uklízelo nádobí. Benedikt se pokouael zavést s lidmi hovor, ale navzdory tomu, ~e ho o ividn znali, nejevili ochotu povídat. Bojí se, oni se n eho nebo spía nkoho bojí, uvdomil jsem si. Benedikt byl trplivý a zkouael to dál a znovu, ale marn. Nakonec pro nás poj il dva pláat do deat a vytáhl m na vycházku do rozbahnných polí. NejdYív jsem si myslel, ~e se tím jen uklidHuje, ale kdy~ jsme pokra ovali poYád dál a dál, usoudil jsem, ~e nejspía k nkomu jdeme na návatvu. A ml jsem pravdu. Z polní cesty jsme odbo ili na lesní a zanedlouho jsme po dalaím odbo ení stáli pYed hrub roubeným srubem. Benedikt bez zaváhání silnými údery zabuail na dveYe. Koho to sem  erti..  ozval se nevrle drsný hlas a dveYe se pootevYely. Kdo jste a co tu chcete,  vybafl na nás domácí pán pohostinn. Benedikt sundal kapuci: Jestli m nepoznáa po hlase, tak u~ se s tebou nikdy nevo~eru.  Bene, ty jeden alechtickej vejlupku, kde se tu berea? Sem myslel, ~es vzal kramle a u~ se nevrátía. Tak honem zapadnte dál, ae v tý nebeský vod nezrezivíte.  Dagu, pardále, tohle dít, co je se mnou, vodchoval kláater, tak mi ho tma svejma Ye ma nezkaz.  Sem, jakej sem, vaak von se z toho nepo...,  zamumlal zbytek slova a kopnul do jednch dveYí, aby je otevYel. Vstoupili jsme do pYíjemn vytopené místnosti s velice strohým praktickým vybavením. Hostitel dalaím pe liv propo teným kopnutím zase dveYe za námi zavYel a já u~ se nedivil, ~e má vaechno tak hrub a bytelné stavné. Dáme si kafe, akorát se vaYí voda,  oznámil nám a za chvíli stál pYed ka~dým z nás hrnek hoYkosladké tekutiny, kterou nám navíc vylepail kapkou koYalky. Marn jsem gestikuloval, ~e nechci, vobec si toho nevaímal. Trochu mi pYipomínal Toma - mohutný zarostlý mu~ se silnýma svalnatýma rukama. Na leva ce mu vaak chybly tYi prsty. Zbylé dva vaak zastaly vae, co bylo tYeba. Zdálo se, ~e u~ si ani neuvdomuje, ~e jich má mén, ne~ je obvyklé. Ob as po m hodil pohledem, ze kterého mi naskakovala husí ko~e. Ml jsem pocit, ~e doká~e  lovka pYe íst tYemi pohledy do posledního písmenka. Benedikt z nj kupodivu nervózní nebyl. Udlal si pohodlí a s mírn pobaveným výrazem ignoroval nkdy i zna n nelichotivá oslovení, kterými ho tento mu~  astoval. Vyrozuml jsem z jejich hovoru, ~e spolu njaký  as bojovali nkde daleko odsud. Kdy~ se naba~ili spole ných vzpomínek, pYiala Ye na sou asnost. Ale, stojí to te za velký mazlavý,  zamra il se Dag, u~ pol roku jsem nesehnal lepaí kaeft ne~ jako pomocník v kovárn. Chtlo by to zmnu. Vod tý doby, cos odeael, tu chcíp pes. I kdy~ s tebou u~ pak taky moc velká sranda nebyla. Pkn t to vzalo co?  Jo, to jo. Vlastn tam tenkrát zostali kvoli m. Nechtl jsem si nechat ujít koHský trh a tak jsem vzkázal bráchovi, aby tam pro n zajel místo m. Kon mi byli pYednjaí ne~ rodina a Boh m za to potrestal.  Co to ~vanía, brácho, kam se podl tvoj zdravej rozum? Jako bys nevdl, ~e smrt je dvka vybíravá - co jí nabízía, nechce, co pYed ní hlídáa, nejvíc ji pYitahuje. Ka~dej si neseme kus svýho osudu. Nejsi sám, kdo pYiael u Olomony vo rodinu.  Já vím, u~ je to za mnou. Pt let jsem se modlil, abych naael sílu ~ít dál. Prosil jsem boha, aby mi ukázal smysl ~ivota. A te jsem znova na cest, u které nevím, kam vede a jak skon í.  Dag se zaaklebil a zajiskYily mu o i: To zní zajímav. Pojdu s tebou.  Ale já spía myslel, ~e bychom u tebe nechali dva nemocné kamarády. Jednoho z nich znáa - je to Artur.  Ale nepovídej. Suainka Artur ~e by ochoYel? Toho nejspía vylé í njaká poYádná bitka.  Také se mnou jedou dost podivní lidé...  Hele, ty erbe pruhovanej, já koukám a vidim. Je mi jasný, ~e jsi adoptoval tohodle chudá ka tady a ~e de vo nco divnýho. Zkrátka a dobYe, du do toho s tebou, ae se ti to líbí nebo ne!  Pak sáhnul samozYejmým gestem po láhvi koYalky a naYedil zbytek svého kafe pol na pol. Jen tak tak jsem stihl schovat svoj hrnek pod stol, ne~ stejnou dávkou poctil i Benedikta. Pak m bleskov sjel o ima, uaklíbl se, ale nic mi u~ nevnucoval. Vlastn jsem se t pYiael zeptat, jestli ses te poslední dobou nevidl s mým bratrem. Prý nebyl normální,  pYehodil Benedikt v rozhovoru výhybku na jiné téma. Jó, tvoj brácha Aram,  zaváhal s odpovdí náa hostitel, ale pak zYejm usoudil, ~e nemá cenu si brát servítky. Naprostej cvok! Nechápu, jak  lovk, kterej má vaecko, mo~e tak zblbnout. Vo nic se nestaral, ani vo pani ku - a ~e ta by stála za hYích - ani vo dti - furt ho museli hlídat, aby jim nezdrh. No, a pYed dvma tejdny jim nejspía fakt zdrh.  Benedikt upil mocný douaek ze své kávy, aby zakryl povzdech, kterému se nemohl ubránit. Doufám, ~e se te nechcea ujmout hradu a vést usedlej ~ivot. To bys m zklamal. Taím se na tu cestu s tebou.  No jo. Jen~e nejdYív potYebujeme doktora nebo nkoho, kdo se postará o Tima a Artura.  Jasn, ~ádnej problém. Zajedeme k jedovatýmu Igorovi. VotevYel si dva dny cesty vodsa hospodu. UvaYí pár utrejcho a pokud po tom nezhebnou, tak se uzdraví. Co ty na to, mlíko~route?  Mohutná ruka znovu zabloudila k láhvi s koYalkou a dolila znovu oba hrnky, které v tu chvíli stály na stole. Taky nemáme prachy, po cest jsme o n pYiali...  A ségra pYedstírá totální chudobu, co?  zachechtal se v nepYíjemné tónin Dag. Njak si poradíme,  mávnul nad tím rukou Benedikt. Jasn,  pYitakal hostitel a hodil do sebe pol hrnku tekutiny. Za aly se mi klí~it o i. Se etla se únava z cesty, pYíjemné teplo, mo~ná i ta kapka koYalky a pocit bezpe í. Malou chvíli jsem se jeat sna~il udr~et ví ka otevYená, ale marn. Ráno m probudilo mohutné chrápání. Benedikt le~ící vedle m to nebyl. Vyhrabal jsem se z ko~eain, do kterých m ve er nkdo zabalil, neboe pYirozená potYeba m nutila vyjít ven. Pokusil jsem se o to v nejvtaí tichosti, ale pYesto vydatné chrápání rázem utichlo. Protáhl jsem se dveYmi. Slunce si pohrávalo s ka~dou kapkou vody, která uvízla na listech, jehli í i tráv. Zhluboka jsem se nadechl sv~í von. Mraky zmizely a slune ní paprsky teple spo inuly na mé ko~i. Orosená pavu ina záYila v kYoví jako diamantový aperk. Dotýkal jsem se vtví a listo a nemohl se naba~it té nádhery. Vida, pYestalo praet,  zaznlo za mnou a~ nepatYi n hlasit. Dag se protahoval na prahu a tváYil se docela pYíjemn. Tak co, atn, jak ses vyspal?  Usmál jsem se na nj a nebylo mi úpln jasné, pro jsem z nj ml v era tak mrazivé pocity. Vlastn vypadal jako dobrosrde ný loupe~ník. Po vydatné snídani náa hostitel naházel do velkého ko~eného vaku pár vcí, odnkud vyhrabal drátnou koaili, mohutný me a nkolik dalaích leh ích zbraní. Benedikt se nepokryt zaradoval a bral jednu po druhé do ruky, aby je pot~kal a vyzkouael. Kdy~ si vybral, ostatní zabalil do jedné houn a pYevázal Yemínkem, aby se to lépe neslo. Tentokrát byla cesta docela pYíjemná, i kdy~ bláto jeat zdaleka nesta ilo oschnout. Dag si pobrukoval njakou písni ku a já se rozhlí~el po zdejaím okolí. Pole, lesy, drobná stavení, byla tu pYíjemná mírn zvlnná krajina. Z nedalekého rybníka se zvedlo hejno kachen. Já být na Benediktov míst, ur it bych tu zostal. Nau il bych se kone n poYádn jezdit na koni, pstovat polní plodiny, stavt domy. co by mi scházelo? Na hrad u~ nás netrpliv o ekávali naai pYátelé. Triton se zlobil, ~e jsme zostali pry tak dlouho a ani neYekli, kam jdeme, ~e je v místnosti pro hosty taková zima, ~e hned ráno zase pYiael ten protivný tajemník a ml nepYíjemné Ye i. Zato Annu jsem nemohl ani poznat. Asi se jí ujala nkterá z ~en, neboe na sob mla jednoduché  isté aaty a byla u esaná. Dlouhé, mírn zvlnné vlasy v barv obilí mla s esané do ohonu a pYevázané stu~kou. Najednou vypadala o deset let mladaí. Jak tam tak sedla u obou naaich nemocných druho, zdála se být silná i zranitelná zároveH. Pak zdvihla hlavu a oto ila ji ke mn. Dare, jsem ráda, ~e jste se kone n vrátili. Timovi je zase hoY. V noci ml hore ku a trochu blouznil. Bu tak hodný a pYines jeat trochu vody nebo studeného  aje.  Mezitím vstoupil do místnosti i Dag, který se zdr~el nkde venku. Benedikt ho pYedstavil. Starý kouzelník se tváYil nedovYiv a odta~it. Ruku mu nepodal. Zato Anna se krásn usmála, vstala a nabídla ruku pYed sebe do prázdna. Dag se k ní vrhl a trochu nemotorn a rozpa it její ruku políbil. PYipadalo mi to u takového hromotluka trochu komické. Mrknul jsem na Benedikta, taky mu v koutcích úst cukal úsmv, kdy~ Dag hledal sluaná slova, aby vyjádYil své potaení. Pak se vaichni sesedli k porad, co dál. Jeliko~ jsem neml  ím pYispt do diskuse, pYesunul jsem se k Timovi a Arturovi. Donesl jsem trochu  aje a sna~il se do nich vpravit pár douako. Zdálo se mi, ~e Timova hore ka sice klesla, ale úpln jeat nezmizela. Nco se vaak dlo s Arturem. TváYe ml trochu  ervenjaí, ale hore kou to nebylo. Tu a tam se mu zachvívaly ruce a svaly na obli eji. Zmocnila se m nervozita. Máa chue se probrat, tak se prober, Yíkal jsem mu v duchu, zatímco jsem dr~el jeho ruku. Doká~ea to, zkus to, fandil jsem mu beze slov. První, kdo zaznamenal moj neklid, byl Triton. Tomu taky nic neujde. Ani jsem se nevaiml, kdy odeael od stolu, ale najednou stál vedle m a polo~il mi ruce na ramena. Uklidni se, Dare,  Yekl velmi tiae. Pak stejn tiae pokra oval. Klid je dole~itý, hledej ho v zemi, v kameni, skále. Nepospíchej. Te zavolej sílu prameno, zavolej sílu podzemního ohn. Síla prameno do levé a síla ohn do pravé ruky. A nyní nech sílu von proudit svým tlem. Nebudea-li se bránit, síla ti neublí~í. ZostaH klidný,  istý, nezú astnný..  Naslouchal jsem hlasu svého u itele a sna~il se uposlechnout jeho rad. PYestal jsem vnímat své okolí, zapomnl jsem, kde sedím, jen Arturov obli ej zostával pYede mnou. Zdálo se mi, ~e o~ívá, otvírá o i a pomalu se rozhlí~í. Pak pohnul pusou, jako by chtl nco Yíct. O i ml stále jasnjaí a nco Yíkal, já mu vaak nerozuml.  as plynul a já ho nevnímal. ... te podkuj zemnímu ohni a odpoj se ... podkuj pramenom a pomalu se vrae sám k sob..  Kro ek po kro ku jsem se vracel do naaí místnosti. Znovu jsem si uvdomil kouzelníkovy ruce na svých ramenou. Ostatní u~ nesedli u stolu, ale obstoupili Arturovu postel a stYídav hledli na m a na nemocného. Stále jsem dr~el jeho ruku. Najednou mi jeho dlaH sevYela zápstí. On se opravdu probral, dokázal to. Artur nadzvedl hlavu a hned bylo kolem plno rukou, které mu pomohly se posadit. Nemohl jeat mluvit, ale usmíval se. Pak pYekvapen vytYeatil o i na Daga a z úst se prodral jakýsi málo srozumitelný zvuk. To vía, ~e sem to já, ty vyhublej chYestýai. Zrovna nemám co dlat, tak jsem se pYidal k tý vaaí bláznivý expedici,  zahalekal náa nový kolega, a~ mu síH málem vrátila ozvnu. Ml jsem radost, ale zároveH na m dolehla zvláatní prázdnota a únava. Zachytil jsem starostlivý Benediktov pohled. Pak se Benedikt podíval na kouzelníka. Te mu bude dkovat, napadlo m a jemu z toho bude trapn. Ne~ se vaak Benedikt mohl nadechnout k proslovu, ozval se sám Triton. Shodou okolností jste byli svdky situace, která jinak vy~aduje naprosté soukromí. Svojí pYítomností jste mohli zposobit nedozírné akody. Nikdo z vás neml dost sluanosti. Místo abyste tiae odeali, zostali jste tu zvdav zírat. Jestli vám zbyla aspoH kapka rozumu, vezmte si pro pYíat tuhle výtku k srdci. A te u~ o tom nebudeme mluvit! Je to jasný?  zakon il starý kouzelník svou Ye velmi jízlivým skYípavým tónem. Po tomhle u~ opravdu ~ádné dkování nehrozilo. Benedikt se tváYil dot en a Dag rozpa it. Jen Anna se usmívala, neboe znala naaeho starého bru ouna déle ne~ ostatní a slyaela i to, co se svou nevlídností sna~il zakrýt. I on ml velkou radost z toho, ~e se to podaYilo, a mo~ná i z toho, ~e jsem vyvázl bez záchvatu. Jen obrovská únava zalehla moje smysly. NebraH se tomu, klidn se poYádn vyspi,  doporu il mi jeat moj u itel a já cítil, jak m nkdo zdvihl a pYenesl z tvrdé lavice nkam... Spal jsem nepYetr~it a~ do rána dalaího dne. Probudila m von slaniny a cinkavé zvuky pYi prostírání ke snídani. Únava zmizela, jen moj ~aludek zaakrundal svou hladovou znlku. Pospíail jsem si se vstáváním, ale stejn jsem ke stolu dorazil poslední. Anna a Benedikt mi rezervovali místo mezi sebou. S chutí jsem se pustil do jídla. Naproti m sedl Artur a já zachytil jeho soustYedný pohled, upYený na mou slaninu. Na talíYi pYed sebou ml polotekutou kaai, ve které api kou l~íce maloval spletité cesti ky. V okam~iku, kdy jsem do pusy str il dalaí sousto, praatil l~ící o stol. Sakra, copak jsem mimino, abyste do m lifrovali kaai?!  Ale copak? Nechutná, nechutná?  smál se zakabonnému Arturovi Dag. Vía co, str si to nkam a radai mi sem aoupni kus slaniny.  Koledujea si vo stYevní explozi, kámo.  Tvoje útroby to nebudou, tak co se staráa?  Hele, ty hubo zmlsaná, koukej to do sebe hodit, ponvad~ nic jinýho nedostanea. Mo~ná zejtra.  To sea kámoa,  huhlal vy ítav Artur, ale do své porce se pYece jen pustil. Jeat ~e u~ jsem dojedl. Výraz, se kterým pYevaloval v puse kaai, ne~ ji spolkl, nebyl pYília povzbudivý. Jak jsem po snídani zjistil, bylo u~ vaechno pYipraveno k odjezdu. Benedikt se asi pYece jen s Darinou domluvil, tak~e jsme te mli pYipravené  tyYi kon a jeden povoz s mlkým lo~kem pro Tima a se zásobami na cestu. Povozu se ujal Triton s Annou a na m zbyla menaí hezká kobylka se airokým hYbetem a se svdomýma a trochu poeouchlýma o ima. TváYila se docela pYátelsky a na uvítanou ochutnala moj rukáv. Hradní osazenstvo nás pYialo vyprovodit. Paní Darina se záYiv usmívala a pan tajemník z Bijova kolem ní poskakoval jako mopslík. Jen aby ho nepodcenila, pomyslel jsem si, jednou mo~ná rafne tu její atdrou dlaH do krve. Ale to u~ nás Benedikt popohánl k odjezdu. Svou sestru jen symbolicky políbil na tváY a dal pokyn k nasednutí. Trochu nemotorn jsem vyaplhal na Barku a pYemýalel, bude-li ochotna se nechat ode m Yídit. Náa voz u~ vyjí~dl z brány, za ním Artur a Benedikt. Mojí kobylce se njak nechtlo. Dag ji vaak plácl po zadku, tak~e zmnila názor a zaYadila se. Vyklusali jsme na cestu a pak u~ krokem pokra ovali dál. Ano, u~ byl nejvyaaí  as, napadlo m. Ale nejvyaaí  as k  emu? Marn jsem se sna~il vybavit si jeat nco dalaího. NepodaYilo se mi to. Znal jsem jen smr cesty, kterou mám jít. Byl jsem si vdom toho, ~e je to mimoYádn dole~ité poslání a ~e se blí~í chvíle k jeho uskute nní. Jestlipak Anna a Triton mají podobné pocity? Asi ano, kdy~ tu te jsou se mnou. A jsme jeli krokem, pYece jen m po njaké dob za al bolet zadek. Závistiv jsem poailhával po Tritonov povozu. Pauzu na obd jsme udlali na jedné malé louce poblí~ cesty. Moje kobylka Barka se za ala pást jeat dYív, ne~ jsem slezl z jejího hYbetu. Ale ouha - moje normální kulhání bylo proti tomu, co jsem provozoval pYi chozi te, dá se Yíci ladným plynulým pohybem. Dopotácel jsem se k vozu pro svoj pYídl jídla a v polokleku ho konzumoval. Kdy~ jsem dojedl, pYistoupil ke mn Triton a vrazil mi do ruky dobYe známou chlupatou kouli. Tentokrát byla jeat kulatjaí ne~ obvykle. Vem si ho k sob, nebo v naaich zásobách za chvíli pukne. Copak na nj nemo~ea dát pozor?  Zastr il jsem kYe  ího nena~rance do kapsy a pokr il rameny. Jakmile dostane hlad, stejn ho nikdo neuhlídá. Jeho schopnost dostat se ke ~rádlu byla obdivuhodná. Stejn je to zvláatní, ~e se jeat pYi tom svém v ném mizení a znovuobjevování neztratil. Nkdo za námi jede,  nevzruaen mezi dvma sousty prohodil Artur. Vaichni jsme jako na povel udlali  elem vzad a zahledli se na cestu za námi. Po cest cválal koH se zvláatn shrbeným jezdcem. Vzbudilo to naai zvdavost. Kdo to mo~e být?  TYeba nám posílají teplý obd.  Nebo zapomenutý klobouk.  Po káme si.  Cesta se stá ela údolím, tak~e jsme do poslední chvíle nevdli, na  em jsme. Jezdec nám zmizel z o í a my  ekali, a~ se vynoYí pYed naaí loukou. Nebylo nám jasné, kdo by chtl za námi jet. Naae zvdavost rostla. Rozhlédl jsem se po ostatních. Vaichni zaujali odpo inkové pozice, ale zbran mli hned po ruce. }e by nkterý náa pronásledovatel proael Hromovou stezkou? Ale pro by te za námi jezdil tak sám? To nemá logiku. Nebo je to snad nkdo, kdo jen jede stejným smrem, a s námi to nemá nic spole ného? Chtl jsem se posadit, ale hned jsem zjistil, ~e to není nejlepaí nápad. Odpo inková poloha na bYiae mi rozhodn vyhovovala mnohem líp. Jasn, náhodný cestující, nikdo jiný to být nemo~e. Dole v zatá ce se na cest objevil koH. Te byl vidt docela jasn, a koliv nás jeat nikdo z jeho sedla zahlédnout nemohl. Sakra,  ulevil si tiae Dag, tomu tedy Yíkám komplikace.  Kdo pYijí~dí, kdo to je?  zajímala se Anna a tázav se oto ila ke starému kouzelníkovi. Dti, jsou to dv malé dti,  odpovdl jí místo Tritona pYekvapený Artur. Kde se tu, proboha berou?  Vaichni jsme bezdky vykro ili k cest. Na hYbet mohutného kon sedla asi osmiletá dívka a za ní se dr~el v sedle o nco mladaí kluk. Vobec se nepolekali, kdy~ nás spatYili. Dívka pYitáhla ot~e a zastavila. PYísn se na nás podívala, odhodila si pramen tmavých kudrnatých vlaso z  ela a zadívala se na Benedikta, který stál nejblí~. Prý s sebou berete dti, co nemají rodi e, a vozíte je nkam daleko.  Co~e?  pYekvapen zamrkal moj pYítel. Teta povídala, ~e si nás chcete vzít s sebou.  My? Co je to za nesmysl?!  Tak jsem si Yíkala,  vedla si dál svou bez ohledu na odpovdi, ~e se s vámi mo~ná domluvíme, abyste nás vzali za mámou.  Vaichni nevYícn zírali na tu malou, pYialo mi to k smíchu. Co se smjea,  oboYila se na m, to je vá~ná vc.  PYikývl jsem a nasadil vá~ný obli ej, a m to stálo dost úsilí. Ale vaae teta Yíkala, ~e jste v kláaterní akole,  zapojil se do Ye i i mohutný Dagov hlas. Jé, strý ku Dagu,  vypískl kluk vzadu a natáhl ruce k Dagov náru i. Silné ruce ho lehce sundaly z kon a jemn dopravily a~ na zem. Klu ina se ho chytil za ruku a spokojen se usmál. Zato dívka v sedle se poYád jeat mra ila. Prý nás tam poale, a~ budeme vtaí, pokud se maminka nevrátí. Ale já chci, aby u~ se vrátila,  dív ina tváY se bránila slzám, ale hlas je zrazoval. Benedikt uchopil za uzdu kon, který za al neklidn pYealapovat, ani~ spustil z dívky o i. Emi,  Yekl nejist. Dívka nkolikrát polkla a zvdav si ho prohlédla: Ty m znáa?  Já jsem tvoj strý ek Ben.  Fakt?  vrátily se jí do o í jiskYi ky zájmu. Fakt,  pYikývl Benedikt a také jí pomohl ze sedla dolo. Pak mi pYedal uzdu kon, abych ho odvedl k ostatním na louku. Pospíail jsem si, abych o nic zajímavého nepYiael. ... a kdy~ jsem uvidla ty kvtiny na hrobe ku Kláry, myslela jsem, ~e se maminka vrátila. V~dycky jsme tam kvtiny dávaly spolu. Jen~e teta Yekla, ~e maminka je moc nemocná, proto~e tatínek od nás nadobro odeael a ~e mo~ná ani maminka se nevrátí a musíme te poslouchat ji a pana Celestýna. Jenom~e ten na nás byl zlej. V~dycky nám nadával a smál se, kdy~ jsme bre eli. Taky jednou do Derika vrazil, kdy~ nesl horkou polívku a brácha pak dva dni bre el bolestí. Jestli maminka umYe, tak chci radai jet nkam hodn daleko ne~ zostat u tety. Vi, ~e nás vezmete s sebou? Prosím.  Tedy musím uznat, ~e na tak malou holku mla parádní vyYídilku. Tu kdybych si vzal za ~enu, stihla by vaechno odmluvit za nás oba. Proboha, co to mám za nápady? Ne, Emi, to opravdu není mo~né. Nezlob se...  Ale já u~ se k tet nevrátím. U~ ji nechci  esat, oblékat a hladit. PoYád nás zavírala, nesmli jsme ven. Já u~ zpátky nechci. Vezmte nás za maminkou. Prý je ve mst u sestYi ek v nemocnici. Hrozn moc bych ji chtla vidt. Strý ku Bene.  Na to, ~e ho jeat pYed chvílí neznala, ho chytla kolem krku velice krásn a pYesvd iv. Rozhodn se nehodlala jen tak lehce vzdát své pYedstavy. Ten její otec asi tady nebyl nic moc, kdy~ opustil dti a nemocnou ~enu. Náa Benedikt má ale povedené sourozence. Jakoby k nim ani nepatYil. Já do toho mo~ná nemám co mluvit,  ozvala se najednou Anna, ale vidím ob dti na naaí cest. Je souzeno, aby jely s námi.  