þÿDen pro jedno pYekvapení A pro sem poslali vás?  Seda ky se zaplHují  ekajícími matkami, tedy budoucími matkami. U~ za ali ordinovat?  Nervozita stoupá spolu s velkou ru i kou, která za chvíli uzavYe desátou hodinu. Prosím vás, já jsem tu poprvé. Nevíte, jak to uvnitY chodí?  DveYe se kone n otvírají. Tak prosím. Odevzdejte mi lístky v poYadí, jak jste pYialy. Tak~e jako první se pYipraví &  Za rohem s velkou aipkou a nápisem ULTRAZVUK se objevují stále nové a nové návatvnice. Vaechny posluan  ekají, neboe jim nemá kdo dát pYednost. Ka~dá má svou velkou starost, své obavy, svoj problém. A na jeho rozYeaení se  eká hodinu, dv & práv vychází silná paní, u ní~ nebylo jisté, zda bude mít mali ké po sedmiletém  ekání. Usmívá se a její o i maminkovsky záYí. Ani jsem si pYedtím nevaimla, ~e je to tak hezká ~ena. Tsn pYede mnou se proud vyaetYovaných zarazí a bílé pláat odaustí nkam na obd. Sedí se mi nepohodln, miminko bych mla mít u~ za necelé tYi týdny. Te se ochotn pYidávám ke zlomyslným poznámkám na pány doktory. Zbývající polhodinu si krátím rozhovorem se svou sousedkou. Naae otázka je stejná: jedno nebo dv? Asi to budou dv. Víte, my to máme v rod,  Yíká a malinko se usmívá. Asi se na n taí. Mn zase pYedpovídají jedno, ale zato hodn veliké,  svYuji se já. Ale to u~ volají mé jméno. Lehám si na zvláatní stol a po namaatném bYiae mi pYejí~dí pYístroj, trochu podobný zubaYské vrta ce. Na malém monitoru zelen svtélkují stíny. Po chvilce rozeznávám siluetu dtského tlí ka. Tak to budou dv, maminko. SestYi ko, piate &  A znovu mi pYejí~dí bYicho, pYipomínající horu Xíp. Moment! Zdá se mi, ~e je tam jeat nco.  Proboha, pane doktore, u~ tam ~ádné dalaí nehledejte!  Ale marné jsou mé námitky. TYi hlavi ky, tYi tlukoucí srdí ka ukázala obrazovka. V pondlí si k nám pYijdete lehnout,  usmívá se sestra pYi mém odchodu. PYipadám si jako ve snu. Kolem mne aumí obdivná i litující slova a já z toho vaeho mám legraci. A najednou sedím doma u man~elových rodi o a Yíkám to vaechno své druhé mamince. Tvrd dosedne na ~idli a podezYele si m mYí. Vy si ze m dláte dobrý den.  Vlaka, moje avagrová, se tomu smje: Já jsem si to ze za átku taky myslela, ale u~ jim za ínám vYit.  A co tomu Yíkal Jarda?  Kr ím rameny, neboe moj mu~ se nezmohl na slovo. A to jeat nikdo netuaí, ~e v nedli v noci odjedu do porodnice nedobrovoln a u~ krátce po polnoci budou v postýlkách vrnt dv holky a kluk. Ani já v tuhle chvíli jeat nevím nic o opo~dném aoku, který budu muset tuhle noc ze sebe vybre et. Vaechny ~ivotní plány se mi zhroutí do prázdna a vyvstane vidina nesmírné a nekone né práce. Ale ráno, a~ vyjde slunce, budu si u~ vroucn pYát, aby se vaichni drobe kové narodili ~iví a zdraví. A aby to proboha nebyly vaechno holky. Mé pYání se do tYí dno splní a naaemu dvouletému Martinovi pYibude naráz trojlístek sourozenco.