þÿ27) JiskYení Tak jsem, mámo, dostala trojku z  eatiny,  nasadila zkrouaený výraz Hanka hned ve dveYích bytu, ale mohla jsem mít dvojku!  Tak se prosím t nejdYív zuj a pak mi to mo~ea dopovdt.  Já jsem tam naala jeat jednu chybu, kterou paní u itelka pYehlídla, a tak jsem jí to ukázala.  A co na to Yíkala?  Nic. Jenom mi tu dvojku, co jsem tam mla, pYepsala na trojku.  Rodina a akola. Dva základní kameny naaeho ~ivota. Co kameny? PYímo kYemeny! StYetnou-li se, létají jiskry & U~ to víte? PYíatí rok budou mít zase jinou u itelku.  NeYíkejte! Zase? To u~ bude  tvrtá nebo pátá? Nebo u~ aestá?   Pro jen ti naai musí chodit zrovna do téhle tYídy?  Smola, co? A vaechny u itelky jsou takové mírné, mám obavu, ~e na to naae dti ky hYeaí. PoYád je vaechno v poYádku, bez problémo, bez pYipomínek. Njak se mi to nezdá.  Máte pravdu, zrovna minulý týden se u itelka podepsala pod diktát, kde byly tYi hrubky. A~ ti naai pYejdou na druhý stupeH, to to asi dopadne!  A podve erem se nese povzdech dvou matek, odcházejících ze tYídní schozky ve akole s rozpa itou nejistotou. A co jeat Yíkali na schozce, mámo?  V~dye u~ jsem vám vaechno Yekla & Jo, jeat Yíkali, ~e te je vaae akola nekuYáckým pracoviatm. To by m zajímalo, jak to vaichni u itelé tak najednou doká~ou vydr~et.  Pro ne? Chodí te kouYit do kabinetu.  Copak tys je vidl?  To ne. Ale mla bys cejtit ten  oud a smrad, kdy~ otevYou dveYe.  Ach jo  a dalaí povzdech do sbírky. Naae povzdechy se obmHují: na u itele, na vlastního potomka, na u ivo, na jídlo ve akolní jídeln, na vedoucího oddílu, vaak to vaichni známe. Jsou chvíle, kdy má  lovk proti akole tisíc a jednu výhradu a nemá ani tu nejmenaí chue chápat u itelku s nemocným malým díttem  i Yeditelku, potýkající se rok co rok s nejroznjaími zádrhely a nedostatky. Jsou chvíle, kdy proklínáme jedním dechem u ebnice, násobilku, pravopis i rovnice, stejn jako i odbornjaí výrazy  napY. osobní a soukromé vlastnictví, které dít není schopno úsudkem rozliait. A pak druhý den potkám bývalou u itelku svého staraího syna Martina, mineme se, vymníme si letmý pozdrav a úsmv a spcháme dál. Mla bych se zastavit, mla bych ji oslovit a Yíct jí vaechna nedopovzená slova, podkovat jí za ty  tyYi roky trplivosti, lásky, pYísnosti i vlídnosti, humoru, pochopení i doslednosti. V~dycky dlala mnohem víc, ne~ bylo její povinností. V pravý  as dokázala rodi om signalizovat, kde má dít momentáln slabiny. Mla odvahu pohovoYit na spole né hodin dtí a nkterých rodi o o zárodcích aikany ve tYíd. S vrozenou autoritou a citlivostí trpliv rozfoukávala ka~dou jiskYi ku vdomostí ve svých ~ácích, tak~e pYechod na druhý stupeH jsme my rodi e skoro ani nepocítili. Chtla bych jí vyprávt o rozzáYených Martinových o ích, kdy~ nedávno pYibhl odpoledne domo a u~ ve dveYích hlásil: Mámo, tak jsem postoupil do dalaího kola matematické olympiády.  Chtla bych jí vyprávt & Ale ne. Je mladá a mo~ná jí to jednou poví nkdo jiný. Ur it odchová jeat mnoho ~á ko s dychtivýma o ima a neposednou náturou. A pak, je i mnoho jiných podobných osobností, ke kterým dti vzhlí~ejí a dosplí je uznávají. Mli bychom si je hý kat, dovYovat jim a nezavalovat je papíry a výkazy. V~dye akola je jedním z nejhez ích úseko lidského ~ivota, tak ho neztrp ujme ani sob ani naaim dtem. `kola a rodina. Dva základní kameny ~ivota. Co kameny? PYímo kYemeny! StYetnou-li se, létají jiskry, jiskry poznání & © I.Pacovská, www.ctenizdarma.cz