Tak vidía, strý ku Bene, ta paní má ur it pravdu. Taky se umím starat o kon a bráaka je taky aikovnej. Nebudeme vám pYeká~et. Bude to prima, uvidía.  Tahle roztomilá  ertice se ve svt neztratí, co Yíkáa,  smál se Dag pYesvd ovacím metodám malé Emi. A tak nás najednou bylo o dva více. Hned se mi naae cesta zdála veselejaí. Ema atbetala od rána do ve era. S ka~dým se rychle seznámila, jen starého kouzelníka se trochu bála. Také mla moc hezký hlas, kdy~ zpívala spolu s Annou táhlé balady. Timovi nebylo ani hoY ani líp. Nkteré úseky cesty jsem jel na voze s ním. TYetí den u~ si moj zadek za al na nové sedlo zvykat a Barka te reagovala na mé povely celkem spolehliv. Zato Emi vypadala, ~e u~ se na koni narodila. Nic ji nebolelo, nic ji neunavilo. Stále záYila dobrou náladou. Jen jednou ve er jsem ji naael, jak vzlyká, místo aby spala. Pohladil jsem ji a ona m chytila za ruku. Sedl jsem u ní, dokud neusnula. Dalaí den jsme dorazili k hospod U jedovatýho Igora. PatYilo k ní nkolik budov a velké stáje. Zdálo se, ~e ani nehostinný název neodrazuje hosty a pocestné. PodaYilo se nám ubytovat sebe i kon. Benedikt, Artur a Dag hned potom vyrazili do nálevny. Hlu elo to tam jak v úle a páchlo i na dálku. Jsem sice tvor od pYírody zvdavý, ale tohle doup m moc nelákalo. Radji bych táboYil nkde v lese nebo na louce. Touhle dobou u~ sice bývá v noci chladno, ale pYi naaem vybavení by to nebyl problém. Zatím se neumytými okny pomalu pYiplí~ila tma a Anna ten pochmurný ve er jeat dovraila pochmurnou pohádkou. Ob dti pYi ní bez problémo usnuly a já sklouzl do náru e spánku krátce za nimi. PYíjemný spánek by ml kon it pYíjemným probuzením. Místo toho mnou zatYásly  ísi ruce. Místností se míhaly stíny postav, které násobily tYi sví ky. Za okny jeat noc, uvnitY naaeho pokoje chaos, signalizující odjezd. PYesnji Ye eno chvatný odjezd. Bylo mi z toho násilného probuzení apatn od ~aludku. Zoufale se mi nechtlo opustit vyhYátou postel, a jak jsem tak pozoroval Emi a Derika, byli na tom podobn. Vaiml jsem si, ~e vtaina vcí u~ je zabalena Triton podával poslední drobnosti Ann a pYitom polohlasem komentoval naae pomalé oblékání. Derikovi nealy zaanrovat boty, Anna nemohla najít jednu sponku do vlaso a naprosto jsme nechápali, o tu vlastn b~í. Pak do místnosti veali Artur, Benedikt a neznámý mu~ v zástYe. Nemusíte mít obavy, postarám se o Tima, jak nejlépe dovedu. Jist se uzdraví. Te si ale pospate, ae jste odtud co nejdál.  Díky, Igore. Mrzí m, ~e to tak dopadlo, rád bych s tebou poklábosil trochu déle. No, co se dá dlat,  povzdechl Benedikt a potYásl tomu mu~i rukou. Ale majznuls ho parádn, bude mít bouli, jak dlovou kouli,  zavrávoral Artur mezi futry dveYí a zachytil se hostinského. Ten ho pYidr~el ve svislé poloze a trochu se zakabonil. Kdybys ho nechal poYádn najíst a poYád mu nenalejval, nemuselo k tomu dojít. To je nápad provokovat Promachovy ~oldáky. V~dye jsou jako my zamlada. Sta í jiskra a hoYí mi hospoda.  Vob as se  lovk porvat musí, to holt jinak nejde,  akytnul na protest Artur a Igor ho hbit pooto il od sebe, kdyby náhodou nezostal jen u akytnutí. Byla to smola, ~e mu nalít na kudlu. Dag pYece nikdy ~ádnej vrahoun nebyl. Sám by ji do nj nevrazil. Taky u~ sotva stál. Bu u~ míH vydr~íme nebo prodáváa proklat silnej utrejch, Igore. Doufám, ~e i druhá strana je z toho kapku nale~ato, jinak nám bude horko dYív, ne~ se nadjeme. Mli bychom si pospíait.  A kde je Dag?  zakHoural Derik. Spí ve voze. Rychle vaechno vemte a jedeme,  za al nás Benedikt postrkovat ke dveYím, kon u~  ekají na zadním dvoYe.  Ani jsme se nemohli rozlou it s Timem. Na cestu jsme vyrazili v nkolika minutách. Igor se svou ~enou a pomocníkem nám zamávali a popYáli aeastnou cestu. Na tu nám svítil jen msíc a hvzdy. Ztichlou krajinou se neslo klapání kopyt, drkotání vozu a mohutné chrápání zevnitY. Ml ky jsme udr~ovali cestovní tempo. Po rozbYesku jsme si dopYáli krátký oddech a pak pokra ovali naaím smrem po cestách a ob as i necestách poYád dál. Odpoledne jsme se utáboYili na bYehu Yí ky. Musel jsem se hodn pYemlouvat, abych ael pYipravit teplé jídlo. Mnohem radji bych se posadil do trávy a nechal svoj pohled plout spolu s vlnkami klidné Yí ní hladiny. Vlastn jsem ani neml hlad. Vaichni ostatní se vaak chopili práce bez reptání, tak~e mi nezbývalo, ne~ se pYidat. Derik zatím natahal odnkud dYevo. Zdálo se mi, ~e si vybírá souaky, které jsou mnohem vtaí ne~ on -  ím vtaí, tím lepaí. Artur se chopil sekery a pily, aby je hned zpracoval a neaetYil chválou na Derikovu aikovnost. Emi chvíli pomáhala u koní a pak pYiala za mnou. Derik práv s vyptím vaech sil vlekl málem celý strom. Emi pYisko ila, aby mu pomohla, ale malý bráaka se na ni zaakaredil: B~ si dlat svoje a do mojí práce se neplee, jo?!  Mravene ek v lese t~kou kládu nese, kouknte, jak tenhle mrHous na práci se tYese,  poaklebovala se dot ená Emi. Rychle jsem jí str il do ruky l~íci, aby zamíchala maso na pánvi a vnovala svou pozornost jiné  innosti. Tím jsem si ovaem vykoledoval, ~e se za ala zajímat o mou osobu. A tys nikdy neuml mluvit, Dare?  zeptala se rovnou s taktem jí vlastním. Pokr il jsem rameny a zavrtl hlavou. A jak to dláa, kdy~ nco chcea.  Zabodl jsem do vzduchu svoj ukazová ek. Ale na vaechno pYece nejde ukázat. Co kdybys chtl tYeba na Ann pohádku o nosaté  arodjnici nebo po Arturovi njaký vále ný pYíbh?  Pokr il jsem rameny, na vaechno se opravdu ukázat nedalo. Vtom z mé kapsy vystr il  umá ek }uli. Vy erpán dlouhým spánkem se za al rozhlí~et po nejbli~aí vhodné potrav. Jé, ten je ale krásnej. Mo~u si ho pochovat,  pustila Emi l~íci tak, ~e celá spadla do rozpáleného tuku a popadla nadaen mého chlupatého drobe ka. Rozplývala se nad ka~dým vouskem zvláae, pusinkovala ho na  umá ek a hladila pYes ouaka. Vlastn pro ne? Ukázal jsem postupn na sebe a na kYe ka, pak na kYe ka a na ni, a odsunul její ruku. Pochopila to okam~it, ale chvíli jí trvalo, ne~ se odvá~ila zeptat nahlas. Opravdu je moj? Ty mi ho chcea dát?  Kdy~ jsem pYikývl, pYitiskla si nadaen malého chlupatého nenasytu k sob. To je báje né, mám takovou radost. Jsi hrozn hodný. A jak se jmenuje? Má njaké jméno?  Kývl jsem, ale nenapadlo m, jak jí ho Yíci. Mo~ná by si to jeat Artur pamatoval.. Nebo mo~ná spía ne, byl tehdy kapku spole ensky unaven.  Tak mi to napia. TYeba tady do písku.  Lehce jsem pokr il rameny, sklopil o i a za al lovit upatlanou l~íci z omastku. Chytla m za bradu a oto ila moj obli ej k sob. Ty neumía psát?  Zavrtl jsem hlavou. A  íst?  Olízl jsem l~íci a ael zamíchat pYipalující se maso. Znovu m oto ila k sob. ZáYila jako kapka rosy ve slunci. Já t to nau ím. Chcea?  Trochu v rozpacích jsem se na ni díval. }e u~ by to ve svých letech umla? Nakonec pro ne, aspoH bude legrace. A pomalu jsem kývl. Von masa u~ zatím pYilákala i ostatní. Vaichni se s chutí pustili do ve eYe a musím skromn dodat, ~e jim opravdu chutnalo. Benedikt na závr uvaYil kotel kafe. Potom kývl na Artura, který nabral do mchu vodu z Yeky a odeali smrem k vozu. Vzáptí se odtamtud ozval aílený Yev a pak smích. Za chvilku se objevili ve spole nosti zmá eného Daga. Ten pohled fakt stál za to. Jedno oko ml modré a nateklé, na krku zaschlý krvavý arám a kousek nad  elem obrovskou bouli. Nejist se posadil a Benedikt mu do hrnku nalil kafe. Nabídl jsem mu misku, kde jeat zbylo njaké maso. Jeho obli ej vaak nasadil tak výrazný svtlezelený odstín, ~e jsem to radji urychlen odklidil z jeho blízkosti. Artur pYinesl namo ený aátek a stáhl mu ho pYes bouli. Kdybych byl malíY, ml bych inspiraci pro obraz s motivem vále níkova kocovina.  Musím Yíci, ~e vaae spole nost nám naae putování neoby ejn usnadHuje. Cestujeme rychleji, ne~ jsme mli v úmyslu,  jízliv poznamenal Triton. Vía co, ddulo, schovej si svý vtipný poznámky, a~ mi pYestane tYeatit hlava, já ti pak na n odpovím na vaechny najednou. Auvajs. Sakra, to kafe vobec nepomáhá. Cejtim se, jak  erstv vaYenej kvták. Nemáte hlt n eho silnjaího?  KoYalka a kvták nejdou dohromady. Radai zkus nco sníst a bejt chvíli hodnej. ZavaYils to parádn, to ti Yeknu,  setYel ho trochu Artur. Dag zvedl pYekvapen o i a chytil se za hlavu. Nic si nepamatuju. Nco se semlelo?  Fakt si na nic z toho, co se dlo u Igora, nevzpomínáa?  udiven vrtl hlavou Benedikt. Nejspía ta dYevná narkóza byla stejn silná, jako ta Igorova ~itná,  uchechtl se Artur, kdyby t Igor nesejmul svojí holí, asi bys vyvra~dil vaechny Promachovy ~oldáky.  Nkoho jsem zmrza il nebo zabil?  nejist sondoval Dag. Jednoho jsi napích jako jednohubku a dva nebo tYi mají skládací kosti. Dostane-li nás do ruky Promachus,  eká nás bezplatný lé ebný pobyt v podzemí. V tom lepaím pYípad pochopiteln.  Do hajzlu, to sem se teda pkn zmazal. Berte to jako vomluvu. Nebo se snad mám trhnout? Sta í Yíct...  Dívali jsme se jeden na druhého a  ekali, kdo se vyjádYí první. Dag po nás pomalu pYejel pohledem a nakonec rezignovan sklopil zrak. Svsil ramena a posadil se na míst, kde stál. Hlavu slo~il do dlaní. Triton se díval na m. Proboha, copak já jsem aéf téhle výpravy. Zavrtl jsem hlavou, já o tom pYece nemo~u rozhodovat. Starý kouzelník to vaak tentokrát pochopil kapku jinak. Nikdo vás nevyhání,  pronesl chraptivým hlasem ponkud nepYesvd iv. Pokud se budete schopen vyhnout alkoholu, já,  Anna zadrhla v Ye i a musela dvakrát polknout, ne~ dokon ila, já budu ráda, kdy~ s námi zostanete.  Dáme na nj pYíat pozor,  s úlevou se pYidal Benedikt a nalil Dagovi novou várku kafe. Ten zahu el nco jako podkování a trochu nepYítomn hledl do plameno ohn. Te bychom se jeat mli domluvit, kudy dál.  Tudy,  dvojhlasn odpovdli Triton a Anna a moje ruka se ve stejném gestu zvedla spolu s jejich, aby ukázala smr. Dá se Yíci, ~e v tomhle bod mezi námi panovala vzácná shoda. Ale kam vlastn smYuje vaae cesta?  zeptal se zamyalen Benedikt. Nikdo z nás mu nebyl schopen odpovdt. Znali jsme smr, cítili jsme, ~e u~ je  as vyhledat ur ité místo, ale nebylo nám jasné, co je to za místo. Zatím svoj cíl neznáme, ale u~ brzy bychom se mli setkat se tYetím a  tvrtým. Mám dojem, ~e náa cíl u~ není tak daleko,  pokusila se Anna Yíci, co ví. Dobrá. Pojedeme tedy vaaím smrem a necháme se vést bo~ími úmysly. Smr, kterým ukazujete nás nejspía zavede do Laveny. Za mstem u~ tímto smrem le~í jen Olomona. Nemám na to místo nejlepaí vzpomínky,  zadrhl se ve své Ye i Benedikt. To nemá nikdo z nás, Bene. Dá se Yíci, ~e tím výbuchem za aly vaechny naae potí~e a problémy. Já nemohu dlat práci, která m bavila, proto~e nevidím. Ani Triton nemo~e dlat to, v  em je nejlepaí. Je tu njaká nám neznámá okolnost, která Yídí do ur ité míry naae kroky a ovlivHuje náa ~ivot. Nemo~eme si pomoci a jdeme za tím hlasem, proto~e cítíme, ~e je to dole~ité nejen pro nás, ale mo~ná i pro vaechny ostatní lidi, kteYí tu ~ijí. Jen mi, pYiznávám se, není pYília jasné, pro s námi zostáváa ty a tvoji pYátelé.  To byla dobrá otázka, i m u~ dlouho vrtalo hlavou, pro nás Benedikt a Artur neopustili, kdy~ u~ nebezpe í pronásledování pominulo. Pro s námi jdou, pro financují naai cestu, ani~ by z toho sami nco mli? Benedikt upil trochu kávy a zvedl svoj zádum ivý zrak. Naae pohledy se setkaly. Asi poznal, jak moc m jeho odpov zajímá. Rozpa it si olízl rty, zahledl se do plameno a za al tiae mluvit. Pro s vámi jedu? Prosil jsem boha, abych mohl zapomenout. A on mi dal vás. Za alo to tím, ~e m vychovali jako alechtické dít. Kon, zbran, vál ení a tak... Njaký  as jsem bojoval v zámoYí v konfliktu Yádu dvojitého kYí~e a sultána z Bombory. Nebylo to nic hezkého a~ na to, ~e práv v takovém prostYedí  lovk uzavírá nejpevnjaí pYátelství. Odtud se taky znám s Arturem a Dagem. Po skon ení vále ného konfliktu jsem se vrátil a o~enil. Narodila se nám krásná dcerka. Trochu jsem svou ~enu a dceru zanedbával kvoli koním. Choval jsem bezesporu nejkrásnjaí stádo v tomto kraji.  Benedikt se na okam~ik odml el, aby se napil stydnoucí kávy a já ml pocit, ~e to stádo koní, o kterém se zmínil, nejspía vidí svým vnitYním zrakem. Pak náhle zasnný výraz zmizel z jeho obli eje a nahradil ho obvyklý smutek. Jednou chtly ~ena s dcerkou na olomonský trh. Vobec se mi to nehodilo. Tak jsem je tam odvezl, ubytoval je v nejlepaím hostinci na svahu Olomony a pak jsem odjel kvoli koupi jednoho kon pry . Jednání s majitelem se protáhlo, tak jsem vzkázal bratrovi, aby tam pro mou ~enu a dceru dojel a pYivezl je zpt, proto~e já se jeat zdr~ím. Bylo to nejhoraí rozhodnutí mého ~ivota. Bratr pYijel pozd a domo dopravil u~ jen mrtvá tla. Byla to moje vina. Cítil jsem se tak hrozn, ~e jsem si pYál umYít. Ale není to tak snadné. }ivot byl silnjaí ne~ moj zármutek. Pocit viny mi vaak pYipadal nesnesitelný. Nejlepaí kon jsem prodal a rozdal peníze nkolika církevním Yádom tady v okolí. V jednom kláateYe jsem narazil na otce Fabiána. U nj jsem nalezl útchu a azyl. Modlil jsem se, abych dokázal zapomenout. Ono se vaak zapomenout nedá. Jen u~ to  asem tak nebolí.  Zase se odml el. Nikdo z nás neYekl slovko, aby nezaplaail tu chvilku, kdy je Benedikt ochoten o sob nco Yíci. Dokonce ani Emi nepípla, co~ mi pYipadalo trochu neobvyklé. Opatrn jsem se po ní ohlédl. Spolu s Derikem sedla stulená u Anny a spala jak andílek. Pak otec Fabián zemYel. Tan pYed svou smrtí si m zavolal. PYiael  as, Yekl mi, abys odlo~il své kn~ské roucho a vrátil se do svého ~ivota. Dara vezmi s sebou a pomoz mu na jeho cest, která nebude snadná. Dar je tvoj nový ~ivot a dar, který do tvých rukou vkládá boh. Slyaím jeho slova, jakoby je Yíkal v era. Dostal jsem aanci vykoupit své provinní a zostanu s Darem, dokud on sám bude chtít a dokud to bude v mých silách. Amen.  Polykal jsem slzy dojetí a poprvé jsem byl rád, ~e nemohu mluvit, proto~e bych nevdl, co na to Yíct. Byl bych rád Benedikta objal, ale nepYipadalo mi to vhodné. Vezmu si první hlídku,  Yekl Dag a zmizel ve tm. Dare, poj mi pomoct ulo~it dti,  po~ádala m Anna a vaichni se najednou zvedli a odcházeli spát. Jen Benedikt jeat sedl a smutn hledl do plameno. Druhý den m pYed svítáním vytáhl zase Triton na procházku. Trval na tom, ~e i nadále musím cvi it a u it se. Zkouael jsem se bránit, ale bez úspchu. Nakonec jsem se rezignovan podYídil jeho vedení. Oba jsme z toho byli mrzutí a rozladní. Hned potom m v táboYe odchytila Emi a za ala do m hustit první znaky písma. Docela jsem si oddechl, kdy~ jsme kone n vyrazili na cestu. V poledne jsme se zastavili na jednom menaím tr~iati. Anna s Tritonem si rozlo~ili z pohozených beden pultík, kouzelník pak sáhl do jedné ze svých  etných kapes a vyndal  erný aátek a balí ek karet. Za chvíli u~ se k nim trousili lidé, tou~ící poznat svou budoucnost. Dag zatím odeael se dvma koHmi ke kováYi. Emi se procházela kolem a navazovala hovory se vaemi lidmi, kteYí tu byli ochotni jí poslouchat. Za chvíli mi pYinesla jablko, které jí dal zYejm nkdo, kdo chtl ucpat ovocem její neposednou pusu. Potom si s Derikem sedla do trávy a pustili na zem }uliho. Vychutnával jsem poklidnou atmosféru a pozoroval artisty, kteYí se pokouaeli svými kousky pYilákat pozornost obecenstva. Moc jim to nealo. }onglérovi padaly mí ky a tane nici ramínka od aato. Dojedl jsem jablko a v tu chvíli napadlo Emi, ~e si zase budeme hrát na akolu. Koukej, takhle vypadá D jako drak. Vía to, ~e si tu lidé povídají, ~e nkdo vidl draka. Vlastn neYíkali draka, spía to ozna ují jako velkou zelenou pYíaeru se stYapatým ocasem. No tak to namaluj. Ale né takhle pYece! A jeat jednou. No vidía. Prej pár lidí uspala a nkdo prej po tom setkání úpln zblbnul. A te písmeno s menaím bYíakem - P jako pYedstavy nebo pes nebo pomatenej. Ten pomatenej prej potom vykládal vo njakým vymyaleným svt, ~e ho museli zavYít do ústavu pro blázny, kde se zasebevra~dil. To jsou vci, co?  Dál jsem se jeat dozvdl, ~e zdejaí pastor chlastá a v kocovin v~dycky vykládá o Jobovi, tak~e je tu tento chlapík dost populární. PYi té pYíle~itosti jsem objevil písmenko J. U K jsem zjistil, ~e kováY je na ~enské a  eká te dv mimina. Jedno se svou ~enou a druhé s porodní bábou. A tohle je B jako bába. Jak je mo~né, ~e tu porodní bábu dlá mladá ~enská? A pro jí pak Yíkají bába, to fakt nechápu.  Z vyu ování m vysvobodil Artur, který odnkud pYinesl oaatku  erstv pe ených bramborových placek. Netrvalo dlouho a vaichni se vrátili ke koním a jídlu. Pak jsme pokra ovali dál. Vlastn to byla docela fádní cesta. Nikdo nás nehonil, nikdo nepYepadl, ráno Tritonovy budí ky, pYed den a ve er pilná Emi a její upovídané lekce. PYesto vaak její snaha pomali ku zanechávala stopy na mém vzdlání. U~ jsem se dokázal podepsat, a kdy~ jsem poprvé do prachu naakrábal vtu Emi je milá, dostal jsem velikou rozradostnnou pusu. Jednoho studeného uplakaného dne se pYed námi rozevYel pohled vtai, ne~ jsem si dovedl pYedstavit. Vlastn jsem takové msto vidl poprvé v ~ivot. U brány stáli vojáci, kteYí tu a tam nkoho zastavili a vyptávali se. Nejradji bych se oto il a vobec do msta nejel. Kdyby nco, jedeme vystupovat na trh jako kejklíYi a jasnovidci. Dar, Emi a Derik jsou moje dti. Nemly by být ~ádné potí~e,  uklidHoval nás Benedikt. Artur schoval své zbran do pokrývky. Triton si narovnal svou kouzelnickou pokrývku hlavy a na echral pláae. Kdy~ nás zastavili, ~aludek se mi svíral strachy. Zbyte n. Pustili nás bez námitek. Na zdejaí proslavené trhy se obvykle sjí~dlo mnoho lidí. Poslední dobou to vaak njak vázlo. `íYily se divné povsti o straaidlech a dracích. Slabaí povahy u~ zatroubily k ústupu. Dag nás zavedl do malého hostince v nevaln zapáchající  tvrti. Artur nás nabádal, abychom dopYáli koním aspoH dva dny odpo inku. Anna nesouhlasila a chtla odjet hned ráno dál. Nakonec se dohodli na kompromisu. Jeden den odpo inku. Byla to chyba, mli jsme poslechnout Annu. I kdy~ na druhou stranu... Zkrátka a dobYe jsme dalaí den vyrazili do ulic. Jen~e Derika to brzo omrzelo a za al fHukat, ~e ho bolí nohy, má ~ízeH a já nevím, co jeat. Anna se rozhodla, ~e se s dtmi radji vrátí do pokoje v hostinci a Triton ael s nimi. Zostal jsem s Benediktem, Dagem a Arturem a nelitoval toho. AlespoH ze za átku. Posedli jsme v hospod u piva, pak jsme se pYesunuli na tr~iat. Prodávalo se tu vaechno mo~né. Benedikt okukoval kon, Artur zbran, Dag laakoval s boubelatými ~enskými. Mn se líbilo vystoupení s hady a pak jsem se zasekl u stánku s talismany. Nakonec mi Benedikt koupil muali ku s perlou a zatáhl m za ostatními do stanu bojovníko. Tady si mohl ka~dý pYihláaený zdarma nechat rozbít hubu od machra, kterého za to platili. Vidli jsme dva takové chudáky, kteYí tu pYiali o pár zubo a sebevdomí. DobYe jim tak, nemli tam lézt. Sotva jsem si to pomyslel, zvedl se Dag a zamíYil k ringu. Pro mu proboha nco neYeknou, díval jsem se na Artura a Benedikta, kteYí jen na sebe mrkli a pohodlnji se rozvalili na tvrdé úzké lavici. Cenu pro vítze nabízeli sluanou. Zdejaí bojovník byl ale stejn velký a svalnatý jako Dag. A kdy~ si  lovk spo ítá, kolikrát denn trénuje, nevsadil bych na Daga ani ptník. Pak to za alo. NejdYív se obcházeli a zkoumali rychlost svých reakcí. Pak si vymnili nkolik cvi ných údero, kterými by v praktickém ~ivot mohli dobytek porá~et bez palice. Zápas vypadal slibn, lidi se za ali bavit a pokYikovat na n. Pak se ti dva do sebe zaklesli a pokra ovali v zápase na zemi. Lidé vstávali, aby lépe vidli, tak~e jsem brzo nemohl najít skulinku, kudy bych se na n mohl kouknout. Byl to vyrovnaný boj. Po chvíli ale za al mít zdejaí zápasník pYevahu. Dag schytal nkolik pYímých údero do hlavy a jeho reakce se zpomalily. I m z toho rozbolela hlava. U~ jsem si pYál, aby to skon ilo. Náa stan se otYásal Yevem, co~ pYilákalo dalaí diváky, kteYí se tla ili dovnitY. Za alo tu být trochu nedýchatelno. Oba borci u~ se sotva vlekli. Zahlédl jsem, ~e se Artur prodral k ringu a o n em se se zdejaím rozhod ím dohadoval. Ten nakonec pYikývl a úderem na ~eleznou ty zastavil zápas. Tímto prohlaauji výsledek za nerozhodný a pro dneaek, vá~ení, kon íme.  