þÿ11) Zrcadlo, povz mi & KYivá zrcadla mají své osobité kouzlo. Modelují naae rysy do smaných rozmro. Protáhnou nos a uai, rozaíYí sezením u~ tak rozpláclé partie a pohyby rukou pYipomínají cizokrajného mága. Dalaí zrcadlo z nás udlá ~ábu a hned vedle si mo~eme zahrát na rozhlednu. A máme mezi nimi jedine nou pYíle~itost zasmát se sami sob. A to je umní náramn u~ite né. KYivá zrcadla m v~dycky okouzlovala. Jen~e nikdy jsem netuaila, ~e jednou budu mít takové zrcadlo doma. A ne jedno, ale rovnou  tyYi. Ne v ráme ku, ale ~ivá. A na rozdíl od tch studených nezkreslují rysy, ale slova, gesta a chování. Ka~dý den se te setkávám s ozvnou svých slov. TYeba ve er po ulo~ení dtí do postýlek. Sotva za mnou zapadnou dveYe dtského pokoje, ozývá se: Koukej spinkat, máma píde podívat.  Ticho tady bude,  v dtském hlásku vibruje akcent tátova pYísného tónu. Následuje trojhlasný smích. Ty u~ m neatvi a spinkej &  Nový výbuch veselosti. PYed týdnem pYijela na návatvu babi ka. V jedné chvíli po~ádala naaeho Martina o odnesení papírku z nanuku do koae. Ale moc nepochodila. Zaho ho sama a nedlej si ze m & (chvilka zaváhání) & nositela. To bych moh kolem tebe skákat poYád.  Rysy,  erstv vybalené z mrazni ky, nesvd ily práv o naaí výchovné pohotovosti. Zrcadlo, zrcadlo, takhle ~e vypadáme v o ích naaich dtí? Je to k popukání, co? Nebo snad ne? Dnes ve er jsme si s tátou prohlí~eli první rodinný portrét. Studujeme postavy ze sci-fi a mn je jasné, ~e zrcadla  bhem  asu nezostanou jen u slov a gest. Poznávám se na obrázku podle velikosti a podle barevných hvzdi ek na aatech. Prsto mám asi sedm, pusu od ucha k uchu, pokud by tam uai byly. Jen~e tam nejsou ani vlasy. Tento fakt táta komentoval slovy: No jo, portrét budoucnosti.  A pohladil si mimodk svoji za ínající plea. Jdu ulo~it výkres do pamtních desek. Vedle mezi sváte ními hrne ky se mi vrací moj pohled. Chtla bych se zeptat jako v pohádce: Zrcadlo, zrcadlo, povz mi, kdo v naaí zemi vychovává své dti nejlépe?  A také bych chtla slyaet: No pYece ty, moje paní &  Ale ne, radji ne. Co kdyby mi Yeklo: No pYece ta mladá paní z vedlejaího paneláku, první patro, byt  íslo &  A já bych mla zbyte n vztek. Radji se spokojím s tichem, které mi nazna uje, ~e mám o dv vrásky víc a ~e návatva u kadeYníka by mi rozhodn prospla. © I.Pacovská, www.ctenizdarma.cz