Jana Šušlíková

Až hudba dozní…

 

Dáváš mi lítost ze soucitu,

nestojím o pár smutných vět.

Pohledy skryty v stěnách bytu

– teď v tichu ke mně bolí zpět.

 

A nezní víc než na zem slzy,

je brzy na čas loučení.

Život jak parket k tančení

– vzpomínkou letní lásky… mrzí.

 

Již nejsou kroky v rytmu tance

a hudba schází do ticha

…jak prostá lidskost - světu.
 
 

Již vkládá básník každé stránce

- tam někde v řádcích utichá

…jak potlesk v kabaretu.