Nespokojený Yev se ozval místo odpovdi, ale pak za aly davy Yídnout. Dag, krvácející z nosu a natr~eného ucha, za pomoci Artura doklopýtal k naaí lavici a t~ce dosedl. Ty blb e, ty kreténe, nakonec bych ho dostal,  huhlal do aátku, kterým stíral krev z nosu. Stejn bychom za ty prachy, který by ti mo~ná dali, museli najmout nosi e, aby tvý tlo dopravili domo a fel ara, aby ti srovnal kosti. Copak, sakra, sám nepoznáa, kdy máa dost?  Byl bych ho dostal,  mumlal dál zmlácený Dag. AspoH, ~e nepYiael o zuby a sebevdomí, i to u~ se dá pova~ovat za vítzství. Chystali jsme se také zvednout a zamíYit ke vchodu, kdy~ náhle Artur a Benedikt dvojhlasn zakleli a ztuhli na míst. U vchodu stálo nkolik ozbrojenco a hledli naaím smrem. Zalitoval jsem, ~e m Triton nenau il njaké mizecí  i jiné praktické kouzlo. Nakonec jsme ve stanu zbyli jen my a oni. Jste zat eni pro vra~du a pojdete s námi,  Yekl ten nejnaleatnjaí ozbrojenec, kdy~ pYistoupil pYed nás. Dag se pomalu a namáhav zvedl a ne~ sta il kdokoliv zareagovat, poslal ho pstí pYes nkolik lavic k zemi. Ostatní se na nás vrhli. Moc jsem se nevyznamenal. N í pst mi rozhodila ~aludek na deset malejch a já se poté, co bolest trochu ustoupila, dsn naatval. Znovu jsem se zuYiv vrhl do chumlu rva ky. Schytal jsem pár dalaích ran a nakonec m jedna vydatná do hlavy uspala. Probral jsem se v ledové záplav vody. Nkdo na m vychrstl celý kbelík. Tak u~ vstávej, kulhav e, ~ádnej ko ár tu na tebe nezbyl. Musía po svejch.  Zvedl jsem se do sedu, pak do kleku. Vaechno m bolelo a navíc jsem ucítil, ~e mám spoutané ruce. Vrávorav jsem vstal a zjistil, ~e provaz od mých spoutaných rukou vede jeat nkam. Po jeho napnutí a akubnutí jsem se probral úpln. Byl pYivázaný ke koHskému sedlu. Já i moji pYátelé jsme se spoutaní nedobrovoln vydali na cestu za koHmi zdejaí ozbrojené hlídky. Bylo to velmi pokoYující. Vaichni na nás zírali a nikdo se ni emu nedivil. Asi to tu bylo b~né. Ob as jsem ztrácel rovnováhu a jednou upadl. Jezdec v sedle mi sice spílal do kulhavco a kriplo, nicmén v~dycky po kal, a~ se zvednu. Tento druh prohlídky msta u~ moc zábavný nebyl, a koli i na hrad jsme se dostali bez placení vstupného. Prohlídku jsme bohu~el za ali u sklepení, kde pro nás zároveH i skon ila. DobYe míYený kopanec nás postr il do studené vlhké kobky a na t~kých dYevných dveYích zapadla závora. Nebyli jsme tu sami. Na plesnivé slám tu polehávalo asi dvacet lidí v rozném stádiu lidskosti. Vaichni si nás hladov prohlí~eli. NkteYí u~ byli jen kost a ko~e s temnými o ními dolky. Pomalu nám vyklidili kousek místa u stny. Uvolnili jsme si navzájem spoutané ruce a trochu atítiv se posadili. No, to jsme to dopracovali,  povzdechl Artur. Po íhali si tu na nás,  pYikývl Benedikt, to courání po mst od nás nebyl moc dobrý nápad.  Jó, za blbost se platí. Náa mladej taky moc inteligence neprojevil, kdy~ se zamíchal do rva ky. Jeho neznali, moh klidn odejít s ostatními.  No, Ye ma u~ to te nenapravíme. Nezbývá nám, ne~ po kat na soud.  Vedle nás se ozvalo uchechtnutí. Vodka jste spadli? Tady se pYece vob~alovanej k vlastnímu soudu ani nedostane. Vaecky sporný otázky se v pohod vyYeaí bez jeho pYítomnosti. Akorát vám mo~ná  asem sdlí rozsudek.  A co kdy~ je nkdo nevinen?  Ka~dej zat enej tu je vinen. To nevíte?  Tak to jsme spadli do pkný kaae.  A co popravy?  Tu a tam. Ale ne moc  asto. Jsou drahý. Radai nás nechaj chcípnout vlastními silami.  Do hajzlu, kreténi mizerný...  probudil se k Ye i i Dag. Dá se tu promluvit se strá~emi?  vyptával se dál Benedikt. Do týhle kobky krom vzHo nepáchne ani noha. Prost se smiYte s tím, ~e u~ nemáte aanci.  Jak sem nosí jídlo?  Za chvíli uvidía.  A kam se tu chodí to?  Támhle do rohu.  V~dye tam nkdo le~í.  No a?  Panebo~e. A co mrtví?  Jak kdy. Nkdy shnijí, nkdy ne.  Zvedl se mi ~aludek. Jak jsi tu dlouho?  Nevím.  A za co t zavYeli?  Taky nevím. NeYekli mi to.  Sakra! Copak to nikde nemá ~ádnou skulinu?  Vtom se otevYela malá záklopka na dveYích, do místnosti se skutálely dva malé bochní ky chleba a do betonového koryta vedle za ala  orkem téci voda. Jeden bochní ek sebral Dag, jeden náa soused, pár dalaích lidí se vrhlo k vod. Hej,  zaYval Dag na naaeho souseda, který se sna~il co nejrychleji sníst nejvtaí kus, zatímco ostatní se na nj sápali a tady chtli nco urvat. Na Daga si netroufli. Hej, tahle ve eYe je ur it pro nás,  doYekl Dag skoro znechucen, neboe u~ nebylo co ~ádat zpt. TYi slabaí neaeastníci, kterým se nepodaYilo urvat ~ádné sousto vedle neklidn pYealapovali pYed Dagem a zírali zbo~n na to malé pe ivo v jeho ruce. To je naae ve eYe,  zopakoval Dag nejist. Náa soused se zatím v koryt nachlemtal vody a za al se nepYí etn smát. Ve eYe, to je dobrý,  chechtal se na plný plyn. Kupodivu se ta situace zdála být humorná jen jemu. Nikdo z ostatních se ani nepousmál. Jak jsi velkej, tak jsi tupej. Todle je pYece dlabanec pro vaechny na celý den.  Podívali jsme se na sebe a hrozn se nám chtlo mu nevYit. To pYece není mo~né, aby tu tolik lidí ~ilo z tak malé porce na den. Jak to tu mo~ete pYe~ít?  zdsil se i Benedikt. Ne~ pYiael tenhle bezohledný krkoun, o vaechno jsme se dlili,  ozval se jeden ze zírající trojice. Zmlátil Franka, který to tu dirigoval,  kývl druhý bradou k le~ící postav v nejhoraím kout, a te u~ ani nejsme lidi, jen hladová vl í sme ka.  Dag se zamyalen díval na nj, na bochník, na nj a pak se rozhodl. Utrhl cár ze svého natr~eného airokého rukávu, hodil ho na slámu a kývl na m: Spo ítej ~ivé, kteYí jeat nejedli a rozdl to.  Pe liv jsem rozlámal chléb na kousí ky a obeael vaecky slabé. Benedikt s Dagem zatím pYenesli zubo~eného Franka z  oracího kouta k nám. Smrdl jak nevybraná stará ~umpa. Díval se na nás, ale nemluvil nejspía u~ nemohl. Namo il jsem jeho porci do vody a po drobe kách mu ji strkal do pusy. Pak jsem mu aspoH rukávem otYel obli ej. Ml nádherné hndé o i a musel to být kdysi dost vysoký chlap. Pokusil se cosi zaaeptat. Nerozuml jsem mu. Nastavil jsem ucho a~ k jeho rtom. Je  as... u~ je...  as jít,  jeho ruka se zachvla a pak se roztYesen natáhla do smru, který mi byl tak dovrn známý. X X X Nenaali jsme ho Tordvaestko. Ur it pYiael o ~ivot i o sílu, jinak by ho náa sken zachytil.  Byli jste opravdu vaude?  SamozYejm. Jak se na to vobec mo~ea ptát. Copak nemáa vychování?  Omlouvám se.  Tor 26 si natáhl stYíbYitou síeovinu a popruh a vyrazil na shromá~dní Rodu. Jeho otec Tor 25 zmizel. U~ celé genoroky se nic podobného nestalo. Tor 26 nevdl, jak to Yeait. Práv ml pYevzít junetu Toro, ur ený galaktický úsek a povinnost chránit jeho harmonický vývoj. Bez junety toho není schopen. Pomalu doael k brán Rodu. Tam ho slu~ka vyzvala, aby navatívil Kmeta. Byl pYijat okam~it. Tordvaestko, jist u~ jsi obdr~el zprávu. Je to velmi nepYíjemná situace a bude pro tebe mít i nepYíjemné následky. Jsem nucen vylou it Tory z Rodu, neboe u~ nemohou plnit svoj úkol. Budea se muset rozhodnout pro rekvalifikaci v oboru slu~eb. Vrátía vaechna antigravita ní vozidla a odevzdáa zbylé odznaky Rodu.  Ale to není mo~né,  zachvl se Tor a kdy~ uvidl mnící se barvu oka Kmeta, rychle jeat pokra oval, aby zmizel Tordvptka úpln beze stopy. Dovolte mi jeat jednou hledat.  Urá~ía své druhy. Odvedli perfektní práci.  Pane, jednou jsi pokáral mého otce, ~e pYekrucuje pravidla. Otec byl pe livý, schopný a spolehlivý, ale co kdy~ se njakým zposobem odklonil od pravidel? Dovolte mi prosím jeat jeden pokus.  Kmet se zamyslel a v Torov aokované mysli vyskakovaly jedna za druhou pYedstavy o poklesu na spole enském ~ebYí ku. Odejde bydlet do podzemí, bude mít omezený pYístup do pYekrásných energetických zahrad, u~ nikdy neza~ije ten opojný pocit moci a sounále~itosti s vesmírem. Mo~ná ani nebude moci mít potomka. Dobrá,  pYikývl po dlouhém váhání Kmet. Dostanea jednu pajunetu a mo~ea si vzít antigravita ního skokana. O ekávám, ~e se vrátía.  Jenom jednu pajunetu a mám se vrátit, pomyslel si trpce Tor, to je opravdu jen malá nadje, ~e to zvládnu. Udlám vae, co bude mo~né, abych nezklamal Rod.  SamozYejm,  pokývl spokojen Kmet a propustil Tora ze svých dveYí. Ale aspoH, ~e mi dal mo~nost, Yekl si Tor, kdy~ spchal pYipravit vaechno potYebné na vzlet. ZároveH za al pYemýalet, kde by mohla být ta chyba, která je potkala. Mohlo by se stát, ~e otec nepYe~il, to ano, ale ~e by zároveH byla zni ena i juneta? Muselo by je potkat nco opravdu silného. A i tak by mly zostat aspoH stopové  ástice. Jak je mo~né, ~e nic nenaali? Pravidla! Ur it se pYísn dr~eli pravidel! Pokud tedy vobec nic nenaali, musela se nehoda pYihodit mimo vyty ený úsek galaxie - mo~ná nkde tsn za hranicemi. To je ono, tím by ml za ít! Obletí hranice mimo vyty ený prostor, na to mu snad energie pajunety posta í. Nkde se njaká stopa nebo anomálie musí projevit. Pravá juneta je nevy erpatelný zdroj energie, její zni ení je témY nemo~né. Ale kdyby se dostala do zlé moci, mohlo by to být nebezpe né. Tor se otYásl pYi pYedstav, ~e by musel bojovat proti její síle. Snad ji najde, je to jeho jediná aance. Bez ní jeho dalaí ~ivot u~ nebude ~ivotem, pro který ho vychovali. Nikdy se nestane rytíYem Rodu, nepYevezme otcovu junetu a galaktickou oblast, aby se ctí pokra oval v linii Toro. Projde jeat nkdy hlavní branou Rodu? Mo~ná u~ ne. Na kosmodromu byl krom obsluhy sám. Nikdo se s ním nepYiael rozlou it. Se zavr~enými není dobré se pYátelit. Tak tedy vzhoru do prostoru, do svta galaxií... X X X U~ jsem naprosto fit, copak to nevidía,  roz iloval se Tim a aermoval l~ící pYed Igorovým nosem. Snz tu polévku.  Jestli mi okam~it neuká~ea smr, kterým odeali, v ~ivot u~ na tebe nepromluvím.  Snz tu polévku.  Nemo~u se tu válet. Co kdy~ beze m mají potí~e?  Tys byl jejich nejvtaí problém. A te u~ snz tu polévku, nebo ti ji vlastnoru n naleju do chYtánu.  Sadisto,  zavr el Tim, ale pak se pustil do polévky a zdálo se, ~e mu chutná. Pochop to, musím se za nimi pustit co nejdYív. Pak u~ bych je tYeba nedohonil,  vysvtloval tim mezi jednotlivými sousty. V~dye bys nepYepral ani  erstv probuzenou mouchu. Podívej se na sebe, kalhoty na tob visí, div nespadnou, tváYe máa propadlé jak smrtka a sám sotva stojía na nohou.  No, zdál se mi takový dlouhý zajímavý sen o mém bratrovi. Tedy celkov nic moc hezkého. Bráchu chytil amok, zabil svýho pareáka a sám to taky skoro odskákal. Ale vlastn za to nemohl, proto~e je oba ovládala zlá moc. A potom brácha Yekl, ~e nedovolí, abych dopadl stejn jako on a svázal mi ruce aátkem, který jsem mu kdysi jako malý kluk daroval. Byl na nm vyaitý jeho monogram. Celou tu dobu byl se mnou a vzpomínali jsme na naae dtství. PoYád m nechtl rozvázat. Tvrdil, ~e m musí chránit i proti mn samotnému. V tom snu byl fakt jako ~ivej a mluvil podobn jako ty.  Dáa si jeat kukuYi ný placky s medem?  Poslouchal jsi m vobec?  To vía, ~e jo. Tak dáa si ty placky nebo ne?  Jo dám si placky! A nikdy u~ ti nic vyprávt nebudu!  Tak jo, dobrej nápad,  zaaklebil se Igor a za chvilku se objevil s dalaím chodem obda. Ne~ Tim dojedl, pYiael do tYetice a polo~il na kraj postele  isté oble ení. }ena ti vyprala vaechno, co alo. Taky jsem ti nechal spravit boty. U~ to potYebovaly.  Díky,  zamumlal Tim u posledního sousta a sáhl po koaili. Pod ní byl slo~ený aátek. Tim po nm opatrn natáhl ruku, jakoby nevYil svým o ím. Kde se to tu vzalo?  Ml jsi ho v kapse. Copak není tvoj?  To je ten aátek z mého snu.  No tak si jeat schrupni a zeptej se bráchy, jestli ho nechce vrátit.  Ale Tim jakoby neslyael. Svíral aátek a hledl oknem nkam a~ za obzor vaeho, co bylo vidt. To bych rád vdl, jak je to mo~né,  Yekl tiae. Nepospíchej, Time, mo~ea tu zostat, jak dlouho chcea. Oni si bez tebe poradí, vY mi.  Jsi moc hodnej, Igore, ale já nemo~u. Zbláznil bych se tu. PoYád musím myslet na bráchu. Nebo na Toma. Usínám a u~ se nechci probudit. PotYebuji njaké jiné peklo, abych se dostal z pekla vlastních myalenek. Nemusía se o m bát, já to zvládnu.  Igor jen rezignovan pokr il rameny. Kdo chce kam... Na ráno ti pYipravím kon a zásoby na cestu. Do Laveny mo~ea jet po silnici. MíYili nkam k Olomon. Víc bohu~el nevím.  Díky Igore, máa to u m.  Pokud mo~no jdte z cesty Promachovým vojákom, vaak vía.  Xekni mi jeat, Igore, co je pravdy na tch historkách o zelené oblud? Pro je tu ta pYíaerka tak populární?  To kdybych vdl! Zdá se, ~e to není ani kvoli sní~ení ceny pozemko asi kvoli vyaaímu turistickému ruchu. Nenapadá m, kdo za tím vzí. Fakt nevím.  A Olomona?  T~ko Yíct. PYed njakým  asem jsme tu mli jeden silnjaí otYes, ale nic z toho nebylo. Tu a tam jsou cítit záchvvy, trochu  moudu, trochu smradu, mírné oteplení krajiny. Staraí usedlíci balí své vci a sthují se. TYeba práv oni vypustili tu fámu o pYíaeYe, aby se jim tam zatím nikdo nenasthoval. Moc povodních usedlíko u~ pod Olomonou nezostalo. Radai se dr~ od ní dál. PYece jenom je to aktivní sopka.  No, uvidíme, kam se vrtnu. Ka~dopádn díky za tvou pé i.  Druhý den tim vyrazil na cestu. Bylo to horaí, ne~  ekal. Brzo se mu slabostí tYásly ruce i nohy a nkolikrát musel zastavit, neboe u~ se neudr~el v sedle. První dv noci spal venku, aby aetYil tch pár mincí, které mu Igor pYibalil. Jenom~e ráno se budil ztuhlý chladem, vaechno bylo zavlhlé rosou a vaYit  aj nebo kávu se mu nechtlo. Na sklonku dalaího dne zapadl do hostince nevalné úrovn, kde vaak mli prastaré kryté stáje a jídlo bylo v cen ubytování. Dosedl na tvrdou lavici uvnitY hostince, bez protesto sndl teplou slabou polévku a u~ nemohl udr~et otevYené o i. Hlava mu klesla na stol vedle talíYe. Hostinskému tu vypomáhala mladá hezká ~ena, ale nezdálo se, ~e by tu byla moc spokojená. Nenechavé ruce podnapilých vojáko vztekle odrá~ela a ani si neuvdomovala, jak je její zlostný rumnec vzruauje a provokuje k jeat vtaím dotrnostem. Obsluhovala je zamra en a s nechutí. Dvakrát se bhem ve era pokusila Tima vzbudit, ale neúspan. Nakonec se hosté pomalu rozeali nebo odpotáceli a ty poslední hostinský vykopl pYed dveYe a zaklapl závoru. Tak, pane Krebsi, a tímto ve erem tu u vás kon ím. Vyplaete mi prosím, co mi patYí, ráno pojdeme dál.  Ale, Majolenko, snad bys mi neutekla. co ti tu schází? Dye i ten tvoj se tu má jako v peYince. ZostaH jeat týden.  Nezlobte se, pane Krebsi, u~ ani den.  Ale no tak, bu hodná holka, kam by ses trmácela?  Pane Krebsi!  No jo, no jo, dye já u~ nic neYíkám. Ráno se vyrovnáme. Jenom jeat vykopni tohodle spá e do jeho pokoje.  }ena unaven pYikývla a potYetí zatYásla Timem. V polospánku zamumlal, ae dá pokoj. Ona ho vaak vzala pod rameny a zkuaeným nadhozem ho postavila. PYes jeho protesty ho odvlekla do pokoje a ulo~ila do postele. Pak odemkla vedlejaí dveYe a vstoupila do svtnice. U okna stál nehybn atíhlý mu~. Arame, u~ je pozd, b~ si lehnout.  Musíme jít, u~ musíme jít.  Já vím. Ráno pojdeme dál. Te si ale b~ lehnout.  Nad krajem se snáaela noc, nkomu pYináaela klidný spánek, nkomu smrt. Pulsovala ~ivotem ukrytým do tmy, nabízela klidnou náru i jedovatý dech, ka~dému podle jeho gusta. A tam nahoYe na svazích Olomony bloudila zvláatní zelená postava, rozhlí~ela se po okolí a  ekala.  ekala, a~ pYijdou a doufala, ~e se jim to podaYí. Tim se probudil  asn a nemohl si vzpomenout, jak se dostal do postele. Tady ho nkdo zul, proto~e on své boty nikdy nerozvazoval. No co. Pracn se znovu obul, vzal své vci a ael osedlat kon. Ve stáji zjistil, ~e na to nemá dost sil. Svt se s ním zato il tak rychle, ~e se musel posadit do sena.  ekal a~ to pYejde. Mezitím do stáje veael hostinský se svou pomocnicí. `koda, ~e nezostanea, druhou takovou t~ko se~enu. Místo polky platu si mo~ea vzít tady toho hýkavce.  Jste na m moc hodný, díky,  ~ena poplácala oslíka, který se tím vaak nenechal vyruait od ~rádla. Pak si vaimla Tima. Co je vám, stalo se nco?  Nic, to je v poYádku, já jen,  Tim se pokusil zdvihnout, chci osedlat kon. To bude dobrý.  Znovu se musel pYidr~et stny, aby neupadl. Po kejte, pomo~u vám,  zasmála se mladá ~ena a zru n osedlala Timovo zvíYe. Kam cestujete, pokud to není tajemství?  Do Loveny. A vy?  Máme stejnou cestu. Nechcete se pYidat? To je vlastn nesmysl, vy pYece máte kon,  znovu se zasmála a podala Timovi uzdu. Zahanben podkoval. Vyakrábal se na kon a vyrazil. Po hodin jízdy u~ mu ale bylo jasné, ~e pYecenil své síly. Svaly na rukou a nohou u~ neposlouchaly, koH pod ním zpomaloval a automaticky pYecházel do kroku, kdy~ necítil vedení. Sna~il se své vy erpání pYemoci volí, ale tlo ho zradilo. Ani si pYesn neuvdomil, kdy sklouzl do bezvdomí a sesunul se ze sedla na zem. KoH u nj zostal stát a  ekal, kdy se jezdec postaví a znovu nasedne. Za dv hodiny ho tu naala dvojice, která cestovala jen s jedním oslíkem. }ena zabalila Timovo prochladlé tlo do dek a rozdlala oheH. Za chvíli u~ lila douaky teplého  aje probouzejícímu se Timovi do krku a nutila ho polykat. Pak pYipravila jídlo pro svého nete ného partnera a pro sebe. Tim otevYel o i, chvíli se nechápav rozhlí~el kolem sebe a pak se kone n zorientoval. }ena se na nj usmála. Naae cesty se poYád kYí~í. Osud si zYejm pYeje, abychom se seznámili. Já jsem Magda a tohle je moj mu~ Aram. Jak Yíkají vám?  Já jsem Tim, ~oldnéY, potulný kejklíY nebo komediant.  Pro ne. Ka~dý se musí ~ivit, jak umí. Já toho bohu~el moc neumím a man~el je poslední dobou trochu indisponován.  Musím vám znovu podkovat, paní Magdo.  To nic. Jen si te musíte  astji odpo inout. Vypadáte trochu nemocn.  Jste tak hodná.  Mo~ná byste ml opravdu pár dní zostat s námi. Cestujeme sice pomalu, ale kdyby vám nebylo dobYe, je lepaí, nejste-li sám.  Rád pYijmu vaai nabídku, i kdy~ je mi trochu trapné být pYít~í nkomu, jako jste vy.  To nic. Berte to jako rozmar osudu.  Magda se znovu usmála, a Tim si teprve te uvdomil, ~e to není stoprocentn veselý úsmv. Její aedomodré o i mezi vráskami smíchu ukrývaly i vrásku bolesti. Tim nevdl, která to je, ale te zblízka ji cítil velice zYeteln. Krásná ~ena s pYíjemným úsmvem a bolavou duaí? Pátrav se zahledl na jejího mu~e. Urostlý sympaeák, nete n hledící do plameno ohýnku... Copak se mu asi stalo? Tima za al zvdavostí svrbt jazyk, ale nakonec se neodvá~il zeptat. Pomalu se najedl a dostal chue pokra ovat v cest. Magda mu to vaak ten den u~ nedovolila. Místo toho jen sedli, vaYili a povídali. Pro Tima i Magdu to byl pYíjemn strávený  as. Jen Aram zostával tichý a nete ný. T~ko Yíci, nakolik vnímal, o  em se mluví. Tim se za al díky Magd rychle zotavovat. Pomáhal jí, jak mohl a po nkolika dnech u~ se cítil výborn. Dokonce dokázal i vystoupit na tr~iati se ~onglérským  íslem, co~ mírn vylepailo jejich jídelní ek i finan ní hotovost. PYemlouval Magdu, aby pYíat vystupovala s ním. Dej pokoj, Time, na to já nemám náturu. Umím vaYit, prát, uklízet, ale pYedvádt se pYed lidmi, to nedovedu.  Nic to není. Chce to jenom jednou zkusit. Je to pYíjemnjaí vydlávání penz, ne~ nkomu dlat pradlenu.  Mo~ná. Ale stejn m nepYemluvía.  Kdo ví, tYeba pYíat...  Podívej, Time, u~ jsi v poYádku, mohl bys vyrazit na cestu za svými pYáteli, o kterých jsi povídal. Snad je jeat dohonía.  