þÿ10) Cesta do 
akolky

	Bylo mlhavé ráno a Martin u snídan
 mezi jednotlivými sousty vzlykal:  Ale mn
  & se tam  & nebude líbit.  Tehdy 
ael poprvé do 
akolky. Skoro celý den s námi nemluvil. Marn
 jsem domlouvala, p
Yesv
d

ovala. Jako by vodopád mých slov protekl daleko od jeho u
aí. Se strachem jsem o

ekávala druhý den. Ráno prob
hlo báje

n
, o 
akolce nepadlo ani slovo. A na cest
 u
~ suverénn
 odbo

il k mate
Yské 
akole a trochu p
Yezírav
 pohodil hlavou k jeslím:  Tam u
~ nebudeme chodit, vi
? To je jenom pro mr
Hata.  A já jsem jen polkla ú
~asem, jak mi za ten jediný den povyrostl.
	Dnes u
~ je o dva roky star
aí a postoupil do poslední p
Yed
akolní t
Yídy. Ráno mi pomáhal p
Yipravovat ba

kory, kalhotky, py
~ama a kapesníky, nebo
e první cesta do 
akolky 

ekala na
ae malé. Budovu u
~ trochu znali, chodívali jsme tam pro Martina, ale kouzelný sv
t hra

ek a stolk
o pozorovali v
~dy jen z dálky velkým sklen
ným oknem.
	Vlá

ím obrovskou ta
aku v
cí a vedle v deskách se ukrývají v
aechna pot
Yebná razítka, dotazníky, léka
Yská potvrzení, která dnes musíme odevzdat.
	Po cest
 je
at
 Hanka odbo

ila na známou cestu do jeslí, ale kdy
~ ji Martin p
Yivedl zp
t, se smíchem prohlásila:  Já sem to spletla.  A rozb
hla se s brá
akou novým sm
rem.
	U branky jsme potkali soudru
~ku u

itelku. Usmála se na d
ti, zeptala se na jména a konstatovala, s malinkým nádechem úlevy, 
~e troj

ata nejsou úpln
 stejná, 
~e je docela dob
Ye rozeznají.
 A nebudou plakat?  
 Já doufám, 
~e ne, ale záru

ní list bych na to dát nemohla.  V 
aatn
 si d
ti vyhledaly své obrázky a po men
aím zmatku s p
Yevlékáním se hrnuly dovnit
Y. Jen Hanka si je
at
 vy
~ádala své t
Yi pusinky. Zuzka to odbyla jednou letmou a Jirka u
~ byl dávno za dve
Ymi. P
Yes sklo jsme jim zamávali a pak Martin s pohledem ost
Yíleného starousedlíka zamí
Yil po schodech do 

tvrté t
Yídy.
	Vlastn
 u
~ jen rok nás d
lí od chvíle, kdy do na
aí rodiny vstoupí psaní, 

tení, po

ty, úkoly a jiné 
akolní radovánky. Nedávno m
 jedna maminka dvoj

at ujistila, 
~e to v
obec není snadné období, a já jí to docela v

Yím.
	A tak pokud bych si n
kdy p
Yála, aby se zastavil 

as, bylo by to práv
 te
. D
ti u
~ odrostly plenám, jsou samostatné a je
at
 i mazlivé a d
ov

Yivé. Lze se s nimi domluvit a svým pohledem mi otvírají cesti

ky do d
tského sv
ta. Jsou neodolatelné svou radostí ze hry a ze 
~ivota. Rozdávají si smích mezi sebou, rozdávají ho i nám. Mám jich stále je
at
 plné ruce, ale ka
~dým rokem se mi te
 u
~ budou o kousek vzdalovat, ka
~dým rokem bude zesilovat jejich osobnost, a
~ jednoho dne zvít
zí i nad na
aí rodi

ovskou autoritou. Bojím se té chvíle, a p
Yece vím, 
~e musí p
Yijít. Dokonce je velmi d
ole
~itá pro samostatnost a schopnost orientovat se v 
~ivot
. A já doufám, 
~e i v té chvíli bude mezi námi dost lásky na pochopení, d
ov
ru a ohleduplnost. A jsem ráda, 
~e mezi onou chvílí a dne
akem stojí je
at
 n
kolik let starostí, práce a d
tského smíchu.


© I.Pacovská, www.ctenizdarma.cz