þÿ32) Podve erní povídání U~ témY od první tYídy jsou dti stavny pYed otázku: jaké si vyberu povolání? Aby umly odpovdt u itelkám i sob, rozhlí~ejí se po okolí, zkoumají rozné profese a zva~ují namáhavost práce i dole~itost penz. Pro ne? O tom vaem je ~ivot. Budou muset posbírat hodn informací, aby se dokázaly rozhodnout. A pak je tu jeat dalaí otázka, pro ~ivot stejn dole~itá, kterou se vaak akola ani trochu nezabývá: jakého si vyberu partnera pro ~ivot? Nemly by dti i o téhle otázce pYemýalet u~ odmali ka? Jaké vlastnosti by ml mít, co by ml umt? Jaké mám vlastnosti já, co umím? Aby se nakonec nezeptaly jen: jak vypadá on, jak vypadám já? Co má on, co mám já? Osobn o tom se svými dtmi mluvím docela ráda. Dtské postYehy jsou tak objevné a sv~í, ~e by bylo akoda o n pYijít. U~ je to njaký rok zpt, co mi Hanka posmutnle Yekla: Vía, ta Zuzka, ta se má. Ona u~ ví, koho si vezme za mu~e, ale co já?  Jen~e jak se tYída se tYídou seala, Zuz in ~enich  odeael na jazykovou akolu a vaechno je opt nejasné. Pozdji pYiael se svým problémem pro zmnu Martin: Vía, mámo, já se asi neo~ením. No podívej se, jak mám hrozn kulatej obli ej &  Co mu na to Yíct? Sám musí poznat, ~e tvar obli eje není v ~ebYí ku lidských hodnot v pYedních Yadách. Práv tak jako pihy na tváYích naaí blondýnky Zuzky. Otázky kolem dospívání a partnerství se te objevují stále  astji. Zalo~ila jsem tedy do dtské knihovny Kní~ku pro chlapce. Jedenáctiletý Martin do ní nahlédl, zaaklebil se a znechucen prohlásil: No jo, tomu já eat nebudu rozumt.  Nalistovala jsem tedy partii otázek a namátkou pYe etla: Bolí porod? Jak je mo~né, ~e se narodí dvoj ata?  Dcka zbystYila a ~ádala si pYe íst nkteré odpovdi. Bylo z toho nakonec vtaí povídání. A kdy~ se lidi chtjí vzít, tak to musí do obYadní sín, ~e jo,  sondoval Jirka. Ano. Kdy~ zjistí, ~e by spolu chtli pro~ít celý ~ivot, napíaí ~ádost a odnesou ji na úYad.  Viditeln se zarazil pYi slovech pro~ít celý ~ivot  a zamyslel se: Ale to musí být hrozn t~ké najít nkoho takového, ne?  PYikývla jsem. Já si to myslím taky,  zapojila se do hovoru Zuzka, já kdy~ mám nkoho ráda, tak nemá rád von m a kdy~ má rád von m, zase ho nemám ráda já. To je blbý, co?  To je normální,  ujistila jsem ji, dokonce ani ti, co se oba mají moc rádi, nemohou vdt, jestli si za rok nepolezou na nervy.  A co dlají lidi, kdy~ spolu chodí?  zajímala se dál Zuzka. Co dlají? Chodí spolu do kina, do pYírody, sportovat, povídají si a nkdy se i mazlí &  A dávají si takový ty & pusinky, vi?  stydliv se uculila. Kdy~ se mají opravdu rádi, tak ano. A pak pYijdou i dalaí vci, ale to a~ v dosplosti, jestli~e ti dva spolu chtjí mít dti &  Jen~e tahle pasá~ u~ naae holky nezajímala a nemly chue ji rozvádt. Vía, mámo, to chození, to mo~ná jo, ale to v tý posteli, to my nikdy dlat nebudeme,  prohlásila Zuzka vedle souhlasn pYikyvující Hanky s rezolutností svých devíti let. Tak~e, táto, zatím nemusía obcházet náa dom s brokovnicí v ruce, neboe v myslích naaich dcer dosud sídlí zdravý rozum. Zatím... © I.Pacovská, www.ctenizdarma.cz