Ne.  Ale Time...  Osud nás dal dohromady a já na nj tak trochu vYím. Pomohu ti v Laven najít lékaYe pro tvého mu~e. Zostanu s vámi, dokud osud nerozhodne jinak. }ádné závazky nemám, vaechen svoj majetek vozím s sebou a je mi s vámi dobYe. Co víc si mo~u pYát?  Co tvoji pYátelé?  Moj nejlepaí kamarád te u~ ~ongluje nkde v nebeských zahradách a ostatní jsou kdovíkde. Zostanu zatím s tebou a s Aramem. Pokud vám ovaem u~ nelezu na nervy.  Ovaem, ~e ne. Vaechno je s tebou njak snazaí. Jsem ti moc vd ná,  Magda zt~í zadr~ela zrádné slzy dojetí. Nápodobn,  houkl Tim a za al prohlí~et koni kopyta, aby se náhodou od Magdy nenakazil. X X X Proael jsem vaecky vtaí hospody a nikde nejsou, je to divné,  unaven dosedl na lavici Triton. Kde jsou dti?  rozhlédl se kolem sebe. Hostinského synek chodívá pást za msto stáda. Vzal je dnes s sebou.  To je dobYe, mám rád ticho a klid, aspoH ob as.  Jsi nerudný starý patron Trite, ale já stejn cítím, ~e je máa rád.  Rád nerad. Te máme jiné starosti. Copak tentokrát opravdu nemáa nejmenaí tuaení, kde jsou?  No...Nejsem si jistá.  Tak povídej, co vidía.  Temný sklep plný lidí, sláma, málo jídla,  A sakra.  Setkali se tam se  tvrtým. Zdá se mi, ~e ten je na tom dost apatn.  Tak to bude problém.  Pokud jsou opravdu ve vzení, doká~eme jim pomoct?  Budeme to muset zkusit. Mám tu jednoho známého. Nic moc, ale nemáme na vybranou.  Triton si mnul bradu, pak si za al pohrávat se stYíbrnou mincí. Nakonec nespokojen zafunl. Je to praatnej druid, nemám ho rád. V~dycky kolem nj smrdlo spoustu zvíYat. S blbou kytkou si v~dycky pokecal víc ne~ s kamarády. Nejspía to k ni emu nebude, ale jinej nápad nemám. Zítra ho navatívíme.  Znáte se dlouho?  zajímala se Anna. A~ moc. Obre el ka~dýho komára, kterýho jsem plácl, pYed ka~dým jídlem se omlouval mrkvi, paenici, hrachu a vaemu, co bylo na talíYi za cestu útrobami, kterou budou muset absolvovat. Zkazil mi chue jeat dYív ne~ jsem za al jíst. Je to moj mladaí bratr.  Jist bude mít radost, a~ t uvidí.  Jasn. Bude se m moci poptat na zdraví stromo a kvtin v naaí rodné zahrad.  Anna pohladila starého kouzelníka po rameni. Dti se ve er objevily v dobré nálad, nadaené z nových zá~itko a kamarádo. Postupn se vaak jejich radost vytrácela, kdy~ zjistily, ~e se ostatní dosud nevrátili. Druhý den ráno vyrazili Triton, Anna i dti do lesíka za mstem, kde po krátkém bloudní nalezli zvláatní chatr , vzniklou z dutého stromu a zapletených vtví. PYed ní sedl hubený mu~ s Yídkým bílým vlasem i vousem. Drtil v prstech suaené byliny a opatrn je rozdloval do pytlí ko. Opodál  íhav le~eli dva psi, z horní dutiny stromu zvdav vykukovala zrzavá hlavi ka a po rameni mu~e poskakovala  ervenka a roz ilen pokYikovala. Druid pYeruail práci, upYel na n své svtlé nevýrazné o i a  ekal. Derik se pevn chytil Anny za ruku. Emi se zvdav rozhlí~ela a její pYekvapené jé, podívejte  se za alo ozývat z rozných stran. Vzájemné ml ení houstlo mezi upYenými pohledy obou mu~o. Nakonec se Triton oto il a tiae Yekl Ann: Nejde to, nedoká~u to. Pojme pry .  Vtom vyrazila z kYoví Emi se dvma koeaty v náru í. To je nádhera. Moc se mi tu líbí. Jak to, ~e se m ta zvíYata nebojí?  To proto, ~e jim jeat nikdo neublí~il,  odpovdl druid. Po kej, neodcházej, Trite,  pokra oval pYekvapiv jasným hlasem. Byl jsem zvdavý, doká~ea-li po~ádat o pomoc sám. Ale nemusía, pomo~u ti i tak. Posate se,  ukázal na trávu kolem sebe. Vía, já, rád t vidím,  koktal starý kouzelník. Nedlej si násilí. Chybí mi tvá milá sdlení, ~e jsem stále nechutn vlídnej a vstYícnej, ~e je to k zblití.  Vía, já...  nemohl najít nit Ye i Triton. Já vím. A dost mo~ná vím i nco víc. Pokud máte zájem naslouchat starému potrhlému druidovi, rád vám o tom nco Yeknu.  Rádi vyslechneme vaae slova,  usmála se Anna a posadila se do trávy. Triton ji rozpa it napodobil. U~ na vás  eká. Netrpliv  eká.  Kdo?  dvojhlasn zareagovali Anna a starý kouzelník. To nevím. Nikdy jsem se s ním nepotkal. Jen cítím jeho o ekávání a vím, ~e to nejsem já, na koho  eká. Máte nco, co je jeho, a co te velice potYebuje. ZároveH chce, aby vaichni ostatní odtud odeali. Nerozumím tomu, ale cítím, ~e ta bytost má pYátelské úmysly. Jen je zYejm trochu v úzkých. Od posledního otYesu Olomony její pYítomnost vnímám já, moje zvíYata i rostliny. Pravda, nkolik lidí se tu dostalo do potí~í. Prý potkali draka a pronásledovaly je zvláatní sny. Mo~ná to byla ta bytost, mo~ná ne, jak Yíkám, já jsem se s ní nikdy nesetkal. A te mi Yeknte, jak vám mám pomoci.  Ano, to je pravda, ~e nás nkdo nkam volá. Ani my nevíme, kdo to je. Ale ur it to je mimoYádn dole~ité. Jen~e nás tam musí dorazit vaech pt najednou. Jinak to nejde. A to je ten problém. PotYebujeme se najít a sejít.  Rád bych pomohl, ale jak?  PotYebujeme nkoho vytáhnout z vzení v Laven,  naael kone n Ye starý kouzelník. Jenom to?  reagoval s úsmvem jeho bratr. Vy to opravdu doká~ete?  podivila se Anna. Ale kdepak. Ale pro bratra to pYece nemo~e být problém. Je pYece kouzelník, poradí si.  Neporadí, jeho schopnosti jsou te blokované. PotYebujeme nkoho, kdo nám pomo~e.  Já nemám ty správné znalosti a schopnosti. Jedin, kdyby vám chtl pomoci Bororo.  Kdo to je?  Bandita.  Pro by nám pomáhal? My toti~ nemáme  ím zaplatit.  Má rád ~eny.  Anna se za ervenala. Ne, tohle nemá cenu,  zvedl se Triton, tady nic nevyYeaíme, jdeme pry .  Má rád taky malé ~eny?  ozval se za ním Emin hlásek. Dti u~ se naba~ily podívané na zvíYata a zapojily se do hovoru. Emi je fakt prima, ur it by to dokázala. Mami o ní Yíká, ~e ukecá i svatou sochu,  podpoYil kvalitu své sestry malý Derik. Spole ný úsmv dosplých trochu zmírnil vzájemné naptí. Strý ek Ben je opravdu ve vzení?  zeptala se Emi Tritona. A Dag s Darem taky?  opatrn pokra ovala, kdy~ kouzelník pYikývl. Pak se obrátila k druidovi: Opravdu s tím musíme nco udlat, zavolejte prosím toho pana banditu. Já mu to vysvtlím.  Ano. Mo~ná to opravdu doká~ea,  usmíval se hubený mu~ v bílém, zkusíme to.  Nezkusíte,  sípal navztekaný Triton, já nedovolím...  BratYe,  pYeruail ho druid, jsem si jist, ~e jí ani v nejmenaím neublí~í. Je tu jistá okolnost, o které nemohu mluvit. Existuje velká pravdpodobnost, ~e pro vás Emi Borora získá. A vy ho potYebujete. Jestli lze nkoho dostat z lavenského vzení, pak to nejspía doká~e on.  A co tYeba milost,  opatrn se zeptala Anna. Obávám se, ~e tohle slovo jeat nedorazilo do Promachova slovníku. Nezkouaejte to. Je velmi nebezpe ný. Nemli byste nejmenaí aanci. Bororo je proti nmu jako motýl vedle vosy. A to se jeat musím vose omluvit, ~e jsem ji urazil svým pYirovnáváním, neboe ona svoj jed pou~ívá jen pYi obran.  Dobrá, chci ti vYit, bratYe. Zkusíme to.  PYijte sem zítra touhle dobou.  Druid se znovu vrátil ke svým suaeným bylinkám a zamyalen pozoroval vzdalující se postavi ky. Ne, ani zdaleka se mu nepodaYilo zpYetrhat své lidské svazky. PYekvapilo ho zjiatní, ~e bratrovy poznámky ho stále jeat, i te po vaech tch letech, co se nevidli, vyvádjí z míry stejn jako kdysi. U~ dávno se vzdal majetku, pYátel, lidských zvyklostí a odeael mezi stromy a zvíYata. Tady mu bylo dobYe. Jen~e nakonec ho vaude najdou lidé, kteYí potYebují pomoc, stále ho nkdo ruaí a on je nedoká~e odmítnout. Suaí pro n byliny, hledá lé ivé koYínky, naslouchá jejich bolesti, aby jim poradil. Pro jen se v mých rukou stále kYí~í lidské osudy, pomyslel si znepokojen. Kam je asi zavede nitka osudu, kterou tu naleznou? Splní své poslání? Pomohou neklidnému duchu hory, který je volá? PYál by si znát odpov. Ne, vlastn by si pYál znát odpov jen v pYípad, ~e vaechno dobYe dopadne. Z nedaleké paseky se s kYikem zvedla rodinka káHat. Brzo u~ jim mladí dorostou a budou si hledat nové loviat. Nebýt tch ptáko, dorazila by jeho návatva v naprosté tichosti. Bu pozdraven, svatý mu~i.  I ty bu zdráv. A tvoje dcerka také.  Vidli jsme, ~e ti pYiala návatva z msta.  Ano, Bororo. Chtjí si s tebou promluvit.  Se mnou? Nemám zájem. Za ~ádné peníze nemám zájem.  Oni také skoro ~ádné nemají. Jenom t potYebují.  TYeba je to dobYe pYipravená lé ka.  Ten mu~ je moj bratr.  Tak?  Mu~ v hndozeleném pláati se posadil u druida do trávy a atíhlá dívka, která se ho dr~ela za ruku, se mu skulila na klín. Sundal klobouk, prohrábl si svtlé vlasy a zamyalen si pYejel zjizvenou rukou po nejvtaí jizv svého obli eje. Druid se dál zabýval bylinami a neruail hosta v jeho zamyalení. Nechtl naléhat, neboe pYál tomuto mu~i klid, který tu nedávno nalezl. Také dívka mla ruce a obli ej zjizvený t~kými ranami. Nebylo divu, vlci byli té zimy mimoYádn hladoví a vrhali se i na  lovka. Samotná matka s díttem nemla v pustin aanci. Kdo ví, kam ala - nedoala tam a Bororo ml co dlat, aby proti té divoké sme ce ubránil alespoH dít. Osud. Osud ho zavedl na místo, kde ho ta malá potYebovala. A u~ spolu zostali. Nkolik týdno lé il druid jejich zranní. Te u~ je skoro nic nebolelo, naali svoj klid a a~ dojemn si projevovali svou lásku. Ké~ by to tak mohlo zostat. }ili tu spolu v náru i pYírody, daleko od lidské zloby i posmchu. PYicházeli den co den pro pár slov a lé ivé byliny. Má vobec nkdo právo jim ten klid zase vzít? Pro tebe to udlám, svatý mu~i. Promluvím s ním.  Nechtl bych to po tob, kdyby to nebylo dole~ité.  PYijdu tedy, a~ se u tebe znovu objeví a pokud to bude tYeba, pomohu jim.  Budu ti zavázán.  Nebudea, svatý mu~i, v~dycky jsem za sebe rozhodoval sám a i tentokrát to bude jen moje vc, co udlám  i neudlám. Na naaem vztahu to vobec nic nezmní.  Ty i Sára u m v~dycky najdete úto iat.  Já vím. Jen~e hora se bouYí, chce abychom odeali. Cítím její neklid a vím, ~e i ty ho cítía. Nevím, jestli u~ nenastal  as k opuatní zdejaího úto ist. Ka~dý den odcházejí dalaí a dalaí lidé.  Ano, hora je neklidná. Kdosi pYiael a naruail její rovnováhu. Stejn jako pYed lety. Tehdy to bylo zlé. Te je to trochu jiné.  Co vlastn vaechno cítía,  zajímal se Bororo a také Sára zvdav zvedla k druidovi o i. Já t~ko hledám slova. PYiala bytost, inteligentní bytost. PYiala zdaleka - z nebe. Má njaké problémy a potYebuje pomoc. Cítím, ~e nkoho volá a vaechny ostatní se sna~í odehnat nkam daleko od hory. Nevím, jak vypadá, nevím, co potYebuje, ale zdá se být pYátelská. Stromy ani zvíYata proti ní nic nemají. A~ za nou odcházet zvíYata, pak to bude ten správný  as k odchodu. Víc nevím.  Jeat chvíli ml ky setrvali ve své spole nosti, pak se Bororo zvedl a spolu s dívkou zmizel tak tiae, jako pYiael. X X X Ka~dý den tu ztrácíme sílu. Copak je opravdu mo~né skon it takhle hloup. Ksakru, u~ m nic nenapadá,  roz iloval se Artur po tom ubohém kousku chleba, který na ka~dého pYi spravedlivém dlení zbýval. Copak Artur, ale Dagovi to zcela viditeln nesta ilo na pYe~ití. Z veselého halasného obra se bhem tch pár dno stala roztYesená troska. Na naae spoluvzn sice jeat jeho síla sta ila, ale pro nás to byl ~alostný pohled. Zoufale hladoví jsme byli vaichni. Vzpomínal jsem na Tritona a párkrát jsem si procvi oval soustYední a koncentraci sil. PYi oaetYování Franka jsem ob as cítil pYíznaky svého záchvatu, ale u~ jsem se dokázal kontrolovat. Frank se i pYi té ubohé strav za al trochu zotavovat. Vlastn to byl jediný svtlý bod naaeho pobytu tady. Tma se stYídala s pYíaeYím, chlad a vlhko pYetrvávaly beze zmn. Nebylo to moc povzbudivé. Ob as nkoho pYepadla touha vyprávt o svém domov. V~dycky to bylo báje né místo bez jediného kazu. Zpo átku jsem ta vyprávní poslouchal se zájmem, ale brzo m to za alo nepochopiteln roz ilovat. V~dycky to bylo stejné nebo hodn podobné. A vaichni se tu ocitli omylem. Ob as se mi zdály sny, kdy ke mn pYicházela Anna a ujiaeovala m, ~e dlají vaechno pro naai záchranu, abychom jeat chvíli vydr~eli. Ráno jsem se pak sna~il o tom Benediktovi vyprávt. Prstem jsem maloval písmenka do vzduchu a Benedikt se sna~il hádat slova, jeat ne~ jsem je dokon il. Artur sice zíval, ale vidl jsem na nm, ~e i on pozorn sleduje moj prst. Dokonce i Frank se oto il a pYekvapen se na m díval. Ahoj Franku, napsal jsem do vzduchu tak, aby to vidl. Jeat se ho zeptej,  Yekl Benedikt, kdy~ nakoukl pYes mé rameno a vidl upYené Frankovy o i, jak mu je?  Frank byl toti~ hluchý a nebylo snadné se s ním domluvit, kdy~ mu nebylo dobYe. Cítím se mnohem líp ne~ dYív,  odpovdl jeat ne~ jsem dopsal otázku. Zeptej se ho, co vlastn je. Co dlal, ne~ se sem dostal,  zajímal se Artur nejspía v nadji, ~e byl kasaYem a otevYe zámky zdejaích dveYí. Ne~ jsem sta il dopsat tYetí písmeno, Frank odpovdl. No, mám sice aikovné prsty, tedy spía ml jsem. Byl jsem toti~ hudebník - loutna, harfa a tak...  Jak je mo~né, ~e odpovídá dYív ne~ jsem dopsal otázku, copak se mu vrátil sluch? Usmál se pod mým zkoumavým pohledem a olízl si oschlé rty. Ne, Dare, neslyaím ~ádné zvuky. Neumím to vysvtlit, je to tak trochu divné. Já toti~ slyaím tvoje myalenky.  Ne, to snad ne, vydsil jsem se. Myalenky jsou pYece tak soukromá zále~itost, nikdo nemá právo  íst cizí myalenky! To je, jakoby  lovk chodil svle ený v poledne po námstí. Ale to je báje né,  rozzáYil se Artur, mo~ete si dlat navzájem pYekladatele. Chtl bych ho vidt, kdyby to byly jeho myalenky, co nkdo  te & jak by se na to tváYil. Chtl jsi nco Yíct, Dare?  zeptal se Frank. Jasn, vobec mi to není pYíjemné, pomyslel jsem si a ur it jsem se i trochu zamra il, dost mo~ná i hodn zamra il. Chcea Yíci, ~e ti to není pYíjemné?  nejist se optal moj  tenáY myalenek. PYikývl jsem. Vía, asi vnímám tvé myalenky, jen kdy~ je smYujea pYímo pro m. Jinak neslyaím nic.  Moc jsem mu nevYil, vypadal pYília inteligentn. Usmíval se. Taky bych si pYál  íst jeho myalenky, ale nealo to. Najednou u~ mi nebyl tak sympatický jako pYedtím. Odsthoval jsem se blí~ k Benediktovi. Zrovna si nco apital s Dagem. K uaím mi dolehlo pár jejich slov a já za al naslouchat pozornji. }ádnou jinou mo~nost, jak nco zkusit, nemáme.  Mo~e to trvat týdny a pak u~ tYeba nebudeme mít dost sil.  Jasn. Tady nás mo~ou docela snadno zabít nebo zmrza it.  Jo, to jo. Zkusíme to tedy?  Zkusíme,  pYikývl Benedikt a já se bál na to i jen pomyslet, aby si to nepYe etl Frank. Jenom~e, on by to asi ml vdt. Pokud k nám patYí - a zdá se, ~e ano - ml by jít s námi. To je tedy situace! Co asi podnikají Anna s Tritonem? A jakpak se má Tim? Jaký osud nás vaechny  eká? dostaneme se odsud? U~ je opravdu nejvyaaí  as jít. Mli bychom se pYesthovat tsn za dveYe, abychom ten okam~ik neproavihli,  zapojil se do hovoru i Artur. Jo, a a~ sem budou chtít aoupnout nkoho dalaího, musíme být co nejblí~ dveYí a bleskov jednat. Pokud dostaneme aanci, víc ne~ jedna nebude.  Nasko ila mi z té pYedstavy husí ko~e. Nesmíme to zvorat. To u~ je pak lepaí pYi tom exnout, ne?  pYejel Artur v jednozna ném gestu palcem pYed krkem. Mo~ná bych jim mohl pomoci i já. `koda, ~e tu není starý kouzelník, aby mi poradil. Jeat nikdy jsem nezkusil svou sílu pou~ít proti  lovku. Ale tYeba bych ji ani nemusel pou~ít tímto zposobem, mo~ná by sta ilo tYeba zablokovat dveYe. Ale dokázal bych to vobec? Asi t~ko. Hýbat s pYedmty u~ jsem zkouael a vobec mi to nealo. A ~e to byly mali ké pYedmty! Zeptej se Franka, jestli do toho chce jít s námi,  oslovil m najednou Artur. S nevelkým nadaením jsem pYikývl. Franku, moji pYátelé se chtjí pokusit o útk, pYidáa se? Nic, ani se neohlédl. }e by spal? Franku, slyaía m? Ano,  ozval se kone n, co je?  Zopakoval jsem v duchu vaechno, co jsem slyael. Pod zdvi~eným obo ím se mu zablýskalo v o ích. Pak zase posmutnl. Bojím se, ~e u~ na to nemám dost sil. I pouhá choze mi dlá problémy. Jinak bych neváhal ani okam~ik.  Benedikt spokojen pYikývl a usmál se na nj: Bohví co bude. Jen musíme být pokud mo~no pYipraveni na vaechno.  Tomu u~ chyblo jenom amen  na konci. X X X Tak jak jste dopadli?  houkl Tim na Magdu, která se práv vracela se svým mu~em. Ále,  mávla rukou znechucen a oba zmizeli ve svém pokoji. Tim pokra oval ve své cest do kuchyn, kde se domluvil s jednou milou jedubabou, ~e jim ohYeje zbytky od obda za tu horu dYíví, kterou ráno naatípal. Ani se pYi tom moc nezapotil, tlo u~ zase fungovalo, jak se patYí. Na tr~iati se dal do kupy s jedním zdejaím ~onglérem, tak~e u~ si mohli dovolit nejen pokoj, ale i sluané jídlo po celý týden. Mo~ná se tu  asem objeví i nkdo, kdo bude nco vdt o Arturovi, Benovi a ostatních. Kdy~ pYinesl jídlo, Magda ho pozvala dál a pove eYeli spole n jako ka~dý den bhem cesty. Po ve eYi se mladá ~ena pYece jen za ala tváYit trochu vlídnji. Vía,  lovk se tomu neubrání. PoYád o ekává zázrak, i kdy~ zdravý rozum nic takového nepYipouatí.  Co Yíkal doktor?  }e tu a tam doká~e srovnat lidský tlo, ale s tímhle musíme nkam jinam, to ~e prý není jeho píse ek.  No, aspoH jsme to zkusili.  Ano zkusili.  Magdina usmvavá ústa se stáhla do bolavé kYivky. ZavYela o i a Tim nevdl, co Yíci na útchu. Pak se dvakrát hluboce nadechla a znovu se usmála. Ráda bych t potaila, Time, jsi tak hodný, ale i pro tebe mám neveselou zprávu.  Pro m?  Jo, pro tebe.  ekali tam taky njací dva chlapíci z arény. Byli pkn zYízení, ale pYesto vzpomínali na nejlepaí zápasy poslední doby. Jeden obzvláae dobrý zápas prý nedávno skon il nerozhodn. Njakej Dag ml prý výdr~ jak bejk a psti horaí ne~ beranidlo. Jen~e to byl zlo inec a jeat ten den on i jeho kamarádi skon ili za mYí~emi. Vojáci je vedli v poutech pYes celé msto.  Co~e, zlo inci?  Sice Daga osobn neznám, ale je prý to Benov kamarád.  Já jen opakuji, co Yíkali ti dva pochroumaní v ordinaci. Igor se zmínil o njaké rva ce s vojáky a Dagem v hlavní roli. Ale od kdy se rva ka pova~uje za zlo in?  Mo~ná nkoho zabil nebo zranil...  No, tu a tam se to stane.  lovk pak dostane deset dní natvrdo, pokutu a tím to kon í.  Pokud to ovaem nebyl nkdo s vyaaím postavením.  Hm, to máa pravdu, to by bylo horaí. Budu se muset sko it za nimi podívat a poptat se, jak to tu chodí.  Být tebou,udlám to opa n.  Co opa n?  NejdYív se poptej, jak to tu chodí.  Jasn, to dá rozum.  Nerada bych pYiala o tvou milou spole nost,  usmála se Magda Timov netrplivosti. Nejradji by vyrazil na výzvdy hned. Pak se pYece jen trochu uklidnil, ale jeat dlouho do ve era diskutoval s Magdou o nejroznjaích zposobech, jak a kde získat nejspolehlivjaí informace. Druhý den ráno vyrazil do ulic, zatímco Magda si ala sehnat njakou pYíle~itostnou práci. Tim proamejdil vaechny hospody, obeael celé tr~iat, nakoukl do kovárny, vyzpovídal veteaníka a koHského handlíYe a navázal dobré vztahy se dvma mstskými biYici u d~bánku piva. Ve er se vrátil mírn spole ensky unavený, ale u~ sluan informovaný o dní ve mst. Vypadá to apatn,  Yekl Magd, kdy~ po ve eYi nalila do hrnko horkou kávu, posadila se a kone n mla  as na Timovo povídání. I Aram zvolna upíjel kávu, ob as se podíval po tom, kdo hovoYil, ale sám se nezapojil. Nenechá se oklamat, nenechá se podplatit, nezná slitování. Jestli je pravda vaechno, co jsem o nm slyael, tak to snad ani není  lovk.  NevY tomu, Time, ur it má své slabosti, jako ka~dý jiný, jen je zYejm pe liv skrývá.  Vaichni se ho bojí tolik, ~e by tajn proti nmu nezvedli ani malí ek. Pokusit se nkoho podplatit je v tomhle pYípad pYília velké riziko. Navíc na to ani nemám dost penz. Budu muset vymyslet nco jiného.  Taky jsi tu slyael ty povsti o pYíaeYe?  Velké zelené s ocasem?  Zatím prý ka~dý, do se s ní setkal, tak se z toho zbláznil.  Ty tomu, Magdo, vYía?  Ty snad ne?  No...  Tim se zarazil a zamyslel. Kdy~ znovu zvedl o i, tan ily mu v nich aibalské ohní ky. Taky by se mohlo za ít povídat, ~e je to drak a ~ere pkné mladé holky. A kdy~ dlouho ~ádnou nedostane, bude zuYit a zni í msto.  