þÿJak se staví tank Opatrn nahlédnu do pokoje. Martin práv ukazuje dvouletým troj atom, jak si udlat z beden klouza ku. Dá se po ní jezdit po zadku i po bYiae. Jirka se svou zbrklostí se hrne za staraím bráakou a ob holky za ním. Klou~ou se hned za sebou a kon í to velkým zamotaným klubkem. Naslouchám jejich halasu a smíchu a je mi dobYe. Sna~ím se nemyslet na tisíc a jednu mo~nost, která by mohla pYervat tuhle tenkou nitku atstí, lásky a ~ivota. Moj strach má podobu bomby, padající na naae msto, podobu klíaeat, která si v lét nosíme z lesa, podobu brzdícího auta, podobu nedoYeaeného zábradlí pYed ptimetrovou hloubkou, kde si dti tak rády hrají & A pYece to jeat není ani pt let, co jsem se smála nekone ným obavám své maminky. Záplavou smíchu najednou pronikne JiYíkov plá . Ona ho Hanka str ila a Jirka upad,  zvstuje mi hned Martin. Zuzka chodí za bráakou, nesmle ho hladí a domlouvá mu Ye í, které rozumí jen oni sami. Jirkovi není utaování po chuti a sestYi ku zlostn odhání. Pak mu Hanka pYinese dudlík, Zuzka kapesník a mladý pán se usadí se zarputilým výrazem do rohu u skYín. Za malou chvilku se oklepe a vaechno za íná znovu. Venku se u~ stmívá. Rozsvcuji v dtských pokojích a nepoYádek v tom svtle vyskakuje jak  ertík z krabi ky. Mámó &  Tak tohle volání jsem te týden neslyaela a byla to pohoda. Dnes se Martin vrátil od babi ky a v celém byt je to rázem znát. Mámo, poj je zahnat do jejich pokoje.  Sám jsi je do svého pokoje pustil, tak si te s nimi sám pora.  Zvdav natahuji uai, jak se se svými mladaími sourozenci dohodne. Honem b~te do svého pokoje. U~ tu, Hanko, nic neroztahuj. Vem si panenku a u~ b~! Tak poj, Zuzko.  Nkdo z malých tam jeat chvilku pofHukává. No vida. Kdy~ chce, umí to. Vracím se do kuchyn pYipravit mrHatom ve eYi o dvou chodech. Jirka tvrd vy~aduje kaai, Zuzka ji odmítá. Za chvíli pYijde táta a nachystá ve eYi pro nás a pro Martina. Mámó &  Moje nervová soustava  erven zabliká. Njak jsem si za ten týden odvykla. Mámo, poj se podívat &  Te nemo~u, Mareo, pYines mi to ukázat sem.  Vítzoslavn pYináaí cosi ze stavebnice. Je to bedna s pYe uhující kostkou. Podívej, mámo.  No, postavil jsi to pkn, ale co to je?  No pYece tank.  Aha,  Yíkám s nejistým úsmvem. Podívej, mámo, tady má svtýlko. A vía pro ?  Ne.  No pYece aby nikoho nezastYelil, kdy~ je tma.  Míchám kaai a vobec nemám chue pou ovat svého syna o skute ném poslání tanko. Ur it by pak následovalo pro , na které bych neumla odpovdt. Mámo, já jsem ti taky udlal tank.  A nezabije nkoho?  Tak po kej, já mu pYidlám svtýlko &  Dr~ím svoj tank a Martin hledá malou  ervenou kosti ku. Za oknem se rojí stále víc a víc svtel velkomsta. A m napadá takový pohádkový obraz: Oto ím vypína em  cvak  a Martinovo  ervené svtýlko se rozsvítí ve vaech lidských srdcích.