Promachos na nj poale své vojáky.  To by ho nejdYív museli najít.  Jestli~e ho nenajdou, nebudou se ho bát.  Ale budou. O to u~ se postarám. Njaký ten efekt s ohýnkem by ml sta it. Ostatn trochu tYaskaviny se dá sehnat vaude, kdy~  lovk ví, co hledá.  A co dál?  Správce Promachova vzení Varoun má krásnou dcerku. Ur it se o ni bude bát.  A co nám to pomo~e?  A~ se lidi doslechnou, ~e je ve zdejaím vzení zadr~ována skupina specialisto, kteYí se vydali zlikvidovat nebezpe nou pYíaeru, budeme mít jejich sympatie na své stran. Co Yíkáa? Pak u~ by se dalo leccos podniknout.  To je tak pYíaern pYekombinované, ~e by to mo~ná i mohlo vyjít. S tebou se  lovk opravdu nenudí, Time,  smála se Magda. Pak ale zvá~nla. Nervózn posbírala prázdné hrnky. Dej na sebe pozor, Time. Vaude je plno vojáko i udava o, bude to nebezpe né. Taky nevíme, co je pravdy na tch historkách o drakovi, nebo co je to za pYíaeru.  Babské povída ky. Lidi se bojí sopky, tak si vymysleli draka. Je to jenom taková báchorka.  Není to báchorka,  vpadl náhle do jejich rozhovoru zvu ný Aramov hlas, on existuje.  Ale...  zablekotal Tim pYekvapen. Opravdu existuje a chce, abychom pYiali. U~ je nejvyaaí  as jít.  Ne! Jist tu musíme chvíli po kat, Arame. Jeat to vydr~, za nkolik dní pojdeme dál,  sna~ila se Magda rázn odpovdt, ale nealo to. Hlas ji zradil a na Yasách se objevily slzy. Tim se urychlen rozlou il, proto~e nevdl, co na to Yíct. Jak se dá utaovat ~ena, která má po boku takového divného man~ela? Je ten  lovk opravdu blázen? Mo~ná by ho nkdy mohli zkusit odvést k druidovi, co tu bydlí za mstem. TYeba by si s ním vdl rady. Ale to mo~e jeat chvíli po kat, te je potYeba se vnovat dole~itjaím vcem. Hned ráno se do toho pustí. X X X Tor dvaestka  ekal a stále znovu si pYehrával události poslední doby. Byl si pYesn vdom okam~iku, kdy se odklonil od pravidel. V pajunet zbyla ideální polovina energie. Jeho povinností bylo oto it antigravita ního skokana zpt a vrátit se. Podle pravidel nebylo pYípustné hazardovat majetkem Rodu a energií. Na druhé stran by ho vaak  ekal zposob ~ivota, který byl témY nepYijatelný pro jakéhokoliv Tora. Degradace, pozemní slu~ba... Otec v~dycky Yíkal, ~e schopnost správn se rozhodnout si ka~dý ovYí a~ v mezní situaci. Bu pro to cit má nebo nemá. Ruku ml na pYepína i a ptal se sám sebe, co je lepaí: ~ít nebo zemYít? Musí se rozhodnout u~ te, te hned. Doká~e se rozhodnout správn? Správn pro koho? Pro svoje ideály, pro ideály spole nosti, pro otce, pro sebe? Pak se rozhodl. Bude ~ít naplno a~ do konce. Jaký ten konec bude, se teprve uká~e. Krátce nato zachytil signál Tordvptky. To u~ vaak stál mimo pravidla a nemohl dát zprávu Rodu. Nedovolili by mu pokra ovat. Te u~ musel jednat sám. Pokud zachrání otce nebo junetu, Rod mu odpustí. Umní správn se rozhodnout znamenalo víc ne~ zákon. Signál byl slabý. Na volání nikdo neodpovídal. Poprvé ve svém ~ivot pocítil neklid. Odpo inek mu nepYinesl o ekávanou úlevu, jen dalaí nejistotu. Ne~ pYistál, zmapoval vaecky galaxie, které jeho pYístroje zaznamenaly a poslal zhuatnou informaci na rodnou planetu. V tomto okam~iku u~ ~ádná síla není schopná ho zastavit. Stále jeat nevdl, co ho na planet  eká. Na skenu se neobjevil ani kód jeho otce ani bledé kole ko junety. Nebýt slabého signálu, nenaael by je. Existují vobec jeat? Skokan se mkce pYemístil ke zdroji signálu a zmizel uvnitY hory. Tor dvaestka chvíli hledal pro své tlo podobu, která by umo~Hovala pohyb ve zdejaích gravita ních podmínkách. Rozhodl se pro postavu se zadní oporou a skládacími kYídly. Ostatní vytvoYil podle tvora, kterého naael, jak se vyhYívá na blízké skále. Nebylo to nejlepaí, ale jak~ tak~ to vyhovovalo potYebám: UvnitY hory objevil slabý energetický zdroj. V nejhoraím pYípad by se tu dalo i pYe~ít. Pak se za al rozhlí~et. Zna ky ho zavedly do hluboké jeskyn, kde kone n naael, co hledal. Trosky rozbité lodi vypovídaly o tvrdém stYetu plavidla jeho otce s n ím neznámým. Nejspía byl zázrak, ~e se dostal a~ sem. Opatrn otevYel kabinu lodi. Byla sice poakozená, ale nkteré funkce byly dosud zachovány. Lehce pYejel záznamovou fotobuHku. Displej se probudil a oslovil ho. Byl to dlouhý záznam. Tor ho prostudoval velice pozorn. PYesto nkteré pojmy tak úpln nepochopil. Otec byl zYejm svdkem stYetu schránky s atomovým odpadem a meteoritu. PYi srá~ce doalo k reakci a následné explozi schránky. Zpo átku ji chtl otec odklonit smrem k této galaxii, která u~ je mimo stYe~ený obydlený úsek. Na poslední chvíli vaak zaznamenal, ~e i tady je ~ivot. Zmnil úhel odklonu, a koli vdl, ~e u~ nestihne zmizet do bezpe né vzdálenosti. S velkými problémy pak pYistál na této zvláatní planet. Zafixoval svá t~ká poranní a pokusil se zachránit poakozenou junetu. Nebylo to jednoduché. Naruaený obal se tavil stále se obnovující energií a neael zacelit ani provizorn. Bylo potYeba pYesunout  ást energie jinam. Po dlouhém hledání naael otec bytosti, které vydr~ely pYesun ur itého mno~ství energie a vykazovaly i dostate nou inteligenci, aby dokázaly pozdji spolupracovat. Nevýhodou byla akorát jejich zranitelnost a pohyblivost. Ka~dou chvíli mly potYebu se nkam pYemiseovat. Co vaak ml Tor dvptka dlat, kdy~ nutn potYeboval sní~it mno~ství energie, aby mohl zakonzervovat náa nejvzácnjaí poklad na planet - junetu. Bez tohoto nekone ného zdroje energie, který tu a tam nalézáme v nerostných vrstvách naaí planety, bychom byli ve vesmíru ztraceni. Udlal jen to nejlepaí, co v té chvíli bylo mo~né, pomyslel si Tor dvaestka a pYepnul na dalaí záznam. Jeho otec umíral. PYesto dokon il nejnutnjaí údr~bu junety a myslel i na komunikaci s vybranými bytostmi. Vypoj il si nkteré jejich dovednosti, aby si je osvojil, ne~ stáhne své ~ivotní funkce. A~ ho nyní jeho syn probudí, bude schopen se domluvit s pti bytostmi, které nosí energii junety. NejdYív se vaak musí vaichni shromá~dit v horní jeskyni. Tor dvptka nebude ~ít po probuzení dlouho. Jeho syn te musí být trplivý a vaechno dokladn pYipravit. NejdYív je potYeba opravit pláae junety. Mezitím snad dorazí zdejaí bytosti. Zdalipak se celá akce podaYí? A pYe~ijí to vaechno vybrané bytosti. Nedojde k naruaení ~ivota na planet? Tolik otázek je zatím bez odpovdi. Tolik nejistot a nejasností. PYesto je tu vaak ur itá nadje. Otce sice u~ zachránit nedoká~e, ale pokud se mu podaYí vrátit se s junetou zpt na svou planetu, bude rod Toro pokra ovat ve svém vzneaeném poslání. Zatím je to vaak jen nejistá nadje. Nesmí nic pokazit ani nikomu zbyte n ublí~it. Otcovo nouzové pYistání znamenalo u~ tak dost velkou pohromu pro zdejaí okolí. PYesun energie junety se také nepodaYil hned ba první pokus. Zdejaí bytosti jsou tak kYehké a zranitelné. Bude se muset chovat velice opatrn, aby jim neublí~il. Dokázaly by vobec pochopit, ~e otec pro tuhle jejich modrou planetu obtoval svoj ~ivot? Asi ne. Ale to nevadí. Hlavn, aby pochopily, ~e je te volá a ~e potYebuje, aby sem pYialy. Aby pYialo vaech pt bytostí, které nosí drahocenou  ást energie. Ostatní by mli odejít co nejdál - alespoH ti tvorové, kteYí se mohou pYemiseovat. Snad to zvládne. Snad se to podaYí. X X X A naali jste nco?  Ale kde~! Kdo ví, kde se ta potvora schovává. Je to tam samý kYovisko, samá jeskyn.  M by tam teda nedostali ani párem volo. Já bych tý bestii do tlamy nelez za ~ádný prachy.  Na tob by si ani nepochutnala, ta má radai mladý kYehký dív í masí ko. Mli by jí pYedhodit njakou holku, aby dala pokoj.  ZavYi hubu, hospodskej kreténe, ne~ udlám zákusek pro draka z tebe. Taková krvavá tla enka by mu tYeba pYiala k chuti.  Tim spokojen sledoval koYalkou posilnné vojáky a hospodského, který tYepal no~i kama, neboe límec jeho koaile svíraly nahoYe mohutné psti správce vzení. Jestli jeat jednou nco kváknea o dív ím masí ku, tak si m nepYej, ty vepYovej ovare. Moh bys m toti~ naatvat.  Rá ej vodpustit, vzneaenej pane, já to tak nemyslel, dáme pánom jeat jednou dokola na moj ú et. Prosím pánové.  Na zdraví dtí naaich rodi o i tch, co umj pYe~ít,  zahalekal Tim a pYieukl si i se zamra eným správcem. Zábava se zase rozproudila, ale stíny ve správcových o ích nezaplaaila. Co nevidt by se u~ mohla k jeho uaím dostat i zpráva, ~e má pod svým zámkem odborníky - drakobijce, pomyslel si Tim. DobYe vdl, ~e tohle nesmí uspchat. Lidé se musí za ít trochu víc bát. Ostatn ta vyhoYelá stodola, kterou nejspía zapálil nkterý zdejaí opilec, co se tam ael vyspat, by se mo~ná taky dala svést na draka. Jeat v noci vyrobí v jejím okolí njakou hezkou dra í stopu a pak u~ sta í jen vyprovokovat trochu zájmu. Takovou pYíle~itost by byl hYích zanedbat. Dokonce i Promachos z toho za íná být nervózní. Honí vojáky po okolí sopky, sna~í se uml et ka~dého, kdo o drakovi promluví, ale nemá aanci. Vojáky neplatí tak dobYe, aby se pro nj strhali. Nkolikrát u~ vidl chlapíky v uniform, kteYí místo lovu draka, ulovili zajíce v klidu si ho opekli, slupli, pak nasadili uatvaný výraz a schlíple se vraceli zpt do msta. A lidi dál apitají nové a nové výmysly o drakovi a jeho chuti na pkné panny. Tohle ~ádný zákaz na svt nedoká~e zarazit. Tak u~ to zkrátka chodí,  ím víc zákazo, tím víc aeptandy. Mo~ná u~ zítra nebo pozítYí za ne správce vznice pYemýalet o tom, jak umo~nit nkterým lidem útk z vzení. Za pár dní u~ s ním mo~ná bude Ye . A pak? Pak se uvidí. X X X Dny se vlekly pomaleji ne~ ospalý anek. Ml jsem hlad vtaí ne~ vlci v zim. Tch pár drobe ko jídla jen podrá~dilo ~aludek. Nebýt Benedikta a Daga, asi bychom zase brzy skon ili ve svorné rva ce o potravu. Ka~dý úlomek chleba se nám zdál menaí ne~ sousedov. Láska mezi lidmi? Njak nám chybla. Mnohem víc nám vaak chyblo denní svtlo a slunce. Benedikt se nás sna~il udr~et v dobré pohod alespoH vyprávním biblických pYíbho. Uml pkn vyprávt. Pozorn jsme naslouchali jeho melodickému hlasu a aspoH chvíli ve své fantazii opouatli tohle nehostinné místo. Ne ~e bych byl pYehnan  istotný, ale vlezl bych te i do té nejstudenjaí Yeky, abych ze sebe spláchl tu apínu a smrad. Taky m trápila svdivá vyrá~ka. Není divu, mli to tady vaichni. Studená voda ve spole ném korytu nám nedala aanci ubránit se nákaze, kterou tu nkdo ml. Pár apinavých hadro místo dek u~ tu nikdo nkolik let nevymnil. DobYe se tu mla akorát have, která se ~ivila naaí krví. U~ jsem si pomalu zvykl na to, ~e m svrbí celé tlo. Kdy~ jsem kone n naael trochu pohodlnou pozici a za al dYímat, vyruail m Artur. No tak, Dare,  zacloumal mi ramenem, prober se a poj si zacvi it.  Nadzvedl jsem se a sesunul se zpt na zem, abych mu dokázal, ~e sice mám dobrou voli, ale tlo u~ nemá dost sil k téhle zbyte né a vy erpávající kratochvíli. Nebylo mi jasné, pro se tím moji pYátelé ka~dý den tak zbyte n vysilují. Dare,  sklonil se nade mnou Benedikt a já ml z tónu jeho hlasu pocit, ~e se usmívá, nefilmuj to na nás a poj si protáhnout tlo.  VY starejm vále níkom, brachu,  pYidal se i Dag, tohle je jediná aance, jak to pYe~ít.  Vtainou Yíkal, ve zdraví pYe~ít,  zdá se, ~e to s námi spje k horaímu, kdy~ své oblíbené úsloví takhle zredukoval. Nicmén jsem se zvedl a pYipojil se k nim. Nevím, jak ostatní, ale mn to nezvedlo ani náladu ani morálku. Navíc jsem zase musel pracn hledat pohodlnou pozici pro své bolavé a unavené tlo a po sladké dYímot ani památky. Také Benedikt byl nezvykle tichý a nezdálo se, ~e by chtl dnes nco vyprávt. Zastesklo se mi po Emi. Copak asi dlá? Její veselé avitoYení mi tu velice chyblo. Jestlipak ji jeat nkdy uvidím, sevYel se mi ~aludek úzkostí a dost mo~ná i hladem. Stydl jsem se bre et, ale náhlý pocit sebelítosti byl silnjaí ne~ stud. Pro zrovna já mám takhle skon it? Copak je to spravedlivé? Otvírají hlavní dveYe,  Yekl hlasit Frank a já se polekal. Slabé klapnutí v chodb signalizovalo, ~e nkdo pYichází k naaí vzeHské  ásti. Sna~il jsem se rychle zorientovat. Ne.  as k jídlu jeat nebyl. Musí to být njaká jiná zále~itost. Vstoupí kone n nkdo do naaí cely? Nový vzeH? Kroky se zastavily pYede dveYmi. Naptí okam~iku m úpln ochromilo. Zaplavil m zvláatní pocit uvnitY tla. PYed o ima se mi mihl zamra ený Tritonov obli ej. Musía se kontrolovat, v ka~dé situaci se musía kontrolovat, Yekl by mi, kdyby tu byl. Zarachotil klí a dveYe cely se otevYely. DovnitY vkro il habán, sice atíhlejaí, ale stejn vysoký jako Dag. Ml drátnou koaili a oauntlé hadry. Na první pohled vypadal na nájemného ~oldáka nejhrubaího ra~ení. Do cely ho postr il pYísluaník zdejaí strá~e s ostrým zamra eným pohledem ve zjizvené tváYi. A to nebyl ~ádný stYízlík, proti habánovi vypadal drobn. Vaechno se sebhlo v takové rychlosti, ~e jsem se skoro nestihl orientovat. Dag odstr il habána do bezpe í a Benedikt s Arturem se vrhli na vojáka. Ten upustil svoji zbraH a pokusil se kotoulem proklouznout do cely pod rukama úto níko, co~ se mu, dá se Yíci, podaYilo. To u~ se vaak za ním pustil Dag s úmyslem sevYít mu krk svýma mohutnýma tlapama, aby pYedeael pYípadnému volání o pomoc. Napadený vaak ani nepípl a lehce se odkulil stranou. Dag po nm chtl znovu hmátnout, nco ho vaak srazilo a on s pYekvapením zjistil, ~e na nm kle í habán, svírá ~elezným stiskem jeho ramena a tla í ho k podlaze. Voják zatím podruhé odhodil Artura s Benediktem a sna~il se zvednout. Mezitím jsem se kone n probral ze strnulosti a vklouzl mezi dveYe, kde le~ela zbraH. Nic podobného jsem zatím nevidl. Dlouhá rozn tvarovaná ty mla na konci bodák. Byla t~ká. Zdvihl jsem ji a oto il se proti krku práv se zvedajícího vojáka. Klesl zpt na záda a rozhodil ruce. Sakra, chlapi, co blbnete? Já jsem vám pYece pYiael pomoct,  Yekl, ale v jeho postavení to neznlo moc dovryhodn. Také habán se pomalu zvedl z Dagových zad a pomohl naaemu kamarádovi zpt na nohy. Je to tak. PYiali jsme vás odsud vytáhnout. Ta uniforma je, dá se Yíci, vypoj ená. Hej, mladej, dej bacha na to, co máa v ruce! StYílí to kusy ~eleza, které prolétnou tlem jako máslem.  UvYil jsem mu. Radai jsem tu t~kou nebezpe nou zbraH podal Benediktovi. Mu~ v uniform vstal, ale po tom válení po naaí cele u~ zdaleka nevypadal tak úpravn jako dYív. Hledám Bena, Artura, Daga a Dara.  Jo, práv jsi je naael.  Pozdravuje vás Triton.  Jsou vaichni v poYádku?  zeptal se Benedikt. Jsou. A  ekají na vás v horách. Dovedu vás k nim.  Doká~ea se odsud dostat?  Proto jsem tady, ne? Kdo mo~e chodit, ae jde s námi. Musíme si pospíait, ne~ vyhlásí poplach.  Habán kývl na lidi, který u~ se natla ili ke dveYím. Pojte za mnou. NejdYív musíme projít podzemním labyrintem. Kdo jste,  zeptal se Benedikt vojáka, zatímco ostatní pomalu mizeli chodbou. Já? PYece skvrna zdejaí spole nosti. Trochu bandita, trochu dobrodruh. Tak co, pojdeme?  zaaklebil se zjizvený mu~ pYátelsky. Zatahal jsem Daga za rukáv a ukázal na Franka. Díval se na nás, ale nebyl schopen vstát a pYipojit se. Mám ho vzít s sebou,  zeptal se Dag trochu pochybova n. Rychle jsem pYikývl. Hodil si hubené Frankovo tlo na záda a trochu se zapotácel. I on tu zna n zeslábl nedostatkem stravy a pohybu. Tak rychle, pospate si,  popohánl nás mu~ v uniform. Vykro ili jsme. Nebýt naaich provodco, asi bychom se tou spletí chodeb motali donekone na. V jedné úzké chodbi ce nás provodce zarazil. Museli jsme se protáhnout otvorem ve zdi do prostor, které vypadaly jako jeskyn. Mu~ s jizvou za námi otvor zase uzavYel pYipravenými kameny. V poYádku,  houkl pak jeho hlas do tmy a vzáptí se poblí~ rozhoYel jasný plamen pochodn. Potom habán zapálil dalaí a znovu dal pokyn k pYesunu. Tady u~ se alo mnohem hoY. Terén byl nerovný, klouzal na vaechny strany a nkterá místa byla tak úzká, ~e jsme studený mazlavý jílovitý povlak stn utírali vlastním tlem. Moc pYíjemné to nebylo. Frankovo zubo~ené tlo te nesl zjizvený mu~, neboe nikdo z nás u~ neml dost sil. Jeat kousek musím vydr~et, jeat aspoH kousek, Yíkal jsem si pYi ka~dém dalaím kroku. Benedikt mi podal ruku, aby mi pomohl vyhoupnout se po kluzkém svahu do dalaí chodbi ky. Vydrápal jsem se nahoru a zostal tam sedt opYený o studenou vlhkou skálu. U~ neexistuje síla, která by m zvedla na nohy, pomyslel jsem si. No tak, mladej, hejbni kostrou, u~ to není daleko,  houkl na m náa provodce a já se cht necht musel zvednout, aby mohl se svým nákladem projít. Krátká chodbi ka ústila v menaí jeskyni, kde hoYel oheH. U~ jste vaichni,  zeptal se jeden ze dvou chlapíko, kteYí tu na nás  ekali. Náa provodce kývl a na nco se tiae ptal. Jasn, vaechno u~ je pYipraveno. Jenom jeat zavYu vrata.  Za chvíli nám rachotivý zvuk signalizoval, ~e vstupní chodba je zasypána kamením a sutí. Tady jste v bezpe í,  Yekl mu~ v uniform a pYedal Frankovo tlo do habánových rukou, mo~ete si odpo inout.  Nohy pode mnou podklesly a já si sedl tam, kde jsem stál a sklonil hlavu na kolena. Hlasy kolem mi splynuly do neur itého aumu. Moje tlo byla jedna velká bolavá hmota. Po chvíli jsem ucítil, jak m n í ruce zvedají a nkam m vle ou. Uvdomil jsem si, ~e m svlékají, ale neml jsem sílu protestovat. Vaechno kolem bylo tak mlhavé a vzdálené. Náhle jsem se propadl do ~havé výhn. Sna~il jsem se vydrápat na nohy, ale nkdo mi je podrazil. Pak m zase n í ruce zdvihly a vynesly nad hladinu. Do mého vdomí se prodral hlasitý smích. Kone n se nám mimino probírá, co? Jak se ti líbí horká koupel, Dare?  zahalekal veselý Dagov hlas. Stál jsem spolu s Arturem a Benediktem uprostYed jezírka s horkou vodou, z nho~ se do jeskyn zvedala hustá pára. Artur m podpíral a Benedikt drhnul hrubou tkaninou moje bolavé tlo. Rychle jsem se vzpamatoval. Bylo to báje né. Jeat jsme si navzájem vydrhli záda a vylezli ven. Dag nám hodil kus plátna na utYení a pak mi do náru e str il kupku suchého aatstva. Bylo mi to sice trochu vtaí, tu a tam trochu potrhané, ale bylo to  isté suché oble ení, ve kterém jsem se zase za al cítit jako  lovk. Pak mi nkdo vtiskl do ruky misku s polévkou a malý krají ek chleba. Zhltl jsem to ve vteYin a chtl dalaí. Jen~e u~ mi nedali. Prý musím po kat na dalaí jídlo. Benedikt mi vaak pYinesl hrnek sladké kávy,  ím~ trochu utiail mé hladové útroby. Potom nám habán rozdal deky a v jeskyni s ohnm, která byla nejsuaaí, nás vyzval, abychom si udlali pohodlí. Myslím, ~e jsem usnul dYív, ne~ jsem si njaké pohodlí sta il udlat. X X X Ty lumpe, do  ehos m to navezl!  svíraly Tima pod bradou dv mohutné tlapy. Nejradai bych ti te zakroutil krkem.  Pak mohutné tlo náhle zvadlo, Timovy nohy se zase bezpe n ocitly na podlaze a Vazoun se sesunul na hospodskou lavici. Jeho vztek se pYelil do lítostivého záchvatu. M, svýho kamaráda takhle odkopne. To se pYece nedlá. to jsem si nezaslou~il. Sakra. Dlili jsme se vo chleba, vo vojenskou deku. Zachránil jsem mu ~ivot, bastardovi. Co si vo sob sakra myslí?! Copak to jde? Takhle zni ehonic m vyhodit? Tak aspoH vobjednej pití, zmetku.  Tim si masíroval krk, aby zkontroloval akody na vazivu, ale hlasivky se zdály být v poYádku. Zahalekal tedy na hostinského a objednal nejsilnjaí koYalku, která tu byla k mání. Mrknul kradmo na uslzeného Vazouna a doplnil: Pro kámoae trojitou!  Hm, zYejm si u Promacha poYádn popálil prsty. DobYe mu tak, ml m poslechnout, pomyslel si Tim, ale v zájmu svého tlesného zdraví si své myalenky nechal zatím takticky pro sebe. Lítostivý Vazoun je rozhodn pYijatelnjaí ne~ rozzuYený. Kolikpak asi lidí u~ se pokusilo Promacha upozornit na to, koho má ve vzení? Je opravdu tak chytrý, ~e ví odkud vítr vane? V Timovi se rodila neur itá obava, ~e pYília velký tlak by mohl být nebezpe ný. Promachos by je mohl dát zabít, aby ml klid. ZYejm se nepodaYilo mu vsugerovat myalenku, aby je poslal proti drakovi. `koda. To by bylo bývalo nejjednoduaaí. Vazoun je stále jeat velice nejistá figurka ve hYe. Ale jinou nemá. Kdyby nebyl tak zatracen loajální ke svému aéfovi, mohli u~ být mo~ná pYátelé na svobod. Jeat jednu trojitou,  zaYval na hostinského, který Vazounov stol obcházel airokým obloukem. Hladina v krvi jeho spole níka utaen vzrostala a stará vojenská historka, kterou práv lí il, ztrácela souvislost. Kdy~ se chvíli odml el a sáhl po sklenici, Tim toho vyu~il, aby se zeptal. A co ti vlastn vaechno Promachos v era ve er Yekl?  }e moc mluvim vo tom... jak je to zakázaný.  Neposlouchal t?  Ale jo,  Nenapadlo ho, ~e by ml proti drakovi poslat své vzn?  Ale jo.  A pro to neudlal?  Prej to smrdí a taky nemá rád, kdy mu nkdo chce nco moc vokat nasra -, nasre, naservirírovat.  Vazounovi to jeat docela myslelo, ale jazyk u~ ho tak úpln neposlouchal. Kdy~ je nkdo despotickej lump, tak to jeat není tak hrozný, jako kdy~ je navíc inteligentní despotickej lump, pomyslel si znechucen Tim. Asi to pYece jen bude chtít násilí. Jestlipak má Vazoun klí e? Ale ten vyhazov, to bylo jenom na oko, ne?  Promachos a na voko? Sea vadnej? Sebral mi klí e, sebral mi unfinor-, iniformu, sebral mi vaecko, hajzl. Esli m tu potká za tYi dny, budu vo~ra-, budou m vo~írat supi.  To máa teda kamaráda. To sis uml vybrat. Co na to tvoje ~ena?  Tos nevidl, jakym fofrem balila.  Asi zná Promacha.  Prej u~ nestojí vo to, aby ji vohro~ovala bestie, blb a tyran. Myslela tím Promacha, ~e jo?  Jo, toho myslela taky. Tak~e u~ je pry ?  Jo.  }e bychom dali Promachovi kapku za vyu enou?  Nechci ho vidt!  Ty se ho bojía?  Jo.  AspoH ses ml rozlou it s kamarády. Koupíme soude ek a odneseme jim ho. Co ty na to?  Jo.  Bude legrace, uvidía,  zakYenil se Tim a b~el se domluvit s hostinským, ne~ si to jeho spole ník rozmyslí. Zbylo mu pár drobných, které dal pacholkovi ze dvora, aby mu zatím soudek odvezl na mstskou strá~nici. Pak se vrátil pro Vazouna, aby ho vytáhl z lokálu. Potáceli se spolu mrazivou nocí a Tim ml co dlat, aby svého mohutného spole níka udr~el na nohou. Msto bylo tiché a tmavé. Uzou ký srpe ek msíce visel nad horami a mlhavý kruh kolem nj signalizoval brzkou zmnu po así. Nejspía u~ bude sn~it. Bylo by potYeba obstarat teplé boty a pláat. Náhle Tim pocítil beznadji svého po ínání. Ae udlá, co udlá, v~dycky to pYinese problémy. Jak rád by te ml stYechu nad hlavou, poslouchal praskání ohn v krbu a v dlaních teplou voHavou kávu... Strá~nice posobila nevlídn a ospale zven í i zevnitY. Vazoun tu vaak trochu pookYál a zamíYil ke schodom do sklepa. V polovin schodiat vaak brknul a dolo se dokutálel. Tim rychle sebhl za ním, aby zjistil, zda se mu nco nestalo. Vtom se ocitl pYed postavou ne zrovna vysokého, ale zato podsaditého chlapíka, který si ho velice pozorn prohlí~el. Tima napadlo, ~e neuakodí pYedstíral lehkou podnapilost. Kdo jsi a co tu dláa?  Tady kamarád u~ ml dost, tak ho vedu domo. Akorát je mi divný, ~e bydlí tady. Vy tady taky bydlíte?  Tmavé o i toho mu~e byly nepYíjemn pronikavé. Timovi pYipadalo, ~e ho prokoukl hned prvním pohledem. Rychle se sehnul, aby pomohl Vazounovi vstát. No tak, kámo, seber se. Kam t mám dovést?  mumlal Tim, zatímco mu po zádech probíhalo celé hejno mrazivých pocito. Vazoun potáciv hledal rovnováhu na nejistých nohou. Same,  oslovil ho ten mu~,  slyaía m a vnímáa m, Same?  Jo.  Pomoz mi s ním nahoru,  kývl mu~ na Tima a zavedl je do místnosti, která zYejm slou~ila jako kuchyn. Te tu ale nikdo nebyl. Támhle je voda a kafe. UvaY hodn silný,  pYikázal tónem mu~e, který je zvyklý rozkazovat. Rozkaz, aéfe,  zasalutoval Tim a modlil se, aby si mu~ nevaiml, jak se mu tYesou ruce. Sakra, pYemýalel pYi pYíprav po~adovaného nápoje, jak je mo~né, ~e m ten  lovk tak vyvádí z rovnováhy. Sice u~ tuail, s kým má tu  est, ale tím to bylo horaí. Pro je sem vlastn zavedl? Co má v úmyslu? Donesl kávu ke stolu a vaiml si Vazounovy mokré hlavy. Zdálo se, ~e má i mén zaml~ené o i. Po kafi asi vystYízliví úpln. Jestli te plácne nco nevhodného, budou trable. Ml by se pokusit zmizet, uvdomoval si Tim, ale jeho zvdavost byla silnjaí ne~ pud sebezáchovy. A co ty jsi vlastn za ?  Potulný artista a kejklíY k vaaim slu~bám, vaanosti. Xíkají mi Tim. Pokud máte zájem, rád vám pYedvedu nco z mého repertoáru. První ukázka bude zdarma.  No dobrá, dobrá, dej si s námi kafe a pak mo~ea jít,  propustil Tima ze svého úhlu ostYí~í zrak a na programu se znovu ocitl Vazoun. Moj milý Same, protentokrát jsem se rozhodl zmírnit své rozhodnutí. Dám ti jeat zkuaební odklad. Tvoj zástupce se toti~ naprosto neosvd il. To, co z nj zbylo, mo~ea zítra ve er nechat pohYbít. Do té doby, ae visí vaem pro výstrahu na vraku u hradeb. Jestli i tob ute e njaký vzeH, budea ho následovat. Jasné?  Mn pYece nikdy nikdo neutekl.  Tak ae to tak zostane. Je to ve tvém zájmu.  Na m se mo~ea spolehnout. A kdo ~e to vlastn utekl?  Patnáct mu~o z cely dvanáct se zni ehonic vypaYilo. Mezi nimi i ti, za které ses tak pYimlouval.  Ale já v tom prsty nemám,  polekal se logického závru Vazoun. To vím, nechal jsem si t provYit,  pousmál se Promachos a jeho pohled opt sklouzl na Tima, který se práv zakuckal pYi dopíjení své kávy. PYece jen bych se rád podíval, co umía,  Yekl a opYel obli ej do dlaní. I pod tím usmvavým pohledem neustále sedlo  íhavé podezYení. Ale jist vaanosti, jsem vám k dispozici.  Tim shodil kabát a nkolika pYemety se pYemístil ke kuchyHské polici. }onglování pro nj nebyl ~ádný problém. Bral, co mu pYialo pod ruku, aálky, podaálky, talíYe, misky. Skoro ml pocit, ~e se pYi tom uklidHuje. Nakonec vysekl hlubokou poklonu. Oba mu~i zatleskali. Sea dobrej. A~ pudu kolem tr~iat, pYijdu se na tebe podívat,  usmál se dobrosrde n Promachos, a~ Timovi zase nasko ila husí ko~e. Pak je milostiv propustil. Ale a~ venku Tim uvYil, ~e opravdu vyvázl. Rychle se rozlou il se aeastným Vazounem a pospíchal do své postele. Do rána u~ mnoho  asu nezbývalo, pYece jen by se ml aspoH trochu vyspat a srovnat si myalenky. Nebylo mu to vaak dopYáno. Sotva klapl dveYmi, objevila se Magda s vydaenýma zarudlýma o ima. Bylo jasné, ~e ani ona dosud oka nezamhouYila. Time, já u~ nevím, co mám dlat. V~dycky si myslím, ~e u~ to nemo~e být jeat horaí, ~e u~ jsem na dn. A pYece padám poYád hloubji a hloubji. Je vobec v lidských silách to vydr~et?  Zoufalá Magda padla Timovi do náru e a otYásala se pYívalem plá e. Tim ji chvíli hladil po vlasech, ale pak ji vzal za ramena a posadil ji na ~idli. No tak, co se vlastn stalo?  Magda vaak vzlykala tak úpnliv, ~e nemohla promluvit. Tim jen rezignovan zavrtl hlavou a ael nabrat hrnek studené vody. Nebyl si tak docela jist, má-li ho Magd nabídnout k pití  i jí ho vyklopit na hlavu. Magda vaak zrovna natáhla ruce a zhluboka se napila. PromiH, já u~ ztrácím nervy. Omlouvám se.  Vía co? Nech si své omluvy a radji vyklop, co se stalo,  zkusil Tim pro zmnu drsnjaí tón. Aram zmizel. Ve er jsem se vrátila a u~ tu nebyl.  Hledala jsi ho?  SamozYejm. Ale nikdo ho nevidl,  znovu sklouzla do usedavého plá e. Tim vzal Magdu kolem ramen, odvedli ji do jejího pokoje a posadil na postel. Zkus si jeat pár hodin odpo inout, ráno ho pojdeme hledat spolu. Taky zkusím na chvíli usnout.  ZostaH tu se mnou, já u~ nemo~u,  akemrala zoufalá ~ena a Tim byl skoro v pokuaení jí vyhovt. Ne,  odsekl skoro drsn a zabouchl za sebou dveYe jejího pokoje. Na chodb opYel rozpálené  elo o studenou ze. Ani nevía, jak rád bych zostal, ale ty bys m za to mo~ná jednou nenávidla, pomyslel si v duchu Tim a zt~ka doael do svého pokoje, kde padl na postel. Jeat ne~ usnul, honilo se mu v hlav, co vaechno musí ráno zaYídit, ne~ se vydají hledat Arama a jeho pYátele, kterým se pYece jen podaYilo utéci z vzení. X X X V jeskyni  as plyne tak trochu zvláatním zposobem.  lovk nikdy poYádn neví, jestli je den nebo noc. Vlastn u~ jsem si ani nedokázal vybavit, jak je to dlouho, co jsem naposledy zahlédl opravdové denní svtlo. Tou~il jsem po nm a zároveH se bál, ~e nás tam chytnou a str í zpt. Tady mi bylo dobYe a cítil jsem se tu v bezpe í. Jenom ten zvláatní neklid mi stále naaeptával, ~e u~ je nejvyaaí  as jít. I Frank u~ se zotavil natolik, ~e byl schopen cesty. Bororo, jak tady Yíkali naaemu provodci s jizvou, obstaral pro ka~dého z nás solidní boty a teplé oble ení. Po dneaním ránu jsme v jeskyni zostali pouze my a Frank. Ostatní spoluvzni se postupn vytratili ka~dý nkam jinam. U~ bylo nebezpe né tu setrvávat. Kdyby nkterého uprchlíka chytili, mohl by náa úkryt vyzradit. Bororo se jeat vypravil obstarat njaké zásoby na cestu a vzal s sebou Artura, aby mu pomohl. Benedikt s Dagem zatím ve vedlejaí jeskyni trénovali svoj postYeh v zápasu s holemi. Ozvna roznáaela a násobila zvuky nárazo v nepYíjemné disharmonii. Ohlédl jsem se po Frankovi. Dr~el v jedné ruce l~íci a prsty druhé ruky do ní lehce eukal. O i ml zavYené a zasnný výraz jeho tváYe m skoro provokoval. Franku, oslovil jsem ho v duchu. Prozra mi , Franku, co práv dláa? OtevYel o i a podíval se na m trochu nejist, jako by se bál reagovat na podnt mé mysli. Asi si stále jeat pamatuje mou první reakci, kdy~ prozradil, ~e umí  íst mé myalenky. Co to dláa? zopakoval jsem v duchu svou otázku. To je zvláatní, ~e se ptáa,  zavrtl hlavou Frank a na chvíli se odml el. Kdy~ u~ jsem si myslel, ~e mi neodpoví, pokr il rameny, pousmál se a pokra oval: Já ti to tedy povím, ale nesmía se mi smát. Vía, je tu takové zvláatn pYíjemné prostYedí, napadá m spoustu vcí. Práv te si tu jen tak pro sebe skládám píseH a pYedstavuju si, jak zní. Vím, ~e ji v ~ivot neuslyaím, ale mohla by být dobrá.  Opravdu vobec nic neslyaía, zeptal jsem se s trochou nejistoty, zda ho tou otázkou neodradím. Ale zdálo se, ~e mu to nevadí. Neslyaím ani to nejmenaí, ale zlepail se mi hmat a cit pro chvní. Vnímám záchvvy vzduchu a hmoty. Tak~e svým zposobem mohu slyaet tYeba bubnování, padající kameny, hukot vodopádu, nkdy i kroky. Ostatní u~ slyaím jen ve své fantazii. Naatstí si na ni nemohu st~ovat.  Máa njakou rodinu? Frank zesmutnl a odvrátil tváY. Nemusía o tom mluvit, signalizoval jsem mu rychle, ale nebyl jsem si jist, zda m vnímá. Nakonec zdvihl o i a tiae odpovdl: Mli jsme hol i ku, byly jí necelé dva msíce, kdy~ si opilí ~oldáci udlali z tr~iat bojovou arénu. Moje ~ena i s dcerkou zostala pod jedním t~kým povozem. Pak mi umYela v náru í. Dít to taky nepYe~ilo. Co se dlo dál, na to si njak nevzpomínám. Vlastn jsem zase za al vnímat a~ tam dole ve vzení. Chvíli jsem ml pocit, ~e nemám pro co ~ít. Jen~e je tu jeat nco. Cítím, ~e m jeat nkdo potYebuje. Musím tam jít a mlo by to být co nejdYív. U~ je nejvyaaí  as jít.  Ano, taky to cítím, pYitakal jsem mu v duchu, i já musím jít i ostatní. Pojdeme spolu. Pak jsem mu vyprávl o sob, Ann i Tritonovi. Najednou mi pYestalo vadit, ~e mi rozumí, ~e mi vidí do myalenek. Zjistil jsem, ~e vobec není apatné moci si s nkým popovídat. Kdy~ jsme byli v nejlepaím, vrátili se zásobova i. Prohýbali se pod váhou proviantu. Je nejvyaaí  as odtud zmizet,  Yekl Bororo, kdy~ tYídil náklad pro ka~dého z nás. V rychlosti jsme se jeat trochu najedli, nabrali vodu a posbírali vae, co by se nám jeat na cest mohlo hodit. Pak jsme ve stopách naaeho vodce vyrazili na cestu rozlehlým skalním labyrintem. Chodba, kterou jsme vyaplhali na denní svtlo, kon ila poblí~ mstského smetiat. Venku hust sn~ilo a byla vtaí zima ne~ uvnitY skal. Pomalu se stmívalo. Nemohli jsme si vybrat lepaí chvíli,  liboval si Bororo a s neochvjnou jistotou nás vedl cestami i necestami pry od msta. Zpo átku se mi to docela líbilo. Byl jsem venku na vzduchu, volný. Jen~e pak se za al terén sva~ovat a my aplhali chvíli dolo, chvíli nahoru a po njakém  ase u~ jenom nahoru. Ochablé svaly protestovaly proti ka~dému dalaímu napnutí nepYimYenou bolestí. Moje povodní kulhání pYealo v pajdání a posléze v plou~ení. Benedikt pYevzal moj díl nákladu, ale moc to nepomohlo. Frank na tom nebyl o moc líp ne~ já. Sice se tváYil state n, ale také se sotva vlekl. Nemohli bychom udlat chvíli pauzu?  obrátil se Benedikt na naaeho neúnavného provodce. Je mi líto, ale opravdu to nejde. Musíme projít prosmykem, ne~ pYestane sn~it, jinak nás bez problémo najdou. Prosmyk se sice dá bránit, ale bylo by mnohem jednoduaaí, kdyby nezjistili, ~e tudy nkdo procházel.  Mo~ná u~ ho stejn hlídají.  Do hor by se touhle dobou vydal jenom blázen. Vsadím klidn své nejlepaí kalhoty, ~e tu krom nás není ani noha.  Tak o co jde, kdy~ tu stejn nikdo není?  A~ pYestane sn~it, pYijdou hledat stopy draka.  Co~e? Jakého draka? Copak tu njaký ~ije?  Vysvtlím vám to ve er u ohn. Te musíme pokra ovat. Dr~te se u sebe, ae se nikdo neztratí. Cesta prosmykem není nic pYíjemného ani za svtla, nato~ te. Pojdu pomalu a ob as se zastavím. Musíte to vydr~et. A~ se dostaneme za prosmyk, bude to u~ jen kousek.  Ani ne ekal na náa souhlas a vyrazil dál. `li jsme te pomaleji a Benedikt se mi sna~il pomáhat, jak jen to alo. Celou svou volí jsem si musel Yíkat: jeat krok, jeat jeden... PYestal jsem vnímat ostatní a upíral svou pozornost výhradn na ten kousek zem pod mýma nohama, kam budu muset v pYíatí vteYin doalápnout. Jak dlouho to jeat vydr~ím?  lovk vaak nakonec vydr~í víc, ne~ si myslí. Úpln jsem ztratil pojem o  ase. Najednou jsme zastavili. Jste tu vaichni?  zjiaeoval u~ bohví pokolikáté Bororo. Vaichni,  vydechl Dag, který ael poslední a postrkoval Franka. To je dobYe. Te stojíme na konci prosmyku. Dál u~ cesta stoupat nebude. Musíme ale projít nad nepYíjemným srázem. Sna~te se naalapovat opatrn, nejlépe do pYedchozí stopy. Uklouznutí tu nikomu nedoporu uji. Asi za pol hodiny bychom mli být u chaty, kde na nás  eká teplo a ob erstvení. Tak se dr~te, ae jsme tam co nejdYív.  Radai bych ael zkratkou, kdyby tu byla,  posteskl si Artur a pYehodil si zavazadlo z jednoho ramene na druhé. Ale tohle je zkratka,  uaklíbl se nebo mo~ná usmál Bororo a vyrazil vpYed do zasn~ené tmy. Jeat pol hodiny? To je nad mé síly. Znovu jsem sunul nohu pYed nohu a ka~dým krokem  ekal, kdy m nkterá z nich zradí. Zapomnl jsem na vaechno kolem sebe. U~ jsem neml sílu pYemýalet nad tím, jak dlouho jdu a jak dlouho mám jeat jít, ani pocit nebezpe í u~ se neveael do mé vy erpané mysli. Nohy naalapovaly samy od sebe do vyalapaných stop a já se najednou cítil víc ve snu ne~ ve skute nosti. Opravdu jeat jdu? divil jsem se chvílemi sám sob a zase upadal do podivné apatie neskute na. Náhle se vaak do mého vdomí zaYízl pronikavý výkYik. Pocit úzkosti a pádu do hlubiny se stYetl s mou zoufalou snahou udr~et kontrolu sám nad sebou. Ale tentokrát tu nebylo nic,  eho bych se zachytil. Byl jsem pYília pomalý, pYília slabý. Ale pYesto jsem bojoval. }ivot. }ivot, který jako semínko zapadne do pukliny a za ne rost. Pramínek se potká s pramenem a promní své kapky v Yeku. V mé mysli zápasil strom o své vtve s vichrem, s ohnm blesko. Voda hu ela temným proudem a strhávala m s sebou. Vtom se na loce objevila Anna a podávala mi ruku. Kdy~ jsem se zachytil, proud kolem m za al ztrácet sílu. Dopluli jsme ke bYehu, vystoupili a lehli si do trávy. ZavYel jsem o i a uslyael vzdálené hlasy. Pluly ke mn stále blí~ a blí~ a já je za al rozeznávat. Jeat to jednou zkusíme.  Nebláznte, chlapi, v tomhle po así u~ nemáte aanci. Vykaalete se na to.  Ale Anna tvrdí, ~e jeat ~ije. Musíme to jeat jednou zkusit.  Jdu s vámi,  rozeznal jsem Bororov hlas a pak se moje Yeka opt rozvodnila do temného hu ení. Ale ne, to pYece není Yeka, zní to jako vítr, vánice. OtevYel jsem o i. Le~el jsem zabalený v ko~eainách uvnitY prostorné chaty. V kamnech kousek ode mne praskal oheH a venku hu ela a rachotila bouYe. Soud podle nepravidelných poryvo vtru, to musela být poYádná vichYice. Dare, ty koukáa! }e koukáa, vi?  zazvonil mi do ucha Derikov dtský hlásek. ZároveH s ním ke mn pYistoupily dv známé postavy. Kdy se kone n nau ía poslouchat moje rady, co?  uvítal m svým osobitým stylem starý kouzelník. Anna ho odstr ila a usmála se na m: Neber ho vá~n, ml o tebe vtaí strach ne~ vaichni ostatní. Ale u~ bude vaechno v poYádku, vi?  Pokusil jsem se zdvihnout ruku a zachYestit náramkem. Jen~e oba moji snahu zeptat se, co se dje, zcela ignorovali. Anna m nakrmila Yídkou polévkou. Pak se pYesunula kousek vedle. Uvdomil jsem si, ~e i tam nkdo le~í, ale nemohl jsem rozeznat, kdo to je. Malý Derik te sedl vedle nj a tiae mu nco povídal. Sna~il jsem se zdvihnout, abych lépe vidl, ale Tritonova ruka m zase pYitiskla do ko~eain. No dobrá, tak já ti to teda vaechno Yeknu, abys ml klid,  ozval se vedle m známý sípavý tón mého u itele a já po kal, a~ si pYitáhne ~idli blí~ k mé posteli. Celé dva dny jsi nebyl pYi smyslech. Pamatujea si, co se stalo tam na cest?  S obtí~emi jsem lehce zavrtl hlavou. Frank uklouzl a spadl za svahu. A tebe zase popadl záchvat. Asi byla dost fuaka t sem dopravit. Ti  tyYi, co t vlekli, se zhroutili sotva pYekro ili práh. No, na to jak vypadali, se vlastn vzpamatovali docela brzo. Za dv hodiny u~ se zase chystali ven. Tou dobou pYestalo sn~it a trochu se vyjasnilo. ZYejm hledali Franka. Vrátili se po obd a pYinesli njaké tlo. Frank to ale nebyl,  Triton kývl bradou k vedlejaí posteli. Náa nalezenec u~ byl v poli cesty na v nost. A vía, kdo to je? To bys nevYil té náhod, Benediktov bratr, Emin a Derikov otec. U~ se sice probral, ale zdá se, ~e nikoho nepoznává. Derik to bere docela state n.  Zdvihl jsem zápstí s náramky. Hledáa Emi?  pousmál se pod fousy Triton a já pYikývl. Ta na nás  eká v dalaím Bororov doupti. Tady to toti~ není dost pohodlné. A~ vám bude líp, pYesuneme se tam.  Pak Triton vstal a pYilo~il do kamen. Nechtlo se mu vyprávt dál, to jsem docela chápal. Ani to nebylo tYeba. Sna~il jsem se zahnat myalenky na Franka a zaposlouchal se do kvílených tónin vánice... Asi jsem musel znovu usnout, neboe m pYíchod naaich pYátel probudil. Sklepali ze sebe sníh a rampouchy, pohodili kabáty hned u dveYí a dosedli na první ~idli  i lavici, která byla po ruce. Na Daga ~ádná u~ nezbyla, tak se rozvalil pYímo na podlaze. Vypadali unaven a znechucen. Triton jim postupn nalil horkou polévku. Frankov osud byl zYejm zpe etn. Bylo mi úzko z toho ticha, které mezi námi panovalo. VichYice poYád jeat neztrácela svou sílu. Lomcovala okenicemi a sna~ila se proniknout roubenými stnami chaty. Venku to muselo být dost hrozné. Ka~dému z nás bylo jasné, ~e se to prost pYe~ít nedá. Anna zYejm musela vycítit moji beznadji, neboe nahmatala pelest a pYisedla si ke mn na postel. Vzal jsem ji za ruku a hned mi bylo trochu líp. Já ho vidím, Dare,  Yekla úpln tiae jakoby jen pro m, ~enská ruka upravuje ko~eainy, ve kterých je zabalen. On ~ije. Já to vím.  VYil jsem jí. Kdo jiný by to mohl vdt líp ne~ ona. Její obrazy, pokud si vzpomínám, nikdy nelhaly. Sice nkdy nebyly nejpYesnjaí, ale nelhaly. Bororo se zvedl, pYilo~il do kamen, hlasit zaklapl dvíYka a pak nakopl zbylá polena. Nakonec to u~ nevydr~el a vyatkl: Sakra ~enská, pro to dláte? Akorát to tma svejma Ye ma zhoraujete. Sama dobYe víte, ~e je to faleaná nadje. Prost ml smolu, no!  Dag se zvedl, aby se postavil na obranu Anny, jen~e Bororo mezitím zapadl na svou ~idli a zaboYil hlavu do dlaní. Nemyslel to zle, jenom jí prost nevYil. Dag nad ním jen mávl rukou a ael aspoH postavit vodu na kafe. Vánice zuYila jeat dalaí dva dny. Potom se bhem ve era utiaila a ráno nás uvítalo jiskYivým ú~asem. Tiché zasn~ené hory se oblékly do tYpytiv jasného roucha a slune ní svtlo a~ bolelo svou intenzitou. I Benov bratr se vyhrabal ven a rozhlédl se. U~ jsme tady, blízko, u~ pYicházíme,  Yekl najednou zvu ným hlasem a my se mimodk rozhlédli, komu to Yíká. Ale nikoho jsme nevidli. On vaak pokra oval ve své samomluv. Jsme tu a chceme vám pomoci. Spojíme svoje síly pro dobrou vc. Ano, my u~ jdeme.  A mu~ vykro il tak, jak byl - polooble ený s nezavázanýma botama - do nejhlubaí snhové závje. Jen tak tak ho Dag zachytil za ruku, aby nesklouzl ze svahu. Hej, hlídej si prosím t svou rodinku,  houkl na Bena a postr il zmateného Arama blí~ k chat. Benedikt ho pro jistotu zatla il zpt ke vchodu dovnitY. Dag zatím dovádl s malým Derikem, házeli po sob sníh a strkali se do závjí. Kousek dál postával Bororo s Arturem a pozorn si prohlí~eli celé okolí. Pak se o n em tiae dohadovali, ka~dý ukazoval nkam jinam, vrtli hlavou, aermovali rukama. Nakonec se asi dohodli, proto~e se svorn a v dobré nálad pYipojili k Dagovi a Derikovi. Ne~ jsem se nadál, u~ jsem v tom lítal taky. Nakonec jsme mli sníh úpln vaude. Jeat rádi jsme se vrátili do tepla. Dag pYistoupil k Ann a s nevinným vezmi si Anno  jí vlo~il do ruky snhovou kouli. Málem leknutím ten snhový dáre ek upustila. Rychle se vaak vzpamatovala a usmála se: To je pro m, Dagu?  Jasn,  odpovdl dotázaný a rychle si pYed sebe pYitáhl Artura. Anna mla na slepou osobu docela dobrou trefu. Arturovi se podaYilo nepatrn uhnout, tak~e nejvtaí snhový pYídl nakonec stejn pYistál Dagovi za krkem. Hned mi z toho veselého dovádní bylo trochu líp. Pak vyrazil Dag s Benediktem na dYíví a Artur s Bororem na prohlídku okolí. Ale nádherný den moc dlouho nevydr~el. Jeat pYed obdem se zase za ala obloha zatahovat. Bororo se vrátil zamra ený a nervózní. Musíme odtud okam~it odejít,  prohlásil, kdy~ jsem po obd zbíral pou~ité nádobí, závje nad srubem jsou pYília mohutné. Pokud by se uvolnily, pohYbí nás tu vaechny a~ do jara. Taky tu není dost zásob a dYíví. Budete se muset pYesunout do mého zimoviat.  Ale nemo~eme odejít,  zaprotestovala Anna, jeat nám chybí  tvrtý.  Já tady mluvím o ~ivot nebo smrti nás vaech, pokud to snad nkomu není jasné,  zvýail trochu hlas Bororo a sjel nás pátravým pohledem. Nkteré zimní bouYe tu trvají i jeden  i více týdno. U m doma pYe káte jakýkoliv ne as, ale tady ne. Po así se zase za íná zhoraovat. Navrhuji vyrazit okam~it. Te hned! Pochopili jste m?  Jen~e &  zkusila pípnout Anna, ale starý kouzelník se k ní naklonil a naléhav zaaeptal: Te ne, Anno. On má pravdu. PYesuneme se.  }ádný náklad odtud tahat nebudeme. Jen to, co potYebujeme na cestu. Pokud vaechno pojde normáln, dorazíme na místo asi za tYi nebo  tyYi hodiny. Je to vaem jasné?  Anna se tváYila velice neaeastn a vobec nejevila ochotu odejít. Nakonec ji musel Dag skoro vynést ven a postrkovat pYed sebou, aby odeala z místa, kde chtli  ekat na  tvrtého. Znovu jsme tedy byli na cest. `lo se nám ve snhu hoY ne~ minule, ale aspoH to nebylo poYád do kopce. Bororo nás  asto zastavoval a upozorHoval na riziková místa. `li jsme pomrn rychle. Vaichni jsme si uvdomovali, ~e se mo~e po así ka~dou chvíli spiknout proti nám a schovávat se pYed bouYí ve skalách se nám nechtlo. Asi po hodin cesty za al Derik fHukat, ~e nemo~e. Benedikt ze svých kapes vylovil popruhy a usadil do nich chlapce k sob na záda. Safra, ten tady myslí na vaechno, usmál jsem se na nj. Mrkl na m pohledem ve stylu - co se divía, to je pYece normální a ali jsme dál. Nejhoraí úsek cesty bylo pYekonání polovlhkého a polozasn~eného vodopádu  i snad u~ ledopádu. Bororo nás pYetahoval pYivázané na lan, co~ bylo moje atstí. Uklouzl jsem a pkn si natloukl ruku a koleno. Pochopiteln to silnjaí. No a u~ zase jsem kulhal na ob nohy. Jeat ~e neuklouzl Dag. Toho bychom asi vobec neudr~eli. Taky byl nejlepaí pYi proalapávání cesty ve snhu. Znovu jsem musel obdivovat jeho sílu a výdr~. Vítr sílil ka~dým okam~ikem. Cítil jsem, jak mi pomalu dochází dech. Naatstí ve chvíli, kdy se mi za alo podlamovat bolavé koleno, se pYed námi otevYel svtlem a teplem dýchající otvor dveYí a za ním místnost se sálajícím ohnm v krbu a s Emi, která nás hlasit svým zvonivým smíchem vítala. Neznám nic pYíjemnjaího, ne~ je podYimování u krbu v mkkých ko~eainách. Nechal jsem si oaetYit koleno, pYinést  aj a na pol ucha poslouchal atbetání mé kamarádky, která toho má tolik k vyprávní. Usnul jsem ani nevím jak a propadl se do velice podivných sno. Svt, ve kterém jsem se ocitl, ml zvláatní ~ivotní podmínky. Ka~dý pYedmt tu ~il svým vlastním ~ivotem nebo to tak aspoH vypadalo. Mnily se barvy, mnily se tvary a já se divil, jak je to mo~né. To je pYece normální, Yíkal mi nkdo, copak neznáa pulsující energii? To jsou naae zahrady, ukázali mi polární záYi a ali si s ní zatan it. Za ala se mi z tch barev a mihotání to it hlava a taky jsem se s bolením hlavy probudil. Setkal jsem se s pohledem Anny, starého kouzelníka a Benova bratra. Museli jsme procitnout ve stejném okam~iku. Mo~ná se jim zdál i úpln stejný sen, napadlo m. Jak vidím,  Yekla slepá Anna, vaichni jsme se probudili zároveH a mli jsme stejný sen. Sice nevidím tento svt, ale vidím nás  tyYi a svt z toho snu. Je trochu zvláatní, ale musíme si zvyknout na zvláatní zá~itky a vidní, abychom mohli splnit své poslání. Jen jeat potYebujeme  tvrtého. Nkdo by se ml vrátit a pYivést ho.  Ucítil jsem na sob pohled. Oto il jsem se. U krbu sedl bez pohnutí Benedikt a díval se na m. Usmál jsem se, ale on nezareagoval. Jen se mi ml ky díval do o í a pak jeho pohled sklouzl na ostatní probuzené. Moj bratr ho pYivede,  prohlásil najednou Aram a te u~ jsme se na Benedikta dívali vaichni. Ml by si pospíait,  Yekla Anna. Tak mu aspoH Yekni, jak ho najde,  vmísil se do toho starý kouzelník. Ale to já nevím,  bránila se Anna. Tak se trochu víc soustYe. Dej mu njakou nit, njakou stopu. PYece nemo~e prohledat celé hory,  roz iloval se Triton. Vymotal jsem se z pYikrývek a vzal Annu za ruce. Povzdechla a zavYela o i. Neruaili jsme ji, pokud nepo ítám praskání ohn v krbu a hu ení vtru, tlumené kamennými zdmi budovy. Po chvíli pustila moje ruce a za ala mluvit. Skála - njaký otvor ve skále - tYi lidé v ko~eainách - malý oheH, ale ~ádné jídlo. Stoupám po skále vzhoru, sueové pole, zase skála a hluboká puklina, velice, velice dlouhá - kon í kousek od chaty, kde jsme pYedtím byli. Víc nevidím,  pokr ila omluvn rameny Anna. `koda ~es to nezkusila, ne~ jsme z té chaty odeali,  neodpustil si jízlivou poznámku Triton. Benedikt vypadal nejist a zdálo se mi, ~e se nemo~e rozhodnout. Vracet se, mo~ná pro nic za nic, v tomhle po así byl svým zposobem hazard. Má vYit slepé ~enské? Je to naae poslání opravdu tak dole~ité nebo jsme nemocní cvoci? Skoro jsem slyael ty jeho nevyY ené otázky, které se mu te honí hlavou. PYeael jsem k nmu a zachYestil náramky. Chcea, abych ael,  Yekl pomalu spía jako konstatování ne~ jako otázku a díval se na m. PYikývl jsem, i kdy~ jsem o nj ml strach. Pak jsem ho vzal kolem krku a v duchu ho prosil, aby byl opatrný. Tak jo. A neboj se, já to zvládnu. Hlavn tu zatím nic neprove,  poplácal m po zádech a za al si tiae chystat vci, aby pYi tom nevzbudil dalaí spá e. Jen~e sotva vyklouzl ven, vzáptí se kolem nás protáhli i Dag s Arturem a taky pln vyzbrojení, jak jsem si vaiml. }e by bývali nespali a poslouchali? A jakoby toho jeat nebylo dost, vynoYil se ze sousedních dveYí Bororo s velice mrzutým a zamra eným výrazem. Na rameni ml navle ené kotou e lan rozné síly a na zádech batoh. Za ním se ve dveYích objevila zjizvená dív í tváYi ka se smutným pohledem. V~dye jsi sotva pYijel, tati,  Yekla tiae vy ítav. Neznají naae hory, nemo~u je tam pustit samotné. Postarej se zatím o naae hosty, ano?  DobYe. Dej na sebe pozor.  To vía, ~e jo,  koutkem oka jsem pozorn sledoval tu pusu na rozlou enou a trochu si poopravil mínní o naaem zachránci. Pro on to vlastn dlá? Pro si nás uvázal na krk v téhle ne práv pYíznivé ro ní dob? Za al m zajímat. X X X Tim svázal nalezené dYevo, aby se mu lépe neslo a starostliv se ohlédl k obloze. Zvolna se zatahovala aedými amouhami. Dlalo mu to starost. Rád by naael lepaí úkryt ne~ je ta malá jeskyn, ve které se schovali. Bhem bouYe nebylo mo~né udr~ovat oheH. Jsou prochladlí, dochází zásoba potravin a po así se u~ zase zhorauje. A pYece byl pYesvd en, ~e tu nkde ve svahu této hory musí být lidské obydlí. Bhem té poslední jasné noci pYed bouYí zahlédl úpln zYeteln svtlo, které se ni ím jiným ne~ pYítomností  lovka vysvtlit nedá. Ur it to bylo nkde tady blízko. Mo~ná je tam i ztracený Aram a mo~ná by tam nalezli úto iat pro sebe i pro toho neaeastníka, o kterého zakopli, kdy~ hledali úkryt pYed bouYí. Kone n dovlekl svoj náklad k malé rozsedlin, kde hoYel miniaturní oheH, nad kterým se Magda sna~ila uvaYit  aj. Zdvihla k Timovi o i, ale ani se neusmála. Tim se protáhl dovnitY a zkontroloval stav jejich nedobrovolného spole níka. Zdálo se, ~e hore ku u~ nemá, ale dosud se neprobral. Ob as sebou cuknul nebo zanaYíkal. Taky byl nepYedstaviteln hubený. Jednu ruku mu Magda srovnala do dlahy, neboe se zdálo, ~e si ji pYi pádu zlomil. Tohle asi t~ko pYe~ije, pomyslel si Tim a vrátil se ke vchodu. Vzal si od Magdy misku horké tekutiny, kam ~ena vytYepala zbytek kávy a poslední zrnka cukru. Po tch nkolika dnech uprostYed mrazu a vánice to byl tak trochu zázrak dr~et v ruce nco teplého. Magd se tYásly ruce. Asi má hore ku, polekal se Tim. Bude muset pYinést víc dYeva na oheH a vyaplhat jeat o nco výa, aby se poohlédl po njakém pohodlnjaím úkrytu. Pokud ale pYijde jeat jedna bouYe, ani nechtl domyslet, co je  eká. A koli se mu do toho vtrného po así nechtlo ani v nejmenaím, radji hned vyrazil na dalaí prozkum. Stejn nebude moci jít pYília daleko, aby se stihl do ve era vrátit. Taky nesmí ztratit orientaci a ani apatn alápnout. Snhové pYevisy a závje mohou být velice zrádné. Tim opatrn kYi~oval svah a sna~il se pYília neuhýbat od smru, kterým se vydal. Zatím objevil na keYících njaké zmrzlé plody - tYeba je Magda bude znát. A potom narazil na cosi zvláatního. Vypadalo to jako lidská stopa. Musela být  erstvá, neboe byla jen lehce zavátá sílícím vtrem. Timovi se zrychlil krevní obh. Opravdu bude mít atstí a nkoho tu najde? Rychle se vydal po stop. Po delaí dob kone n seaplhal na ploainu s velkou chatou. Jupí,  zavýskl a v pYíatím okam~iku u~ buail na dveYe. Pak si vaiml, ~e jsou zajiatny kolíkem zven í. Uvolnil ho a vstoupil. UvnitY bylo jeat teplo, ale zdálo se, ~e obyvatelé práv odeali. Sakra,  zaklel Tim znechucen. Pak za al prohlí~et, co tu zostalo. Kdy~ objevil zásoby apeku, kávy, cukru a suaeného ovoce, nálada se mu zase zvedla. Naakrábal na stole vzkaz pro obyvatele chaty a pYibalil k zásobám pro ka~dého jeat jednu deku proti no nímu chladu. Zítra se pokusí pYesunout Magdu a nemocného do bezpe í chaty. Je to smola, Yíkal si, kdy~ vidl airokou  erstvou stopu, která se ztrácela v záhybech terénu. Museli odejít chvíli pYed tím, ne~ se sem dostal. Vítr se trochu ztiail, ale za alo zase chumelit. Tim jeat jednou zkontroloval upevnní nákladu na zádech a vyrazil zpt, jak nejrychleji dokázal. Sn~ení houstlo a opt se zdvihl vítr. Ne~ se mu podaYilo najít jejich úkryt, u~ se pkn setmlo. Magdiny o i se leskly hore kou, ale pYece jen trochu o~ily pYi pohledu na donesené poklady. PYece jen byla nadcházející noc o nco snesitelnjaí ne~ ty pYedchozí. Ráno Tim rozdlal oheH a uvaYil horkou silnou kávu. Magda se probudila zalitá potem, ale cítila se o nco lépe. Venku stále sn~ilo a foukal nárazový vítr. No, po así sice není nic moc, ale asi bychom to mli zkusit.  Já to mo~ná zvládnu, Time, ale on?  kývla Magda smrem k le~ícímu mu~i. NahoYe by mu bylo o moc lépe. Ml by vtaí aanci na pYe~ití.  Ale jak ho tam dostanea?  Na zádech, na smyku, na lan - jak to pojde.  No - já nevím,  pochybova n zavrtla hlavou Magda. Pak vzala hrnek s vla~nou tekutinou a pokusila se nemocnému zvednout hlavu. Tim pYiklekl, aby jí pomohl. Mu~ nkolikrát polkl a pak otevYel o i. Udiven se rozhlédl a znovu se napil. Pokusil se posadit, ale pYi tom se opYel o bolavou ruku, tak~e jenom tiae hekl a nechal toho. Kde to proboha zase jsem?  vyrazil ze sebe. Nemusíte mít obavy,  sna~ila se ho uklidnit Magda, naali jsme vás venku zranného, ale nemusíte mít obavy. Zase budete v poYádku.  Mu~ se na ni tak njak neur it díval a pak zavrtl hlavou. Je mi to líto, paní, ~e vás neslyaím. Jsem toti~ hluchý. Taky mám asi nco s rukou. Nemohu s ní hýbat a bolí m.  No, to tedy bude t~ká domluva,  zaaklebil se Tim, to nám tak jeat scházelo. Jestlipak ho napadne nám ukázat, kde bydlí?  Ale Time, bume rádi, ~e se aspoH probral k vdomí.  Víte já - Yíkají mi Frank. Asi jsem uklouzl na cest a spadl. Neznám to tady v horách. Moc vám dkuji, ~e se o m staráte. Víte já - já u~ bych ml jít. Vlastn je nejvyaaí  as, abych ael. Jen~e mi trochu chybí síly. Ale dostat se tam musím. Pokud mi pomo~ete, budu vám velice zavázán. Kdybych jen trochu mohl, ael bych sám - ale takhle...  Co to blábolí za nesmysly?  zamra il se Tim. On,  Magd vyhrkly z o í slzy, on mluví stejn jako Aram.  Nejspía njaká bláznivá nákaza,  zamumlal Tim rozpa it, neboe i on u~ s n ím podobným pYiael do styku. Tahle zvláatní posedlost nkam se dostat - co za tím sakra vzí - vrtalo mu myslí, ale vysvtlení nenacházel. Ach Time, co to s námi ten ~ivot vyvádí,  rozplakala se znovu Magda. Nemocný se na ni úzkostliv podíval: Víte, moc m mrzí, ~e jsem vám na obtí~. Klidn m tu nechte a b~te svou cestou, pokud vám njak komplikuji ~ivot. To bych opravdu nechtl. To tedy rozhodn ne.  Magda si setYela slzy, zavrtla hlavou a pokusila se o úsmv. No, aspoH nco, pomyslel si Tim a za al balit. Po así se ani nezlepailo ani nezhorailo, mli by se pokusit o pYesun jeat dnes. Frank se po nich nejist díval, nejspía si myslel, ~e ho pYece jen opustí a nechají osudu napospas. Kdy~ bylo vaechno pYipraveno a Tim si nalo~il nemocného na hYbet, za alo to znovu. Takhle se se mnou pYece nemo~ete tahat. To je holý nesmysl, abyste m v tomhle po así vlá el na zádech. Klidn m tu nechte, já...  Tim se na nj vztekle obrátil a velice energicky zrannému mimicky nazna il, aby sklapl. Pomohlo to. Pak vyrazili. Magda vlá ela zavazadlo se vaím, co mli a Tim supl pod ~ivým nákladem. Postupovali velice pomalu. Sna~ili se vybírat nejschodnjaí cestu, ale nebylo to snadné. Ka~dých nkolik minut museli odpo ívat. Pak zjistili, ~e se Frank opt propadl do bezvdomí. Nedoká~eme to,  protestovala Magda, kdy~ Tim pYeruail máto~ný odpo inek a nutil ~enu pokra ovat v cest. Její náklad zapYí il do jedné rozsedliny - mo~ná se pak pro nj vrátí. Ale ani nalehko to pro Magdu nebylo o mnoho snazaí. Nejhoraí na tom bylo, ~e nejnáro njaí úsek byl stále pYed nimi. I Tima u~ pomalu opouatly síly. Bezvládný  lovk je velice obtí~ným nákladem, i kdy~ je tak vyhublý. Tentokrát museli odpo ívat trochu déle. Jak to jeat mo~e být daleko? V~dye u~ jsou na cest ur it víc ne~ tYi hodiny. Vydr~í jeat dalaí hodinu nebo dv? Vy erpan se rozhlédl. Sn~ení ustalo, ale vítr zesílil. NepYíjemn se prodíral do vaech skulin, hnal návje snhu a alehal jimi do o í. Studený pot stékal Timovi po celém tle. Jeat chvíli, jeat malou chvilku si odpo ine a zase vzhoru. U~ je vidt pYevis, za kterým je ukryta chata. Zdá se být blízko, ale horské vzdálenosti v~dycky klamou. Musíme dál. Magdo,  zatYásl schoulenou ~enou, vstávej, musíme dál.  Pomalu a neochotn se zvedla a posluan vykro ila smrem, který Tim ukázal. Klopýtala a zachytávala se vý nlko skal. Pak se dostali k prorv. Za dobrého po así by se dala docela oby ejn pYesko it. Te ji vaak budou muset velice opatrn pYeaplhat. Návje snhu zakryly nebezpe né okraje, budou si muset dát pozor na uklouznutí. Tim Magd vysvtloval, kudy se má pustit a ta jen nepYítomn pYikyvovala. S velkými obavami sledoval její výkon, neboe vdl, ~e by jí v nesnázích ani nemohl podat pomocnou ruku. Mladá ~ena vaak projevila dostate nou obratnost a za chvíli stála na druhé stran prorvy. Tim se zhluboka nadechl a vydal se v jejích stopách. u~ byl skoro na druhé stran,jednou rukou u~ se bezpe n chytil nahoYe, kdy~ sebou Frank zcela ne ekan akubl a naruail tak Timovu rovnováhu. Magda vykYikla a zachytila jeden z Yemeno, kterými byl Frank pYichycen na Timových zádech. Zranný se znovu vzepYel proti Yemenom, Tim sklouzl z opory pro nohy a zostal viset pouze za ruku nahoYe. Jako artista ml ruce dobYe trénované, ale dvojitá váha byla pYece jen moc. Dr~ se Time, proboha, dr~ se,  kYi ela Magda ave slabých rukou svírala Yemen, a koli vdla, ~e nemá aanci ho sama udr~et. Marn se Tim sna~il znovu najít rovnováhu a zachytit se nohama na té skalní klouza ce. Cítil, jak jeho ruka zvolna slábne pod tou neklidnou vahou obou tl. Strmá  ást prorvy kon ila ostrou zubatou hranou, která nenabízela ~ádnou pYíznivjaí mo~nost pádu. Tome, kamaráde, napadlo Tima, asi u~ se brzo setkáme. Pak ucítil, ~e Magda pustila Yemen. To je dobYe, Yekl si, nepoletí se mnou. Ve stejném okam~iku vaak ucítil obrovský tlak v zápstí a neznámá síla ho vytáhla z prorvy. Díky, Tome,  Yekl jeat napol omámený událostmi. Jakej Tom? Mn Yíkají Dag,  zahalekal hlas nad ním. X X X Hrát si na honnou uvnitY chaty asi není pro nezú astnné moc legra ní, proto~e to Triton nakonec nevydr~el a vyhodil nás na mráz. Tedy ne úpln doslova, ale poslal nás nejdYív oblíknout. Vyrazil jsem s Emi, Derikem a Sárou ven. Sice fu el nepYíjemn ostrý vítr, ale moc nám to nevadilo. Holky se spol ily proti nám klukom, ale kam se na nás hrabou. Zkoulovali jsme je s Derikem tak, a~ výskaly, ~e u~ to sta í. Pak nás Sára zavedla painou na jejich rozhlednu. Sice nebyla nejlepaí viditelnost, ale rozhled tu byl dost sluaný. Naael jsem stopy na cest, kterou jsme pYiali, byl vidt i ledopád, který jsme museli tak pracn pYelézat a kousek od nás se ty ila samotná Olomona. Její vrchol se ztrácel v mlze a mracích. Znovu jsem pocítil nutkání jít blí~. Ano, tohle je místo, kam máme pYijít. Moj zrak jel od úpatí hory stále výa a~ do míst, kde za ínala mlha. A tam stál on a  ekal na nás. Ml jsem pocit, ~e vidím skvrnu, která se pohnula. Chtlo se mi jít a na nic kolem sebe se neohlí~et. ZvíYata u~ odeala,  pronesl mu~ský hlas za naaimi zády. Polekal jsem se. Ale ob dívky s dovrou pohlédly na starce, který se tu objevil a aly se s ním pYivítat. Stál tu prostovlasý v pláati z ov í vlny a nezdálo se, ~e by mu byla zima. Ml jsem pocit, ~e upírá pohled na stejné místo, jaké já. Ty taky odejdea, strý ku?  ptala se Sára. Moje stromy a kvtiny nemohou odejít. Zostanu tady s nimi.  A kam bychom mli jít,  divila se Emi. Jen nkam kousek dál od Olomony,  odpovdl staYec, mo~ná to tu chvíli bude nebezpe né.  Jako tenkrát, kdy~ tu strý kovi umYela teta?  polekala se Emi a znervóznla. Neboj se, stihnete odejít v as, uklidHoval ji mu~. Já u~ bych ael domo,  zavrtl se neklidn Derik. StaYec pohladil Sáru po vlasech a vaichni jsme sebhli k chat, kde jsme se jeat chvíli koulovali. Vrátili jsme se mokYí a promrzlí. UvnitY chaty vládla nervozita. Starý kouzelník nco míchal u plotny, ale jedním okem pozorn hlídal Annu, která se dohadovala s Aramem. Tati,  zavolala Emi a spolu s Derikem chytili Arama ka~dý za jednu ruku. Jako kdyby je ani nevidl. I kdy~ ob dti vypadaly, ~e jsou na podobné pYehlí~ení zvyklé, bylo mi jich líto. Prima tátu jsem si pYedstavoval úpln jinak. Opravdu musíme jeat chvíli po kat.  tvrtý pYijde, vYte mi.  U~ není  as. My ostatní jsme pYece tady,  vrtl hlavou Aram. Ale nejdYív musíme být vaichni. Vaichni - rozumíte?!  Já opravdu nevím. Ale mli bychom jít.  Tak si sakra jeat na chvíli sedni a dr~ hubu,  vypnil starý kouzelník dYív ne~ polévka, kterou míchal. Kupodivu to ú inkovalo. Aram se posadil, i kdy~ jen na kraj ~idle a stejn nespustil o i ze dveYí. Jejich nervozita se pYenesla i na m. Byl to podivný den.  ekali jsme a poYádn nevdli na co. U~ jsme byli docela blízko, na dosah, ale stále jsme nevdli, co se bude dít dál. PYemýaleli jsme o ~ivot a smrti, o spole ném snu, který se nám vaem zdál, i o pocitech z nj. Ml jsem strach, ale zároveH jsem byl zvdavý, kam nás naae poslání dovede. Bude se nám zase nco zdát, ptali jsme se sami sebe ve er, kdy~ jsme uléhali na podlahu do ko~eain. Dlouho jsem nemohl usnout, mo~ná jsem se trochu bál toho zvláatního prostoru, který mi poslední zvláatní sen nabídl. Nakonec m spánek pYemohl a znovu m zavedl na to zvláatní místo, kde jsem neml své obvyklé tlo - mohl jsem se oblékat do barev, do mlhy, do tYpytu, do temnoty - jen si vybrat. Neustálý pohyb mezi galaxiemi mi vnucoval pocit moYské nemoci. Nemohli pochopit, ~e se mi to nelíbí - nic lepaího neznali. Hmotná existence jim pYipadala primitivní. Ale byli milí, sna~ili se m pochopit a sna~ili se, abych pochopil i já. PotYebujeme tvoji pomoc, Yekli mi nakonec, ne~ jsem se probudil. OtevYel jsem o i a cítil se nádhern odpo atý. Moj pYíjemný pocit naruaovalo jen hladové svírání ~aludku. Potichu jsem se vymotal z klubka spá o a natáhl se na polici pro kukuYi nou placku. Místo placky jsem nahmátl hebké tlí ko a ozvalo se známé zaprskání. Podíval jsem se pro jistotu na to kulaté stvoYení zblízka a opravdu. }uli se podrbal za uchem a pak si v mé dlani umyl  umá ek. Ne~ jsem se vzpamatoval, vklouzl do mého rukávu a za al cestovat smrem k mé kapse. A kde je tatínek? Já chci tatínka,  zakHoural rozespalý Derik a za al cloumat svou sestrou. Rozhlédl jsem se po spá ích. Opravdu. Aram zmizel. Postupn se vaichni probudili a vypukl zmatek. Anna se chvíli zlobila, chvíli bdovala, Emi ji uklidHovala a starý kouzelník si pYed tím rámusem zacpával uai. Sára vybhla ven, ale za chvíli se vrátila a kr ila rameny. Emin otec u~ nebyl v dohledu. Musíme za ním. Ale co s dtmi,  strachovala se Anna. Sára je odvede k bratrovi. Poradí si s nimi.  Já se bojím,  fHukal Derik a dr~el se Anny za sukni. Sáro, prosím t,  oto il se kouzelník na zjizvenou dívku, doká~ea Emi a jejího btratra odvést do druidovy jeskyn?  SamozYejm. Po káme u nj, ne~ se vrátíte.  Jsi rozumné dv e,  pochválil ji Triton a napakoval do jejich zavazadel spoustu jídla. Pomohl jsem Derikovi s oblékáním a doprovodil je kousek cesty ke skalám. Tam se ke mn Emi natáhla a dala mi pusu na rozlou enou. Chvilku jsem zostal rozpa it stát, pak jsem jeat krátce zamával a vrátil se. Mezitím se oblékli a pYipravili na cestu i Anna se starým kouzelníkem. Vyali jsme ven. Aramova stopa vedla pYímo k hlavnímu kráteru Olomony. Snad bychom mli jeat po kat na  tvrtého,  tiae a nejist se ozvala vystraaená Anna. Nechali jsme vevnitY vzkaz. Co víc mo~eme udlat?  domlouval jí Triton a vyrazil na cestu. Podal jsem Ann vodící Yemínek a sna~il se jít mírn kamenitým terénem. Obdivoval jsem, s jakou jistotou se nau ila naae slepá pYítelkyn v horách naalapovat a pohybovat se. Stoupali jsme v Aramových stopách, pYesn ve smru, kam nás vedl i náa vlastní instinkt. Te u~ jsme nepatYili sami sob, neboe jsme pYekro ili poslední hranici naaeho vlastního ~ivota a ali vstYíc tomu neznámému, který potYeboval naai pomoc. Sny nás pYipravily na mo~né i nemo~né. Pomalu jsme stoupali v aikmých serpentinách. Nkolikrát jsme odpo ívali a jednou se posilnili na dalaí cestu. Výstup byl delaí, ne~ jsem si povodn pYedstavoval. A pak jsme ho uvidli. Velký zelený drak s ocasem a kYídly na nás kýval svou zubatou tlamou. PYekvapilo m, ~e se ho nebojím. Uvdomoval jsem si, ~e je to on, kdo nás zavolal a ~e to vlastn není jeho skute ná podoba, ~e ji zvolil spía náhodn, z nutnosti kvoli zdejaím podmínkám. Jeho ko~e sice vypadala na první pohled zelen, ale ve svtle se mnila do hedvábného lesku nejroznjaích barev. Neklidn pYealapoval na malé ploaince, plné sope ného prachu. Kone n jsme dorazili a~ k nmu a  ekali, co bude. V té chvíli nás telepaticky oslovil. Sna~il se vyjadYovat jednoduae a já mu bez problémo rozuml. NeYíká nco?  zeptal se starý kouzelník a já pochopil, ~e bych ml asi tu a tam pYekládat. Za al jsem tedy psát do jemného sope ného prachu. `lo to pomalu. Triton  etl mé  máranice Ann a roz ilovala ho moje t~ká a nezkuaená ruka. Rychleji psát jsem prost nedokázal. Ostatn donedávna jsem psát nedokázal vobec, tak ae je rád, ~e se sna~ím. Také nebylo jednoduché vyjádYit slovy to, co mi drak telepaticky pYedával. Nkteré obrazy jsem nepochopil a tudí~ ani nedokázal vysvtlit dál. Drak vaak pochopil, ~e máme problémy s chápáním a zavedl nás do skalní dutiny, která pYipomínala svým vybavením místnost. Byla tu rozná prohledná okénka, dva dlouhé schody, na které jsme se posadili a uprostYed vy níval zvláatní útvar pYipomínající fontánu. V tekutin plavala nebo spía se vznáaela tYpytivá bílá koule a osvtlovala celé okolí. U jedné stny stál Aram a cosi tam kutil. Stále jeat jsme se udiven rozhlí~eli. Drak si udlal pohodlí. Jeho ocas kon il a~ daleko v chodb, a koliv jeho hlava spo ívala tsn u fontány. Triton nejist poposedával a stYídav sledoval Arama a m.  ekejte, signalizoval mi opakovan drak. Náhle se Aramovi podaYilo rozsvítit nkolik Yad svtýlek ve stn. Udiven jsme sledovali ten zázrak. Aram stále jeat pYejí~dl rukama po stn. Náhle se ta roznobarevná svtla sjednotila a za ala vaechna blikat zelen. Aram odstoupil od stny a zostal stát vedle nás. Potom nás oslovil zvláatn zabarvený hlas. PYátelé, jsem rád, ~e jste pYiali. My jsme nco jako ochránci z hvzd. Dohlí~íme na klidný vývoj vaech neagresivních forem ~ivota. NepYíznivé okolnosti m donutily tu nouzov pYistát a nechtn jsem naruail zdejaí podmínky. Omlouvám se za akody vám zposobené. Dkuji, ~e jste pYiali. Snad se nám spole n podaYí znovu vdechnout sílu opravené junet. To je ta svítící koule, kterou vidíte pYed sebou. Vy vaichni v sob nosíte  ást její síly. Já také. Abychom dokázali spolupracovat, byl jsem nucen vypoj it si nkteré vaae schopnosti a nastudovat vaae vdomosti, zvyklosti a zposoby komunikace. Cítím, ~e mi rozumíte a to je dobYe.  Hlas se na chvíli odml el. Drak se zavrtl a pYesunul hlavu na druhou stranu fontány. Vycítil jsem jeho vnitYní neklid a obavy. A koli jeden z vás chybí, budeme se muset pokusit o pYenos energie co nejdYíve. Moje ~ivotní funkce u~ jsou témY na nule. Bhem pYesunu energie zachovejte prosím klid a rozvahu. Vaae mysl se pravdpodobn setká se zvláatnostmi naaeho svta, který se od zdejaího dost liaí. Pokud se nebudete chtít stát sou ástí a odevzdat svoj ~ivot junet, podr~te si prosím bhem celého pYenosu ve své pYedstav podobu místa, kde se chcete po skon ení procesu objevit. Pokusím se vrátit vám vaae povodní schopnosti a nenaruait u~ zdejaí ~ivotní podmínky. PotYebujete  as na pYípravu k akci?  Ano,  odpovdli jednohlasn moji pYátelé. Ne, u~ není  as, odpovdla drakova mysl. To je zvláatní - on nás opravdu pYesune, kam budeme chtít?  nemohla si srovnat myalenky Anna. Mli bychom si domluvit konkrétní místo, bude pak pro nás jednoduaaí udr~et spole nou pYedstavu. Dare, ty tomu drakovi rozumía. Mo~ea mu také sdlit naai pYedstavu?  obrátil se na m starý kouzelník. PYikývl jsem. Vrátíme se do chaty, kde jsme naposledy spali. Souhlasíte?  navrhl Aram. To je rozumné,  pYikývl Triton. Jak já si mohu to místo pYedstavit, kdy~ jsem ho nevidla,  strachovala se Anna. PYedstav si, Dare, chatu a nás vaechny pYed ní a povz drakovi, ~e pYesn tohle chceme. Doká~ea to?  Kývl jsem, zavYel o i a pokusil se soustYedit. Vybavil jsem si horu, pod ní chatu a postupn své pYátele. Vtom se drak zdvihl a vycouval z chodby. Nkdo je venku, nco se dje, sdloval mi. Vybhl jsem za ním. Proti drakovi stáli Dag a Benedikt s nata~enými zbranmi a vedle nich na zemi le~el na nosítkách Frank. Ne, to nesmíte, on je pYítel, sna~il jsem se gestikulovat, abych zastavil jejich útok. Hej, zastavte to,  zaYval Frank a trochu se nadzdvihl na nosítkách, nesmíte mu ublí~it.  Oba naai pYátelé se zarazili, sklonili zbran, ale zostali ve stYehu. Frank jim za al tlumo it moje myalenky. PYedstava, ~e drak je ten, kdo nás volal a  ekal na nás, se jim nijak zvláae nezamlouvala. Máme málo  asu, pospate si, signalizoval mi drak. Frank obtí~n pYesvd oval Benedikta, ~e s námi nemohou a musí se vrátit zpt do chaty. Opravdu trváte na tom, abychom odeali?  ptal u~ se potYetí nedovYivý Benedikt. Vá~n jsem pYikývl a ael pomoci vysílenému Frankovi vstát a pokusil se ho co nejrychleji dostat chodbou dovnitY. PYi tom jsem se mu sna~il pYedat informace, které jsme dostali. Naai pYátelé stáli u~ kolem fontány a ohlí~eli se po nás. Na obvodu nádr~e jsem si vaiml obryso rukou. Nyní vlo~íte své dlan na vyzna ená místa,  Yíkal práv ten zvláatní hlas, také vítám posledního  lena vaaí skupiny.  Já ho slyaím,  podivil se Frank, kdy~ se opYel o fontánu. Jeat jednou vás prosím, abyste zachovali klid pYi  emkoliv, co za~ijete a abyste upínali svou mysl na pYedstavu místa, kam se chcete dostat. Je to opravdu dole~ité. Mysl ka~dého z vás se te stane myslí hromadnou a propojenou, ale nebojte se toho a udr~te si svou pYedstavu. Ta vás potom zase bezpe n vyvede zpt do vaaeho svta. Pokud se pYenos podaYí, u~ se potom neuvidíme. Dkuji vám za vaai ochotu spolupracovat a slibuji, ~e budeme ochraHovat i vaai galaxii v pYípad jejího ohro~ení.  Moc jsem nerozuml, co tím míní, ale ur it to myslel smrteln vá~n. Drakovo vdomí vysílalo k tomu hlasu pocity ve smyslu mám t rád, jsi sou ástí mého já a budea mi velice chybt.  I já jsem si te uvdomoval fakt, ~e bhem pYenosu energie ten, který s námi hovoYí, zemYe a ten, který vzí v drakov tle, zostane sám. Sám pak poletí mezi hvzdami k té své, kde je doma, a její~ podobu jsme  áste n zahlédli ve snu. Jeat chci upozornit mu~e, který rozumí silám energie,  obrátil se hlas pYímo na starého kouzelníka, ~e i on mo~e pomoci usmrHovat emoce a psychické výkyvy zú astnných lidí. V závru by ml vaechny své síly zamYit na bezpe ný pYesun do vybraného místa, neboe moje síla u~ mo~ná nebude na vaechno sta it. Jeat vás chci varovat, ~e pYi odletu mého syna se bude chvt zem a padat kamení. ZostaHte v úkrytu, dokud vám mladý mu~, který umí mluvit s námi, ale ne s vámi, neYekne, ~e je konec.  Ucítil jsem, jak se drakova mysl zachvla skoro a~ lidskou bolestí.. Te vlo~te své dlan do nazna ených obryso a pYedstavte si místo, na které se chcete pYesunout. Sbohem, pYátelé.  Sbohem a aeastnou cestu, popYál jsem jim v duchu a pYitiskl svou ruku do vyzna eného místa. ZáYe Junety potemnla, svtélka na stn za ala barevn blikat a já se sna~il vyvolat co nejjasnjaí obraz chaty na úpatí hory. Obrysy okolního svta se rozplynuly, nebe bylo nahoYe i dole a barvy z mého snu se proplétaly mezi hvzdami. Moje mysl plula mezi hudbou a tichem v nádherné rovnováze klidu, míru a jistoty. U~ nebylo po  em tou~it, u~ nebylo nad  ím plakat. Vaechno vylo smazáno hudbou a barvami. Náhle se v barvách zableskl obraz chaty v horách na zvláatním kruhovém pozadí. To pozadí se zaostYovalo a~ do chvíle, kdy jsem si uvdomil, ~e to jsou o i starého kouzelníka. Propalovaly se barvami a~ do mé mysli a pYipomínaly mi obraz chaty. Nebyl jsem si jist, zda se tam chci opravdu vrátit, ale pYed chatou stál Benedikt a Emi, báli se o m a já to vdl. Náhle se mi do ko~e na bYiae zaealy dobYe známé drápky a já si uvdomil, ~e mám jeat jednoho pasa~éra na kterého Emi  eká. Musíme se vrátit. PYijal jsem kouzelníkovu vizi a zároveH ucítil jeho pYítomnost. Jsou tu i ostatní? Zachytil jsem myalenky Anny, které se soustYedily na chatu a na Daga. Vida, asi jí není lhostejný, pousmál jsem se v duchu a pátral dál. Aramova mysl byla silná, pYipoutaná k dtem a ~en. A co Frank? Nemohl jsem nalézt ~ádnou stopu jeho pYítomnosti. Hledal jsem mezi barvami, mezi tóny. Náhle se pYede mnou za ala zvtaovat hvzda a já ucítil drakovo vdomí. Tahle je moj domov, vysvtloval mi. A koliv se vracím sám, pokra oval, nesu ve své mysli vae, co znal moj otec i duai vaaeho pYítele, který chce odejít se mnou. Nemá u~ ~ádné pouto s vaaí zemí, hledá klid, dokonalost a jeho smysl pro harmonii pYinese mé planet nco zvláatního a krásného. Jsem aeasten, ~e chtl jít se mnou. Juneta u~ má zase svoj dokonalý svit a plný stav energie. I v tob zostal zlomek její síly, u~ívej ji k ochran ~ivota. A te u~ se vrae - dál u~ s námi nemo~ea. Do víru barev se znovu propálily Tritonovy o i, nyní jeat o nco zuYivjaí ne~ pYedtím a zavolaly m zpt do kruhu vracejících se. Pak jsem se propadl do spánku  i mdloby a víc u~ si nepamatuji. X X X Dare, probu se, potYebuji pomoc,  zaslechl jsem z velké dálky chraptivý hlas starého kouzelníka. No tak, Dare,  pYidal se Benedikt a nkdo mi plácl mokrý hadr na  elo. OtevYel jsem o i a svt se zato il. A aby toho nebylo málo, za ala se chvt zem. Za mnou se ozvalo polekané vyjeknutí. Benedikt m posadil a opYel o stnu. Opt jsme byli v chat. No tak, napij se,  dr~el mi u rto hrnek a já netuae nic zlého polkl. Tekutý ~ár se mi propálil a~ do plic. Kdy~ jsem kone n mezi kaaláním popadl dech, svt se ustálil v pYijatelné rovnováze. Pomoz mi, Dare,  znovu vedle m zasténal Triton. Vzal jsem ho za ruce. Byly chladné, zpocené a chvly se. Sna~il jsem se, tak jsem se sna~il...nemám dost sil.  Rozhlédl jsem se kolem sebe. Dag sedl poblí~ spící Anny a naproti vedle krbu se nad Aramem sklánla neznámá ~ena a kolem ramen dr~ela z jedné strany Emi a z druhé Derika. Chcea trochu  aje?  oslovil m dalaí hlas a já zdvihl o i k malé známé postav. Pusa se mi sama roztáhla do úsmvu, kdy~ jsem poznal Tima. Já u~ je nedovedu... Dare, kde jsi.  Rychle jsem si loknul  aje a znovu obrátil svou pozornost ke starému kouzelníkovi, který m volal. Tenkrát chytil mou ruku a pYitiskl si ji na hru. ZavYel jsem o i a ihned jsem se za al propadat do jiné hladiny vdomí. Chvíli jsem nenalézal ~ádný záchytný bod. Pokusil jsem si vybavit Tritonovy rysy. A v tom jsem se ocitl mezi nimi. U~ jsme doma, sdlil jsem jim radostn. Naai blízcí jsou v chat s námi a  ekají. Pak jsem si pYedstavil, jak se vaichni probouzíme a za al jsem se vracet zpt do reality. Probouzejí se,  zaslechl jsem rozné hlasy a pak se místnost v chat zmnila ve veliký mumraj. Jeden pYekYikoval druhého a vaichni mluvili najednou. Díky, Dare,  zasípal mi do ucha známý hlas a pak se kouzelník t~ce rozkaalal. Chtl jsem se rozhlédnout po nádob s  ajem, kdy~ mou mysl prostoupil poplach. Musíme nkam pry , na volné prostranství, na njakou louku, kde nám nic nespadne na hlavu. Musel jsem v o ích pYátel vypadat jako cvok, kdy~ jsem jim v rychlosti házel oble ení a vystrkoval je ven z chaty. Vlastn to vzali jako dobrou zábavu. `plhali za mnou strnou cesti kou a~ na rozlehnou pláH a do jejího stYedu jsem zamíYil. Byl opravdu nejvyaaí  as, neboe zem se za ala otYásat v pravidelných záchvvech. Anna propadla panice a tváYila se velice vydaen. Pak se pYitiskla k Dagovi a rozplakala se. Propána, ona snad opravdu zase vidí, uvdomil jsem si trochu opo~dn. Vobec mi nepYialo divné, ~e jde tentokrát po cest sama a s takovou jistotou. DYív jsem si její tápání bolestn uvdomoval pYi ka~dém pohledu, ale normální choze jsem si te nevaiml. Zem se znovu zachvla. Ohlédl jsem se k hoYe. Z vrcholku se drolilo kamení a laviny sut o~ivily srázy. Do mé dlan vklouzla malá ru ka a já vdl, ~e je to Emi. Dare, Yekni, opravdu se nám nic nestane?  Zavrtl jsem hlavou. Mo~ná, ~e i ty bys u~ zase mohl mluvit, kdy~ se náa táta uzdravil a Anna opt vidí.  PYekvapila m svou úvahou. Mo~ná bych to ml zkusit, ale ne te, tady pYed ní bych se asi stydl. Radji jsem jen pokr il rameny a ukázal na svou nohu, která kulhala poYád dál. Ale to nevadí, Dare, já t mám ráda i tak. Pojdeme te spole n k nám domo a já t nau ím poYádn psát a jezdit na koni.  Odpovdl jsem nevYícnou grimasou. No, a kam bys asi tak jinam ael, nevía? Ostatn táta se strejdou u~ se na tom stihli domluvit. A máma je taky bezva, vaak uvidía!  Dalaí otYes byl tak silný, ~e jsme ztráceli rovnováhu. Emi se m chytila pevnji a já ucítil náhlou zmnu ovzduaí. Byl jsem leh í a klidnjaí. Ohlédl jsem se, odkud pYichází ta zvláatní vlna a uvidl Tritona. Neml  epici a vlasy i vousy se mu lehce vzdouvaly ve vtru. Narovnal se a jeho postava te vypadala vyaaí ne~ obvykle. Pocítil jsem pYed ním nezvyklý respekt. On nás chrání njakým kouzlem, vi?  apitla Emi nejist. A já mu mohu pomoci, uvdomil jsem si, zvládneme to, vydr~íme cokoliv, co bude. Nad horou se zablesklo a v malé chvilce se rozpoutalo bouYkové i snhové peklo. Viditelnost se sní~ila na pol metru a zemtYesení vyvrcholilo. Odlétají. Sbohem Franku, sbohem... Mo~ná by se mi tam, kam letíte, taky líbilo. HYmní ustalo a sn~ení zvolna Yídlo. A je po vaem.  Dare, ty jsi promluvil,  zajásala Emi a b~ela to Yíct i ostatním. Opravdu mluvím,  zkouael jsem svoj nový hlas sám pro sebe. Za chvilku se vaichni shlukli kolem m a dotírali, ae jim nco povím. U~ dlouho jsem se necítil tak trapn. Já..., jeat jsem si nezvykl, ~e mluvím,  koktal jsem. Netrap ho, nech ho chvíli vzpamatovat,  krotil Benedikt Tima, který ml hned tisíc otázek najednou. Tady jsou,  objevil se u nás i Artur s Bororem. Neboj se,  pohladil po rameni Sáru Bororo, náa druid je v poYádku. Zdá se, ~e u~ to vaechno skon ilo. Mo~eme jít zkontrolovat chatu, jak pYe~ila.  Za alo se vyjasHovat a vlo ky snhu se snáaely u~ jen tu a tam. Pomalu jsme se pYesunuli zpt. Pohled na chatu nás ale moc nepotail. Polovina stYechy a jedna stna se sesunuly pod náporem nkolika balvano. No, tady u~ se moc neohYejeme. Vaechno, co se dá zachránit, pYesthujeme zatím do druidovy jeskyn,  rozhodl Bororo a hned za al s Arturem organizovat práce s pYesunem toho nejdole~itjaího - zásob, teplého oble ení a pYikrývek. Nkdo se dotkl mého ramene. Triton. Starý kouzelník u~ ml zase svou  apku, mírn se hrbil a ve svém oauntlém pláati vypadal bezbrann a neakodn. Kývl na m, abych ho následoval. Poodeali jsme stranou od ostatních. Obloha na obzoru se za ala protrhávat a vrcholky hor se rozjasnily nkolika slune ními paprsky. Chtl jsem se s tebou rozlou it, Dare. Odcházím.  Ale...,  nevdl jsem najednou, co na to Yíct. S Annou u~ jsem se rozlou il. U~ m tu nepotYebujete.  Jen~e my..., máme vás rádi,  vypadlo ze m dYív, ne~ jsem se mohl za ít stydt. Mluv za sebe, Dare. Vía, trochu jsem t zeza átku podceHoval, ale pak jsem pYiael na to, ~e z tebe jednou bude mimoYádn silná osobnost.  To je nesmysl...  NepYeruauj m! Tu sílu, co v sob nosía by ses ml nau it ovládnout a pou~ívat. Jsi na dobré cest. Mo~ea trénovat, co jsem t nau il. Jednou mo~ná potkáa nkoho...  A nemohl byste m u it dál vy, Tritone?  Sakra, co m zase pYeruaujea?! Bez toho mluvení se s tebou njak líp vycházelo,  nasadil staYík svoj jedovatý odstín hlasu, aby zakryl rozpaky. Díval se na m a pYemýalel. Optoval jsem mu jeho pohled a cítil vzájemné sympatie a zá~itky, které nás spojují a v~dycky spojovat budou. Dobrá,  Yekl pak, vrátím se tak njak za dva roky, abych vidl, co z tebe je. Pak uvidíme. Pozdravuj ostatní a nezapomeH trénovat.  PYi posledních slovech se zase napYímil a ne~ doYekl svou vtu, u~ tu napol nebyl. Kdy~ zmizel, za al jsem si pYipadat njak zranitelnjaí. Vtom se zavlnila moje kapsa a já v ní polapil malé chlupaté tlí ko. Tak tys to pYe~il, mrHousku,  Yekl jsem cvi n nahlas a setYel rukávem zatoulanou slzu, to bude mít Emi radost, ...